Ducati Monster S4R (2004)

Když jsem ji poprvé uviděl, věděl jsem, že musí být moje.
Nechápu jak jsem mohl být tak dlouho bez Ducati.

Recenze

Když jsem měl na krku tři křížky, zjistil jsem, že nutně potřebuji motocykl.A taky papíry na něj.
Netradičně po složení zkoušek jsem začal na Yamaze 1000 GTS. Což možná není určitě ten nejlepší motocykl na začátek, ale všechny první kroky dopadly dobře.Po třech měsících jsem zjistil, že by víc koní neškodilo a zakoupil jsem novou Suzuki Haybusu. Nebyla špatná.
To bych, ale nesměl jet po asi po dalších třech měsících kolem prodejny Ducati. Když jsem uviděl poprvé 996 spolu s novou 998 / psal se rok 2001 / ve výloze, byl jsem lehce nalomenej. Po nasednutí na stroj bylo rozhodnuto.
Nikdo z mých ,,japonských kamarádů,, nedokázal pochopit, že jsem vyměnil 160 PS za 112 PS.Haybusa šla s neuvěřitelným prodělkem pryč a já se stal hrdým majitelem 996 a následně 998. Kterou pak vystřídala 996 S.
Kdo jezdí na Ducati pochopí, že je to pak láska na celý život./ měl jsem i superstocka Suzuki GSXR od L.Ešnera na okruh / ale to se jako něvera nebere.
Pak z nedostatku času a změn / kde jsou ty časy když jsem přijel na okruh do Mostu a celé dopoledne jsem tam jezdil sám / jsem vše prodal.
Nebudu už unavovat a zkrátím to. Po pár letech bez motocyklu, jsem uviděl loni na podzim u kluků z Ducati inzerát na Monstra S4R.Přišel jsem, uviděl jsem, koupil jsem. Podle fotek DUCATISTI asi pochopí proč.