Laurin & Klement CCR: Vondřich mistrem světa!

Otevřeli jste článek kvůli nadpisu, protože si říkáte: „Kdo je sakra Vondřich a v čem je mistr světa?“ Byl to chyták, Václav Vondřich je už 78 let po smrti, ovšem mistrovství světa opravdu vyhrál, a to v roce 1905. Ale nějak jsem vás nalákat musel, na označení Laurin & Klement CCR bych asi moc čtenářů neutáhl.

V dalším díle seriálu o významných motocyklech historie zabrousíme až do Rakouska-Uherska, na samý úvod pionýrské doby, kdy se po udusaných cestách začaly prohánět jednostopé stroje. Tehdy byly často označované jako „ďáblovy vynálezy“ a je mi potěšením vám oznámit, že stroje Laurin & Klement patřily mezi ty nejlepší na světě. Popravdě, od začátku, kdy jsem se do seriálu pustil, jsem si říkal, že bych do něj chtěl zařadit něco z domácí produkce a přemýšlel, který stroj by to asi mohl být. Moc mě toho nenapadlo, možná tak Pérák, ale pak jsem si vzpoměl na Václava Vondřicha a měl jsem jasno. Ten se stal na továrním speciálu CCR mistrem světa cestrovních motocyklů (jiné ani tehdy nebyly, ale nebudeme detailisti) a takový úspěch už se nám zopakovat nepodařilo. Trochu to kazí fakt, že Česká republika měla třináct let před vznikem a motorka i jezdec byli z Rakouska-Uherska, ale opět, nebudeme řešit detaily.

Model CCR si díl v seriálu zaslouží, ať je odkud chce a navíc jsou začátky motorsportu mojí oblíbenou kapitolou. Pod slupkou chuligána mám asi romantickou duši a omezené množství informací z této epochy dovoluje zapojovat víc fantazii než fakta. Doba to ale v každém případě musela být zajímavá. Po prašných cestách jste potkávali koně a kočáry, velociped byl znakem pokroku a burácející motorka nebo auto působily jako zjevení. Závody byly na samém začátku, ale diváků chodily na velké podniky statisíce, zábrany u tratí žádné. Jezdci bez helem, stroje bez odpružení, prakticky bez brzd a vítězství se rovnalo hrdinskému činu. Když se o tu dobu zajímáte podrobněji, zaujmou vás i příběhy z následných oslav, kde alkohol tekl proudem, o ženy nebyla nouze a šňupnout si kokain bylo v souladu s večírkovými trendy (aspoň něco se nezměnilo). Mít stroj času, budou závody po přelomu století první, kam se chci teleportovat. Pro někoho je snem strávit den s Rossim nebo Pedrosou, já bych dal nevím co za to, abych strávil den po boku továrních pilotů Laurin & Klement. Jeden čas jsem dokonce po své paní vyžadoval, aby mi říkala Hrabě Kilowatt, což byla přezdívka Hraběte Kolowrata, závodícího právě s Laurinkou. Moc se to ale doma neujalo, škoda.

Odprostíme se od romantiky a vrátíme se k největšímu úspěchu české motocyklové historie. Příběh o vzniku továrny je takový, že v Boleslavi žili Václav Klement a Václav Laurin a oba chtěli vyrábět jízdní kola. Nejdřív každý zvlášť, jenže Klement neměl buňky na techniku, Laurin na kšeft, tak se spojili a značka byla na světě. Etapu o výrobě kol Slavia přeskočíme, protože nás zajímá, že v roce 1898 dovezl Klement motorku značky Werner. Tedy spíš kolo s motorem nad předním ráfkem, ale dejme tomu. Každopádně Werner stál za dvě věci, tak se s Laurinem rozhodli udělat stroj po svém. Motor šel do rámu, ovládání na řidítka, vymysleli vlastní koncepci zapalování a v roce 1899 představili Typ 1, který pelášil pětatřicet za hodinu. Další evoluce už letěla šedesátkou a vrcholem produkce byl dvouválec CCD, jehož nejvyšší rychlost olizovala hranici 80km/h, podle některých pramenů až 85. Na tu dobu strašný fofr, ale ohromující maximálka nikoho nepřekvapila. Stroj byl totiž odvozený od továrního speciálu CCR, se kterým v roce 1905 Václav Vondřich zvítězil v mistrovství světa. V tu dobu už v Boleslavi převažovala výroba motorek nad bicykly a Laurin s Klementem ve fabrice vykořisťovali kolem 350 dělníků. Do účasti v závodech se Václavové nechali přesvědčit už v roce 1901 a prvním továrním jezdcem byl Narcis Podsedníček, původně montér a konstruktér. Postupně začal vyhrávat jeden závod za druhým, jezdit začal i Klement a v roce 1903 vyhrály stroje této značky 32 z 34 závodů, kterých se zúčastnili. Vrcholem motocyklového závodění byl francouzký Pohár Gordona Bennetta, pořádaný mezinárodní federací FICM. Nejprestižnější závod své doby byl považován za mistrovství světa a konal se u francouzského Dourdanu. První ročník se jel v roce 1904, Vondřich zpočátku vedl, ale na trati posypané hřebíky udělal defekt, následoval pád a výsledkem bylo páté místo způsobené poškozením stroje.

Dole závody v Dourdanu, nahoře Podsedníček nikoli Vondřich

Na další rok se ale Václav připravil poctivě, nechal si na míru ušít koženou brašnu na nářadí a náhradní díly a s týmem L&K vyrazil do dalšího boje o světový titul. Do Dourdanu se sjely týmy všech významných výrobců a Vondřich, přezdívaný díky brašně Létající kovář, všem vypálil rybník. V závodě dlouhém 216 kilometrů zvítězil o osm minut, světová kvalita motocyklů Laurin & Klement byla potvrzena a Vondřich se stal domácím hrdinou. Ve společnosti se mu začalo říkat Král karburace a dočkal se i oslavné písně skladatele Kmocha s názvem Kvapík na motoru. Mladoboleslavská značka úspěch využila v reklamním sloganu „Laurin & Klement jest nejlepší známkou světa“ a do nabídky zařadila typ CCD, který byl ze speciálu CCR odvozen. Rozdílů mezi oběma stroji ale mnoho nebylo, tím hlavním byl motor s větším obsahem. Véčkový dvouválec nevznikl přímo pro závody, ale osmistovka byla vyvinutá jako pohon pro motorky se sajdkárou. Výkon pěti koní (o kůň víc než CCD) byl dosahován ve 1200 otáčkách a dvouválec měl takzvaný F rozvod, kde byl sací ventil v hlavě a výfukový z boku. Karburátor byl odpařovací a převodovka žádná, protože z kliky se síla přenášela řemenem s napínací kladkou na zadní kolo.

Na přání bylo možné náboj zadního kola dovybavit spojkou pro snažší rozjíždění do kopce a zápal řídilo magneto uložené pod motorem a hnané řetízkem. Objem nádrže byl kolem deseti litrů a při spotřebě necelých šesti na sto byl dojezd kolem dvou set kilometrů. Maximálka podle dobových pověstí přesahovala 100 km/h a v Dourdanu prý bylo Vondřichovi naměřeno až 105! Mazání motoru nemělo na starosti čerpadlo, ale jezdec ovládající ruční pumpu, která hnala do motoru olej z horní části rámu. Válce i písty byly litinové, písty měly tři kroužky a dobový tisk vychvaloval použití kuličkových ložisek na výstupním hřídeli. Mimo něj také použití variabilního zapalování, kdy jezdec mohl páčkou za jízdy libovolně měnit předstih.

Rám byl vyrobený z ocelových trubek, vzadu bylo odpružené pouze sedlo a přední kolo bylo vedeno ve dvou malých teleskopech vybavených pružinami. Ráfky měly průměr 26 palců a ke zpomalení měl Vondřich k dispozici pouze pásovou brzdu na středu zadního kola. Motorka vážila necelých osmdesát kilogramů a aby jezdec zvýšil šanci na dojetí, byly tu pořád šlapky s řetězem. Počet vyrobených závoďáků není úplně známý, ale tursticko sportovního CCD vzniklo kolem pěti set kusů. Celkem z továrny vyjelo zhruba 3000 motocyklů a CCD patřil mezi to nejlepší, co šlo sehnat. Pořizovací cena 1300 korun znamenala roční výplatu běžného úředníka a pro méně movité tu byly jednoválcové modely BZ. I s těmi se často závodilo, dokonce se experimentovalo s kapalinovým chlazením, ale to už je jiná pohádka. Hlavní je, že Laurin & Klement CCR byl ve své době jednou z nejlepších motorek světa. Co na tom, že vznikla v Rakousku-Uhersku. Mladá Boleslav je v Čechách, Vondřich byl Čech, Laurin s Klementem taky, národní hrdost je tedy na místě.

Informace o redaktorovi

Roman Kostelecký - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Autoři článku obdrželi prémie 30 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



motoguzzi_kveten
Objednat reklamu
TOPlist