Jawa Velorex 250/16 (1957)

Tak, jak bývá zvykem, pojmenovává se Velorex jménem prvního majitele, zapsaným v TP. V tom mém jezdil první Josef, proto budeme Oskárkovi říkat Pepík. Rám, motor i výrobní štítek souhlasí s doklady.

Více fotografii

Výška jezdce: 670 cm

První dojmy - Super pocit mít konečně doma vysněné vozítko. Jako bonus s původními doklady, se kterými souhlasí výrobní štítek, vin na rámu i číslo motoru. Pořídil jsem tak Oskara s prokazatelnou historií :-)

Motorku bych doporučil pro - Pro nadšence, jako jsem já. Na běžný provoz to není a byla by to i škoda...

Doplňky na motorce - Ostřikovače předního skla!
Zadní světlo z panelky, namísto svou traktorových světel u zadního okna
Původní skleněné blinkry ze Š1200 nahrazeny plastovými (ty už jsou vyměněné )
Standardně potuzená palubovka
Celobubnová kola, překopaný systém předních brzd
Kapalinové tlumiče na předních nápravách
Převařená zadní partie páteře
Odříznutá kostra opěráku sedačky
Zkrácené a převařené oblouky u zadního kola (vbastlené dva doutníkové tlumiče výfuku)

Recenze

Dámy a pánové, představuji Vám Oskar-Velorex 250/16 1957.

Jistě, není to super výstavní kus, ale má doklady. Nechají se ušít nové potahy, rám se znova natře a dá se dohromady elektrika a motor.
Je konečně doma. Strašně jsem chtěl mít doma jedno vozítko a dnes jsem si splnil sen. Pepík asi v minulosti prodělal modernizaci, protože by měl mít ještě půlbubnová kola. To ale všechno časem napravíme. Chci ho nejdříve zpojízdnit a postupně časem mu vrátím originální podobu.

Aktuálně je Pepík v renovaci. Průběh renovace můžete sledovat buď tady na serveru v deníku stroje nebo u mne na webu.http://jawarmaniak.wz.cz/motorky/oskar/galerie_renovace/galerie.html

V případě Pepíka se jedná o první model vozítka ze Solnic na 16" kolech. Je to také první model, který již vznikl bez pomoci jeho tvůrců bratrů Stránskách. Starší František umírá v zimě roku 54 a mladší Mojmír je na konci října 55 z politických důvodů vyloučený z družstva. Model Oskar-Velorex 16, jak zní oficiální označení vozítka, se vyrábí od roku 55. V roce 56 se oficiální název mění na Oskar-Velorex 250/16.

Oproti předchozím modelům dostává motor Jawa-ČZ 250/353.03 o výkonu 12K (do té doby se montuje motor Jawa 250/11 s 9K). Je přepracováno uložení motoru dle návrhu Mojmíra Stránského. Motor je nyní v rámu uložen pružně ve třech silenblocích, takže se z velké části eliminuje přenos vibrací z motoru na rám. Kvůli cenové úspoře je do roku 56 montovaný výfuk vlastní konstrukce. Jednalo se o válcový buben se dvěma turbínkami uvnitř. Od roku 57 se montuje kolenní svod dva do jednoho, který nalevo od zadního kola ústí do jednoho rybinového tlumiče výfuku, původem z Jawy Péráka.
Také, kvůli ceně, jsou až do roku 58 v montáži půlbubnová kola z Jawy-ČZ 353/354. Jawa totiž v té době vyráběla již modernější celobubnové motocykly, takže půlbubny byly logicky levnější.
Až do konce roku 57 se montují na rám čelního skla zastaralé (tedy levné) elektromagnetické ukazatele směru. Až na sklonku roku 57, kam spadá i můj stroj, se začínají vozítka osazovat skleněnými směrovými světly, původem ze Škody Spartak.

Na přelomu let 58-59 se objevují první celobubnová kola. Zadní kolo je nyní brzděno lankem, nikoliv táhlem. Zřejmě v té době také motory dostávají dva regulérní výfuky (doutníky).
Snad v roce 60 se mění poloha nádrže, kdy se umisťuje tak, aby byl možný přístup k hrdlu i bez nutnosti sejmutí přední plachty. V případě chlazení motoru se starší vrtule typu "lodní šroub" nahrazuje plechovou šestilistou vrtulí. Přední ramena dostávají kapalinové tlumiče.
Od roku 61 (62?) se přesunují zadní svítilny od zadního okna na boky vozítka a jsou nahrazeny sdruženými svítilnami ze Škody Octavia.
Od roku 62 (do té doby pouze za příplatek) se dvěstěpadesátky dočkávají zadního odklopného koše pro lepší přístup k motoru.

Společným znakem všech Oskar-Velorexů je dvojdílné zadní okno, jedno průběžné brzdové lanko, společné pro obě přední kola a táhla k motoru, vedená nad podlahou.

Za roky běžného používání se tříkolky upravovaly a modernizovaly, proto potkat dnes zrenovovaný kus do opravdu originální podoby je docela problém. Budu se snažit o co nejvěrnější podobu, ale pár ústupků musím přiznat...

Za prvé kola z půlbubnové kývačky je dnes opravdu problém sehnat. Nějaká mám, ale je mi proti srsti je použít. Pro Velorex je potřeba je nenávratně upravit. Proto použiju kola z Jawy Péráka. Na první pohled to bude k nerozeznání.
Za druhé do předních kol použiji dvouřadá kuličková ložiska s kosoúhlým stykem. Přední kola se totiž nenaklápí do zatáčky, jako u motocyklu, takže musí snášet velké zatížení nejen v radiálním, ale i v axiálním směru.
Za třetí přední kola vypletu silnějšími dráty. Původní výplet M3,5 nahradím výpletem M4. Ze stejného důvodu, z jakého použiju dvouřadá ložiska. Tyto dvě úpravy beru, jako zvýšení bezpečnosti. Kola i dráty rády praskaly.
Za čtvrté ponechám pár úprav na rámu, které provedli původní majitelé. Jedná se hlavně o praktickou plechovou schránku na výstroj a nářadí v nose vozítka a držák automobilního 12V akumulátoru, umístěného taktéž v nose. Původní umístění akumulátoru pod nohami spolujezdce se mi zdá dosti nepraktické.
Za páté při zpětném vyvařování odřezané kostry opěráku sedačky ji posunu o cca 3cm dozadu. Mám dva metry a bojuji o každý centimetr místa za volantem.
Za šesté z důvodu nutnosti denního svícení nahradím původní dynamo-bateriové zapalování sadou 12V bezkontaktního zapalování Vape s výkonem 150W, upravenou i pro zpětný chod motoru, takže bude zachovaná možnost couvání. Úpravu si vynutila současná legislativa.

U zbytku se budu snažit držet originální podoby stroje. Schválně chci ponechat i pár bojových šrámů, co Pepík za ta léta obdržel. Má lehkou pusu na pravé straně nosu. Trubky zohýbané nejsou, ale mají několik vmáčknutí. Asi se někdy v minulosti i překulil, protože levá trubka střechy má také promáčknutí. Ohnuté to není a dává to tomu vozítku příběh, tak to tam zůstane :) Levý boční oblouk u motoru však vyrovnám. Je to opticky nesymetrické s druhou stranou a vypadalo by to s novou koženkou blbě.