Z dnešního pohledu dvouventil pro holky. Jako 19-ti letý jsem si myslel že jsem king s raketou pod zadkem.
Motorka koupena od název už jsem zapomněl - Prodejce z OL už myslím neexistuje, zaplať pánbůh. Zapomněli mi napojit přepad elektrolytu z baterky a ten po pár týdnech poleptal lak rámu a bloku motoru u nového stroje.
Výška jezdce: 175 cm
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Ducati Monster 900: Devítistovka prý bohužel nebyla v té době v republice k mání.
První dojmy - Sedl jsem na ni z MZ250 s jedinou zkušeností s Viragem535, takže to byl pro mne solidní rozdíl a obluda mi rozhodně nepadla ihned do ruky. Rychle jsem se s ní ale sžil a myslím, že i naučil slušně používat. Mimo vzhled se mi líbila pružnost motoru a jeho brzdný účinek.
Motorku bych doporučil pro - Motorku lze doporučit komukoli. Určitě nevytrhne ruce z ramenou, ale ani nezarmoutí. Bez problému ji může řídit i začátečník a potrénuje si na ní práci se spojkou a otáčkami. Za pět let co jsem ji měl mně nadělala spoustu radosti a hodně naučila.
Doplňky na motorce - Doplňky jsem neměl žádné, jen jsem jezdil bez zrcátek.
Recenze
Monstra jsem si vybral, protože mi tenkráte vedle 916-tky učaroval jeho design. Zkušenosti byly vesměs dobré - motorka slušně jela a jeden přední kotouč solidně brzdil. První modely neměly otáčkoměr, takže se zejména po rovinkách v honbě za kamarádem se 100-koňovou CBR600F točilo neustále do plna, co desmo povolilo. Z vlastní zkušenosti vím, že to velké dvouventily (1000/1100) nemají rády, ale 750 si to žádala a nikdy s tím nebyl problém. Naopak se motor od nova naučil pěkně dýchat, řekl bych. Foukalo na ní a Veglia budík ukazoval chvíli 185, 193, 201km/hod ...podle větru. Jízda sólo na ní byla fajn. Ve dvou s báglem na Slovensko to ale byla tortura. Do podvozku jsem nikdy nesahal, ale předním USD vidlím žalostně chyběla možnost nastavení. Zadek byl nízko a dost tvrdý. Limitem byly v zatáčkách nízko položené stupačky a výfuky. Pro neználka či začínajícího jezdce je ale podvozek OK. Ovladatelnost Monstrů není příkladná a tak jako snad u všech Ducati co jsem řídil je třeba trocha "tělocviku". Pak jede bez problémů tam, kam chcete.
O úložném prostoru se nedá hovořit - jezdil jsem na delší trasy s tankvakem. Nevím jestli je to opravdu ventilovým systémem, ale Ducati "nežrala". Spotřeba se i v případě permanentního vytáčení motoru nikdy nedostala k dvojciferné číslici.
Dával jsem jí pravidelný servis s výměnou filtrů, kapalin a rozvod.řemenů (řekl bych že velmi levná záležitost u tohoto motocyklu) a nikdy mne nenechala ve štychu. Měla ale neduh italek - skřítky v elektrice. X-krát mně při roztočené pětce na dálnici najednou chcíp motor. Pak jsem otáčel klíčkem ve spínačce furt dokola ON/OFF a budíky se rožly až třeba po 10-ti minutách. Spínací relé myslím. Když jsem jej vyměnil, byl zas chvíli klid.
Na silnici nebyl s motorkou problém nikde. Její doménou byly ale samozřejmě vedlejší silnice a zatáčky. Platí to samé co už jste všichni o Ducati četli - čím lepší asfalt, ...
Na rozdíl od třeba do sériově zpřevodované M1100 byla použitelná i ve městě. V otáčkovém sklepě škubala řetězem. Terén? Co to je?
Nadherny obludnik!!!