Yamaha Tmax Tech Max: Jak vylepšit nejlepší?

Sportovní maxiskútr. Dnes naprosto běžná kategorie, ovšem před čtvrt stoletím úplný nesmysl. Ono stačilo, že Suzuki v roce 1998 přišla s Burgmanem 400 a kdo to kdy viděl, aby skútr měl větší objem než 250 cm³, vždyť by to ve městě k ničemu nebylo… Půllitrový Tmax byl v roce 2001 šok, který změnil jednostopý svět navždycky. Dvouválec, motor v těle skútru a nikoli na kyvce, motorková přední vidlice, prostě totální změna přístupu k variátorovým přibližovadlům. A pak už to jelo ve velkém stylu – dva kotouče dopředu, hliníkový rám, monoblokové brzdy, sekundární převod řemenem, USD vidlice, kontrola trakce, motorové módy a motor se z původní pětistovky dostal přes pět set třicítku na současných 562 cm³. Dohromady osm generací, letos přichází devátá. Aktuálně má Yamaha ve třídě sportovních skútrů v Evropě rovných deset modelů od Nmaxů přes Xmaxy po Tmaxe, které znamenají více než 80% podíl na skútrovém byznysu Yamahy, a téměř každý sedmý „Max“ je Tmax v některé ze svých dvou aktuálně prodávaných verzí. To je brutální číslo, když si vezmeme, že „téčko“ nikdy nebylo levné a dnes už stojí jako cestovní motorka. A i přesto se ho v 87 zemích světa prodalo již přes 400 000 kusů, z toho 85 % v Evropě. Nejvíce se mu daří v Itálii následované Francií, tyto dvě země dlouhodobě prodají dohromady kolem 70 % evropských Tmaxů, o zbývajících 30 % se rovným dílem dělí Španělsko a ostatní země EU. Působivá čísla.

A máme tady i další. Že typickým zákazníkem je dobře situovaný muž ve věku 35-55 let, který se spokojí jenom s tím nejlepším, jezdí denně a není to začátečník, to asi nikoho nepřekvapí. Ovšem poměrně zajímavý je fakt, že zhruba 40 % zákazníků, kteří si Tmaxe koupí, už předtím nějakého měli a byli s ním tak spokojení, že jdou i podruhé (potřetí, počtvrté…) a vysolí ty nekřesťanské peníze, protože vědí, do čeho jdou. A co je možná nejzajímavější, je poměr prodaných verzí. Yamaha Tmaxe od modelu 2020 prodává ve dvou verzích, standardní a Tech Max, přičemž cenový rozdíl mezi nimi není zrovna zanedbatelných 10 %. To už při dané cenovce udělá pěkných pár desítek tisíc. A vidíte to, prodejní statistiky říkají, že zhruba dvě třetiny prodaných Tmaxů jsou právě verze Tech Max! Tak jsme tu novou proklepli v okolí španělského Alicante.

První dojem

Kouknete a na první pohled víte, že se koukáte na Tmaxe. Je neuvěřitelné, že ten skútr už od nějaké čtvrté generace z roku 2012 vypadá pořád vlastně stejně, ale vždycky o něco rafinovaněji. Já se přiznám, že nejméně se mi líbila ta předchozí osmá generace, která dostala takový protáhlý čumák a v něm relativně malé světlomety. Teď se v deváté generaci Yamaha zase vrací zpátky k tupějšímu „obličeji“, který má dávat kompaktnější vzhled celého stroje. Přední světlomety zůstaly projektorové, akorát dostaly ještě pásky denního svícení. Mně osobně se „téčko“ teď líbí o dost víc.

Spokojený jsem i s volbou barev, jaké Yamaha vybrala. Standardní model a Tech Maxe od sebe rozeznáte na první pohled, každý se dělá ve dvou samostatných barvách. Standardní model je výhradně matný a na výběr je mezi černým provedením Icon Black, kde ponurou náladu naštěstí trochu zachraňují modré ráfky, a zajímavým Tech Kamo v olivové. Takové armádní, ale to dneska frčí. Tech Maxe poznáte na první pohled podle zlaté přední vidlice a leštěných krajů ráfků, barvy jsou Dark Magma, což je opět matovka, ale taková tmavá červeno-hnědá, anebo lesklá (konečně, aspoň jedna) Ceramic Grey, tedy šedá. V té byly vyvedeny všechny testované stroje během našeho novinářského představení, nicméně náš průvodce měl tu Dark Magma, a jak matné a ještě tmavé barvy nemám rád, tak musím uznat, že tahle měla něco do sebe.

