ČZ 125 (1952)

Moje prvnička ČZ 125c, rok 1952, dobová přestavba na 150 ccm. Lidová verze a.k.a. "havran" nebo "kominík". Já jí říkám Prašivka

Více fotografii

Výška jezdce: 183 cm

První dojmy - První dojmy si nepamatuji, neb jsem na ní seděl poprvé asi ve třech letech, když stála bez kol v zahradním domečku u babi a dědy. Ale už tehdá jsem si na ni brousil zuby, no a časem se zadařilo, po matuře byla moje :) Po více než třiceti letech, co se na ni prášilo, ji stačilo jen vyčistit od mastnoty, sundat kola z dvoukoláku a vrátit je na původní místo, nalít benzín, dvakrát šlápnout a už nás babička hnala, že je kouře plnej dvorek :)

Recenze

Lítal jsem s ní po poli, ale nikdy jsem ji nijak moc netrápil, neb jsem už tehdá věděl, že bych si to jednou vyčítal. Stav nic extra, potlučená byla už když přišla k dědovi, ten ji taky někde poupravil a pak koupil moskviča Všechno poškrábaný, potlučený, rám jsme se speedym rovnali velkým kladivem, no zkrátka stará motorka co vypadá jako stará motorka. Odtud také její jméno
Co jsem si koupil velkou motorku, tak šla na druhou kolej, jak to tak bývá. Navíc přibyly technické problémy, postavil jsem ji nepojízdnou v kůlně do kouta, a hodil přes ni plachtu. Dlouho tam tak stála, nebyl čas, nebyly peníze, byly jiné zájmy... No, letos zjara jsem si řekl dost, naložil jsem ji do kufru svojí fábie fsedanu fmetle a naplechu, a průběžně jsem na ní cvičil. Všechno kompletně rozebrat, vyčistit, nevratně poškozené díly vyměnit za dobové z dědovy kouzelné krabičky, u některých dílů (hefty, gumy stupaček, futra vidlic, lanka apod) jsem se replikám nevyhnul, nicméně snažil jsem se zachovat co nejvíce originální stav. Kosmetiku jsem řešil stylem "co je mastný, to je nový" - jak už jsem psal - je to stará motorka, tak to i jako stará motorka vypadá.

K jízdním vlastnostem: je malinká, je lehounká, motor má na dvoutakt velice dobrý průběh krouťáku, nemusí se ani moc točit. A rybiny mají krásně práskavej zvuk