Pro rady jsme se vydali k těm nejpovolanějším do lakovny
DS sport v pražských Modřanech. Její historie je opravdu bohatá a majitel Martin Kopal lakuje motorky už od roku
1984. Od té doby se v lakovně rodilo mnoho zajímavých projektů, například kit na přestavbu Suzuki SV, motorka pro
film Blade nebo přilba
Lukáše Peška. Při našem příjezdu stála před lakovnou zaparkovaná nádherná
Ducati 1098, která původně potřebovala po sklouznutí jen pár oprav. Makonec Martinovi s majitelem domluvil, že nechá motorku nalakovat celou, a ten rozhodně nelituje. Že tu zvládnou nastříkat téměř vše, dokazuje Minicooper zaparkovaný hned vedle Ducati.
Prohlídka lakovny začíná v místní „síni slávy“, kde se můžeme podívat na fotky mnoha strojů, které se pod Martinovou pistolí ocitly. Je jich mnoho od závodních replik, přes futuristické přestavby až po veterány. Když jsem se ptal, co všechno je možné lakovat, dostalo se mi jednoduché odpovědi – všechno. Na policích je možné vidět vybroušeného a vykitovaného
Goldwinga, ZX6-R, nebo třeba
Horneta. Ani přilba není problém, airbrush lze také zařídit, stejně jako polepy v podstatě na jakýkoliv motocykl a to i na závodní repliku. Z lakovny už vyjelo několik strojů k nerozeznání od
Rossiho, nebo
Biaggiho Hondy,
Bayllisovy Ducati a strojů dalších zvučných jmen.
Nejen kvůli parádě je ale třeba občas zabrousit do lakovny, zeptal jsem se proto, co vše je možné opravit. Když jsem pak viděl, že i kapota, kterou bych odhadoval spíš na trsátka, se dá
povařit, vykitovat a znovu nalakovat, byl jsem hodně překvapen. Ale například ani kola nejsou problém, odřené ráfky lze poměrně snadno r
ozbrousit a znovu nalakovat. Není samozřejmě problém namíchat jakoukoliv barvu - když jsem sem na jaře nesl poškrábaný kufr od svého Triumphu, byl jsem překvapen, jak přesný je výsledný odstín po nalakování celého víka.
Nakonec nám bylo dovoleno nahlédnout i do nejdůležitější místnosti –
lakovací komory. Malá místnost bez oken utěsněná dokonale od prachu a všeho, co by mohlo ulpět na novém laku. Je vybavena koncovkou od kompresoru a lakovacím stolem. Hned za ní je druhá podobná místnost, kde se nechávají nalakované díly schnout. Vše má svou
dokonalou hierarchii. Na výsledném dílu je vidět každý detail, který může zkazit dokonalou práci.
Překvapením pro mě bylo, že moderní lakovna je schopna udělat i veterány a to dobovou technikou a barvou, na které většina veterán klubů dost bazíruje. V DS sportu byla například třímístná
Čechie. Možnostem a fantazii se tedy opravdu meze nekladou a pokud chystáte na příští sezonu nový design, snad máte nad čím přemýšlet.
Informace o redaktorovi
Matěj Oliva - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)