Honda XL 600 (1989)

Moje první endurko. Vyřádil jsem se sní asi nejvíc, ze všech svých motorek a objevil, co to znamená enduro-sport.

Recenze

Prodal jsem Jawu 350 a jelikož už jsem měl dost toho neustálého opravování a shánění náhradních dílů, začal jsem se poohlížet po nějaké "velké" a modernější motorce.
Vzhledem k tomu, že jsem neměl moc peněz, nemohl jsem si pořídit naháče, po kterém jsem vždy toužil a naskytla se mi příležitost koupě levného endura, XL600.
Zprvu jsem váhal, zda enduro bude pro mě to pravé, ale lepší enduro v garáži, než naháč na plakátu nad postelí .

XL-ko bylo v celkem zanedbaném stavu, ale motoricky v naprosto perfektní kondici. Stačilo tedy motorku rozebrat, nastříkat rám, motor a další maličkosti, nechat přešít potah sedla a dokoupit nutné maličkosti (prachovky vidlic atd..) a ejhle, Hondička byla rázem krasavice .
Moje XL mělo vyměněnou nádrž (plastovou místo seriové kovové), což mu dodávalo lehce modernější vzhled .

S motorkou jsem nalítal mnoho km bez jakéhokoliv problému a oproti neustálému hrabání se v Jawách to byl obrovský posun od servisování k mototurismu

Motorka byla celkem solidní i do těžšího terénu, kde samozřejmě nemohla stačit TT600 a XR600, které byly v té době špičky enduro sortimentu.

XL600 byla zase trochu víc přátelštější na silnici, takže výlety nebyly žádné utrpení.

Časem mě XL omrzelo a terén začali čím dál více nahrazovat silnice a já se začal poohlížet (opět s ohledem na finance) po cestovnějším enduru stylu Honda Transalp.
Proto jsem XL prodal a velice rád na něj vzpomínám...

Jedinou slabinou bylo špatné startování při teplém motoru.
To byl ale zřejmě problém všech XL. Našlapávat jednoválec 600ccm, který nemá startér, za tepla špatně chytá a ještě navíc někde v těžko přístupném terénu...

Co já jsem se u toho nanadával ...