Za řídítky

Starý dobrý Tmax, to si prostě musí říct každý, kdo přehodí nohu přes široké a ne zrovna nízko umístěné sedlo. „Téčko“ nikdy nebylo pro malé a nezkušené, já se svými 174 cm to mám na obou nohách tak jako na třetinu chodidel. Naštěstí těžiště je proklatě nízko, takže vás to zase tak moc netrápí, ale kdo potřebuje cítit bezpečně podlahu pod nohama, ten tady zapláče. Sedlo má sice psanou výšku 800 mm, což je jak u malého naháče, ale jak je hodně široké, stejně jako celý skútr, tak to prostě k zemi máte dál, jelikož nohy dáváte do stran a ne dolů. U některých skútrů bývá pro menší lidi řešením sednout si na přední konec sedla (nebo z něj na místě dokonce i seskočit), ale u Tmaxu to nejde, protože ten má před sedlem víčko nádrže. Ruce máte na docela nízko umístěných plochých řídítkách, je to taková sportovní pozice, ale záhy zjistíte, že jsou tam úplně správně jak ve městě, tak při výletech na okresky. Nebo i na dálnici. Tmax totiž není tak úplně sportovní maxiskútr, jako spíše sportovně turistický motocykl s variátorem. Prostoru na nohy máte úplně královsky mnoho, já jsem si bederní opěrku posunul do nejpřednější z trojice pozic a i tak jsem měl nohy propnuté na maximum, klidně bych uvítal to opěrku ještě více vpředu. Když si čas od času chcete ulevit otlačené kostrči a změnit pozici nohou, klidně můžete, pod sebe je dáte, i když jak je Tmax široký, budete mít chodidla jenom na krajích plastů. Ale jde to, a to je důležité.

Ani na palubě vás žádné změny nečekají, nebo alespoň je nevidíte na první pohled. Pořád je to ten samý prémiový finiš, na palubě „téčka“ se prostě cítíte jak v luxusním vlaku. Napravo velká schránka, uprostřed ovládání bezklíčkového zapalování, krásná řídítka s neméně krásnými ovladači a před nimi známý 7“ TFT displej. Ten má stále tři způsoby zobrazení, konektivitu a možnost zobrazení navigace Garmin Motorize, kterou nově dostáváte zdarma. Konečně!

Že sedíte na verzi Tech Max, to poznáte kromě barvy také právě zde na palubě, a to prostřednictvím ovladačů a displeje. Protože Tech Max, to znamená, že ty ovladače máte podsvícené a že na nich najdete tlačítka k tempomatu. Ten mi při testu základní verze minulé generace dost citelně chyběl, Tmax je skvělý cestovní stroj, ale bez tempomatu už dneska cestovní motorku moc nechcete. Zejména za ty peníze. Na displeji máte navíc také údaje o tlaku v pneumatikách, což je taková fajn fičura, ale asi byste bez ní přežili, ovšem další prvky jsou vyloženě návykové. Jde o vyhřívání rukojetí, které si sice můžete pořídit za příplatek i na standardní model, ale Tech Max k němu přidává ještě i vyhřívání sedla řidiče, a to už si do standardu nepořídíte, a také o elektricky nastavitelné plexi. To má obrovské rozmezí 110 mm a věřte mi, tohle fakt chcete. Standardní verze má dvě polohy, které měníte za pomoci vercajku, zatímco tady prostě zmáčknete čudlík a je vyřešeno. Ve spodní poloze na vás jde dost vzduchu, abyste za teplých dní netrpěli, a když se naopak potřebujete přikrýt, nastavíte si to přesně do té polohy, v níž vám to bude vyhovovat. Já jsem plégo ani nedával až nahoru, protože to už bylo dost vysoké a koukal bych přímo přes jeho hranu, stačilo mi ho mít o pár centimetrů níž a bylo to na jedničku s hvězdičkou. Vůbec je ochrana proti povětří na Tech Maxu naprosto příkladná a upřímně, vůbec se nedivím, že si tolik lidí za tuhle verzi připlatí. Už ten základ nestojí málo, a když už si kupuji top model, tak ho chci taky v top výbavě.

Podvozek z motorky

Posledním prvkem, který odlišuje Tech Maxe od standardního modelu, je zadní tlumič s možností nastavení odskoku a předpětí pružiny. Moc tedy nevěřím tomu, že by to vůbec někdy nějaký majitel „téčka“ dělal, ale oukej, když budete potřebovat, je to tam. Na každý pád je podvozek Tmaxu to nejlepší, co si ve variátorovém světě můžete koupit. Hliníkový rám má už od třetí generace z roku 2008, o devět let a tři generace později byl výrazněji upraven, v páté generaci dostal USD vidlici a jinou kyvku, v osmé kovaná kola… Prostě Tmax je sice podle kapotáží, podsedlového prostoru a jízdní pozice skútr, ale technicky je to běžná sportovně cestovní motorka.

Tedy vlastně ne běžná, nýbrž podvozkově nadprůměrná. Jediné, čím se liší od cesťáků, je průměr kol, který je skútrových 15 palců, aniž by vás to jakkoli omezovalo. Vlastně vám to dost pomáhá s obratností ve městě, protože s rozvorem 1575 mm a hmotností 221 kg (standard váží o dvě méně) je to docela cvalda. Jenomže jak už bylo řečeno, těžiště je snad až pod asfaltem, takže ovladatelnost ve městě je velmi dobrá, byť samozřejmě cítíte, že to není zrovna malá stopětadvacítka. Ale taky cítíte, že nastavení tlumičů je naprosto famózní, protože ať přejíždíte ležící policajty, nebo vymetáte kanály, Tmax vše absorbuje s naprostou grácií. Jako když si strčíte do pusy marshmallowny.

A když potom vytáhnete Tmaxe na okresky, jste úplně u vytržení, jak takový skútr může fungovat v zatáčkách. V okolí Alicante to zase byla pohádka tisíce a jedné zákruty na kilometr čtvereční a Tmax je polykal všechny jak důchodce ranní pilulky na tlak. Teď už to můžu říct – den předtím jsme jezdili na nové MT-07, ale i když dostala o dost lepší podvozek proti předchozím generacím, tak Tmax je úplně jiná liga. Až vám to přijde jak digihra, jako by se vám ani nemohlo nic stát. Jedete jako smyslů zbavení a podvozek vám jenom hlásí, že tam byla díra nebo nakopávák, ale v klidu, on už to vyřešil. V jednu chvíli jsme trochu zpomalili, celý trochu rozpojený skútrový vláček se sjel zase zpátky „kolo na kolo“, tak jsem si říkal, co se asi vepředu děje. Co by se dělo, dojeli jsme dva týpky na nějakém BMW GS a KTM Super Adventure, kteří se sice snažili fest a brousili gumy do krajů, ale armádu Tmaxů přeci jenom trochu zdržovali. A do toho si sedíte uvolněně s nohama nataženýma… Ačkoli ono to zase tak uvolněné není, protože ty natažené nohy jsou nutností, abyste se měli čím opřít při brzdění. Na motorce se chytnete koleny nádrže, na Tmaxu není čeho. A že se musíte fakt zapřít, protože brzdová soustava opět dostává jenom to nejvyšší hodnocení. Novinkou deváté generace je instalace šestiosé elektroniky, takže ABS už má i náklonovou funkci. A to je další věc v té zdánlivé nesmrtelnosti – jedete jako kanci, protože víte, že když nejhůř, tak to vždycky zabrzdíte…

Nejsilnějších 48 koní, které znáte

Motor byl vlastně tím důvodem, proč Yamaha dělala devátou generaci Tmaxu. Může za to přechod na normu Euro 5+, která se ale na dvouválci s charakteristickým přesazením ojničních čepů o 360 stupňů prakticky nijak neprojevila. Tedy takhle: točivý moment klesl o sedm desetin newtonmetru na nyní rovných 55 Nm při stále stejných 5250 otáčkách a výkon zůstal na svém maximu 35 kW alias 48 koní, ale ty přicházejí už o pětistovku níž, v 7000 otáčkách. Proč 35 kW, je jasné, Yamaha nebude Tmaxe ladit na víc, tohle je limit pro A2. Nicméně u skútrů vám tyhle papírové hodnoty stejně můžou být docela ukradené, protože zásadní je tady naladění rozjezdové spojky a hlavně variátoru. Ten udává, kolik síly používáte. Novinka dostala právě trochu upravenou spojku (Tmax používá vícelamelovou jako motorky), která prý má přinést lepší chování při rozjezdu na plný plyn, měnilo se sací potrubí kvůli hezčímu zvuku při akceleraci a motoráři se ještě trochu realizovali s TiGem na přechodu z výfukových kanálů do výfukového potrubí. Prostě samé drobnosti. A upravovalo se také nastavení dvojice motorových režimů, což poznáte ze všeho nejvíce. Když jsem testoval minulou osmou generaci, velký rozdíl jsem mezi Touringem a Sportem nepoznal. Vlastně žádný, akorát Sport trochu víc motorem brzdil. Teď v Yamaze nechali Sport zhruba v podobě, v jaké byl, a turistickému režimu nadělili turistické chování, takže výkonová křivka není tak plná a vy musíte pro stejný efekt více přidávat plyn. I když vy cítíte spíš opačný efekt, že při stejném otočení plynu není reakce tak divoká a jedete plynuleji. To sedí, fakt je teď ten rozdíl mezi oběma režimy výrazný, i když pořád se Tmax nezbavil toho pro mě protivného „visení na plynu“, kdy máte ve městě při poklidné jízdě pocit, že byste chtěli zařadit vyšší kvalt. Je to o zvyku, na konci dne už jsem o ničem nevěděl, ale zpočátku mě to opět stresovalo. Zajímavé je, že motor točí vlastně to samé co všechny ostatní skútry, akorát u nich nemáte ten dojem, že držíte na napnutém vodítku pitbula s jasným cílem.

Vzhledem k tomu, že jsme většinu času stejně strávili na okreskách, využíval jsem nakonec hlavně sportovní režim. Až vám někdo začne tvrdit, že 48 koní je pro zábavnou jízdu prostě málo, pošlete ho, ať se sveze na Tmaxu. Protože variátor. Protože tam tu sílu máte pořád a hned. Oukej, dálniční střela to není, i když přes 180 taky ukáže, příjemnější je ale tak do 150 (na mě se nedívejte, musel jsem stíhat vůdce stáda, jinak bych se ztratil), ale na okreskách je to neskutečně efektivní zvíře. Na výjezdu ze zatáčky dáte plyn, Tmax zaryčí svým nezaměnitelným zvukem, zadní kolo poháněné ozubeným řemenem se zakousne do povrchu a vystřelí vás to vstříc dalšímu vinglu bez náznaku nějaké nestability, protože „téčko“ je dost dlouhé, nízké a těžké na to, aby chtělo panáčkovat na zadním kole. A zase. A znovu. Tohle je dynamika, kterou přisuzujete sportovně cestovním motorkám střední třídy, rozhodně ne á-dvojkové pětistovce, potažmo skútru.

Zase o něco dražší. No a?

Že vám tenhle test přišel nějaký podezřele pozitivní? Sorry, já se fakt snažil něco najít. Nejsem zapřisáhlým milovníkem Tmaxu, ale kdykoli se na něm svezu, vím naprosto přesně, proč je zrovna on králem mezi sportovními maxiskútry už tolik let a tolik generací. Ta nejnovější devátá se od předchozí příliš neliší, ale přeci jenom přidává pár ještě vyladěnějších detailů. O tom to teď u Tmaxu asi bude dlouho, o těch nejmenších drobnostech, které by ještě šly doladit. Které to budou, to vám nedokážu říct, protože sám nevím. Mám pocit, že bez brutálního zásahu do konstrukce, jako že by sem konstruktéři dali úplně jiný motor nebo dopředu dvě kola nebo nevím, už není moc kam jít. Jenomže tou dramatickou změnou byste přišli o toho dvě dekády cizelovaného Tmaxe, a to taky nechcete. Skvělý motor, naprosto famózní podvozek, vynikající výbava i ochrana proti větru. Ne, tenhle skútr je ztělesněním variátorové dokonalosti. Ale taky za ni pořádně zaplatíte a opět to bude víc než dřív. Ty cenovky jsou až obludné: standardní model za 339 990 Kč, verze Tech Max za brutálních 386 990 Kč. Jenomže ono to dopadne jako vždycky. Už od nějaké třetí generace se pokaždé s novým modelem chytám za hlavu, že tyhle peníze už za Tmaxe přeci nikdo nedá. Je skvělý, to ano, ale fakt stojí tolik? A potom Yamaha ukáže ty svoje prodejní statistiky a je jasné, že Tmax je takový kult, že si za něj zákazníci rádi připlatí.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE