Banner Accucharger 6A Recovery: Když chcete jenom jednu nabíječku na (skoro) všechno

Rakouského specialistu na baterie Banner není potřeba ve světě automotive představovat. U motorkářů o téhle značce až tak velké povědomí není, ale ono to bude hlavně marketingem a tím, že se u nás Banner na motorkáře v uplynulých letech moc nezaměřoval. I když se vsadím, že ve svém okolí určitě najdete někoho, kdo „bannerku“ má buď v motorce, nebo v autě. Já sám je používám už roky na dvou i čtyřech kolech. Téměř 90 let existence (a celou dobu zaměření čistě na baterie), výroba opravdu v Rakousku, OEM dodávky předním světovým automobilkám, přímá zastoupení v mnoha evropských zemí včetně České republiky a vývoz do více než 70 zemí světa, desetimilionové roční investice do vývoje, to všechno jsou atributy, které hovoří o tom, že Banner není jen tak nějaký „hej počkej“, nýbrž společnost, která ví o baterkách všechno. Fajn, za tuhle jistotu, že její produkty za něco stojí, si rád připlatím, i když drahé vlastně taky nejsou. Takový střed.

Hlavní těžiště produkce je ve startovacích bateriích, ale samozřejmě k nim Banner nabízí i spoustu příslušenství, v němž nemohou chybět v první řadě nabíječky. Těch značka nabízí více než desítku, ale pro motorky jsou vhodné tři. Nazvané jsou zcela nepoeticky, což je mi vlastně sympatické, protože na první dobrou víte, co máte před sebou. Nejmenší a nejjednodušší je Accucharger 2A, to je opravdu takový základ pro 6V a 12V baterie s kapacitou 3-46 Ah, čili od nejmenších motorkových po nějakou tu Felicii, bez displeje, jenom s diodami. Méně náročným uživatelům, kteří buď chtějí jenom vyloženě motorkovou nabíječku, nebo mají doma jenom malé auto, určitě postačí. Dražší Accucharger 3A má stejné tělo, ale na něm LCD displej a větší nabíjecí proud, díky němuž je vhodný na baterky až do 72 Ah, tedy i pro běžná rodinná auta. A na úplném vrcholu stojí Accucharger 6A Recovery, což je z mého pohledu naprostý univerzál, který zvládne skoro všechno včetně obnovení hluboce vybité baterie. Tahle nabíječka je určená pro standardní olověné, AGM, GEL i start-stop baterie s kapacitou od 3 do 130 Ah. Lithiovky v seznamu činností nemá, takže proto „skoro všechno“ a nikoli „všechno“. Každopádně od 3 do 130 Ah, to už je rozsah, který vystačí drtivé většině rodin, i když mají velká SUV nebo nějakého „bydlíka“. Nabíjení je osmistupňové, ale to vy nijak nevidíte, protože je naprosto automatické. Nabíječka má ochranu proti přepólování, tvorbě jisker i zkratu, takže šance, že byste ji zničili tím, že jste techničtí antitalenti, je poměrně mizivá. A mimochodem ta ochrana proti tvorbě jisker je fajn fičura a je to trochu zvláštní pocit, cvakat svorky na póly bez toho, že by byl ohňostroj.

Oproti svým menším kámoškám je Accucharger 6A Recovery už trochu větší nabíječka. I s kabely váží 1100 gramů a rozměrově 14x18x7 cm je to taková cihlička. Pokud jste zvyklí brát si s sebou na motodovolenou maličkou nabíječku „pro strýčka Příhodu“, tak tahle zůstane doma. V balení dostanete kromě samotné nabíječky praktický textilní vak se stahováním na skladování, aby vám kartonová krabice nezabírala moc místa, dvojici koncovek a vícejazyčný návod včetně českého, který přijde docela vhod, abyste věděli, co po vás nabíječka zrovna chce. To proto, že má LCD displej, na kterém běží instrukce, a to buď v angličtině, němčině nebo francouzštině. Ve finále je to vlastně strašně jednoduché, ale pro někoho, kdo byl dosud zvyklý akorát na diodovou signalizaci nabíjí/nenabíjí, je to dost změna, na kterou je lepší se připravit předem.

Líbí se mi, jak je nabíječka udělaná. Přestože je vyrobená v Číně (dělat ji v Evropě jako baterky by asi nedávalo úplně smysl), tak vývoj a design je rakouský, a je to znát. Samotné červené tělo je ze stran kryté bočnicemi, jež mají přesah, takže nabíječka vlastně nikdy neleží na stole nebo není přímo na zdi. Můžete si k ní dokoupit i nástěnný držák, ale hádám, že většina uživatelů se obejde bez něj. Na opačné straně je výklopný hák, abyste si nabíječku mohli zavěsit třeba na otevřenou kapotu auta, nebo na držák stupačky u motorky – prostě kamkoli uznáte za vhodné. Zespodu vidíte také bohaté žebrování, aby se nabíječka dobře chladila, a s tím jí pomáhá i vestavěný větrák. To pro mě bylo velké překvapení, když jsem ji poprvé zapojil a najednou se ozvalo typické bzučení. To ze své levné hypermarketové nabíječky neznám. Inu, když mají téct proudy a má vám to zařízení vydržet, musí se chladit.

Vstupní i výstupní kabely z nabíječky jsou každý zhruba dva metry dlouhý, takže nemusíte nabíjet hned pod zásuvkou, což se hodí hlavně v okamžiku, kdy necháváte baterku v motorce/autě. Jak už bylo řečeno, k nabíječce dostanete dvě koncovky: klasické svorky a potom očka s pojistkou pro stálou montáž ve vozidle. Ty svorky jsou poměrně masivní a hodně zubaté, koušou fest a bylo jasné, že na automobilové baterie budou fajn, ale měl jsem trochu vítr z toho, aby nebyly až moc mohutné pro ty motocyklové. Nicméně mé obavy byly liché, ať jsem je cvakal na jakoukoli z mnoha baterek, co doma mám, šly tam vždycky dobře. Nebo aspoň snesitelně na to, aby bylo spojení kvalitní.

Očka pro stálou montáž mi vždycky přišla taková zbytečná zhýralost, přeci jenom motorky, co mám doma, mají baterky docela dostupné – mít nějaké GS s akumulátorem pod nádrží, mluvil bych jinak, ale takhle… Nakonec jsem neodolal a tuhle koncovku zkušebně namontoval na manželčino CBR a bezpečně vím, že tam už zůstane. Neustále jsem měl na okně v garáži desítku oříšek na odšroubování sedla, pod ním bylo nutné povolit gumový pásek, odejmout řídicí jednotku, odklopit kryt baterie… Tahle koncovka s očky má svou vlastní pojistku a kabel dlouhý cca 40 centimetrů, takže jsem si vývod vytáhl pod sedlo spolujezdce, kam je k němu podstatně lepší přístup. Výměna koncovek probíhá standardizovaným dvoupólovým asymetrickým konektorem, který je pěkně „natěsno“.

A jak probíhá samotné nabíjení? Po připojení koncovek a zapojení nabíječky do sítě se spustí větrák, rozsvítí se zelená dioda a na displeji se objeví hláška, že nabíječka analyzuje baterii. Když je vše v pořádku, začne samotné nabíjení, což je opět indikování hláškou (Regular Charge) a za tím následuje míra nabití baterie v procentech. To je fajn, že přesně vidíte, jak na tom baterka je. Doba nabíjení závisí samozřejmě na míře vybití baterie a její kapacitě, takže udávat jakékoli časové údaje by bylo zavádějící. Když je nabito, přepne se nabíječka do udržovacího módu, přičemž vše je opět indikováno patřičnými nápisy (Fully Charged - Auto Maintaining).

Co se mi na téhle nabíječce líbí úplně nejvíc a co považuji za její velké plus, je to slovíčko Recovery v jejím názvu – tedy schopnost obnovit i hluboce vybitou baterii. Kdo má doma jednu motorku a jedno auto, ten plán dobíjení i přes zimu v hlavě udrží. Ale mně už se mockrát stalo, že jsem na nějakou baterku z motorky ve stodole prostě zapomenul a po pár měsících najednou měla 9V a zvonil jí umíráček. Nebo stačí, když vám v autě zůstane svítit světýlko a ráno je baterka zralá na defibrilátor. A přesně tohle Accucharger 6A Recovery umí – namísto standardních 14,7V do baterky pouští 15,8V. Mám doma zásobu starších baterií, tak jsem nabíječku pořádně zatížil, ať se ukáže. Nejprve dostala „k snědku“ obyčejnou 5Ah olověnou dolévací baterku z mé Yamahy XT600, kterou mám už přes 10 let, minimálně čtyři roky v motorce nebyla a je to taková ta baterka, co mi stojí na ponku a já si dvakrát do roka vzpomenu, že bych do ní mohl zkusit něco natlačit. Jenomže to vždycky mívala aspoň těch devět voltů. Teď jsem ale naměřil 4,4V, což je prostě úplně po smrti. Nevadí, ať se nabíječka ukáže. Po připojení přišla hláška, že nabíjení bylo přerušeno kvůli špatné baterii a výzva, ať zmáčknu jediný čudlík na celém přístroji, aby se spustil obnovovací režim. Ještě jednou potvrdit, že opravdu chcete, a je spuštěno, přičemž na displeji běží odpočítávání – celý tenhle proces desulfatace trvá 180 minut. Po jeho dokončení se automaticky nabíječka přehodí do nabíjecího režimu a – baterku to probudilo! Hřála se teda fest, ale na konci byla nabitá. Akorát jsem musel odsát trochu elektrolytu, na začátku nabíjení jsem dolil na maximum a na konci byl krutě přes. Je mi jasné, že ta baterka je v klinické smrti a s největší pravděpodobností by žádným startérem neotočila, jenomže moje XT se startuje pákou a baterku tam potřebuji vlastně jenom do okruhu kvůli svícení a blikání. Druhý den jsem nabití pro jistotu zopakoval, protože voltmetr ukazoval méně než 12 voltů, a za chvíli byla zase plná. Tak dobrý. Kde jsem ale nepochodil, byla 6Ah AGM baterie ze skútru. Té ještě ani 10 let není, ale stala se přesně obětí mého zapomínání a na rozdíl od té dolévací už jsem ji nikdy žádnou nabíječkou vzkřísit nedokázal. Teď měla na začátku dokonce lehce přes 10 voltů, tak jsem dal Recovery režim, ten celý proběhl (baterka zůstala chladná), ale hned po přepnutí do normálního módu řídicí jednotka nabíjení ukončila s hláškou, že je baterie vadná. Zkusil jsem ještě druhý den obnovení zopakovat, ale se stejným výsledkem. Holt když už je baterie mrtvá, tak je prostě mrtvá.

Na závěr zbývá zodpovědět otázku z úvodu: vyplatí se investovat do drahých nabíječek? Nejprve si pojďme říct, co to znamená to „drahý“. Banner nemá oficiálně stanovenou cenu (a jestli ano, tak ji nikdo nedodržuje), ale má hodně širokou prodejní síť a Accucharger 6A Recovery seženete zhruba od 2200 do 2500 Kč. To je sakra rozdíl proti těm hypermarketovým za pětistovku. Ty vám ve finále na občasné dobití baterky z motorky přes zimu taky poslouží, sám jednu takovou používám už roky. Jenomže když chcete mít jistotu, že pro své baterie děláte to nejlepší, aby vám vydržely dlouho v kondici, máte s touhle „bannerkou“ prostě klidnější spaní. To množné číslo u baterií je použito schválně, protože tuhle nabíječku přesně oceníte v okamžiku, kdy máte několik aut, motorek a třeba i dalších povozů, všechno s naprosto odlišnými kapacitami a ještě kolikrát ve vozidlech, která třeba rok nepoužijete. Za ten obnovovací režim potom budete sakra rádi.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE