Moto Guzzi Le Mans (1983)

Duševní wellness a tělesná tortura v jednom

Motorka koupena od Helmut von Heilhitlerland

Výška jezdce: 181 cm

První dojmy - Vite jak poznáte majitele podobných motorek? Ze když si navlečete jeho motorukavice, vždycky z nich mate po vytažení od šmíru špinavé nehty...

Recenze

Zde mám dle návodu prý napsat: Jaké byly první dojmy? Padla hned do ruky?
Tak jaký ze byly první dojmy? Vim naprosto přesně: “Doprdeleee”
Rozjelo se to, vibrovalo to, když jsem dojel na konec ulice a chtěl se otočit, nebrzdilo to a já si před původním majitelem, někde na druhy strane Německa malem rozbil hubu. Trosku skok z R6, jejich brzd na tohle...

Když stojí na stojanku a podaří se, ze chytne, otočí-li se plynem, malem přepadne na druhou stranu. Krásný.
Ta motorka má dnešním pohledem tolik nedokonalosti, ale přesto ji člověk musí milovat at chce nebo nechce.
do původního stavu má daleko jako já do podoby Ivany Christovy. (Myslím tím v dobách kdy na černobílých fotkách vyhrala miss Československo. Dnešní Ivana by mě možná i preprala...)
Otočený jednodilny riditka, “instrument” nad pravým kolenem, bouchlou nádrž, “sedlo” + bobek, směrovky za hefty atd.
Motka mela v rodném listě rok 1983. Těžko říci která její část se v tom roce opravdu narodila. Snad rám. Možná i motor, ale raději nezkoumat.

Namahave teď z hlavy vysoukam nejaka technická fakta:
Třeba italsky kropici system dlažby s průtokem 10 kapek oleje na hodinu stání. S chladnoucim motorem jeho účinnost klesá, nicméně nezanika. Pro zvyseni kapavkoveho indexu je nutno motor zahrát krátkou jízdou. Pokud ovšem chytne. Studené starty jsou vždy hezkou rozcvickou pro baterku. Jakmile je motor horky (musí byt stále slyšet praskání chladnouciho zebrovani a svodu), chyta paradne. Jakmile je však na omak teplý, ale už na něm nic nepraska a nezvoni, je jasne, ze se mu naskocit chtít nebude. To je pak lepší si dat cigaro, jit do hospody, nebo skocit za nějakou pěknou fenkou a počkat až vystydne úplně. Jiná varianta je vzít sroubovak, šťourat se v tom, hledat příčinu, hloubat a dloubat do toho, až to samo vychladne a zase to chytí. Člověk si během ty doby sice moc neuzije čuňačinek, jako kdyby se místo toho venoval jinčí zábavě, má však ale klamavy a opojny pocit vítězství technické píle a sikovnosti nad palicatou motorkou. A vono přitom prd...

Jízdní a jiné vlastnosti:
Slovo rejd je sprostý slovo. Vytočit se s ni z garáže bočním vchodem je buď nemožné, nebo mentálně nebezpečné.
Pohodlí je slovo ještě sprostsi. Pohodlí na ni proste není. Všechno na ni jde ztuha. Spojka se vám snaží natáhnout svaly v předloktí. Imitace sedla se vám za každou cenu snaží udělat z prdele rostenou a falešný neutrál zkouší Vaši bdělost každou chvíli.
Ne vše je na ni ale nepohodlné. Například mne odzbrojil komfortní prvek ve formě operky špičky prave nohy. Původně to bylo asi zamýšleno jako pedál zadní brzdy. V průběhu času se ale asi na zadní brzdu zapomnelo, její účinek se tedy rozhodnutím vývojářů zrušil, ale početná skupina zákazníků si žádala zachovat zvyk oprene špičky, proto ji v MotoGuzzi montují dále. Výborná věc. Něco jako masážni sedadla v S klasse. Bouračce to nezabrání, zato je to ale před ni alespoň pohodlný a člověk tak muže zemřít s milým, odpocatym a šťastným obličejem.
Rám se nekrouti, rám tančí.
Přední vidle mají průměr jako vidle na horském kole mé osmileté dcery. Víc o nich nemá smysl psát.
Motor se musí točit od polovicky otackomeru nahoru. Cokoliv pod 4 tis nemá smysl. A radit. Musí se furt radit. Tady se za posledních 30 let nic nezměnilo. Dnešní V7 je na tom stejně.

Teď vážně,
3 roky jsem se s ni sral. Tri roky jsem furt někde něco látal. Přesto všechno už žádná jiná motorka nebude v mým srdci hlouběji než tahle. Neslo s ni jezdit do práce, neslo na ni jen tak skocit a jet pro rohlíky. Každá vyjizdka byla za odměnu. Jet na ni pohodlně a na kochačku neslo. Za prve ona pohodlná není, za druhé přes ten odpor všech ovládacích prvku a absence jakékoliv vůle slouzit řidiči na kochani ani nemáte čas. Čím ostreji se k ni budete chovat, tím více bude poslouchat. Nemyslím tím kopání kvaltu patou. Jemnost musí byt. Tím to ale konci. Tahle motorka potřebuje byt vedena, ne ze ona povede svého jezdce. Když se přes toto dostanete, budete fascinováni tím, co dovede, jak umí fungovat. A zase: kazdej podelanej supersport z devadesatek je úplně jinde. Vemte si ale, ze tohle je rám a motor z doby tristapadesatek začátku 80tych let. Tady je proste potřeba smeknout. O to víc když si člověk uvědomí, ze ten stroj kam se z jedny strany naleje roztaveny železo a z druhy strany vypadne motor mají v Mandellu doted a bez přestávky na něm jedou i dnešní proukci. To je úžasný.
Více snad už je jen BMW, který má ten samy stroj na motocyklový motory ve svy fabrice ještě déle. V Mandellu mají ale oproti BMW tzv. páteční sérii, takže jim to kope válce lehce ohnutý nahoru. V BMW se o ten stroj asi lépe starají (holt Němci...), proto jim z toho padají výrobky s válci rovně proti sobě. Montují ho od 2.sv. války do svých modelu nepřetržitě již vice než 75let bez jakýchkoliv změn. O robustnosti a spolehlivosti vypovídá nesčetné množství expedic počínaje cestou z Berlína na předměstí Moskvy s tanky v zádech a konče dobrodružným zdoláním Grossglockneru strejdy s nadváhou. Tam je ale potřeba motku ještě něčím dovybavit, většinou od Touratechu. Ideálně hliníkovým krytem nádržky brzdové kapaliny, mlhovkami a pořádnými slicky s adventure designem.

Jednoho rána mi ji zabil blbec co “dojizdel oranzovo”. Na světlech odbocoval vlevo, já jel rovně. Předek jsem pichnul mezi jeho vytočene levé kolo a podbeh. Přeletěl přes riditka,Temenem jsem mu rozbil sklo a zády provalil rám okna a střechu (díky pateraku a kozena kombinezo). Koulema a třísly jsem utrhl nádrž. Tu nádhernou, prý ručně dělanou nádrž. Jako zázrakem jsem mel jen zlomený prsty u ruky, zebra, v hlavě vymleto a šílene pomlaceny vnitřní stehna. Motorka dead. Přežilo z ni jen přední světlo. Netknute!
Havarijní jsem samozřejmě neměl, Pojišťovna mi z povinného ručení toho blba vyplatila řádně vše dle amortizacnich tabulek. Takže v porovnání s pořizovací cenou úplný prd. Ale přežil jsem, poraněny spodní partie mi byly jeste ten den večer i přes polamana zebra odborně vyzkouseny... ukázalo se ze na funkci zivocichare tato nehoda neměla vliv.
Já vul nebyl ani na nemocensky, takže cele to řešil odbor dopravy a ne soud. Chlap nejdřív jel na zelenou, pak na oranžovou. Po ujištění, ze je na kamerach jasná jízda na červenou si to pak vlastně nepamatoval a nakonec popřel, ze mne videl. Vzpomnel si, ze jsem nebyl vidět, možná jsem nesvítil, možná jsem svítil, ale světlo možná nebylo homologovano, vzhledem k tomu ze jsem poukazoval na vysokou hodnotu “komponent ze kterých se motka skládala” dá se usuzovat ze i světlo nemuselo byt originál prip.homologovano pro provoz... Proste cu*ak se vsim všudy.
Motorku nikdo od ty doby neviděl. Ani znalec najaty tím vocasem, protože její vrak byl nejspíše zcizen...
Stalo se to přesně v den mých 33.narozenin. Velká skoda, člověk do ni byl snad i zabouchlej. Taková ta svine co člověka štve, ale zároveň šílene přitahuje.
Takže to je asi tak k MG LM všechno.
Až bude čas tak přihodim nějakou další motku.

P.S. Omlouvám se, zase to celé píšu na telefonu. Háčky a čárky ignoruju, tak to pri čtení zkuste také. Díky.