Motorkářova zbroj aneb Vybíráme chrániče na motorku

O chráničích jsme v našem seriálu o motocyklovém vybavený mluvili již mockrát, ovšem pokaždé byly součástí nějakého kusu výstroje, ať už šlo o boty, rukavice, bundy nebo kalhoty. Lišilo se provedení, společná byla funkce. Každý chránič má za úkol bodový náraz rozložit na co největší plochu a pohltit ho, aby nedošlo k poranění kostí a kloubů, na nichž je umístěný. To je důvod, proč chrániče nejsou z plechu jako karosérie auta, nýbrž proč i ty s relativně tvrdým plastovým vnějším krunýřem mají pod sebou měkké výstelky – nejde o komfort, nýbrž o pohlcení a rozložení. A mimochodem ta karosérie auta je také dělaná tak, že má deformační zóny, které náraz pohlcují. Úplně laicky řečeno, chránič je tady od toho, aby se rána kladivem změnila v pohlazení od maminky a dopad na beton připomínal hupsnutí do postele. Tedy s hodně velkou nadsázkou.

Z čeho jsou

Před nějakými 15 lety to bylo tak, že byly buď měkké chrániče v podobě nějaké viskózní pěny, co vypadala jako tvrdší molitan, anebo tvrdé chrániče, které měly hodně tvrdou skořepinu a pod ní měkký molitan. Dnešní chrániče mají různé podoby, přičemž velice často se používá materiál, díky němuž se chrániče svého času označovaly jako gelové. Jde o viskoelastický materiál z řetězců polymerů, které se při dopadu nárazu natáhnou, poté odčerpají tepelnou energii svého okolí a následně se vrátí do původního stavu. Tedy, to se bavíme o prudkém nárazu, zatímco když je ňoupete pomalu palcem, mění svůj tvar ochotně a vy si říkáte, že tohle vás přeci ochránit nemůže, vždyť je to měkčí než guma. Jenomže vtip je v tom nárazu, stejně tak funguje i stará známá viskózní pěna, to také není žádný molitan. Dalším trikem je vrstvení, kdy na sobě leží několik vrstev, které se po sobě mohou posouvat, a v neposlední řadě se využívá i něco jako včelí plástve – materiál není plný, má v sobě vzduchové kapsy, avšak svou celkovou konstrukcí dokáže krásně náraz absorbovat. Zkrátka nebuďte vyjukaní z toho, že vám prodejce podává nějakou měkkou podivnost, zatímco jste čekali cosi prkenně tvrdého, a ještě vám tvrdí, že to funguje lépe.

Co se na nich píše

Je tady ale něco jako nutná podmínka, a tou je, aby šlo o chránič homologovaný. Chrániče, co v bundě za patnáct stovek z „alíku“ vypadají jako molitanové, s největší pravděpodobností opravdu molitanové budou a chrání tak maximálně proti prochladnutí. Vy na každém chrániči hledejte stará známá písmenka CE, ale to není všechno. Ať už na visačce, nebo na samotném materiálu byste měli vidět i neméně známou ikonku motorkáře, která potvrzuje, že se jedná o Osobní ochranný prostředek, a následně ještě číslo normy, označení typu chrániče a tři chlívečky, které ideálně budou vyplněné. Vypadá to jako strašný zmatek, ale věřte, že se v tom zorientujete velice snadno.

Při výběru jsou důležité hlavně ty tři čtverečky, které vám říkají, jak velká úroveň ochrany vás čeká, a k tomu ještě připočítejme nad nimi nápis Type A nebo Type B. Ten totiž určuje velikost chrániče, přičemž standardní je B, zatímco áčko zakrývá menší plochu. Je to tedy naopak, než by vás mohlo v prvním okamžiku napadnout, béčko tady neznamená horší, nýbrž větší. Stejná (ne)logika platí pro první čtvereček, jenž v sobě má číslici 1 nebo 2 a značí úroveň absorpce nárazu – Level 1 toho pohltí méně (čili vy dostanete větší perdu) a Level 2 absorbuje více. Zbylé dva čtverečky se váží k teplotě a je poměrně častou praxí, že bývají nevyplněné, neboť se jedná o volitelné testy. Tady se říká, jestli chránič funguje i při teplotních extrémech. T- znamená, že chránič zvládl vše, co měl, i při testu prováděném v -10 °C, a vedle toho vyplněné T+ vám řekne, že jej zkušebna nenachytala na švestkách ani při +40 °C. Tohle teplotní testování není zdaleka taková pitomost, jak by se mohlo zdát. Je totiž fajn vědět, že když sebou plácnu v chladu (kdo jezdí v zimě třeba na skútru, navíc foukající vzduch ochlazuje), tak na sobě nebudu mít chránič prkenný nebo se nerozsype, a naopak že v teple se nerozteče jako asfalt. A těch 40 celsíků vůbec není nějaká extrémní teplota, uvědomte si, že máte chrániče na těle, které samo o sobě topí na nějakých sedmatřicet.

Jak mají sedět

To je chyták nebo co? Jasně že co nejlépe, stejně jako boty, rukavice, helma… Ne, tohle chyták není, jde nám o to, abyste si uvědomili, že na to, aby chránič fungoval, jak má, musí být především na svém místě, což u výše uvedených kusů výbavy máte prakticky pokaždé, jenomže u chráničů týkajících se těla to velice často hapruje. Možná tak u jednodílné kožené závodní kombinézy máte poměrně velkou jistotu, že chránič lokte je fakt na lokti a kolene na koleni, ovšem jinak u většiny textilních věcí, které z principu musejí být na těle volnější, se vám může docela jednoduše stát, že se nohavice či rukáv při prvním dotyku se zemí protočí a místo lokte a loketní kosti budete mít kvalitně chráněnou loketní jamku… Co s tím? Řešení jsou dvě, zaprvé nepodceňovat stahovací prvky na bundách a kalhotách a opravdu se důsledně snažit, abyste měli oblečení co nejvíce na tělo, ať jste pod ním navlečení jako pumpa na zimu včetně všech vložek, nebo prakticky nazí, a zadruhé se namísto chráničů integrovaných do oblečení dají nosit chrániče i samostatné. Není to tak pohodlné, zato účinnější. Jako první vás asi napadne páteřák, ale týká se to i ostatních chráničů, přičemž je můžete sehnat buď sólo, nebo ve formě různých chráničových vest a bund. Že chránič sedí přesně na svém místě na těle a nevisí někde ve vzduchu, to totiž znamená i to, že správně rozkládá náraz. On je sakra velký rozdíl, když dostanete ránu do chrániče na těle přimáčknutého, anebo když vás ten chránič sám vlastně praští, protože měl vzduchovou mezeru. Frekventanti bojových sportů tenhle princip znají velice dobře…

Páteřák

Když jsem byl ještě mladý (a Šemík byl taky sotva odrostlé hříbě), moji kamarádi šetřili na čím dál rychlejší motorky, zatímco já nejprve na drahou helmu a poté na chránič páteře. Už jsem se s toto svojí teorií svěřoval mnohokrát, polámané nohy a ruce většinou nějak srostou, ovšem k čemu vám jsou, když k nim nevedou žádné signály? Prostě ochranu hlavy a páteře považuji za naprosto klíčovou, a proto i páteřovými chrániči začínám. Páteřák má na visačce písmena CB jako Central Back nebo B či FB, což značí Back nebo Full Back, a jde o to, jestli pokrývá jenom páteř, nebo celá záda včetně přesahu na ramena. Případně se objevují i krátké páteřáky s označením L nebo LB, tedy Lumbar Back, a jsou to vlastně takové zesílené ledviňáky, které používají třeba offroadisté ve spojení s krunýřem. Norma pro páteřáky má označení EN 1621-2 a co se míry ochrany týče, Level 1 znamená, že náraz s energií 50 joulů (pro představu pětikilová koule puštěná z metrové výšky, ale jinak v praxi se to dělá ostrou hranou imitující obrubník) je na vaše tělo přenesen se silou v průměru ne vyšší než 18 kN, přičemž jeden náraz může mít do 24 kN. Level 2 je o dost přísnější, v průměru 9 kN a jeden náraz nejvýše 12 kN, čili přesně polovička.

Páteřové chrániče máme dvojího typu: vkládací do bundy/kombinézy (snad v každé je připravená kapsa) a samostatné. Lepší z pohledu ochrany je samozřejmě ten samostatný, který máte na těle uchycený prostřednictvím břišního pásu a na ramenou vám jej drží kšandy, protože ten zaprvé drží na svém místě a zadruhé je o dost delší. Vkládané páteřáky končí často ještě nad bederní oblastí, zatímco samostatné jdou kolikrát až ke kostrči. Na druhou stranu ty vkládané jsou z logiky věci pohodlnější na nošení, zejména v civilním životě (když v motohadrech někam jdete), nezanedbatelně levnější a je to prostě o starost méně. A aspoň nějaká ochrana je vždycky lepší než žádná. U vkládaných páteřových chráničů si musíte ohlídat jenom to, jestli bude jeho tvar kompatibilní s připravenou kapsou ve vaší bundě, samostatný páteřák potom musí sednout vašim zádům i břichu.

Oba typy se zpravidla vyrábějí ve více velikostech, minimálně dvou, a některé značky, třeba Dainese, má samostatné páteřáky i více velikostech břišního pásu. U téhle italské značky zůstaneme, od ní jsme si jako figuranty do našeho povídání půjčili hned čtveřici páteřáků. Jde o modely Wave D1 a Pro-Armor, každý ve vkládacím a samostatném provedení. Při přímém porovnání (nejlépe to uvidíte ve videu) vyzní ten velký rozdíl v délce mezi oběma provedeními v rámci jednoho modelu, ovšem bez zajímavosti není ani to, že třeba Wave D1 vkládací je Level 1, zatímco samostatný Level 2. Také na této dvojici modelů krásně vyzní to, jak různé mohou být cesty k dosažení stejného cíle. Wave D1 je úplně typický „tvrdý“ páteřák z několika vrstev, kdy se mezi spodní měkkou „dotykovou“ vrstvou a vrchními posuvně pospojovanými pláty tvrdého polypropylenu nachází ještě hliníková voštinová konstrukce coby další deformační zóna. Pro-Armor potom nejsou jenom vyloženě páteřové chrániče, pod tímhle označením najdete celou řadu jiných chráničů se stejnou konstrukcí, která připomíná včelí plástve. Tyhle páteřáky jsou vzdušné a poddajné, bez problémů je srolujete, přičemž vkládací je z jednoho kusu a samostatný z pětice dílů pospojovaných měkčími pásy (kvůli ohybu do stran), ovšem oba se pyšní plněním úrovně Level 2. Jak vidno, k dobré ochraně nepotřebujete mít betonově tvrdé krytí. Finanční rozdíl mezi těmito páteřáky potvrzuje výše uvedené, vkládaný Wave D1 je za 1730 Kč a samostatný za 3960 Kč, u Pro-Armoru to je 1589 Kč a 3299 Kč.

Klouby a končetiny

Kolikrát ani nepoznáte, na co ten který chránič je, a musíte si vzít na pomoc jeho označení vycházející z prvních písmen anglických názvů Shoulder (rameno), Elbow (loket), Hip (bok), Knee (koleno) a Leg (holeň). Často narazíte na chrániče použitelné na více míst, třeba E+K, nebo rozšířené ve formě K+L. Všechny tyto chrániče se homologují podle normy EN 1621-1 a také tady najdete rozdělení na Level 1 a Level 2, přičemž u těchto chráničů je jednička do 35 kN a dvojka do 20 kN. I tady platí, že chrániče mají různou podobu, co se týče materiálů, a i když je většinou máte integrované do oblečení, dají se pořídit i samostatné.

To platí zejména pro chrániče kolen a holení. Tady jsme si na ukázku vzali dva exempláře, prvním jsou chrániče Dainese Kit Knee V E1, které připomínají rytířskou zbroj (neříkejte brnění, to můžete mít leda vevnitř v kolenou). Jsou lehké a vzdušné, stahují se pružnými pásky na sucháč na přes lýtko, pod kolenem a na stehně a kombinují měkký spodek s plastovým vrškem. Nosí se pod oblečení a můžete je použít stejně dobře na silnici jako na motokros a dáte za ně 1480 Kč. Čím ovšem překvapí, že navzdory své bytelnosti plní jenom Level 1.

Druhé vybrané chrániče jsou Level 2 a jedná se o úplně jiný typ. Výrobcem je Held, ovšem jenom vnějšího pouzdra, chránič sám o sobě je „gelový“ SaS-Tec s již uvedenou vyšší účinností. Co je na těchto chráničích Held Citysafe za 1649 Kč zajímavé, že jdou použít jak pod kalhoty, tak přes ně a jsou ideálním řešením pro takové to dojíždění do práce, kdy nechcete celý den chodit v motodžínách, ale zároveň taky nechcete být úplně bez ochrany nohou. Tady jsou chrániče v jakémsi odolném fusaku a na nohy se připevňují opět prostřednictvím elastických pásků, jejichž délku sice dolaďujete plynule suchým zipem, ovšem samotné zapínání probíhá prostřednictvím plastových přezek. Prostě jednou si to nastavíte, a potom už jen nasazujete a sundáváte, což je pro trvanlivost sucháčů i pásků výhodnější řešení.

Poměrně pestrá nabídka je u chráničů kyčlí a má to svůj důvod. Nezřídka se vám stane, že si koupíte kalhoty, nejčastěji motodžíny, a ty mají akorát chrániče kolen a poznámku, že chrániče kyčlí je možné si dokoupit. Hlavně děvčata jsou na ty chrániče kyčlí často háklivá, neboť jim to rozšiřuje boky ještě víc, než matička příroda zamýšlela, nicméně tady jde o zdraví a ne o krásu. Chrániče kyčlí bývaly dříve materiálově dosti jednoduché, prostě nějaká viskózní pěna v nějakém eliptickém tvaru, ovšem teď zde najdete různé tvary i materiály. O chráničích Dainese Pro-Armor už byla řeč, tak si ukážeme, že i ty si můžete koupit v provedení pro kyčle, mají jednoduchý tvar, který by měl jít použít do většiny kapes, stojí 645 Kč a jsou to Level 2. Také Level 2, ovšem s menší plochou (Type A) jsou oranžové chrániče D3O Exosafe vyráběné pro Held, také ty mají zajímavou odvětrávanou konstrukci s mřížkami a dáte za ně 870 Kč. Nejlevnější (549 Kč), ale také tvarově nejdivočejší jsou zelené chrániče SaS-Tec opět prodávané pod Heldem, které vypadají jako vytržené z televizního AZ Kvízu, ovšem pozor, jsou to Level 2 a navíc výrobce říká, že jdou použít i na hrudník a žebra, čímž se plynule přesouváme do další kapitoly…

Hrudník

Chrániče hrudníku patří mezi ty nejméně využívané a bývají spojovány hlavně se silničními závody. Tady je norma EN 1621-3, přičemž v zásadě rozlišujeme mezi jednodílnými a dvojdílnými. Rozdíl je evidentní, ty jednodílné se vkládají do kombinézy při jejím zapínání, protože jinak by vám vypadly (i když je na ně uvnitř kapsa), a dvojdílné můžete mít v bundě nebo kombě připevněné nastálo. Zástupcem první skupiny je hrudní chránič Dainese Chest L2, svou konstrukcí připomínající výše zmiňované chrániče kolen a holení, za který zaplatíte 1189 Kč a dostanete ochranu na úrovni Level 2. Dvojdílné chrániče hrudi v našem přehledu zastupuje Held Chest 2, který se do oděvu lepí suchým zipem a uvnitř textilních kapes ukrývá odvětrané chrániče SaS-Tec Level 1, ovšem dokonce s indexem T-.

Chráničové vesty a bundy

A teď můžeme spoustu chráničů výše řečených spojit. Kdo nechce řešit jeden chránič po druhém, může skočit do tzv. chráničové vesty, dělají se i chráničové kalhoty. Máte tak kompletní sadu chráničů opravdu přitisknutou na místech, kam patří, což je o dost bezpečnější varianta, než když se spoléháte na chrániče v bundě a kalhotách. Nicméně něco za něco, logicky vám v horku bude ještě větší vedro a taky pračka přijde ke slovu častěji. Variant je spousta a můžeme začít vestou Held Nagato za 3570 Kč, která obsahuje vlastně jenom páteřový chránič Level 2 a měkké chrániče krku a žeber. My jsme si na focení vzali jeho dámskou variantu, aby tu taky bylo něco pro holky, dělá se samozřejmě i pánská. Tohle je taková pohodlnější verze páteřového chrániče, která sedí ještě lépe (klasický břišní pás ale nechybí), a ochranu tady máte opravdu od kostrče po krk. Pokud vás napadlo, že zrovna tenhle chránič by šel klidně použít třeba i v zimě na prkno nebo lyže, tak trefa.

Ono by se to samé dalo říci i o chráničové vestě Held Exosafe, i když ta už bude taková objemnější díky přítomnosti velkých chráničů hrudníku. Uvnitř najdete chrániče D3O řady Exosafe, tedy stejné zajímavé konstrukce, jako byly ty chrániče kyčlí, přičemž v případě páteřáku a chrániče kostrče počítejte s ochranou Level 2 a u chráničů hrudníku Level 1, navíc jsou tu ještě pěnové chrániče žeber. Kde to jde, je použita síťovina, aby vesta co nejvíce dýchala, vnitřní podšívka je samozřejmě hypoalergenní. Větší ochrana znamená logicky i vyšší cenu, v tomto případě 5740 Kč.

Nejkomplexnější řešení za největší peníze, byť ne o moc (6240 Kč), přináší chráničová bunda Dainese Pro-Armor Jacket 2.0. Tady máte prostě všechno, co na vrchní část těla potřebujete, a označení jasně říká, že chrániče jsou z řady Pro-Armor. Je tady páteřák a chrániče ramen, loktů i hrudníku, přičemž s výjimkou těch posledních jsou všechny Level 2. Tady už je celá bunda homologovaná jako motocyklový ochranný oděv podle normy EN 17092-6 a můžete ji použít buď čistě jako nosič chráničů pod svrchník, anebo v teplém počasí i samostatně. Vrchní tkanina je perforovaná a odvětraná, máte tady dvě kapsy, manžety na rukávech s otvory pro palce nebo vzadu poutko pro spojení s kalhotami.

Airbagové vesty

Tohle je prozatím nejvyšší level ochrany, jaký si na sebe můžete pořídit. Airbagovým vestám se věnujeme průběžně, už jsme vám přinesli testy produktů od Dainese, Alpinestars či Furygan, takže to vezmeme jenom zrychleně. Podle použitého systému aktivace airbagu se vesty dělí na „trhačky“, kdy se vesta nafukuje po vytrhnutí pojistky z bombičky (na motorce máte uvázané lanko), a na vesty s elektronickým řízením, kde odpálení řídí naprogramovaný mozek. Každá vesta má trochu jinou oblast krytí, ale v zásadě počítejte se zády, hrudníkem a klíčními kostmi. Airbagy řeší norma EN 1621-4 a i tady najdeme Level 1 a Level 2, ovšem přenášená síla je třeba proti páteřákům diametrálně odlišná. Jestli vám přijde, že limit 4,5 kN je proti páteřákovým devíti sakra rozdíl, tak pozor, to je jenom Level 1, protože Level 2 má maximum pouhých 2,5 kN! Je to nejúčinnější způsob ochrany, ale samozřejmě má i svá proti, v čele s vysokou cenou, hmotností, (ne)prodyšností, nutností mít k nošení uzpůsobenou bundu nebo třeba problémové nošení batohu.

Offroadové okénko

Závěr tohoto dílu bude patřit endurákům a krosákům. Ti jsou na samostatné chrániče experti, přičemž používají buď některé z výše zmíněných, anebo si berou specifické. Mezi ty patří především tzv. krunýř, tedy plastový chránič hrudníku, ramen a zad, který nepatří do normy EN 1621, nýbrž EN 14021 a jde oficiálně o „ochranný štít proti kamenům a úlomkům pro terénní motocyklisty“. O to tady jde především, aby vás nebolelo, když vás soupeřova zadní pneumatika kropí gejzíry zeminy, nicméně když jdete k zemi, svou práci krunýř také zastane. Spolu s krunýřem se používá ledviňák nebo nízký páteřák, o němž už byla řeč.

Dalším specifickým offrouďáckým prvkem je chránič krku, což je takové pevné lešení, které zabraňuje tomu, aby se vám hlava na krku ohnula do úhlu neslučitelného s rozsahem páteře. Tenhle chránič je bezpodmínečně nutné zkoušet s krunýřem a helmou, aby to celé sedělo a ladilo dohromady a byl to chránič k ochraně a ne k vzteku. Poslední oblastí jsou kolena, kde se používají buď velké chrániče s tvrdými plastovými prvky, anebo spousta jezdců vozí pevné ortézy. U nich je ochrana proti nárazu až sekundární, její hlavní funkcí je, zabránit kolenu, aby se otočilo, třeba když botou uvíznete za jízdy v koleji.

Je toho dost, že? Každopádně ať už si pořídíte chrániče jakékoli, vždy platí to, co už bylo řečeno na začátku: lepší aspoň nějaká ochrana než žádná! I kdyby to mělo dopadnout, jako na obrázku dole...

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Erik Bošnák - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE