ktm_prosinec




Yamaha YZF-R125: Přípravka na superbike

Malorážky to mají dnes docela těžké. Je jich čím dál víc a z Východu se tady hrnou hordy levnějších výrobců. Navíc, maximální povolený výkon je jasně daný. Rozdíly tedy hledejte raději na jiných místech než jen v oblasti motoru a jeho parametrů.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Yamaha si svojí kvalitu dost hlídá, a tak když přijdete k téhle stopětadváce, vidíte kvalitní materiály a dobré zpracování. Zepředu to vypadá na silnější stroj, taky z boku to není vůbec špatné. Jen ty černé velké plochy nevypadají moc dobře. Dokázal bych si představit víc barev, zejména u stroje pro mladý. Chtěl bych víc vykřičet do světa, že mám moderní sportovní stroj. Barevná kombinace Competition White je o dost akčnější. Na čem si pošmáknou ale všichni, je kvalitní zpracování a bezchybný sportovní pocit závodní malorážky. 

 

Nicméně začnu pocitem za řídítky, protože ten je rozhodující. Digitální kokpit jaký tu teď máme, je klasická škola Yamahy. Velký displej, jednoduchý ale přehledně rozvržený a průměr co do přitažlivosti. To znamená jen jedno, pokud nejste milovník všeho přehnaně high-tech a jdete po praktičnosti, je to přesně pro vás. Velká čísla se zobrazují jasně a rychle. Pokud pomineme jen to, že musíte sundat ruku z řídítka při přepínání tripu, tak není nic, co by vám vadilo. Co vás však dostane, je správný závodní pocit. Vezměte sportovní strohost a perfektní styling, přidejte minimum prostoru a správný tvar sportovního plexi a dostanete kokpit téhle Yamahy. Nepamatuji si, že by mě v poslední době něco tak příjemně překvapilo. I samotná silnější R3 od Yamahy není tak sportovně zaměřená jako tahle dváca.

Napoprvé to možná někoho až zaskočí, ale dejte tomu čas. Řídítka jsou sice nízko, ale nenatahují vás dopředu. Vlastně jsou dost u vašich kolen. Moje rozměry jsou akorát, víc prostoru však nepožaduji a jsem příjemně spojen s motocyklem. Po městě tedy oceníte kompaktnost motocyklu, ale i nezáludnost a pro sportovce i dobrou vstřícnost. Máte totiž dost informací z předního kola a příjemně tuhý podvozek. Tohle se u této třídy moc nevidí a s odstupem času jak píšu tyhle řádky, tleskám. Jsou tu totiž i daleko silnější kubatury, které přijdou se sportovcem, ale podvozkově je to moc tvrdé a nepoddajné. Yamaha nám tady připravila lahodný semiš, který žehlí nerovnosti a jen lehká váha celého šasi zákonitě trpí na tankodromu a rozhodí občas klidnou jízdu. 

Vzdušnost stavby tohoto motocyklu má pak dvojí tvář, kdy se neohroženě vrháte na sebemenší zákrutu a v dlouhých táhlých vinglech si užíváte přímočarost. Yamaha je tak perfektní, jak v absurdních minimalistických poměrech zákrut, aby vám však následně podala ruku i v přímém směru. Je to tak dobré a stabilní, že začínáte brát schválně kanály, abyste od té papírové váhy dostali aspoň nějaké emoce. Sleduju přední obrácenou vidlici a pokyvuju hlavou, jak velkoryse pracuje a snaží se. Progres je tu tedy přímo kouzelný a společně se správným sportovním pocitem za řídítky to chce už jen dobrý motor…

Zvuk motoru je ihned po nastartování kultivovaný. Po zmáčknutí startovacího tlačítka naskočí motor čistě a je tichý. Chod motoru je pravidelný a i přesto, že nerad vždy ihned vyrazím bez krátkého zahřátí, tak i toto je zde možné. Ani náznak zaváhání, spojka jde lehce mačkat a dávkuje sílu velmi jemně. Zaměřuju se na tyto detaily, protože si mě Yamaha od začátku získala a nechci jí odpustit nic. A za druhé, jak jsem uvedl v perexu, je potřeba se šťourat v detailech, protože výkon a jeho průběh je v této třídě vyrovnaný. Rozjezd je tedy velmi plynulý a vše je prvotřídní. Motor se hrne nahoru ochotně, síla je čitelná a krouticí moment je solidní. Střední spektrum mě překvapuje a je připraveno vás podržet i na vyšší kvalt.

V provozu jsem právě uvězněný mezi svižně uhánějícími řidiči. Už se musím snažit víc odhadovat a číst stoupání do kopce a pomalé pasáže. To ovšem neberte jako minus. Tohle k této třídě patří a jen chci nastínit, že jsem i přesto rovnocenný soupeř v provozu. Jen rychlosti nad 90 km/h anebo nutnost okamžitého zpomalení a zpětného nabrání výkonu už jsou dost na tento motor. Do stokilometrové rychlosti jde všechno jak po másle a jakmile necháte motor roztočit a chytíte tempo, nechce se vám zpomalovat. Dole se toho moc neděje, ale to neříkám nic nového. Jde o to, že střed a horní spektrum jsou tak dobrý, že prostě nechcete ubrat.

Yamaha udělala zkrátka sportovce a sluší mu to hlavně nejvíc na okreskách. Maximální rychlost 130 km/h se povede za perfektních podmínek a je dobré vědět, že i tady se Yamaha cítí dobře a upaluje sebevědomě vpřed. Vše je najednou ve správných kolejích a vy začnete vingly vysedávat. Máte dost prostoru, sedlo je fajn tvarované a umění škrtnout kolenem je jen ve vašich rukách. Najednou vám to docvakne, že tohle je přesně ta pravá vstupenka do světa sportovního ježdění. Stupačky vysoko, ale kolena nemáte skřípnuté někde za ušima, protože sedlo je přesně tak vysoko, jak má bejt. Chcete zalehnout a vy zjistíte, že už vlastně ležíte, jen stačí lehce povolit ruce v loktech dolů a jste zabalený za správným tvarem plexi. Bravo!

Brzdy jsem si nechal nakonec, protože těch jsem se bál nejvíc. Tříkila od Yamahy nám moc nebrzdily, a tak jsem byl jako na trní. A verdikt je parádní. Ano, motorka je to lehká, a tak není potřeba tolik energie a to jak vaše, tak komponentů. To je ok, ale máme tu i cit a dávkovatelnost. O vadnutí nemusíte mít strach. Po praktické stránce jsem byl nakonec se sportovnější polohou řidiče spokojený. Tohle se prostě moc povedlo, a pokud nemáte přes 180 cm nebo hodně dlouhé nohy, tak budete mile překvapeni. Výborný sportovní pocit, který poskytne hodně informací z předního kola, ale i velká vstřícnost k jezdci, kdy vás nebolí nohy, zápěstí ani za krkem. V zrcátkách je toho hodně vidět, obraz se netřepe a patří k těm lepším strojům, co aspoň trochu umí ukázat provoz za vámi. Spotřeba se pohybovala stále do 2,5 litru. I když jsem držel plný výkon na dálnici, tak to v konečném průměru nebylo přes tři litry. Spolujezdec má docela dost místa, jen to sedlo je tužší. Nicméně takový plac nenabídne ani kdejaký litrový superbike, takže v pohodě. 

Yamaha nám ukázala, že to se sportem myslí vážně. Po kompromisní jízdní pozici na R3 teď přišla s typickým závoďákem. Ano, jeho výkon je jasně daný, ale překvapí hutným středem a špičkou. Co vás však dostane, je jeho ochota zatáčet a připravit ty nejčistší chvilky radosti z perfektní komunikace mezi jezdcem a strojem. Neředěný pocit sportu je tu a přitom neutrpěla ani praktičnost. Takto se má dělat sportovní model pro mladý!

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka - Výška testovacího jezdce: 177 cm

Klady a zápory

+ Kvalitní zpracování
+ Přípravka na silnější sportovní modely
+ Motor má silný střed
+ Skvělá přední brzda


- Pěkný design by si zasloužil veselejší barvy
- Cena 129 990,- je pro nás dost vysoká


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 36 Kč od 4 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist