Royal Enfield Super Meteor 650: Rok v sedle

Royal Enfield Super Meteor 650 mi přišel zajímavý už od prvního představení. Do konceptu epesního cruiseru mi ten baculatý žebrovaný twin opticky seděl jako příslovečná zadel na nočník. A pak se redakce rozhodla na něj posadit Zajocha, jinými slovy člověka, který musí jezdit po zadním i na redakční Vopici a pravidelně vám přináší reporty ze sedla motocyklů daleko sportovnějšího ražení. No a když mi i takový člověk hýkal blahem o tom, jak si tohle testování parádně užil, zařadil červ v mé lebce v převodovce nejvyšší rychlostní stupeň. V mém případě to bylo o to jednodušší, že jsem hned věděl jaký.

Pokud bych měl první dojmy z velkého Meteoru před usednutím shrnout, pak bych asi řekl, že je to motorka plná krásných detailů, jako jsou např. přepínače, přední LED světlomet s logem výrobce, decentní zadní kulaté světlo nebo třeba plastické logo na nádrži. Celkově je ten „vintage” styl Super Meteoru podle mého názoru velice atraktivní a dělá z něj na první pohled mnohem hodnotnější mašinu, než ve skutečnosti je. Za cenu přesahující jen lehce hranici 200 tisíc dostanete opravdu hromadu stylu a hlavně kovu. Na motorce musíte opravdu hledat, abyste našli něco, co při poklepu necinká, a to se v dnešní době cení dvojnásob. Myslím si, že díky tomuto faktu je těch 241 kg pohotovostní hmotnosti (v základu) zcela obhajitelných. Navíc je Super Meteor vzhledem ke zdvihovému objemu motoru poměrně velký, takže si na něm při pohledu do výlohy nepřipadá komicky ani poctivě narostlý chasník.

Pokud se díky své výšce neživíte jako průzkumník ve vysoké trávě, pak je pro vás relativně fajn i ergonomický trojúhelník řídítka-sedlo-stupačky. Obecně lze ovšem konstatovat, že k ideálu mu něco schází. Řídítka jsou příliš nízko, sedlo je sice v žádoucí výšce i žádoucího tvaru, ale je tvrdé jak tukový rohlík z Kauflandu po dvou dnech. Stupačky by zase v rámci kategorie motocyklu mohly být více vepředu. První dva neduhy lze snadno vyřešit. Na eBay jsem koupil za „Božku“ nástavce na řídítka a poslal je cca o 3 cenťáky výš a blíže k tělu. Nyní jsem naprosto spokojen a mělo by to být takhle již z výroby, protože je pozice jezdce mnohem uvolněnější. Na sedlo jsem si dal Airhawk a aby to vypadalo indicky, zajel jsem na výlet do Tater a holýma rukama zardousil medvěda, mají jich tam totiž přebytek, a tak do nich musí v jednom kuse střílet. Stáhl jsem ho z kůže a překryl s ní inkriminovaný podprdelník. Tudíž v současnosti nad indickými konstruktéry vyhrávám 2:1. Komu by se nechtělo do slovenských velehor, může si nechat přešít sedlo třeba od Rutana. Ještě mi zbývá vymyslet větší předkopnutí stupaček a bude to značka ideál…

Na základní verzi poměrně fouká, což může být při dálničních přesunech poměrně vyčerpávající. Proto jsem opět nažhavil eBay a objednal originální plégo z cestovní verze. Ano, mohl jsem si koupit rovnou cestovní verzi s lepším sedlem, větrným štítkem a bederní opěrkou pro spolujezdce a vyšlo by to ve finále laciněji. Ale nejhezčí barevná kombinace na Super Meteoru je prostě „Interstellar Green”, a kdo to nevidí, má oči z Kašparovy krávy. Navíc originální bederní opěrka je příliš krátká a nemá zadní nosič. Úložný prostor je další věc, kterou je potřeba na tomto indickém cruiseru vyřešit. Obě sedla jsou šroubovaná, takže pod ně nic nedáte a jediné úložné místo, které je v kastlíku s airboxem, je obsazeno originální sadou nářadí, tudíž nikam neschováte ani blbou prkenici. Nosič s opěrkou plus decentní kožený válec tento neduh bohatě vyřešily.

Dalšími doplňky, které zcela zásadním způsobem ovlivnily komfort denního používání motocyklu, byly vyhřívané rukojeti, řadicí páka ve stylu pata/špička a výměna sekundárního převodu z řetězu na řemen. Vyhřívané rukojeti asi netřeba dlouze popisovat, je to věc, která vám zpříjemní jízdu na motorce od podzimu do léta a občas i v létě. Bez nich si už mašinu neumím představit, a tak jsem je musel nasadit i zde. U nových, nezajetých Super Meteorů si uživatelé stěžují na „falešné neutrály” při řazení ze čtyřky na pětku. To je způsobeno nedostatečným doklepnutím rychlosti a mezi 4 a 5 je na toto převodovka trochu citlivější. Při řazení patou jste už z podstaty věci důraznější a tento problém tím pádem zcela eliminujete. Navíc to ke cruiseru sedí, tudíž opět „win-win“. Řemen je taková věcička pro fajnšmekry a určitě to není pro každého. Více jsem se o tom rozepsal ve článku o sekundárních převodech, takže to tady jen shrnu. Žádné čistění, žádné mazání, žádné napínání, žádné hlídání opotřebení řetězovky… Od té doby, co ho mám, jen liju do motorky benzín a občas ji vezmu wapkou, jinak jen jezdím a nestarám se.

A jak se na tom vlastně jezdí, neomrzelo mě to za těch 8000 km, které jsem spolu do dneška najeli? Možná se budete divit, ale neomrzelo. Přiznávám, že na papíře 648 cm³ objemu, 34,6 kW výkonu a 52,3 Nm točivého momentu vypadá trochu skromně, ale dám ruku do ohně za to, že v reálu umí i tyto hodnoty naservírovat pořádnou porci emocí. Motor mi pro „malého“ cruisera přijde jako dělaný. Jak vizuálně, tak i projevem. Díky přesazeným ojničním čepům simuluje pravoúhlé véčko, takže v sedle vlastně ani nepoznáte, že to je „obyčejný řaďák“. Jeho projev je krásně čitelný a kulatý, táhne hezky od spodu a má hutný střed. Maximální cestovní rychlost kdy netrpíte ani vy, ani motorka, se pohybuje kolem 120 km/h. Zde je projev ještě kultivovaný a stále máte dostatečnou rezervu výkonu na předjíždění. Zrychlení lze nazvat dynamickým tak do 140 km/h, pak už je to spíše o trpělivosti, sklonu silnice a směru větru. 

Výkon motoru vám na okreskách bude bohatě stačit a nezřídka se přistihnete, že jste nejspokojenější na zapadlých kroucených dvojkách, trojkách, kde zapomenete na šestý rychlostní stupeň a budete se jen příjemně a bublavě loudat. Na rychlejších silnicích též nebudete úplná brzda provozu, na dálnici můžete jet klidně 150, ale dlouhodobě je taková jízda nepříjemná a instinktivně se ustálíte na výše popsané 120. Pokud pojedete sám, nebude vám výkon pravděpodobně chybět a jízdu na Super Meteoru si budete náramně užívat. To se však může změnit, pokud za sebe posadíte pořádnou selku, pak už to bude spíše o tom loudání se, než o nějakém kvapíku. Další příležitostí, kdy budete tahat na tomto Rojálu za kratší konec provazu, je motodovolená, na které bude sedlat zbytek party „autoBusu” nebo jiné nadlitrové střely. Protože rychlost, při níž se zbytek party začne cítit komfortně, je přesně ta, při které pohodlíčko Super Meteoru končí.

Co je však důležité zmínit, že je při správně zvoleném cestovním tempu nečekaně pohodlný a 2000 km během čtyř dní jsem na něm odjel s prstem v nose. Nízká spotřeba z něj navíc dělá velice ekonomický dopravní prostředek. Pokud člověk jede „na pohodu”, není problém se dostat pod 4 l/100 km. Při dálničním tempu pak motor slupne kolem 5 l. Spotřebu oleje jsem zaznamenal cca 1dcl/1000 km. Nutno dodat, že se na ní určitě podepsaly otevřené výfuky, ale ten jejich parádní baryton jsem si nemohl odpustit. Ten motor si o pořádné trumpety přímo říká a za mě ty laděné roury dělají půlku emocí z motorky. Já jsem zvolil indickou firmu Rhino Racing. Jsou trochu dražší na indickou produkci, ale jejich zpracování je chvalitebné. Pokud nad něčím takovým budete uvažovat, vyhněte se raději nejlevnějším variantám výfuků na eBay, jinak se může stát, že vám po projížďce bude koukat z laufů „liščí ocas” z vatové výplně tlumičů. Vypadá to sice vtipně a na srazu tím leckoho pobavíte, ale asi to nebude nic, co byste chtěli na motorce vozit cíleně.

Kde vás ale motorka podrží, tak to je na nerovném asfaltu a zakroucených okreskách. Podvozek, ačkoliv je levný, tak je velice pevný a nerozhoupe motorku ani na nerovnostech. Pro lehčí váhy by mohl být zbytečně tuhý, ale i to je řešitelné výměnou pružin, nebo zadních tlumičů, kterých nabízí např. Hitchcook plnou ošatku, stačí si jen vybrat. Pokud na motorce jezdí „metráček“, bude si nejspíš lebedit. Motorka navíc díky poloze stupaček dovolí hodně solidní náklony, a tak můžete díky úzkému přednímu 19” kolu vykrajovat zatáčky jedna radost. Při svižnější jízdě je však třeba mít na paměti, že je potřeba používat obě brzdy současně, jelikož jeden dvoupístek je ke zpomalování celoplechového oře žalostně málo. Pedál zadní brzdy je naštěstí velice šikovně umístěný, a tak je její používání vlastně zábava. Zde bych chtěl vypíchnout páčky spojky a přední brzdy, které jsou jedním slovem boží a navíc polohovatelné.

Kdybych měl to roční působení v sedle Royal Enfield Super Meteor 650 shrnout, pak to byla čirá radost. Koupí jsem získal velice hezký základ, který jsem si mohl doladit k obrazu svému. Nabídka aftermarketového příslušenství je košatá a ceny jsou vzhledem k původu velice příznivé. Super Meteor rozhodně není jen „Harley pro socky“, jak občas vídám v hodnocení. Takové označení by rozhodně nebylo fér. Je to svébytný charismatický stroj, který si jde svoji cestou a v koloně amerických ikon určitě neudělá ostudu. Vzhledem k tomu, jaký udělala značka za poslední roky posun, se za její původ nemusí stydět ani motorka, ani její majitel. Čas od času se mi stane, že si přečtu argument, že někdo na tom a tom motocyklu najel 10 000 km bez jediné závady. Ani mne žádné nepříjemné překvapení Suprák nenachystal, ale to u nového stroje tak nějak předpokládám a neberu to jako ukazatel spolehlivosti. Tu prověří až čas. Ale co mohu s čistým svědomím prohlásit, že motorka je za ty peníze dobře postavená a ve své třídě bude jen stěží hledat konkurenci. Za mě to je nejpovedenější model aktuální nabídky Royal Enfieldu, a tak to zatím vypadá, že spolu ještě chvíli zůstaneme.

Informace o redaktorovi

Roman Bureš - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE