Honda CBF 500 - ojetina očima majitele

Půllitr je vhodný pro člověka, co chce mít náklady za ježdění a servis pod kontrolou. Hlavním úkolem mé budoucí motorky nejsou víkendové projížďky, ale každodenní dojíždění do zaměstnání a služební i soukromé cesty. Také s ohledem na svůj rozpočet a drahý benzín jsem potřeboval koupit motocykl, který bude spolehlivý, levný na údržbu a v neposlední řadě jsem bral ohled i na co nejnižší zákonné pojištění. Do oka mi padla Honda CBF500.  Novinářský test v jednom nejmenovaném časopise z roku 2005 vychválil Hondu CBF 500 až do nebes. Dle pisatele testu je motorka absolutně bez vibrací s motorem, který má průběh výkonu a točivého momentu bez citelných propadů a děr, prostě „samá pozitiva a sociální jistoty“. Tak jsem se na ní jel podívat do jednoho motobazaru.

Moje vysněná „kráska“ pardon „rozpočtovka“ byla dovezena z Itálie. Celá stříbrná, s hlavním stojanem, v originálním stavu i laku. Jen pár oděrek a drobný důlek na nádrži prozrazovalo, že je to ojetina sedm let stará s nejasným původem a provozem. Důkladně jsem jí prohlédl ze všech stran a úhlů. Zkusil tlumiče a pérování a osaháním zjistil, že motorku přede mnou nikdo nestartoval. Proto jsem mohl vidět, jak se bude motor chovat za studena. Chytil na první cvrnknutí startéru a běžel se sytičem a pak i bez něj velice kultivovaně. Domluvil jsem se na zkušební jízdě, zaplatil zálohu a hurá do sedla. Najetých cca 10 km ukázalo, že motorka drží stopu, nic se nechvěje, kvalty zapadají a drží bez problémů. Prostě se vše jevilo OK. Po dojetí a trochu licitování o ceně jsme si plácli a šli sepsat kupní smlouvu. Tolik na začátek vyprávění a teď k vlastní recenzi motorky založené na několikaměsíčním intenzivním ježdění sólo i se spolujezdcem.

Co mě na začátku nemile překvapilo byla spotřeba po první cestě od prodejce. S najetými cca 250 km se spotřeba došplhala téměř k 6 litrům. Fakt je, že jsem jel dost svižně, protože jsem chtěl dojet domů do tmy, ale i tak sem nejel nadoraz, což bych si s novou motorkou netroufl. Po výměně vzduchového filtru a synchronizaci karburátorů jsem se dostal na průměrnou spotřebu 5,1 litru. Faktem je, že často jezdíme ve dvou, a to i po dálnici s rychlostí 130-140 km/h. Dalším nemilým zjištěním bylo, že průběh výkonu a krouťáku má velice znatelnou „díru“ mezi 5-6000 otáčkami. V praxi si tedy při předjíždění musíte dávat veliký pozor, abyste podřadili a začali předjíždět s otáčkoměrem nad touto hranicí. Tento výkonový propad je patrný i z přiložené tabulky.
Teď k vibracím dvouválcového motoru. Nejpatrnější vibrace, které se přenášejí do sedadla i stupaček, jsou právě v otáčkách výkonového propadu. Slabší vibrace s rezonancí jsou cítit zhruba na 3.500 otáčkách. Ty mi začaly po nějaké době dost vadit, protože jsem je cítil v řídítkách a objevovaly se jako pravidelné mravenčení při průjezdech obcí (40 – 60 km/h.). Tvar řídítek velice napomáhá rozechvění; jsou prostě moc vysoko zalomená. Pomoc jsem nalezl v těžších závažíčkách do řídítek a lepších „gelových“ rukojetích. Opravdu bez vibrací je motor na 4.500 otáčkách, což je při jízdě rychlostí 90 km/h., pak přesně na 6.000 otáčkách, což odpovídá jízdě rychlostí 120 km/h. Při jízdě v rozmezí 7 - 7.500 otáček, kdy se jede tak 130=140 nejsou taky cítit zcela žádné vibrace. Dá se říct, že při nejvíce používaných rychlostech je motorka velice klidná. Klasické vibrace motoru ve vysokých otáčkách se dostavují nad 8.500 otáček, ale to už člověk ani moc nevnímá, protože to prožíváte sportovní jízdu s adrenalinem v krvi. Nevěříte, že i půllitr vám může vykouzlit úsměv na rtech?
Honda CBF 500 má papírově nejsilnější motor z dostupných silničních čtyřdobých půllitrů na našem trhu (43 kW má ještě Kawasaki GPZ500) a velice moderní podvozek, který vám dovolí i velice rychlé průjezdy zatáček. Honda se ve svých propagačních materiálech chlubí „mohutným zátahem motoru“. Zkušenější jezdce na litrech to spíše rozesměje, ale pravdou je, že do 5000 otáček se motor chová jako beránek, ale pokud se ve výseku otáčkoměru dostanete mezi 7-9000 otáček, motorka vás velice pěkně „zatahá za ruce“ a vymáčknete z ní slibovaných 57 koní (cca 50 na zadním kole). Taky bych rád zmínil, že tento řadový dvouválec má nejen velice pěkný a ve vyšších otáčkách i hluboký zvuk (oproti čtyřválcům), ale i jeho celkový projev je spíše pro ty nátury, které mají rády syrový projev motoru. Stručně řečeno na tomhle stroji se bude cítit jako doma ten, kdo nemá rád uhlazenost chodu čtyřválcových motorů. To ovšem vůbec neznamená, že máte co do činění s ucukaností některých jednoválců.

Jak je to se spolehlivostí? Od majitelů se dozvíte, že žádné výrobní vady tato Honda nemá. Motor je prověřený už z CB500 a poprvé byl vyroben téměř před 20 lety. Základem je jako u každé motorky pravidelná údržba dle požadavků výrobce. Prasklé lanko spojky či prasklou pružinu stojánku nelze počítat mezi závady. Má tato motorka i nějaké neduhy kromě již zmiňovaného propadu výkonu a krouťáku? Řazení z jedna na dvě je často provázeno „křachnutím“, zvláště když motor trochu více vytočíte. Chce to prostě cvik a jinak další kvalty do sebe zapadají už bez zvukové kulisy. Motocykl nemá mezi ukazateli ani hodiny, ani palivoměr, jen kontrolku rezervy. Je také na půllitr dost těžký (s náplněmi váží 206 kg) a má dost malý rejd. Pohodlí pro cestování taky není nic moc, sedlo je dost tvrdé a podvozek je naladěn spíše na sportovno než na pohodlí. Osobně jezdím se zadní pružinou nastavenou na druhou nejměkčí polohu, přední vidlici štelovat nelze. Brzdy taky nejsou z nejsilnějších, prostě přední jednokotoučová dvoupístková brzda při vyšších rychlostech a dvou lidech moc nezvládá kritické situace a s tím musíte počítat. Možná je na tom lépe verze s ABS, ale tu jsem neměl možnost otestovat. I přes všechny tyto neduhy je ale CBF500 vyvážená motorka s přijatelnou cenou ojetiny (55.000 – 75.000 Kč dle ročníku a výbavy) a naprostou spolehlivostí.

A no co si tedy dát pozor při výběru této ojetiny? Tak jako u každé ojeté motorky musíme pečlivě prohlédnout každý komponent a hledat mnohdy pečlivě kamuflované „jizvy“ po pádech. Prohlédněte si originálnost dílů, jako jsou blinkry, světlomet, zrcátka pod. O stáří motocyklu a najetých kilometrech vám mnohdy napoví i stav stupaček a rukojetí řídítek. Koukněte i do nádrže, zda není uvnitř rezavá (pokud není plná, o čemž u bazarové motorky pochybuju) a zkuste propružení tlumičů a jejich těsnost. Osobně bych bez projetí žádnou ojetinu nekupoval, proto si jí nechte nastartovat studenou se sytičem a po zahřátí jí pěkně projeďte a zkuste řazení všech kvaltů, brzdy, jízdu bez držení řídítek a při zastavení zvuk motoru v různých otáčkách. Pozornost věnujte hlučnosti převodovky se zmáčknutou a vymáčknutou spojkou. U Hond je známo, že je mnohdy hlučnější spojkové ložisko.

Pokud se o svojí novou ojetinu budete dobře starat a nenatrefíte na „slepovačku“ z bouraček, potom se vám odvděčí nízkými provozními náklady a spolehlivostí. Možná s vámi tato pětistovka vydrží i déle než dvě až tři sezóny, protože není nikterak hladová a naleznete na ní stejné pohodlí jako na jejich silnějších sestřičkách CBF 600 a CBF 1000 se shodnou velikostí a designem.