Vespa: legenda pokračuje

Piaggio pod křídly Fiatu

Když na podzim 1965 Enrico Piaggio zemřel, zanechal po sobě Vespu v té nejlepší formě. Připomeňme jen, že už začátkem šedesátých let oslavilo Piaggio 2 miliony vyrobených skútrů, další dva miliony byly vyrobeny do roku 1970 a desetimilionová hranice byla překročena v roce 1988. Nešlo však jen o obchodní čísla – cílem Piaggia bylo vždy vyrábět ty nejmodernější, nejlepší a samozřejmě nejhezčí skútry. Nabídka Vespy se neustále rozšiřovala, vznikaly skútry nových kubartur i zaměření, od malých městských padesátek až po výkonné cestovní verze.
Sedmdesátá a osmdesátá léta tak lze považovat za velmi úspěšné dekády v historii Vespy. Piaggio náležící do impéria Fiat Gianniho Agnelliho (1921-2003) zůstalo ušetřeno útoku nastupujících japonských značek, které tou dobou začaly válcovat tradiční evropské motocyklové výrobce. Nadále si šlo svou cestou, po které jej vedla idea jednoduchého, praktického a elegantního přibližovadla dostupného širokým masám. Vespa byla prostě natolik specifická, že její zvláštní postavení mezi jednostopými vozidly nedokázal dlouho dobu nikdo ohrozit.
Koncem osmdesátých let však už i (především asijská) konkurence dokázala čím dál lépe oslovovat zákazníky na skútrovém trhu, když proti stylovým a výkonným Vespám nasazovala jednodušší a levnější skútry. Vespa navíc musela, z důvodu stále přísnějších emisních limitů vytlačujících dvoutakty, v roce 1985 opustit svůj properující severoamerický trh. Piaggio však dokázalo správně reagovat na požadavky trhu spojit je s moderními trendy. Na pozici ředitele Piaggia byl jmenován Giovanni Alberto Agnelli (1964-1997), synovec a plánovaný nástupce legendárního šéfa Fiatu Gianniho Agnelliho. Pod jeho vedením se Piaggio ve větší míře zaměřilo na produkci moderních a hospodárnějších čtyřtaktních skútrů. Když však Giovanni Alberto v roce 1997 v pouhých 33 letech podlehl rakovině, vyvstala otázka co bude s Piaggiem dál. Zájemců o prosperující zavedenou značku bylo dost, a tak Piaggio roku 1999 opustilo po čtyřiceti letech impérium Fiatu, když nejvyšší nabídku dala britská investiční skupina Morgan Grenfeld vlastněná německou Deutsche Bank. Silný investor měl zpočátku zájem na vyšší a levnější produkci, ale neúspěšný pokus o další investice a rozšíření do Číny, nákladný návrat na trh USA, převzetí španělské značky Derbi a nezdary ve vývoji nových modelů způsobily, že společnost zaznamenávala obrovský propad, když koncem roku 2002 prodělala už 130 mil. euro. Bylo jasné, že Piaggio potřebuje nového majitele, který by upadající společnost oživil nákladnou investicí.

Nová prosperita

I v takové situaci se ale stále našlo dost uchazečů o slavnou značku. Roberto Colaninno (*1943), italský byznysmen a majitel společnosti Immsi SpA podnikající na trhu s nemovitostmi, neváhal v říjnu 2003 zaplatit 100 mil. euro za třetinový podíl v Piaggiu a za právo na vedení společnosti, jíž se stal prezidentem. Piaggio a s ním i Vespa tak vstoupilo do další fáze své existence. Rychlý prodej novému majiteli vyvolal u zaměstnanců Piaggio obavy z dalšího útlumu výroby, propouštění a krachu společnosti. Colaninno ale naopak vlil dalšími investicemi Piaggio krev do žil. Všem zaměstnancům ponechal jejich pozice a nejprve přebudoval továrnu v Pontedeře podle japonských výrobních zásad, takže výroba všech skútrů probíhá kompletně na specializovaných výrobních linkách. Na konci roku 2004 se znovu prosperující Piaggio Group rozrostlo o Aprilii a Moto Guzzi. Piaggio Group je tak největším evropským motocyklovým výrobcem a v globálním měřítku mu patří třetí pozice za Hondou a Yamahou. Samotná Vespa dokázala během sedmi let pod novým vedením svou produkci téměř ztrojnásobit, takže jen v Pontedeře během roku 2011 opustilo linky přes 150 tisíc skútrů.
V současnosti se Vespy vyrábějí v několika továrnách po celém světě. Nejdůležitější a nejobjemnější část výroby (modely pro evropský a americký trh) probíhá právě v Pontedeře, kde po přestavbě továrny vzniklo v letech 2004-2011 celkem 881 tisíc skútrů. V roce 2012 byly otevřeny dvě asijské továrny Piaggia. Továrna ve vietnamském Vinh Phuc nedaleko Hanoje má zásobovat trh jihovýchodní Asie a výhledově také USA. Prostřednictvím továrny v Baramati se navíc Vespa opět dostává do Indie, kde se její licencované modely již v osmdesátých letech vyráběly (stejně jako jejich nelicencované deriváty, připomeňme Bajaj Chetak nebo LML Star).