21. Česká Tourist Trophy v Hořicích

Po několika tragických událostech byl letošní ročník pořádán opět hořickým automotoklubem, i když se veřejně uvažovalo o ukončení této nádherné soutěže. V letošním roce všem přálo i slunečné až tropické počasí, krom několika kapek deště při odpoledním nedělním závodě, které se z rozpálené tratě rychle odpařily.

Časový harmonogram byl hustě nabitý. Sobotní trénink se jel od 8:40 a končil po osmnácté hodině. Veškeré mimo závodní dění se odehrávalo v auto kempu U věže, který se rozkládá na návrší nad podkrkonošským městečkem. Všichni závodnici se svými týmy do prostor kempu neměly šanci vměstnat. Tak v jeho blízkosti vyrostly další ramena, poskládaná se stanů, automobilů a karavanů účastníků letošní české TT. Ve všech těchto prostorech bylo živo prakticky celou sobotní noc. Někteří závodníci dolaďovali své stroje na nedělní závod, jiní tiše soustředily. V některých místech tábora a v okolí restaurace probíhala bujará zábava, třeba starých závodníků a dávných kamarádů, kteří vzpomínaly na zašlé časy.
Na doby, kdy dnes historické motocykly byly novinkami a nejmodernějšími výdobytky tehdejší techniky. Na veškeré dění tiše vzhlížela nedostavěná Masarykova věž samostatnosti. První nedělní závod startoval v 9:30. V polední pauze proběhlo vyhodnocení nejstarších kategorií, po půl druhé dramatické závody pokračovaly do 16:30, kdy začalo odpolední slavnostní vyhlášení jízdy pravidelnosti. Nejstarší motocykly kategorie B, které se směle proháněly po trati, byly z roku 1927, BMW 500 R 47 a Indian Scout 750.

Již zmíněný „Bavorák“ s číslem B03 svoji kategorii v sedle s německým závodníkem Köhlerem Wofardem vyhrál. Obdivuhodný byl výkon Tomáše Zikmunda v kategorii E. Předseda českého Ariel klubu na svém „Rudém lovci“ zajel obě kola ve zcela shodném čase. Nejnovější motocykly které jely závod, byly vyrobeny v roce 1978. 
Nádhernou podívanou byla jízda side ve čtyřech kategoriích. Zastoupení těchto závodníků se spolujezdci bylo nebývale početné. Sajdy byly srovnány od startu až do Kudrnáčovy zatáčky.

A co teprve pohled na tyto zajímavé stroje v plné rychlosti je zážitkem vskutku nezapomenutelným. Nutno podotknout, že ve všech kategoriích jezdcům  většinou nešlo o umístění v jízdě pravidelnosti. Většina z nich se snažila zajet čas co nejlepší. A tak byly některé souboje v kategoriích s novějšími motocykly na ostří nože. Ti nejrychlejší projížděli hořickou trať pod tři minuty. 

To byla pro diváky, kteří v několika tisícovém počtu lemovali hořickou trať, také velmi zajímavá podívaná. O diváky bylo dobře postaráno po celé délce nádherného přírodního okruhu. Bylo zde i na relativně odlehlých místech rozmístěno mnoho stánků s různým občerstvením. Jejich provozovatelé dokázaly udržet chladné nápoje v prostorech bez přívodu elektrické sítě a pitný režim se o tomto tropickém víkendu skutečně musel dodržovat. Celé klání bylo náročné i ze strany pořadatelů. Na hladkém průběhu závodu se jich podílelo mnoho desítek. Vše bylo dobře zvládnuto, jen s minimálním časovým posunem startu některých kategorií. Já se budu jistě těšit na příští ročník, s neopakovatelnou atmosférou krásné hořické tratě.

Informace o redaktorovi

Bohumír Špaček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE