10. sraz motocyklů Böhmerland

Hned v úvodu je třeba říci, že tato jedinečná akce vzniká každý rok zásluhou nadšeného příznivce a sběratele Böhmerlandů, Jiřího Zezulky. Možná znáte jeho pneuservis na konci obce, ale věřím, že některé z vás bude zajímat především to, že má ve svém bohatém sortimentu i nabídku pneumatik na veterány. Musím ještě zmínit, že je majitelem tolika Böhmerlandů, že je nestačí všechny osedlat ani jeho početná rodina. I to je zřejmě důvod, proč se mi už podruhé v životě dostalo té cti, že mohu osedlat jednu z jeho „dlouhých“ a celého dne se tak aktivně zúčastnit a připadat si alespoň na pár hodin jako jeden z nich. Už jsem ve svém motocyklovém životě řídil kde co a věřte, že některé stroje zrovna nepatřily k těm nejlevnějším, ale přece jen je to zvláštní a především zavazující pocit, řídit motocykl milionové hodnoty, navíc s vědomím, že jde o vzácný letitý unikát. Je to i hodně svazující, ale jakmile se tohle monstrum rozjede, je to pro mě motocykl jako každý jiný.
Počasí bylo akci nebývale nakloněno, a tak nebylo třeba míti obavy, že ta plechová krása zmokne. Kolem deváté hodiny začali přijíždět první motocykly, které se začaly řadit vedle těch Zezulkových a každým okamžikem jich přibývalo. Počet těch nádherných skvostů, ze kterých až přecházel zrak nakonec dosáhl úctyhodného čísla. Dvacetsedm Böhmerlandů, je totiž účastnický rekord, který zároveň potvrzuje hrdost majitelů a je důstojnou oslavou 10. jubilejního srazu.
To už se ale začala Chvalská tvrz plnit návštěvníky, kteří přišli obdivovat tu úžasnou nádheru vyrobenou mezi léty 1924 - 1939. Böhmerland je opravdovým skvostem, který předběhl dobu o desítky a desítky let. Každého zarazí v první řadě délka motocyklu, nádherně provedný trubkový rám, naprostou výjimečností jsou litá kola, přídavné nádrže a integrovaný nosič na zavazadla, ale to hlavní přijde teprve po nastartování motocyklu. Vždyť možnost vidět pracovat tyčky ventilů, vahadla a samotné ventily, to vše ještě podpořeno hlasitou zvukovou kulisou vycházející z jediného kusu trubky, která si říká výfuk a sledovat přitom obláčky dýmu ze spalujícího se oleje, je něco jedinečného. A teď si představte, že sedíte coby řidič na motocyklu a tohle vše se odehrává jen pár centimetrů od vašeho rozkroku.
Zábava pokračuje a účastníky srazu přichází pozdravit i paní starostka městské části Praha 20, ale to už se vše pomalu chystá na spanilou jízdu Prahou. Že jste si mysleli, že šlo jen o výstavu nepojízdných kousků? Na to rychle zapomeňte. Tyhle stařečkové (teď mám na mysli ty skvělé motocykly) jsou zásluhou svých majitelů do posledního kousku funkční a potvrdit to mohou všichni ti, kdo je viděli projíždět Prahou. A nešlo jen o pouhé kolečko Počernicemi, ale kolona Böhmerlandů se vydala přes náměstí Jiřího z Poděbrad na Václavák, odtud přes Karlák na druhou stranu Vltavy a pokračovala Nerudovou ulicí vzhůru na Hradčany. Řeknu vám, že ta Nerudovka, to je zkouška řidičského umění. Vyjet ten stoupák s tímhle monstrem a ještě přeskákat přes zpomalovací prahy, to je opravdu kumšt. A to je třeba ještě prozradit, že většina majitelů Böhmerlandů jsou dnes i když statní, tak přece jen sedmdesátníci a některé už nedělí mnoho od oslavy osmdesátin. Největší starost mi dělalo to, že bude třeba v kopci přeřadit a nemusel bych to stihnout. Ruční řadící páka umístěná vpravo vedle nádrže má totiž dlouhý krok i nepříliš přesný chod, ale mé obavy byly zbytečné. Druhý rychlostní stupeň mě vytáhl za asistence udivených pohledů přihlížejících cizinců až úplně nahoru k Loretě.
Dalším výrazným bodem spanilé jízdy Prahou byla společná návštěva znovuotevřeného Národního technického muzea. Tolik krásy, technické vyspělosti a v mnoha případech také umu českých rukou na jednom místě, lze každému jen doporučit ke shlédnutí. Škoda, že tam ale už neuvidíte tu dlouhou řadu vyrovnaných krásných Böhmerlandů, což byl vlastně naprostý unikát. Tolik strojů této značky zde ještě nikdy nestálo. No a to už nás čeká zpáteční jízda Prahou zpět do Chvalské tvrzi. Na zpáteční cestě ještě vznikají moje jízdní fotografie na které se každý těší a jsou přesvědčeni, že z toho nemůže nic být. Pro mě je to zase doklad toho, jak jsem se po čtyřech letech od mé poslední jízdy s Böhmerlandem sžil a troufnu si to nádherné třesoucí se monstrum řídit jednou rukou a ještě za jízdy fotografovat.
Po úklidu vzácných strojů do garáže následuje tradiční připití Becherovkou na šťastný dojezd a zdar dalších akcí a potom už se povídá a povídá dlouho do noci a téma je naprosto jasné. Böhmerland, Böhmerland a zase Böhmerland. Vždyť tahle krásná výjimečnost si tuto pozornost jistě zaslouží.

Něco z historie:

Budoucí konstruktér motocyklů Böhmerland – Čechie, Albín Hugo Liebisch, se narodil 26. 7. 1888 v Rumburku v mnohodětné zahradnické rodině. V 15 letech přichází doVarnsdorfu učit se na mechanika bicyklů v opravárenské dílně R. Mai, kde nahlédne do tajů spalovacích motorů a rodícího se motorismu. Bylo to období, které mu učarovalo vůní oleje a benzínu a předurčilo jeho budoucí dráhu.
Po vyučení mění často zaměstnání a často se stěhuje. Jednou jako šofér ve Wiesbadenu, potom působí v Bavorsku ale hlavně získává praktické zkušenosti a studuje knihy. V roce 1913 se žení s lesníkovou dcerou a usazují se v Bayrenthu, povolávací rozkaz dostává do Litoměřic, pak odvelen na východní frontu. V té době jediný potomek – syn Albín. Po zranění se vrací z 1. světové války a dostává funkci dílenského mistra v proslavené severomoravské továrně na kočáry, vagóny a automobily, tehdy nazvané Nesselsdorfer – Wagenbau, po roce 1918 světoznámé značce Tatra Kopřivnice, kde se v té době vyrábí vojenské automobily.

Po válce se Albín Hugo Liebisch ocitá v blízké Krásné Lípě, kde pracuje u textilního průmyslníka Alfréda Hielleho. Alfréd Hielle je motoristický nadšenec a jeho vášní jsou automobilové závody. Většinou jezdí s vozy Bugatti. S Ettore Bugattim se Hielle seznámil již v roce 1903 v továrně DeDietrich, kde Ettore pracoval než se osamostatnil. Hielle kupuje několik vozů Bugatti, které dokončuje ve vlastní dílně v Krásné Lípě a prodává je. Na dokončovacích pracích se podílel i Albín Liebisch. Díky lásce průmyslníka Hielleho k motorům, ale i díky jeho plné peněžence, měl Liebisch možnost udělat první kroky k realizaci svých plánů. Během následujících tří let vzniklo několik jednoduchých náčrtů, ale i seriózních technických výkresů a v dílně se začíná rýsovat jeho první motocykl – prototyp Böhmerland – Čechie, na kterém nacházíme první znaky, které budou charakteristické pro pozdější stavbu těchto jednostopých vozidel.

První prototyp „Mamut“ (1925) měl prapodivné tvary a měřil téměř 3 metry. Použitím odlévaných kol z lehkého kovu předběhl Liebisch motocyklový vývoj o celé půlstoletí! Hielle se na něm svezl a výrobě dal zelenou, ale Liebisch si uvědomuje, že motocykl je příliš těžkopádný, technicky nezralý a zevnějškem nepřitažlivý a že je nereálné v jeho výrobě pokračovat. Přinejmenším ale „Mamut“ ukázal svému tvůrci jak se chová na silnici motocykl s velkým rozvorem kol. Druhý prototyp je už předváděcí model, který má výrazně kratší rám. V té době bylo běžné, že výrobci skládali motocykl z nakoupených dílů, Liebisch šel ale jinou cestou. Zde se sestavoval motor, vyráběl nosný rám s přední vydlicí a říditky a také sedlo a některé další díly od klempířského řemesla jako nádržky, schránky a kryty řetězů. Zapalování, karburátory, osvětlení, převodovky, na to vše měl své výrobce, od roku 1936 ale vyráběl i své převodovky. Dílna plnila individuální požadavky zákazníků, a tak je v podstatě každý Böhmerland originál. Mezi nimi otypované vozidlo pro tři za sebou sedící osoby. V roce 1936 dokonce pro čtyři za sebou sedící osoby!

• v roce 1925 zahájena výroba třísedadlových motocyklů. Elektrická výstroj pouze na přání zákazníka za příplatek.
• v roce 1926 výroba krátkého modelu Sport – jednosedadlový
• v roce 1927 přidal i sidecary. Sportovní model „Torpédo“, cestovní verze „Aero“.
• na přelomu 30. let vyšel zákon o akčním rádiu (dojezdová vzdálenost), proto přidána nádrž nad motor. Do té doby pouze doutníkové nádrže po stranách zadního kola.
• v roce 1931 se přestěhoval do Kunratic u Šluknova, kde si na svém pozemku postavil strojírnu.
• v roce 1935 vznikl dvoudobý Böhmerland (llidový model), do té doby pouze čtyřdobé motory.
• v roce 1935 dodán též na trh „Jubilejní model“ k desátému výročí zahájení výroby. Přestože „Jubilejní“, tak v levnějším provedení. Typické pro tento model je jednobarevné provedení, a to krémové.

Po skončení války nedalo ministerstvo Liebischovi licenci na pokračování výroby, přestože měl prokazatelně na skladě náhradní díly na zkompletování 25 motocyklů. Místo toho přišla v noci nad ránem česká policie, jak s oblibou činila, a Liebische a jeho syna násilím odvedla do vězení. Do lágrů se v té době dostávali běžně lidé, kteří stáli v cestě „zlatokopům“, kteří se chtěli zmocnit jejich majetku. Jedním z mnoha případů byl právě i továrník a konstruktér motocyklů Böhmerland, Albín Hugo Liebisch, který v rabštejnském lágru strávil téměř rok života a poté byl v rámci odsunu přesídlen do německého Passova.
Jeho motocykly zde ale díky nadšencům této značky žijí dále, a vy si určitě nenechte ujít příležitost, vidět ty jednostopé skvosty na vlastní oči.