yamaha_srpen




Yuki 125i SG: Něco za něco

Nedávno jsme si proklepli supermotardovou dvácu Yuki 125i SR a nyní si vezmeme do parády její terénní sestřičku na drátěných kolech. Ať se to někomu líbí nebo ne, u této dváci je potřeba brát v potaz pořizovací cenu a podle toho se na její dovednosti dívat. Yuki 125i SG se totiž prodává za necelých šedesát tisíc a vy za ně dostanete univerzální malorážku, která funguje hlavně na silnicích, ale popere se i s lehčím terénem.  
 

Kapitoly článku

Značka Yuki není na českém trhu žádným nováčkem a už nějaký ten pátek tu funguje. Kromě velice zajímavé nahaté novinky Manxcafe ve dvou kubaturách má v nabídce dvě sportovně střižené stopětadvácy 125i SR a 125i SG, splňující Euro4. Model SG cílí spíše na terénně založené motorkáře, kteří chtějí univerzální motorku pro každý den a čas od času si život v jedné stopě zpestří vrknutím v terénu. Motorka totiž vyfasovala drátěná kola offroaďáckých rozměrů a to znamená, že se jí na předku točí jednadvacítkové kolo a na zadku osmnáctka.

Hezkým prvkem jsou zubaté brzdové kotouče, ale i zubaté stupačky nebo plnohodnotný kovový kryt pod motorem. Co mi naopak zrovna nesedí je tak trošku komplikovaný přední blatník nebo boční plasty s horším zpracováním a k srdci mi nepřirostly ani dvě výfukové koncovky „na oko“. Na druhou stranu se mi líbí pěkně tvarovaná  kyvka, úchyty řidítek nebo poctivé kovové madlo za sedlem spolujezdce. Stejně jako na designu se v továrně zapracovalo na rámu a výsledkem je kompletně nový ocelový trubkový rám, včetně již zmíněné kyvky.

Čtyřtaktní vzduchem chlazený jednoválec produkuje zhruba 11,5 koní při 9000 ot./min. a nově spolupracuje s elektronickým vstřikováním paliva. Vzducháč k životu probouzí elektrický startér, benzín nasává z nádrže o objemu 7,2 litrů a převodovka dostala pět kvaltů. Sedlo leží 910 mm nad zemí a motorku s pohotovostní hmotností 129 kilo mohou sedlat šestnáctiletí piloti, vlastnící řidičák třídy A1.   

Yuki mě vítá poměrně specifickou ergonomií, kdy je posed situován hodně na předek a když budu upřimný, tohle mi u endura dvakrát nevyhovuje. Poměrně široké a tvrdé sedlo jednadevadesát cenťáků nad zemí je potaženo poměrně kluzkým povrchem a v kombinaci s pozicí motorky situovanou na přední kolo mám za jízdy tendenci klouzat k nádrži. To jsou ale věci, které jsou dány z fabriky a nic s nimi nenadělám. Mnohem více mi ale vadí levý uvolněný grip, který se nepříjemně protáčí a zrovna tak řidítka, která jsou až příliš vyklopena dopředu. Stačí chvíle a hned se na hrbu terénní dvácy cítím o kus lépe.

Yukinu proháním po okreskách za městem a projíždím svůj oblíbený rajon. Dá se tu čas od času zmizet z asfaltky a pár kilometrů upalovat po polních cestách a to mám rád. Motor funguje naprosto v pohodě a jeho projev maximálně odpovídá čtyřtaktním stopětadvácám, které mohou vodit šestnáctiletí střelci, vlastnící řidičák kategorie A1. Je ale fakt, že Yuki není žádná raketa a každé předjíždění si musím dobře rozmyslet, protože akcelerace není tak pružná. Prostě limit výkonu je dán legislativou a přes to vlak nejede. To ale neznamená, že by esgéčko nemělo chuť do života, protože když ho držím pod krkem, jízda celkem slušně odsejpá. Temperamentnější jízda si žádá motor pořádně točit a pohybovat se mezi šesti a deseti tisíci. Svižnější sklouznutí je ovšem vykoupeno vibracemi, které jsou cítit jak v sedle, tak o něco méně v řidítkách, což pochopitelně odnáší i zpětná zrcátka, ve kterých je výhled tak padesát na padesát.

V pětistupňové převodovce zapadají rychlosti jedna radost a je fakt, že funguje lépe, než jsem čekal. Rozumné je také odstupňování, kdy je jednička zpřevodována více do síly a další kvalty jsou už nalepeny poměrně blízko u sebe. Už kvůli této charakteristice mi nezbývá, než pochválit ukazatel zařazeného kvaltu. To vlastně zaslouží celý digitální přístrojový panel, který zobrazuje vše potřebné a dá se říct, že dokonce více údajů, než by se dalo u motorky za takové peníze čekat. Je zde otáčkoměr, ukazatel stavu paliva, počítadlo najetých denních i celkových kilometrů, ale také hodiny nebo stopky. Pokud bych mu měl něco vytknout, byla by to horší čitelnost na přímém slunci. Chod lankové spojkové páčky patří mezi průměr a to se dá říci také o přední brzdě. Je ale fakt, že účinek přední brzdy je celkem laxní a myslím, že by zasloužila ostřejší nástup, stejně jako lehčí chod a lepší dávkování. Naopak zadní se blokuje poměrně rychle a zadní kolo jde do brzy do smyku i navzdory mému "oblíbenému" sdruženému systému.  

Pocitově tuhý podvozek a tvrdší pérování bez možnosti individuálního nastavení si s asfaltkami hezky rozumí a Yukině dává do vínku dobré jízdní vlastnosti. Samotná ovladatelnost mi přijde v pořádku a nikdy se s dvácou divoce nepřetahuji o to, jak proklouzneme pomalejší zatáčku anebo vystřihneme rychlejší vingl. Tady je ale potřeba mít na paměti, že Yukina obouvá zubaté pryže a tím je jízda po asfaltu pochopitelně do jisté míry ovlivněna a je cítit lehké odskakování. Při běžném ježdění v rychlostech kolem osmdesátky je esgéčko stabilní a lehká nervozita je cítit až ve vyšších rychlostech kolem maximální stovky.

Jelikož se Yuki 125i SG hrdě hlásí do kategorie enduro, vyrážím ho něco málo poškádlit na polňačky. Když vyloženě netlačím na pilu a jezdím v terénu na kochačku, podvozek Yuki funguje relativně dobře. Pérování se dostává do úzkých až ve chvíli, kdy držím plynovou rukojeť na max a polňačky drtím ve vyšším kalupu. Pak motorka začíná plavat a na větších nerovnostech se občas ozvou dorazy. Zde je ale potřeba myslet na cenu, za kterou se 125i SG prodává a od které se odvíjí osazení komponenty, včetně obyčejného pérování nebo brzd. V terénu jezdím téměř pořád ve stupačkách a opět bojuji s nepříjemnou pozicí, situovanou hodně na předek. Párkrát se pouštím do skoků menší stráně a když Yukinu usazuji na zadní kolo, vede si dobře a zadní centrál dopad rozumně baští. Z mého pohledu je odpružení zadního kola o něco málo lepší, než předního. Prostě na žádné velké offroadové divočiny to není, ale na normální lítání po polňačkách to stačí. Z tohoto pohledu je fajn, ze SG má už v sérii fortelný kovový chránič motoru, zubaté stupačky, ale i sklápěcí řadičku a brzdu. Od věci není ani kovové madlo, za které se dá Yukina čapnout a vytáhnout z bryndy.

Ve finále na mě Yuki 125i SG neudělalo špatný dojem a dá se říct, že cena versus výkon jsou v rozumné rovnováze. Samozřejmě, že má své slabší stránky a na dražší malorážky, jako je například o čtyřicet papírů dražší Aprilia RX 125, zákonitě ztrácí. Prostě vždy je něco za něco. Vzduchem chlazený motor je jednoduchý a když to přeženu, nemá se tam co pokazit a to platí i o vstřikování, které zde vystřídalo karburátor a předvádí se příjemnou odezvou na plynovou rukojeť. Také ovladatelnost je fajn a jízdní vlastnosti zrovna tak.

Je jasné, že pokud se více tlačí na pilu, a tím spíš v náročnějším terénu, pérování se dostane na lopatky. Tady je ale potřeba brát v potaz, že jde o univerzální enduro pro každý den a takovou roli esgéčko plní dobře. Nejspíš splní i roli vstupenky do světa endur a junioři se na něm slušně vyřádí a získají kupu zkušeností. Je fajn, že když s ním v terénu fláknou o zem, vetšinou se to obejde bez větších škod a to minimálně menších, než u kapotovaných stíhaček. Příjemná je také spotřeba, která se během testu pohybovala kolem tří litrů. Yuki 125i SG se prodává od léta za 57.990,- korun a na výběr je z modrého a červeného provedení.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - Výška testovacího jezdce: 171 cm

Klady a zápory

+ ovladatelnost
+ kryt motoru, zubaté stupačky, sklopná brzda a řadička
+ spotřeba


- ergonomie, ponořený předek, kluzké sedlo
- přední brzda, sdružený systém
- pérování v terénu


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 60 Kč od 11 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist