Panther - jedna značka se třemi jmény

Motocykly známé pod jménem Panther jsou dílem továrny P&M, jejíž počátky sahají až ke značce P&R. Jonah Carver Phelon je muž, jehož jméno dalo první písmeno názvu obou britských továren, na jejichž historii se teď podíváme. Pozor ale! Neplést si tyto motocykly s výrobky německé továrny Pantherwerke! Ta své motocykly nazývala Leopard právě kvůli tomu, aby eliminovali možnou záměnu.

Kapitoly článku

Prvním jménem bylo P&R, kdy značku tvořily iniciály obou zakladatelů. Jedním byl Jonah Carver Phelon, druhým jeho synovec Harry Rayner. Založili ji roku 1896 v Cleckheatonu v hrabství Yorkshire. Rayner bohužel v roce 1903 zemřel po dopravní nehodě s automobilem. Značku P&R nesl sice jenom jeden model, ale byl to motocykl s několika pokrokovými prvky. První postavený prototyp měl motor ještě namontovaný do rámu běžného jízdního kola, ale do výroby se dostal v jiné podobě. První a jediný typ P&R měl motor objemu 260 cm3 o výkonu 1,75 koně. V té době, tedy v roce 1901, se ještě hledalo nejvhodnější místo pro umístění motoru v rámu. Když se motor začal stěhovat na místo pedálů v jízdním kole, některým výrobcům začala vadit přední rámová trubka. P&R problém vyřešila jednoduše. Motor byl uložen do rámu šikmo a stal se nosnou částí rámu, když nahradil přední rámovou trubku. To byl první pokrokový prvek. Druhým byl pohon zadního kola řetězem, zatímco jiné motocykly té doby měly stále pohon řemenem.

Po Raynerově smrti ale přišly potíže. Phelon nebyl schopen stavět motocykly sám, postavil jich jenom několik a prodal je v okolí. Své patenty pak prodal jinému anglickému výrobci Humber s tím, že mu bude platit licenční poplatky. To přineslo také potíže, a tak když se na přelomu let 1903 a 1904 sešel s Richardem Moorem, vznikla nová firma nesoucí opět jméno složené z iniciál obou zakladatelů - P&M. Jejich první nabídkou byl forecar se dvěma rychlostmi, ten se ale nestal populárním, a tak společníci obrátili pozornost k motocyklům. První motocykly byly typické pro tuto dobu a bylo to vlastně jízdní kolo s motorem. Brzy byla značka známá v závodech do vrchu a v trialu. Jejich první model měl čtyřdobý motor o výkonu 2,75 koně, který tvořil nosnou část rámu místo přední rámové trubky. Stroj měl spojku a dvoustupňovou převodovku, primární i sekundární převod byly zajišťovány řetězem. Tehdy to byl první motocykl s oběma převody řetězem. Vyráběl se v letech 1904 až 1906, ještě o rok déle se vyráběl model s motorem 412 cm3 o výkonu 3,5 koně. To byl jediný nabízený model v roce 1907. Stejný motor měl i již zmíněný forecar. V roce 1908 přišel model Standard, také s výkonem 3,5 koně. Ten se vyráběl až do roku 1912. Jeden z těchto modelů vyrobený v roce 1912 má zajímavé dějiny. Velmi málo ho používal ho RAC (Royal Automobile Club – britská motoristická organizace) v letech 1912 až 1920 a potom byl uložen v Pall Mall v Londýně. Znovu byl objeven v roce 1980, a tak je v podstatě nedotčený. Je možno ho vidět v RAC Birmingham Area Office. Měl ručně řazenou dvoustupňovou převodovku a rozvod SV s vačkovým hřídelem poháněným ozubeným soukolím.

Roku 1913 přišel model Colonial. Měl opět motor o výkonu 3,5 koně a v podstatě byl stejný jako model Standard, rozdíl byl v barvě a v použití minima pokovovaných částí. Měl mimořádně velkou nádrž a speciálně zpevněnou vidlici a pružiny sedla. Tento model byl vytvořen pro Royal Flying Corps v době první světové války a pro spojenecká vojska jich bylo vyrobeno asi 3500 kusů. Rok 1913 je pro značku zajímavý také tím, že čtyři motocykly P&M startovaly ve vůbec prvním ročníku Mezinárodní šestidenní soutěže konaném v Carlisle. Se začátkem první světové války přišel model označený jako RFC/RAF, který byl dodáván Royal Fying Corps a později také Royal Air Force. Ventily a mazání byly rekonstruovány, skutečný výkon motoru byl 4 koně. Vyráběl se v letech 1914 až 1921. V letech 1922 až 1925 přišel na trh P&M model A, vyráběný do roku 1925. Měl motor o výkonu 4,5 k s objemem 555 cm3 a rozvodem SV. Motor měl vrtání 84,1 mm, zdvih 100 mm, zapalování magnetem, karburátor Brown & Barlow. Přední vidlice byla s krátkými raménky, přední brzda ráfková, zadní pásová. Systém převodů byl velmi komplikovaný. Vedle běžné dvoustupňové převodovky měl ještě dva převodové stupně u primárního převodu, celkem tedy čtyři. K jejich ovládání byly potřebné noha i ruka. Byl jedním z posledních typů, který ještě nenesl jméno Panther, i když některé z dalších modelů nesly obě jména P&M Panther. V označení byl jednu dobu dokonalý zmatek.

Model Colonial a stroje z let 1913, 1921 a 1924

V letech 1925 až 1929 stavěla firma také závodní motocykly, které startovaly mimo jiné na Tourist Trophy. Hned v prvním roce účasti TT dosáhl jezdec Tom Frederick málem na stupně vítězů, když skončil v závodě Senior TT 1925 na čtvrtém místě. Ve stejném roce jezdec C. T. Ashby závod nedokončil. Stejnou smůlu měl Ashby i v roce 1926. V sezóně 1927 skončil v závodě Senior TT na 10. místě W. S. Braidwood, o rok později tento závod nedokončil. Posledním, který se objevil v první desítce jezdců v cíli, byl v roce 1928 A. E. Warwick, který dojel na devátém místě. Tady je ovšem třeba říci, že Panther nikdy neměl tovární tým. Své závodní stroje prodával jenom amatérským jezdcům. Závodní motocykly nesly ještě jméno P&M. Jistou zajímavostí je, že na motocyklu P&M startoval také Tom Bullus, který se potom proslavil na německém NSU. Závodní motocykly P&M měly jednoválcový motor objemu 498 cm3 s rozvodem OHV o výkonu 25 koní, s nezakrytými rozvodovými tyčkami a vlastní čtyřstupňovou převodovkou. V roce 1928 se objevil také model pro závody dirt track.

V roce 1926 byla značka úspěšná na výstavě Olympia Show s novým modelem Panthette. Jejím konstruktérem byl Granville Eastwood Bradshaw. Měl podélně umístěný dvouválec do V objemu 244 cm3 s vodorovně dělenou klikovou skříní, ventily vracely listové pružiny, rozvody byly zcela zakryté. Panthette měla vícelamelovou spojku a převodovku automobilového typu. Při zkouškách se stroj velice osvědčil a testovací jezdci s ním byli velmi spokojeni. Nedostatkem byl těžký setrvačník a obtížné ovládání spojky. Motor byl velmi „točivý“. Zatímco konstrukce byla velice novátorská, po stránce obchodní to byla katastrofa a malý odbyt téměř způsobil bankrot společnosti. Motocyklů Panthette se zachovalo velmi málo, pouhých šest. Jedna z nich je k vidění ve sbírce Sammy Millera a jedna v národním motocyklovém muzeu v Solihullu, ostatní jsou v soukromých sbírkách.

V roce 1927 se objevil model Panther Standard a jeho levnější verze Panther Cub jehož zajímavostí byl velký tlumič výfuku předepsaný pro účast v závodech na autodromu Brooklands. V roce 1928 Panther představil model 1(to byl první model označený číslem) a model 1A, což byla dvouvýfuková verze modelu 1. Dále to byly Panther Model 2 Standard, Panther Model 3 s motorem 598 cm3, ze kterého se postupně stal model 100. O těchto modelech není bohužel příliš známo. Roku 1928 utrpěla továrna ztrátu, když zemřel její zakladatel Jonah Phelon.

S ustupující světovou hospodářskou krizí na začátku třicátých let došlo také ke zlepšení podmínek pro výrobu a prodej motocyklů. Značka Panther na to reagovala dalšími novými modely. Od roku 1931 do roku 1938 byl vyráběn typ 90 Redwing s motorem 490 cm3. Model 90 byl dobře fungující stroj, který udělal značce dobré jméno a dokázal, že není pouze výrobcem motocyklů pro provoz se sidecarem. Stroj 500 cm3 jezdil nádherně s velkou tažnou silou i prudkou akcelerací. Měl čtyřstupňovou převodovku Burman 1BAP s nožním řazením. V roce 1932 se poprvé objevil patrně nejznámější model Panther M 100, který se s mnoha úpravami vyráběl neuvěřitelně dlouho - až do roku 1963. S velmi malými změnami, nehledě na teleskopické vidlice v roce 1949 a odpružený rám v roce 1956 nebo možnost zvolit motor 650 cm3 v roce 1964, žil Panther až do doby malých automobilů, které vlastně "vyvraždily" motocykly s přívěsným vozíkem. Měl motor objemu 598 cm3 s rozvodem OHV a výkonem 23 koní při 5300 ot/min, díky kterému dosahoval rychlosti 110 km/h. V roce 1935 byl výkon zvýšen na 26 koní a maximální rychlost stoupla na 120 km/h. Tajemství dlouhého života motoru a jeho hospodárnosti se standardním přívěsným vozíkem (spotřeba 4,6 litru na 100 km), byla jeho jednoduchá konstrukce, která mu dala vysokou tažnou sílu při slušných otáčkách. I tady byl motor důležitou nosnou součástí rámu. Nápadná žebrovaná část klikové skříně v dolním čele vytváří olejovou nádrž jako součást motoru. Olejové čerpadlo je vzadu za válcem. Za válcem jsou namontovány také magneto a dynamo. Magneto mělo ruční ovládání předstihu, dynamo bylo poháněné řetězem. U prvního typu byla převodovka vlastní, v roce 1933 dostal stroj převodovku Sturmey-Archer a v roce 1934 převodovku Burman. Všechny byly čtyřstupňové.
Model z roku 1935 byl stroj, na kterém slečna Florencie Blenkiron a slečna Teresa Wallach uskutečnily dlouhou cestu z Londýna do Kapského Města přes Saharu. Byla to první taková cesta na motocyklu se sidecarem. Model 100 držel také jeden z významných vytrvalostních rekordů. V roce 1939 jel M100 nonstop v maximální povolené rychlosti den a noc uprostřed zimy na trati mezi Londýnem a Leedsem 16 093 km, průměrně přes 1 770 km denně rychlostí 65 km/h. Vše za těžkého sněhu, mrazu, mlhy, deště a stroj nevyžadoval téměř žádnou údržbu (jen přetržený řetěz, benzinové trubky a fíbrové kolečko magneta).V roce 1937 se změnil vzhled M 100. Dostal plně chromovanou nádrž s krémovými bloky červeně a černě olemovanými. V roce 1938 nahradilo magneto BTH původní magneto Miller Dynamag. Po dobu druhé světové války byla výroba přerušena a obnovena až po její skončení.

Od roku 1932 vyráběl Panther také lehké motocykly. Byly to stroje s jednoválcovými čtyřdobými motory a konvenčním rámem, kdy motor nebyl nosnou součástí rámu, i když někdy byl skloněný jako tzv. slopper. Vždy byl ale méně skloněný než u velkých typů. Byly to následující modely: Panther 30 brzy přejmenovaný na model 40, ten měl motor 250 cm3 a byl vyráběn v období 1932-1939. To byla levná verze modelu 80 pro Pride & Clarke. V období 1938/39 byla použita zlepšení provedená na modelu 100 v roce 1938. Co byla společnost Pride & Clarke? Byla to rodinná společnost v jižním Londýně, která fungovala jako prodejce motocyklů, náhradních dílů a příslušenství. Firma byla známá svými speciálními obchody s výrobci, aby dokázala nabízet stroje za velmi výhodné ceny. Před druhou světovou válkou byla nejvíce známá pro typy Red Panther, ale také pro AJW a Calthorpe. V 1939 dokonce postavila svůj vlastní model nazvaný Cub. Byl to elegantní a uhlazený stroj s motorem Villiers o objemu 122 cm3, v bloku s třístupňovou převodovkou a jednoduchým rámem. Rok 1939 ale nebyl příznivým datem zahájení nové značky, zpátky ale k Pantheru. Verze modelu 40 s objemem 350 cm3 přišla v roce 1932 jako model 45 a v roce 1933 byla přejmenována na model 80 Redwing. Celá verze byla vyráběna pro Pride & Clarke jako Red Panther model 30. Red Panthery byly stavěny výlučně pro firmu Pride & Clarke Londýn za velmi malých nákladů při použití levné pracovní síly (učňové apod.) a z levnějších komponent. V historii lehkých Pantherů je velký zmatek, prameny se různí a bude lepší se do nich příliš nezamotat. Takže stručně. Red Panther Standard a De Luxe byl motocykl s motorem 248 cm3 vyráběný v letech 1933 až 1937, verze De Luxe jenom v letech 1934 a 1935. Red Panther model 20 byla také dvěstěpadesátka vyráběná v letech 1938 a 1939. Red Panther model 30 byla třistapadesátka s výkonem 15 koní a vyráběla se v letech 1933 až 1939. Red Panther byl proslavený jako nejlevnější britský motocykl dosažitelný ve třicátých letech, jeho cena byla něco pod 30 liber. V roce 1934 získal Red Panther 250 cm3 Maudes Trophy. Maudes Trophy založil roku 1923 George Pettyt, majitel Maudes Motor Mart se sídlem v Londýně, který podporoval nestranné hodnocení jednotlivých vyráběných motocyklů pověřenými osobami. Věnoval pro Auto-Cycle Union (ACU) stříbrnou trofej, která byla udělována každoročně.

lehké motocykly třicátých let

Jak již bylo řečeno, výrobu motocyklů Panther ukončilo zahájení druhé světové války. Výroba byla znovu zahájena po jejím skončení v roce 1946. Začněme lehkými čtyřdobými motocykly. Model 60 byl připraven pro výrobu už v roce 1940. Vyráběl se první tři roky v poválečném období (1946-48) a byl založen na modelech 40 z roku 1938. Model 60 z roku 1946 měl motor 248 cm3 OHV. I když je motor šikmo skloněn dopředu, nezastupuje přední rámovou trubku jako u těžkých typů. Převodovka byla třístupňová samostatná, přední vidlice byla typu Webb. Motocykl z roku 1947 je velmi podobný, jen s tím rozdílem, že vidlice Webb byla v letech 1947/48 nahrazena vidlicí Dowty. Model 70 měl motor 348 cm3 a čtyřstupňovou převodovku a je vlastně verzí modelu 60, kterému se jinak velice podobá. Také byl vyráběn pouze tři roky (1946-1948) a byl založen na předválečném modelu 30. I u něj platí výměna přední vidlice Webb za typ Dowty ve stejných letech.

model M60

Model 65 je prakticky identický s modelem 75. Rozdíl byl v tom, že se jednalo o motor 250 cm3 s bateriovým zapalováním. Další rozdíl je v třístupňové převodovce Burman, zatímco model 75 měl převodovku čtyřstupňovou. Model 70 vyráběný v letech 1948 až 1962 měl vzduchem chlazený jednoválcový motor objemu 348 cm3 s rozvodem OHV. Zpočátku měl neodpružené zadní kolo, ale od roku 1954 dostal zadní kyvnou vidlici a přední vidlici Dowty nahradila vidlice vlastní výroby. Jednalo se o velmi hezký lehký motocykl.

modely 65 a 75

V poválečném období vyráběla továrna P&M (tak se stále jmenovala) také lehké dvoudobé motocykly, převážně s motory Villiers. Model 10/3 z let 1956 až 1960 měl dvoudobý motor Villiers 8E/3 objemu 197 cm3 s výkonem 7,5 koní při 4000 ot/min. Podobný model 10/3A a model 10/4 používaly motor Villiers 9E/3 a 9E/4 s výkonem 8,4 koně. Označení /3 znamená třístupňovou převodovku, označení /4 převodovku čtyřstupňovou. V roce 1959 přišel na trh model 45 Sports a vyráběl se do přelomu let 1963/1964. Používal vyladěný motor Villiers 3T objemu 324 cm3 s výkonem 18 koní při 5500 ot/min. Podle všeho tento motor původně nebyl konstruován pro použití v motocyklu. Nejstarší modely používaly kyvné přední vidlice systému Earles, od roku 1960 dodával P&M teleskopické přední vidlice přizpůsobené ze čtyřdobého modelu 65/75.

model 10/3

Model 35 se vyráběl mezi roky 1958 a 1966, varianta s elektrickým spouštěčem (ES) pouze v letech 1965 a 1966. Měl motor Villiers, dvoudobý dvouválec 249 cm3 s výkonem 15 koní při 5500 ot/min. Nejstarší modely používaly přední vidlici typu Earles jako model 45 Sports, mezi roky 1960 a 1964 dodával P&M teleskopické přední vidlice přizpůsobené ze čtyřdobého modelu 65/75. Pro roky 1965 a 1966 byly dodávány přední vidlice P&M model 100. Tento model se vyráběl v době, kdy už měla P&M velké problémy. Podle všeho byl model s elektrickým spouštěčem vyroben pouze v jednom exempláři, protože byl náhodou k dispozici takový motor za příznivou cenu. Ušetřit se chtělo i změnou z dvouvýfukového na jednovýfukové provedení. Podle všeho u posledních vyráběných modelů továrna zpracovala všechno, co měla zrovna na skladě.

Z těžkých motocyklů se v poválečném období vyráběl jednak model M 100, novinkou byl ale model M 120, poprvé uvedený v roce 1959. Ten měl čtyřdobý jednoválcový motor objemu 650 cm3 s výkonem 28 koní při 4500 ot/min. Tento model měl mnoho součástí shodných s modelem 100. Továrna u motoru modelu 100 zvětšila vrtání o 1 mm a zdvih o 6 mm, získala tak motor s velkým krouticím momentem při nízké rychlosti. Tyto úpravy měly za následek zvýšené namáhání hlavních ložisek a klikové skříně, což si vynutilo další rekonstrukce. Při nich se muselo upustit od tradičního upevnění válce a nahradit ho 4 dlouhými ocelovými svorníky, klikový hřídel byl rekonstruován zesílením ložiskových čepů a zvětšením hlavních ložisek. Také byl zmenšen výfukový ventil a zvýšen kompresní poměr. Jeho výroba skončila se skončením výroby celého podniku v roce 1966.  Užitečnou maličkostí je nohou ovládaná páka, působící na sací ventil. Její užití zajistí, že při startování nožní pákou nedojde ke zpětnému vrhu páky a tím k případnému zranění jezdce.

M120 v několika provedeních

Protože model 120 byl zamýšlen především pro provoz s přívěsným vozíkem, bylo logické, že továrna připravila výrobu vlastních podvozků sidecarů pro motocykly Panther. Firma Alwyn původně dodávala pro Panther sidecary Canterbury, teď Alwyn dodával jenom karosérii na podvozky Pantheru. Podvozek i sedadlo byly ze silných trubek a velmi těžké. Přívěsný vozík byl k motocyklu připojen ve třech bodech, což bylo připojení prakticky bezproblémové. Kolo přívěsného vozíku bylo zaměnitelné s kolem motocyklu, bylo upevněno na kyvném rameni s tlumičem Armstrong s bočním vedením.

Blížící se konec motocyklové výroby se továrna snažila alespoň oddálit dovozem a prodejem francouzských skútrů Scooterrot od firmy Terrot. Ten se sice neprodával špatně, ale byly problémy se záručními opravami. Proto P&M postavila vlastní skútr Princess, ani ten se ale na trhu neprosadil, ačkoliv vypadal hezky. P&M, respektive Panther, měla několik strojů, které se do výroby nikdy nedostaly. Nejvýš do stadia prototypu nebo jenom technické dokumentace. Prvním z nich byl vidlicový dvouválec objemu 770 cm3, který byl připraven do výroby v roce 1914, ale první světová válka tomu zabránila. Tato necelá osmistovka (76 x 85 mm) o výkonu 6 koní byla montována do stále stejného rámu jako předcházející model s 3,5 koni. Další prototyp tohoto motoru byl smontován v roce 1916 a časopis The Motor Cycle ho dokonce zkoušel na silnici. Nakonec ho používal jako svůj osobní motocykl Richard Moore. V roce 1928 byla konstrukčně připravena nová verze Panthette se čtyřválcovým vidlicovým motorem 500 cm3, do výroby se ale také nedostala. Granville Bradshaw postavil v roce 1940 pro P&M řadový dvouválec 500 cm3, který byl namontován do podvozku modelu 90. Tento jediný vyrobený stroj byl údajně v továrně P&M používán více než deset let, nikdy se ale nevyráběl.

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 24 Kč od 8 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist