Barry Sheene & Brno: Žádná láska, ale vítězství hned napoprvé

Prvních závodů se Barry Sheene zúčastnil v roce 1968 na domácích anglických okruzích. Podporoval ho v tom jeho otec, nadšený amatérský závodních a technik. Zanedlouho už si Barry také odbyl premiéru v MS, a to na Grand Prix Španělska v roce 1970, a o rok později již dokonce bojoval o titul mistra světa stopětadvacítek. To jsme ho také poprvé mohli vidět na Velké ceně Československa v Brně. Startovat v několika třídách nebylo tehdy nic neobvyklého a Sheene se představil hned ve třech: 50, 125 a 250 cm³. Sice se mu největší naděje dávaly ve stopětadvacítkách, ale možná poněkud překvapivě dokázal vyhrát hned úvodní závod padesátek. Za největší favority na vítězství byli totiž považováni Ángel Nieto, Jan de Vries a Jos Schurgers, kteří byli v čele průběžného pořadí a se svými tréninkovými časy se také postavili pěkně vedle sebe do první řady startovního roštu. Ani jeden ovšem ve zmoklém závodě nedojel do cíle. Na čele se usadila dvojice Barry Sheene a Gilberto Parlotti, kteří si v boji o vítězství několikrát vzájemně vyměnili své pozice a postupně se vzdalovali zbytku poměrně prořídlého startovního pole. Ani to nevydrželo dlouho a rovněž Parlotti po čtyřech kolech svůj závod s porouchaným motocyklem ukončil. Tím pádem zůstal na čele s poměrně značným náskokem Barry Sheene před Meyerem (NL) a Krosmayrem (A). Ani jeden z nich však Sheenovu první pozici nijak neohrožoval, neboť postupně nabírali ztrátu až několika minut. Takto nakonec také obsadili stupně vítězů. Náročný závod za nepříznivých klimatických podmínek dokončila jen desítka závodníků a pro nás bylo velice potěšitelné, že mezi nimi byli hned tři naši jezdci, kteří se v pořadí Havrda, Šobáň a Fendrich umístili na 5.-7. místě. To ale jen tak na okraj a vraťme se zase zpět k Barrymu Sheenovi.

První závod, první vítězství. Na snímku při souboji s Parlottim

Po úvodním závodě padesátek se totiž v dalším závodě stopětadvacítek soustředila divácká pozornost především na něho. Jako nováček překvapivě vedl průběžnou klasifikaci mistrovství světa před Ángelem Nietem a Börje Janssonem. Tito tři také určovali ráz závodu, který se po celých osm kol nesl v duchu těsného souboje o vítězství mezi Janssonem a Nietem. Tato dvojice jezdila celý závod bezpečně na čele, první Jansson byl lepší v rovnější části okruhu, kde vždy získával nějaké ty metry náskoku, zatímco ve druhé zatáčkovité části okruhu od Farinky dál se Nieto vždy dokázal na svého soupeře opět těsně dotáhnout. Tak to probíhalo prakticky kolo co kolo. V posledním ale Nieto zajel nejrychlejší čas a o půl vteřiny dokázal svého soupeře porazit. Sheene do souboje této dvojice sice přímo nezasahoval, přesto byla jeho jízda sledována přinejmenším stejně pozorně. Zdržel se totiž na startu, když se mu nepodařilo nastartovat jeho motocykl Suzuki. Ten naskočil, až když byla špička dvě minuty vepředu. Barry však nic nevzdal a začal svou parádní stíhací jízdu, vyvolávající nadšení po celé trati. První kolo dokončil na 27. místě, po dvou byl ještě dvanáctý, po čtvrtém ale již čtvrtý a od šestého kola se usadil na třetí příčce. Na této pozici byl také odmávnut v cíli. Do mistrovské klasifikace si tak připsal dalších 10 bodů, ale celkově nyní ztrácel jeden bod na Nieta, kterého vítězství posunulo do čela šampionátu. Když se však na konci sezóny sčítaly body, měl jich sice nejvíce Barry Sheene, přesto titul světového šampióna nezískal! Dle bodového reglementu se totiž do celkové klasifikace započítávalo jen šest nejlepších výsledků a z toho vyšel bodově lépe Nieto. Sheenových 10 bodů z Brna bylo jeho nejhorším započítávaným výsledkem, a kdyby byl vzájemný brněnský výsledek Nieta a Sheena opačný, tedy 1.Sheene a 3.Nieto, stal by se mistrem světa Sheene. Na „kdyby“ se však nehraje. Nietovi se v Brně ale nikdy moc nedařilo a toto vítězství bylo paradoxně jeho zdejším jediným triumfem, přestože jich má na svém kontě celkově 90, z toho 62 ve 125cm³. Sheene také startoval v již zmíněných dvěstěpadesátkách, v nich ale závod nedokončil. Přesto byla jeho premiéra v Brně rozhodně úspěšná a mohli jsme se těšit na jeho další závody.

Ve stopětadvacítkách skončil třetí (vlevo), ne dvěstěpadesátkách nedojel (vpravo)

Dočkali jsme se ale až v roce 1974. V letech 1972-73 se totiž Sheene pod vlivem různých okolností zaměřil především na kubaturu 750 cm³ – a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně. V roce 1973 vypsala mezinárodní motocyklová federace FIM šampionát pod označením „FIM Prize for Formula 750“, což by se dalo volně přeložit jako „Pohár FIM 750 cm³“, což tedy prvotně nebylo přímo mistrovství světa, ale byl to nejvrcholnější světový seriál této kubatury. Úvodní ročník dokázal vyhrát právě Barry Sheene s motocyklem Suzuki, a když tato značka v následujícím roce nasadila svůj tým do MS pětistovek, přijel s ním do Brna i Sheene. Sezónu zahájil více než slibně 2. místem ve Francii a 3. příčkou v Rakousku. V dalších závodech se ale projevila značná nespolehlivost dosud jaksi „nevyzrálého“ motocyklu Suzuki a z dalších závodů dokončil Sheene až ten poslední právě u nás v Brně. Do jihomoravské metropole ovšem přijel již s velkou celosvětovou popularitou a hned si získal nespočet fandů také u nás. Již ho bylo nutné pokaždé počítat mezi favority a bylo vlastně jen otázkou, zda jeho Suzuki vydrží či nikoliv. Tentokráte ano. Závod ale opanoval zcela jasně Phil Read na MV Agustě, za něhož se zpočátku zařadil Länsivuori s Yamahou. Sheene jezdil třetí. V průběhu závodu začal ale dopředu postupovat především Gianfranco Bonera, který nejprve předjel Sheena a nakonec i Länsivuoriho. Jako druhý jezdec MV Agusty tak dovršil spolu s vítězným Readem triumf této legendární značky. Za nimi se již pořadí nezměnilo a Sheene tak dokončil závod na 4. místě. V celkovém pořadí MS mu patřila 6. příčka.

​

V roce 1975 přijel Sheene do Brna už jako opravdová hvězda první velikosti a reprezentoval mladou generaci, která měla vystřídat staré „pardály“, jako byli např. Phil Read či Giacomo Agostini. Ti se ale zatím drželi. Sheene je však již začínal porážet a v Assenu si také připsal své první vítězství v pětistovkách, když porazil právě Agostiniho. Zajímavostí je, že jim v cíli byl oběma naměřen zcela shodný čas. Tehdy se ovšem měřilo jen s přesností na desetiny vteřiny. Mohlo být ale také všechno jinak. V předsezónních testech v Daytoně totiž ve velké rychlosti havaroval a byl vlastně zázrak, že přežil. S mnohačetnými zraněními mu hrozil i předčasný konec závodní kariéry. Naštěstí se tak nestalo a Barry se dokázal ze všeho dostat. Brno 1975 bylo posledním mistrovským závodem pětistovek a rozhodovalo o titulu. V čele tabulky byl Giacomo Agostini a k zisku titulu mu stačilo dojet na 6. místě. To jeho jediný konkurent Phil Read musel vyhrát a spoléhat na Agostiniho případný neúspěch. K favoritům závodu ale bylo nutno počítat i oba tovární jezdce Suzuki, Teuva Länsivuoriho a především Barryho Sheena, kteří byli s velkým náskokem nejrychlejšími v tréninkových jízdách. Vědom si nutnosti zvítězit, vyrazil od startu nejrychleji Read, ale brzo se na něho dotáhl Sheene a začalo první dějství vzájemného souboje MV Agusta versus Suzuki. Ve druhém kole šel Sheene do vedení, ale hned v následujícím bohužel pro poruchu skončil. Za Readem se však ihned vydal Sheenův týmový kolega Länsivuori. Oba předváděli vrcholné jezdecké umění plné vzájemných předjížděcích manévrů. Ovšem v předposledním kole sotva pár vteřin poté, co se opět do vedení probojoval Länsivuori, motor jeho motocyklu nevydržel. Zvítězil Read, Agostinimu druhé místo stačilo k dalšímu zisku titulu mistra světa – již patnáctému. Barry Sheene odjížděl tentokráte z Brna s prázdnou. V dalších sezónách ho ale čekala vrcholná léta jeho kariéry a mohli jsme se těšit, že své mistrovství předvede i u nás v Brně. Ovšem nestalo se tak.

​

Sezóna 1976 se nesla ve znamení Suzuki. MV Agusta ani Yamaha své týmy do mistrovství světa nevyslaly, a tak kdo chtěl něčeho dosáhnout, musel sedlat Suzuki. Ta ovšem také nenasazovala přímo vlastní tovární tým, ale své závodní motocykly poskytovala jednotlivým zájemcům. Nejvíce se dařilo Sheenovi pod vlajkou britského týmu Heron Suzuki GB, který mohl být považován za jedničku Suzuki. Byl jí i Barry Sheene, který si s pěti vítězstvími již v předstihu zajistil mistrovský titul a následně k závodům do Brna bohužel nepřijel. Panovalo kolem toho mnoho dohadů a objevovaly se různé nepotvrzené informace. Už ho prý viděli v depu, kde je s celým svým týmem a jeho motocykly jsou připraveny k závodu. Bylo na tom sice něco pravdy, ale skutečnost byla poněkud jiná. Tým Suzuki GB se svými motocykly tam opravdu byl, ty ovšem byly dány k dispozici jinému Angličanovi – Johnu Newboldovi. Ten nebyl sice tak známý ani úspěšný jako Sheene, ale ve stejných barvách s č. 7 si je mnozí dodnes pletou. Newbold rozhodně nepatřil mezi favority závodu a ještě v posledním kole to vypadalo na jednoznačné vítězství Teuva Länsivuoriho. V samém závěru však začala jeho Suzuki najednou vynechávat a Länsivuori se v posledních kilometrech už jen zoufalým komíháním ze strany na stranu pokoušel z nádrže vyždímat poslední kapičky benzínu, které mu ještě zbyly. Cíl byl ale pořád daleko a zezadu se v plném tempu nezadržitelně blížil John Newbold. Teuvo se už vlastně jen snažil nějak dojet do cíle a Newboldovi nemohl odolat. Ten s motocyklem Barryho Sheena byl nakonec odmávnut jako nečekaný vítěz.

Obdobná situace ohledně Sheenovy účasti či neúčasti na Grand Prix Československa panovala rovněž v roce 1977. Ten i přes své zdejší vítězství v roce 1971 neměl náš okruh nikdy příliš v oblibě ‑ prý nejrychlejší motokros na světě… Byl sice k závodu řádně přihlášen a u pořadatelů si dokonce rezervoval své oblíbené číslo sedm, ovšem s dalším mistrovským titulem „v kapse“ si mohl dovolit náš závod vynechat, a tak se v Brně opět neobjevil. Je velkou škodou, že jsme nemohli tohoto skvělého a nesmírně populárního jezdce vidět v letech jeho největší slávy. Zastoupili ho však jiní a největší hvězdou závodu 500 cm³ se stal tentokráte miláček publika Johnny Cecotto. Nejenže suverénně zvítězil, ale ustavil dva trvale platné rekordy: závod zajel průměrnou rychlostí 184,187 km/h a rekord kola ustavil časem 3:29,69 na průměr 187,476 km/h. Je otázkou, zda by na Cecottovu famózní jízdu Sheene vůbec stačil. Mnozí očití svědkové tvrdí, že ani náhodou. To už se nikdy nedozvíme, rozhodně to ale mohl být zajímavý závod.

Tento závod byl také posledním závodem pětistovek, který se v rámci MS jel na někdejší brněnské přírodní trati. V dalších letech již tato kubatura na programu naší Velké ceny nebyla. Sheenova závodní kariéra však trvala dál až do roku1984. Když se k nám pětistovky v sezóně 1987 opět vrátily na tehdy nový motodrom, Sheene už mezi aktivními jezdci nebyl. Má tak na svém kontě pouhé tři ročníky Velké ceny Československa a jen pět absolvovaných závodů. Není to sice moc, přesto zůstává Barry Sheene bezesporu jednou z velkých postav naší Grand Prix.

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)