Yamaha MT-09 s ďáblem v rámu

Když se objeví v testovacím kalendáři Yamaha s označením MT, zcela okamžitě si vybavím mamutí tah, a pro tento model tak trochu nadbytečné přední kolo, které má tendenci se neustále vzpínat a jeho pohled povětšinou směřuje k nebesům. Vzpomínky mi ještě servírují útržky z divoké jízdy v podobě natrhnutých koutků, mouchy mezi zuby, propocených trenek a mozolů jako granáty, protože z téhle mašiny tě sundá maximálně žízeň po eMTé desítce.

Letošní rok Yamaha servíruje nuladevítku ve třech barvách. Neobvyklou výraznou kombinaci Night Fluo, kterou je vyzbrojena i silnější sestřička, doplňuje klasická Yamaha Blue a námi testovaná Tech Black. Díky tomuhle nenápadnému zbarvení člověk na první dobrou ani nepostřehne, s kým že má tu čest. Elegantní černá je ale kombinována s novým agresivním vzhledem masky a jako celek působí vyváženě. Letošní model se pyšní dvojitými LED světlomety a jak je vidět, byla to trefa do černého. Účinnost světlometů je obrovská a v noci máte pocit, jako když jezdíte pod rozsvícenými reflektory fotbalového stadionu.

Předešlý nevýrazný světlomet nahradila ostře řezaná maska a po testovací jízdě musím dát designérům za pravdu, že vystihli charakter motocyklu skrze tvar světlometů na milimetr přesně. Agresivita je to, co tuhle mašinu doprovází, i když je klíček v šuplíku.

Digitální přístrojový panel s manuálním ovládáním na jeho těle má přehledně rozmístěné údaje o zvolené mapě výkonové křivky (A, B, STD), kontrole trakce (1, 2 nebo Off), stavu palivové nádrže a zařazeném rychlostním stupni. Příjemná je jednoduchost celé přístrojovky, což je u těchto typů modelů jedině dobře. Snad jen ovládání na budíku je tak trochu přežitkem. Zpředu můžeme vidět ještě namontovaný kouřový štítek, ten se jako standardní výbava nedodává a lze jej objednat v sortimentu příslušenství. Svou práci odvede dobře a poryvy větru stínají přilbu v menší míře, jen jeho zakončení rozříznutou bužírkou připomíná dobu o několik desítek let zpět.

Yamaha má na sportovní motocykl poměrně pohodlné sedlo a celkově se jezdec, díky ergonomicky vyvážené pozici, cítí uvolněně. Široké sedlo nabízí dostatečný komfort i pro spolujezdce, avšak kdo je zastáncem madel, horkotěžko bude hledat dostatečně silný úchop. Byť je sedlo skutečně rozměrné a jízda ve třech asi nebude velkou překážkou (měj na mysli řidič a těhotný batůžek), rozhodně pod ním nehledejte prostor pro uložení nezbytných věcí. Zde najde prostor maximálně nářadíčko a lékárnička. V zadní části najdeme novinku v podobě držáku registrační značky. Ten dává motocyklu netradiční vzhled a vypadá více než zajímavě.

Při pohledu z boku na odhalené tělo musí zaručeně každého uhranout vytříbená linie motocyklu. Stroj je velice kompaktní, žádné zbytečnosti, zkrátka tvrdý, nekompromisní Hyper Naked s dávkou neurvalého sexappealu. Korunu tomu nasadí i příplatkový výfuk Akrapovič, se kterým Yamaha vybočuje z šedého průměru a násobí excentričnost mašiny. Přestože se norma EURO 4 dotkla i tohoto tříválcového motoru CP3, všechny její požadavky splňuje a zároveň zachovává svůj klíčový monstrózní točivý moment. Kapalinou chlazený tříválec s křížovým klikovým hřídelem má zdvihový objem 847 kubických centimetrů a dosahuje maximálního výkonu 115 koní. Jeho tříválcová konstrukce je jakousi vstupenkou na nekončící cirkusové představení, protože neustálý přísun točivého momentu od nízkých obrátek až po ty nejvyšší, dělá z jezdce skutečného krotitele koní. Drezuru doprovází výjimečný zvuk tříválce, který zajede pod kůži tak silně, až se ježí chlupy po celém těle. Motor nabízí tři jízdní módy, které můžete kombinovat dle různého rozpoložení či daných podmínek. Jedno je ale jisté, pokud máte aktivovaný režim A, tedy maximální výkon, chce to určitě zkušené ruce a rozvážnou hlavu. Opak by se nemusel někdy vyplatit. Pod nohama máte totiž střelu, která je napřevodovaná tak, že by vytáhla i zapadlý traktor z příkopu. Tak by se dal popsat neskutečně brutální nárůst točivého momentu v momentě, kdy otočíte plynovou rukojetí.

Člověk by se měl opravdu mít na pozoru, zejména pokud jsou silnice studené a pneumatika nedosáhla alespoň minimální provozní teploty. EMTéčko je totiž příjemně vzteklé, jako když dítěti zakážete brumíka. No a potom se začnou dít věci. Nepomůže ani kontrola trakce (TC1), která má fungovat jako poslední záchrana před návštěvou chirurgické ambulance. Tento pocit jsem vnímal jako nedostatečnou asistenci prokluzu zadního kola, který trval cca čtvrt sekundy. Když tohle všechno konečně doteklo do řídící jednotky, nastala ne zrovna pozvolná korekce, která měla neblahý vliv na rektální vyměšování. V porovnání s jinými stroji má tato kontrola trakce ještě co dohánět, na druhou stranu se jedná o výstřední bike s agresivním posláním, a může to být  součástí jeho charakteru. Pominu-li tuto drobnost, jedná se o dokonalý motor, který nemá hranice a překvapí každého a v každém momentě. Svůj podíl má na tom zajisté tak trochu motokrosové napřevodování, ale výsledkem je neskutečně hravý motocykl, který v této kategorii musí zaujmout i toho největšího zastánce čtyřválcových či dvouválcových motorek. Tohle spojení, přestože se jedná „pouze“ o osmsetpadesátku, má tolik síly, kolik člověk potřebuje. Když navolíte jízdní režim B, motocykl přepne do jemného módu a nedovolí nic, co by ohrozilo bezpečnost jezdce třeba na mokré vozovce. Motocykl zrychluje světelnou rychlostí a připomíná mi to mé první jízdy na motokrosové motorce. Yamaha dostává do svého základu i elektronické řazení, to by mohlo být o fous jemnější a rychlejší. To pak člověk ocení v rychlých zatáčkách a velkých náklonech.

Geometricky dobře nastavený motocykl je základem pro rychlé odezvy podvozkových částí. Yamaha tentokrát vsadila na plně stavitelné přední vidlice a to je jen a jen dobře. 41mm silnou teleskopickou vidlici lze nastavovat jak v rozsahu útlumu, stlačení, tak i tvrdosti předního pružení. Tuto základní vlastnost motocyklu jsem postrádal u předchozího modelu a jsem rád, že s ní disponuje právě tento nový model, u kterého se předpokládá sportovní jízda. Přední brzdový systém se skládá z dvojice koutoučových brzd s radiálně uchycenými třmeny, a jejich účinnost byla přímo dokonalá. Agresivní nástup a výdrž brzdného účinku, to jsou slova, která by si mohla Yamaha vyrýt na vrata vlastní továrny. Pihou na kráse může být (obzvláště pro vyznavače smyků) fakt, že se nedá deaktivovat systém ABS. Proto se každá jízda uskuteční pod dohledem eliminátora brzdných smyků jak na předním, tak i zadním kole. Je to docela velká frustrace mít hadimršku svázanou EURO normou a využívat její potenciál na polovinu. Avšak každý kdo chce, si cestu ke svobodě i na tomto motocyklu najde.

V sedle Yamahy jsem strávil poměrně málo času, ale bylo to dost natolik, aby ve mně zanechala hluboké vzpomínky, které se doslova křižují a předhánějí, která bude ta nejsilnější. Yamaha opět dává do placu stroj, jehož kořeny jsou zarostlé dost hluboko a kopírují motorické vlastnosti dnes již legendární MT-01čky. Kdo by chtěl motocykl, který je bezprostřední těkavou výbušninou s rozsáhlým ničivým účinkem, měl by se alespoň zastavit a pořádně si tuhle kočku prohlédnout. Protože ona, ona za to stojí…

Informace o redaktorovi

Tomáš Mikšovský (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE