Honda CBX 650E

Motocykl jsem koupil v roce 1999 dovezený z Itálie. Přes počáteční pochybnosti typu - jak utáhnu takovou těžkou bestii (váží 245 kg) a jak zvládnu těch 70 kobyl - jsem se do ní skoro zamiloval. Někdy mi připadne, že na ní manželka žárlí. :-)) Je to klasický řadový čtyřválec, chlazený vzduchem a olejem. Nemá klasicky ovládané ventily přes zdvihátka, ale hydraulicky ovládané přes "hydroštosy". Hlavní výhoda je, že nemusím pořád štelovat ventily. Ale zas na druhou stranu, ty hydroštosy nejsou dvakrát levný. A když trápím, ale rozumně, motor na pětku ve čtyřiceti a přidávam plyn, není zase slyšet ten chrastot a cvakot ventilů jako u štelovacích.
Spojku má taky hydraulickou a i páčka spojky ovládá spojkový válec přes kapalinu. Tady je v náplni brzdovka. Žádný lanko, co by se mohlo roztřepit a utrhnout.:-) A ted k tomu, co na tomto starém klenotu miluji. KARDAN. Někdo si může říct, co na něm je. Tlustá roura v který se točí nějaká tyč, která vede k zadnímu kolu a hyzdí zadek motorky. Ano je to pravda a zároven omyl. Nalejete olej do kardanu, celý rok jezdíte a na konci sezóny jen zkontrolujete. Řetěz musíte mazat pořád a furt a neustále. Přitom pokaždé něco z řetězu ukápne nebo odstříkne při jízdě na zadní kolo. Nebo, nedej bože, se vám o řetěz otře vaše drahá polovička. A pak po zbytek jízdy a dne slyšíte nejrůznější prupovídky. V tomhle vidím hlavní přednost kardanu. Nemůžu se o něj ušpinit, pokud z něj neprosakuje olej, nic se tam nenamotá jako do řetězu a nedělá takovej divnej šustot jako řetěz. Nevýhodou zas je, že je těžší a nemůže se jen tak dát širší guma. Absence alespoň malého odkládacího prostoru je nemilá. Vyřešil jsem to rolkou, kterou jsem dal na madlo vzadu. Měl jsem ji před tím nějaký čas vpředu na vidlích. Tady ale trochu překážela olejovému chladiči. Jinak ještě vozím kožený brašny, které upevnuji pod sedlo. Jsou bez velkých ozdob. Jen přezky a ty ještě tak nevyniknou. Poberou dost a moje nároky zas tak velký nejsou.:-)) Jinak je tohle všechno připevněný, namačkaný a přišroubovaný na klasickým uzavřeným trubkovým rámu. Výfuky má 4 do 2. Ačkoli konce nejsou originály, jezdil jsem za 4 - 4,5 litru. Dost málo, že? A to jsem si myslel, než jsem se zeptal kámarádů s podobnýma obsahama, že motorka "žere" jak prokopnutá.:-)) Plánuji nové, jenže to má malou chybičku. Honda dodává jen komplet se svodama za 24 tisíc. Koncovky z nerezu na zakázku přijdou na cca 15 tisíc. Ale objevil jsem víceméně ty samé i podle typu motorky v Německu. Tam chtějí 9 tisíc za dva i s daní. Když odečtu to, co vrací při převozu, vychází něco kolem 8 tisíc. A to bych řekl, že je dost slušná cena. Takže jsem je přeci jen koupil. Jsou od Sita a ve výsledku i s montáží vyšly na 7 500 Kč. Zvuk je celkem prima a na rozdíl od bývalých mě nebolí uši od toho rambajzu. Gumy. Vpředu mám 100-90-19 VenomX od Avonu a vzadu 130-90-16 Dunlopy K825. Přední sice krapet schodovatí, ale to možná bude mojím nastavením tlumičů nebo silnicema tady u nás v okolí. Tato kombinace mi zatim vyhovuje a snad až budu přezouvat, neudělam nějakou botu a nedám tam horší. V součastnosti má zadní najeto něco kolem 8 a přední 6 tisíc. Co se týče jízdních vlastností, podle mně jsou dostačující a vyhovující. Při nájezdu do zatáčky si motorka skoro sama vybírá tu nejlepší stopu. Teda pokud se nejede jako "prase" a motorka se netlačí přes odpor. Zrychlení má na 650tku až dost agresivní, ikdyž na zadní jsem to nezkoušel a ani to nemíním dělat. Jednička je kratší, takže stačí pouze nepatrně vytočit. Pak dvojka až pětka a to na tacho už je 80 až 100 km/hod. při 3500 otáčkách. Nechá se jezdit na pětku i při 2000. To se jede kolem 40, motor jen tak pěkně bublá, lidi se otáčí co to jede a vy jste vysmátý. Za vesnicí přidáte, ve 110 dáte za šest a už upalujete kam chcete. Občas motor svádí dát sedmičku, ale ta tam bohužel není. I když by se někdy hodila.:-)) Brzdy jsou někdy docela jedovaté. Vpředu jsou dva kotouče a dvoupístkové brzdiče, vzadu buben. Ten používam po městě při nižších rychlostech. Opakem jsou přední. Musí se jen přibržďovat. Když se zahamstnou, hrozí reálné nebezpečí kousnutí brzd a pak jen držkopád. Tlumiče vpředu jsou klasické jen s možností nastavení ponoření při brzdění. A komu je to málo, může si ještě tlumiče dofouknout podle potřeby. Pak jsou ale dost tvrdý. Zadní tlumiče mají zase čtyři nastavení tvrdosti a k tomu se může buď přitvrdit nebo povolit pružiny, nabízející též 4 úrovně. Takže možnosti experimentovat s tlumiči je možností dost. Motocykl ještě disponuje centrálním i bočním stojanem. Palubka obsahuje tachometr i s denním počítadlem, otáčkoměr, digi měřák paliva a ukazatel zařazené rychlosti. Dále standartně kontrolku oleje a ukazatel neutrálu. Když jsem ji tehdy kupoval, vzhledem k mému skepticismu, žádné velké nadšení ve mě nevzbuzovala. Ale když jsem ji dovez domů, trochu se oklepal po jízdě, smysly se uklidnily z nenadálého štěstí, začal jsem jí mít čím dál víc rád. Ba co více, zamiloval jsem se. A začalo to, co potká každýho, kdo se rozhodne sedlat jakoukoli motorku. Shánění odpovídajícího oblečení, literatury a zkušeností ostatních s konkrétním typem motorky. Oblečení jsem sehnal. No, mohl jsem vybrat i lepší. Literaturu a zkušenosti bohužel ne. Jak to tak vypadá, jsem asi jediný, kdo tuhle motorku má v republice. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kdo dočetli až do konce, všem manželkám a milenkám majícím soucit a trpělivost s našim koníčkem a firmě Honda Hornát za trpělivé servisování mojí vykopávky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE