globalmoto_duben_nolan




Orientační závod veteránů Kytín-Chouzavá

Již osmým rokem probíhá sraz veteránů in memoriál V. Zapadlíka v brdském trojúhelníku mezi vesnicemi Kytín a Chouzavá, a je opravdu na co koukat. Doporučuji nestát jen na startu, ale zúčastnit se i závodu, který probíhá okolo po lesních cestách. Je to vlastně taková společenská slavnost, organizovaná dohromady oběma vesnicemi. Neznamená to ale, že přespolní jsou vyháněni – naopak, kdokoliv se může zúčastnit, ať už jako divák nebo, pokud vlastníte veterána, i jako závodník.

Kapitoly článku

Na startu, kde je vtipně upravena autobusová zastávka na Ředitelství závodu, je od začátku pěkný šrumec. Aby taky ne, uspořádat všech 42 startujících dá zabrat, ale dámy oblečené v dobových kostýmech to s grácií zvládají. Je tu povětšinou skvadra domácí produkce, tedy Jawy, ale najdou se tu i zajímavé kousky např. jedinečné tříkolky a několik zahraničních strojů. Ostatně jsou tu i dva zahraniční účastníci - Francouz a Angličan. 
Všichni závodníci obdrželi itinerář s mapou a vyrazili na okruh. No někdo to nahodil hned, někdo se v tom musel pošťourat a někoho museli roztlačit. Nakonec ale odjeli všichni. Jako poslední vozidlo vyráží Safety car s vozíkem pro ty, co by snad nedokončili.

Když všichni odjeli, šel jsem se dam zeptat, kudy závodníci jedou a za jak dlouho se vrací. Dozvěděl jsem se, že to mají cca na hodinu, projíždí se lesem a na několika stanovištích plní úkoly. Rovnou mi vrazili mapu s itinerářem a poslali za nimi. Při dotazu, zda tam projede i auto, jsem byl ubezpečen, že ano a že je tam dokonce i lepší asfalt než ve vesnici Chouzavá, z které byl start. To jsem ale ještě netušil, do čeho jdu……
V Kytíně za kostelem to začalo – úzká a štěrková cesta. Na kopci co jsem minul Hájovnu, a metelil si to do zákazu vjezdu, začala cesta být opravdu náročná – kameny na cestě veliké jako pěst a samé kaluže s blátem. No co, projeli to ostatní, tak já též a následoval závod. První zastávka po třech kilometrech byla na stanovišti hasičů. Zde soutěžící vyfasovali malinké dřevěné kolečko s Maxipsem Fíkem a objeli na čas vyznačenou trasu a zpět jej měli za úkol donést do cíle. Na rozehřátí akorát – mnozí si totiž nevymazali počítadlo kilometrů a na cestě bloudili, takže když zahlédli první stanoviště, oddechli si. 
Jako druhé stanoviště po šesti kilometrech bylo Vojsko. Zde to bylo už zajímavější. Nejdřív se podlézal ostnatý drát, pak se házelo granátem do lavorů (vzdálenější lavor=víc bodů) a střílelo se ze vzduchovky na terč. Někteří remcali, jiní to brali s humorem. Pokračování po trase začínalo být zajímavější. Začaly kopce a motocykly s menší kubaturou zpomalovaly. Pořadí se rázem promíchalo. Tento úsek se projížděl okolo obory Aglaia, kde jsou opravdu hezké cesty a doporučuji sem vyrazit na kole na celý den do lesů. 
Cesta se konečně změnila na asfalt a 14. kilometr nás překvapil dalším stanovištěm, tentokrát Horská služba. Byla zde lavina a bylo potřeba zachránit oběť. Znamenalo to nazout si lyže zapřáhnout se za sáňky a vyrazit zachraňovat. Na oběť čekala v hlavním táboře první pomoc ve formě lékárničky, tuzemáku, piva a hračky. Další úkol byl obout si sněžnice a oběhnout na čas okruh. Myslím, že krev se jim na slunci a pod těžkými úkoly zahřála a na motocykl se těšili, aby ve stínu stromů opět vychladli. 
Na 18. kilometru čekala Kriminálka, kde se vyšetřovala vražda a znásilnění ženy. Všichni povinně dávali obtisky levého ukazováčku a nosu a čekali na odbornou expertízu, zda nejsou pachatelé. Místo činu bylo řádně zabezpečeno a zdokumentováno, ale pachatel přesto unikl. Do cíle zbývalo již jen šest kilometrů a všichni se těšili na osvěžení po dlouhé a náročné cestě. Předtím ale ještě čekalo v lese na soutěžící u 22. kilometru Kurz první pomoci. 
Pacientka na lůžku nejevila známky života a každý ji měl oživit a zajistit pravidelné dýchání. Většina u ní stála, změřila tep, dvakrát pumpla na hrudníku a dvakrát na břicho. Po masáži břicha si pacientka ulevila a hned jí bylo do zpěvu - úplně ožila. Soutěžící po injekci pak pokračovali do cíle, kde odevzdali potvrzené doklady o účasti na jednotlivých úsecích a měli hodinku na přesun do restaurace na Rovinách, kde se připravovalo slavnostní předání cen s kulturní vložkou od místních dam. 
Dámy překvapily a předvedly taneční sestavu, převlečené v kostýmech za mechaniky. Všichni se hodně bavili a dlouhý potlesk na konci představení byl důkazem.
Obřad vyhlášení vítězů a čest poraženým probíhal před restaurací a cenu dostali všichni zúčastnění. Ceny útěchy se předávaly za nejvzdálenějšího účastníka, nejstaršího účastníka, cena za úplatkářství, kdy jeden ze závodníků chtěl uplatit kriminálku při vyšetřování nebo cena za spolupráci mezi národy. Poté už probíhala jen volná zábava mezi závodníky a užíval se konec teplého letního dne za vydatné podpory studeného piva. Organizace srazu byla provedena na jedničku a už teď se těšíme jaká překvapení nám přinese příští rok. 

Informace o redaktorovi

Jakub Janata - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (5x):



TOPlist