Test pneumatik Vee Rubber 163

Pneumatiky jsem obul včetně nových duší u kamaráda Šévy v pneuservisu v Čakovicích. Šéva se jen podivoval, kolik že ta zadní pneumatika má na sobě „masa“. Vzorek je hodně slušný 8,5 mm na obou. Pneumatiky se mu zdály dost těžší než obvyklé, které tu mívá pro ostatní motorkáře. Mně to nepřišlo nijak zvláštní. Prostě od pneumatiky chci, aby držela a vydržela. Nejezdím na enduru proto, abych lámal rychlostní rekordy, kdy je znát každý gram.

Pneumatiky jsem obul pár týdnů před cestou do Rumunska (viz cestopis).
Zadní gumu jsem dvakrát píchnul ještě než jsem odjel, pokaždé šroub. Jednou se ji podařilo zalepit, podruhé byl užvejknutý ventilek, že by se vlivem posunutí duše utrhl?

První 3 tisíce km

Pneumatika vzadu po odjetí cca prvního tisíce km převážně po asfaltu, kdy nejevila známky opotřebení, začala po dalším tisíci km rapidně ztrácet "maso" cca 2 mm a ztrácela se před očima. V té chvíli jsem tipoval, že vydrží max. 6 tisíc km. Je pravda, že jsem jezdil výhradně po asfaltu a jen sem tam jsem dal šotolinu, jenže sám a bez bagáže. (Vím, že na TA konkrétně vzadu gumy mizí trochu rychleji než na obdobných motorkách).
Po odjetí dalšího tisíce km se ubývání zastavilo, jako kdyby se ojela nějaká měkčí vrstva? Je pravda, že jde o 130tku a guma je trochu víc zavřená. V zatáčkách se její krajní špunty jemně deformují, ale není na nich nic vidět ojíždění kraje pneu. Tipuji max. 1,5 cm a jsem u okraje, ale dál si netroufám, motorka se mi při takových náklonech už dost vlnila. Stačilo jen drobně posunout botu a už jsem ji brousil o asfalt. Těžko říct jestli je to vzadu na limitu motorky, protože mám zadní tlumič nastaven na střed útlumu kvůli pohodlí, nebo se guma trochu bortí, a proto dochází k tomu vlnění.

Foto: Zadek 2 tis. km, 3 tis. km, 7 tis. km
Na suchu má zadní výborný grip a v přímém směru je perfektní. Na mokru lehce klouže, než se ohřeje na provozní teplotu, což trvá na mokru cca 2-3 km. Pak se i na velkém množství vody chová naprosto jistě, jak jen to na mokru lze, až mne to samotného zaskočilo. Na suchu v běžných náklonech, dodá jezdci sebedůvěru a podrží, ale to vše je dle očekávání. V hlubších náklonech díky širšímu profilu na 2,5“ ráfku to není to pravé, takže tady bych nedal negativní hodnocení, je to způsobeno mnou, kdy jsem si vsugeroval, že 130tka bude lepší než předepsaná 120tka. Šotolina, lesní a polní cesty jsou v podstatě přesně to, kam se s touto gumou můžete vydat. Ani hlubší louže s pevným podkladem nejsou problém. Pokud ovšem nenarazíte na mazlavý jíl nebo lepivé bahno. Tady tato pneumatika končí a jak nemá možnost okamžitého „samovyčištění“, stává se z ní slike. Ani při novém vzorku nedokáže to, co špunty. (Ale to všichni vědí kromě mě a tak jsem si dvakrát lehce lehnul.) Testování se naštěstí obešlo bez ztráty květinky na stroji.
Pneu vpředu - bezproblémová krásně drží na asfaltu jak v přímém směru, tak při náklonech a jde klopit až do kraje gumy, kde končí dobré vlastnosti podvozku Transalpa. Ani po 3 tisících km jsem nenaměřil víc než 0,6 mm úbytku na hrubém vzorku. Její slabší místo je u brždění při náklonu, Transalp se na těch gumách snaží víc napřimovat, ty špalky vzorku - dá-li se to tak nazvat -vpředu i při jemném dobrždění jakoby vzpřimují stroj. To se mi na BT stávalo až po odjetí životnosti pneu. Není to žádná tragedie, jen je to znatelné.

Foto: Předek 2 tis km, 3 tis, km, 8tis km
Na šotolině podle mne nemá chybu. Drží se zvolené stopy a pokud řidič nezmatkuje, hodně dobře mu dává najevo, co se vpředu děje. Samozřejmě s bahnem a jílem je to stejné jako u zadní gumy, jen s tím rozdílem, že když klouže zadek, dá se to ještě zachytit včas. Když klouzne předek je to většinou o rychlosti a o tom jak si chce „pan pilot“ ustlat….

Další 3 tisíce km

Při cestě do Rumunska a zpět na tachometru přibylo 3 tis km. Váha nákladu nepřesáhla nosnost motocyklu, jen toho je víc na zadní nápravě - 3 kufry a vak na sedadle za mnou. Zadní a přední guma celou ČR a SR nevykázala žádný úbytek, jel jsem v dešti cca 550 km Záryby - HK - Olomouc - Rimavská Sobota (výhradně mokrý asfalt).  Přes Maďarsko se oteplilo na 31°C a zadní guma začala opět po dalších cca 600 km ubývat o 0,3 mm a začal jsem mít strach, jestli dojedu. Předek vykázal drobný úbytek 0,1 mm. V Rumunsku se ubývání zadní pneumatiky zastavilo, ale rychlost cestování nepřesáhla na šotolině 40tku, a tak jsem najel cca 600 km bez měřitelného úbytku.
Když došlo na kamenité a hrubší povrchy, s gumou jsem se trápil při rozjezdech do kopce. Na šutrech o velikosti fotbalových míčů dostala do těla a po dalších cca 200 km těžšího terénu ubyla o 1,8 - 2 mm (znatelný rozdíl v hloubce vzorku)
Přední guma vykázala také úbytek o cca 1mm. V kamenech se nemá o co opřít a chybí ji boční „pevné“ vedení. Její výborné vlastnosti ze šotoliny a asfaltu jsou v kamení k ničemu. Také při brodění na kluzkých šutrech to není to pravé. Chybí ji ta opora do stran, v tomto terénu prostě jasně vedou špunty jako 09 nebo TKC.
Kupodivu cestou zpět přes rozpařené Srbsko a Chorvatsko zadní guma ztratila jen další 0,5 mm což bylo na 500 km výborný výsledek... V Alpách na studeném asfaltu (400 km) držela perfektně a vůbec neubyla. Celkově po celkových 6 tisících km je zadní pneu zhruba v polovině, ale vůči doporučeným značkám ve své druhé třetině opotřebení. Guma začíná na středu placatět. Hloubka dezénu je 3,8 - 4 mm a vůči značkám cca 2,7 mm. Hodně záleží při jaké teplotě a na jakém podkladu se jede.  Přední guma nevykázala do 5 tis km skoro žádný úbytek. Guma je v naprostém pořádku. Nemám výhrady - chová se čitelně, a to oceňuji. Šestá tisícovka km byla z poloviny po kamení a tak tady je výše zmiňovaný úbytek cca 1 mm.
Vše bylo solidní pouze do doby, kdy jsem dojel na zpáteční cestě do Alp a začala potřeba zabrzdit naloženou motorku z kopce z vyšší rychlosti (120+). Nenadále jsem po 200 km jsem zjistil, že přední pneumatika na zadní straně středového špalku ztratila cca 1,5 mm na výšku a takzvaně začala „dělat schody“, Vše se projevilo neklidem řidítek na rovině a zvýšenou hlučností. I když jsem více používal i zadní brzdu nedařilo se mi to prohlubování zastavit a navíc začala dělat i boční zub oproti bočním špalkům (nutné brždění v náklonech).  Na dalších kopcovitých 200 km ztratila dalších cca 1,5mm. Naštěstí jsme se dostali z kopců a guma dojela domů, pouze při 60tce se trochu chvějí řidítka a guma je hlučnější. Před klesáními v Alpách jsem o ní vůbec nevěděl. V tuto chvíli mi na předku kouká kotouč z pily místo pneumatiky. Guma má v tuto chvilku vzorek hluboký cca 3,7 – 6 mm (podle místa měření).

Poslední 4 tisíce km

Poslední třetina životnosti obou pneumatik byla najeta krom pár stovek km v šotolinách výhradně po silnici v ČR a v 80% případů ve dvojici. Deklarovaný nájezd na značky někde kolem 9 - 10 tis se potvrdil. Prozatím je na gumách najeto 10 650 km a značky vprostřed jsou „skoro“ zároveň s hloubkou vzorku.
Zadní guma (foto na 10 tis. km) přestala ubývat po skocích a kontinuálně klesala její hloubka vzorku až ke značkám. Což je určitě dáno i běžnou klidnější jízdou. I při placatém středu se neprojevoval až do poslední fáze žádný problém. Ted po odjetí 10 000 km je znát při naklopení ten „překlápěcí“ efekt, kdy jakoby musíte přemoct hranu oné placky, ať na jednu, nebo druhou stranu náklonu. Poté opět krouží oblouky bez problému. Ale každý už pozná, že to v žádném případě není to, co to bývalo.
Přední guma (foto na 10 tis. km)už nestihla „obrousit“ hrany a nadále si drží svůj schodovitý profil. I když přeci jen z výrazného se stal méně výrazný schod, ale stále je to dobře poznat. I v této podobě se na silnici chová korektně a krom chvění řidítek mezi 60 a 80 se to ani nedá poznat. Guma je v nejnižších místech už pod značkami, ale v nejvyšších má stále přes 4 mm. Kdybych je obě dojížděl do konce tzv. „bez vzorku“, tipnul bych tak nájezd přes 12 možná 13 tis km, ale tam už je otázka proč to dělat.
V této fázi jsem neodolal a dal si tři kolečka v Mostě. Již po pár zatáčkách jsem zjistil, že se nemá cenu trápit a zbytek jízdy jsem nechal kolegovi na FZ1. Zadní se na hranách klouzala a předek mi nervózně drnčel do řidítek. Tohle není ani správný čas ani správná pneumatika na takový pokus.

Závěr

Pneumatiky Vee rubber 163 jsou výborné pro tento typ motocyklu, jsou dobré na šotoliny i lesní cesty a jakoby stvořené pro rumunské „silnice“, které na pár desítkách km nabídnou všechny možné povrchy. Tady Vee Rubbery přesvědčí o svých kvalitách.
Na asfaltu jak mokrém tak suchém odvádějí velice slušnou práci a podle standardů mají i více než průměrný kilometrový výkon. Škoda jen toho vybržďování předku, ale do své poloviny životnosti se to nedělo.
Horší je to na kamení, kde se nemají o co "opřít". Je to jasně dáno šířkou drážky mezi špalky. Nevadí jim ani tak tráva nebo lehké bahno, jen v tomto terénu prázdnou i naloženou motorku „neutlačí“ tak dobře jako špunty. Konečnou je po ně mazlavý jíl a hluboké bahno. Okamžitě se zalepí a motocykl zůstává stát. Tady jsem nenašel recept jak dostat motorku bez pomoci ven z rozmoklé lesní cesty nebo Milovické díry.

Na patě každého špalku ve středu se objevují stopy po kroucení. Jsou to takové bílé vlásenky kolem paty špalku až vpředu nebo vzadu. Ničemu to podle mne nevadí a po každém průjezdu vodou je to pryč. Za mne tyto pneumatiky hodnotím jako velice dobré pro světoběžníky s neurčitým cílem. Přestože jde v manuálech o univerzální pneumatiku, nabízí velice solidní výkony na asfaltu a šotolině. Extrémy jako okruhové řádění a jílové lože s bahenní lázní bych přenechal jiným druhům pneumatik.

Procentuální podíl terénu na celkových km

Najeto celkem: 10650 km
Pouze řidič: 30%
Řidič + spolujezdec: 40%
Řidič + větší zátěž: 30%
Asfalt: 50%
Šotolina: 30%
Kameny: 10%
Bahno: 10%

Informace o redaktorovi

Marek Hrodek - (Odebírat články autora)