Yamaha MT-07 Moto Cage - oprsklej vejrostek

Ve srovnání se základním modelem MT-07 se po technické stránce se u Moto Cage neudálo vůbec nic zásadního. V páteřovém ocelovém rámu stále tiká zábavný řadový dvouválec o objemu 689 ccm, pro který jsou charakteristické předsazené ojniční čepy o 270°. Právě proto se z kratičké výfukové koncovky pod kyvkou line příjemný chraplák. Výkon je naladěn zhruba na 75 kobyl, které kompletně zařechtají při 9 000 ot./min. a maximální kroutící moment 68 Nm se o slovo přihlásí už při 6 500 ot./min. Je fajn, že se nabízí i verze s výkonem 35 kW, která potěší začátečníky a všechny čerstvé držitele řidičáku třídy A2.

Nejzásadnější rozdíly jsou viditelné hned na první pohled a jedná se víceméně o kosmetické detaily, které dělají z obyčejné MT-07 nabroušeného stríta. Jelikož Moto Cage staví na nevšedním vzhledu, pojďme si všechny detaily hezky omrknout. Když budu upřímný, tak mě kaskaderský vzhled a hlavně černo-červená kombinace zrovna neberou. Samolepky naštěstí nejsou pod lakem a tak by šly poměrně dobře dolů. Zní to jako dost otřepaná fráze, ale musím konstatovat, že Yamaha MT-07 Moto Cage ve skutečnosti vypadá o dost lépe, než na fotkách v katalogu. Tímto ale vzhled nechávám plavat, protože každému se líbí něco jiného...

Charakteristickými prvky „kaskadérské“ MT-07 jsou praktické červené padáky, chránič chladiče, kryt motoru, fortelné bástry, sedlo spolujezdce nebo stavitelný štítek a přední desetipaprskové kolo v červeném laku. Také široká zadní pneumatika vypadá dobře a motorce dodává na vážnosti. Víka motoru jsou chráněna speciálními plastovými chrániči, o jejichž funkci by se dalo polemizovat. Jsou totiž upevněny na dvou malých imbusech, a že by působily fortelným dojmem, to se zrovna říci nedá. Pravý protektor je navíc hodně blízko ke stupačce a při zastavení na křižovatce se o něj občas kopnu do holeně. Z praktického hlediska je potřeba pochválit malý odkládací prostor pod sedlem spolujezdce, kam se vejde lékárnička, klíče a telefon. Povedený je také multifunkčni displej, který ukazuje všechny základní informace jako jsou rychloměr, otáčky motoru, teplota motoru, teplota vzduchu, dvě denní počítadla, stav paliva, ale i okamžitou a průměrnou spotřebu. Super je bezesporu ukazatel zařazené rychlosti.

Není na co čekat a vyrážím do ulic. Ještě než v šestistupňové převodovce začnu ládovat jeden kvalt za druhým, uvědomuji si, jak maličkou motorku mám pod zadkem. Je štíhlá, krátká a pomalu se mi nechce věřit, že sedím na dospělé sedmikuli. Do reality mě ale hází zátah řadového dvouválce a příjemně nakřáplej zvuk. První kilometry se poflakuji po městě, kde oceňuji pocitově nízkou váhu a lehkou ovladatelnost. Proplétat se ucpanými ulicemi, a do nekonečna zastavovat na semaforech je pro MT-07 brnkačkou. Už po prvních okamžicích si ji dovedu představit, jako mašinu pro každodenní použití v rušném velkoměstě.

Docela je zajímavé, jak těch pár samolepek a protektorů člověka hecuje a nutí neustále vymýšlet nějaké pouliční blbosti. Je to tak, Moto Cage je prostě oprsklým vejrostkem, který útočí na srdce mladých střelců, co mají hlavu plnou lumpáren a čas od času si vyrazí zařádit na zapadlý plácek za městem. Právě proto by nebylo od věci už v sérii montovat širší řidítka. A že by jí slušel nějaký decentnější laďák, ani netřeba dodávat.

Líbí se mi, jak je MT-07 Moto Cage plynulá, neucukaná a funguje bez větších vibrací. Opravdu paráda. Pihou na kráse je tedy pouze škubnutí při otevření plynu z nulové pozice, což je ve městě trošku otrava. No dobře, když už jsem začal remcat, musím zdrbnout utopený displej, protože při čtení údajů je potřeba více sklopit zrak. Kdyby se panel posunul více dopředu, určitě by to prospělo k lepší čitelnosti a tolik by za jízdy neodvádělo pozornost od dění před motorkou. Minusové body uděluji i zpětným zrcátkům, ve kterých je výhled sotva padesátiprocentní. Věřte, že si v nich poměrně dobře prohlédnete vlastní ramena, což platí především o tom pravém. Nějakou tu chvíli zabere zvykání na tlačítko klakson v těsné blízkosti přepínače blinkrů a na startér integrovaný do jednoho tlačítka s vypínačem motoru. To ale není taková kovbojka a dá se za chvilku zvyknout.

Ve městě a nebo při kochačce za městem mi přijde fajn použitelnost motoru v nízkých otáčkách. Zhruba do pěti tisíc otáček se dá jezdit hezky na pohodu a tvrdý „stríťák“ působí spíše jako mírumilovný beránek. Nevibruje, necuká a chová se podle dobrých mravů. Jakmile mu ovšem dáte napít a otáčky letí nad pět tisíc, je s poslušným beránkem amen. Nahatý kaskadér vystrčí růžky a zhruba do deseti tisíc tahá jako vzteklej. Je fajn, že výkon nastupuje příjemně lineárně a ani náznakem neurvalého chování nedá za uši méně zkušeným pilotům. Ti bezesporu ocení nezáludnou přední brzdu, na kterou je potřeba vyvinout větší tlak minimálně dvěma prsty. To ale neznamená, že by brzdný účinek nebyl dostatečný a nebo že by se snad špatně dávkoval… to vůbec! Po této stránce patří brzdy MT-07 k těm lepším. Fígl je v tom, že tužší charakteristika eliminuje situace, kdy si člověk omylem razantněji brnkne o brzdu a už se sbírá ze země po ustřelení předního kola. Mimochodem, páčka přední brzdy je stavitelná a to si zaslouží pochvalu. Naopak páčka spojky nastavení neumožňuje. Vhledem k tomu, že je klasická lanková, je její ovládání poměrně jemné.

Na okresky za městem jsem se těšil jako malej kluk, a jak se po chvilce ukazuje, měl jsem proč. Pokládat „nulasedmu“ ze zatáčky do zatáčky a pod plynem z nich vystřelovat ven opravdu stojí za to. Vezmu-li v potaz, že je podvozek pevně nastaven a nenabízí prostor pro individuální nastavení, musím inženýrům z Iwaty vyšvihnout poklonu. Podařilo se jim najít rozumný kompromis mezi pohodlným cestovním nastavením a tvrdším sportovním a tak se dá říct, že je podvozek MT-07 naladěn spíše tvrději. I přes to funguje na rozbitých silnicích rozumě a nemá tendence z jezdce vytřepat duši. Nic naplat, MT-07 nejlépe funguje na kvalitním povrchu, kde se dá poměrně slušně zatopit pod kotlem a užít si svižnější svezení. Motorka je klidná, v rychlejších zatáčkách hezky drží stopu a při ostřejším brzdění se předek neboří do asfaltu. Dobré jízdní vlastnosti v kombinaci s pružným dvouválcovým motorem jsou asi tím nejlepším, co MT-07 Moto Cage servíruje.

Vůbec nepochybujte, že se na okreskách budete nudit a že byste snad měli problém s nedostatkem výkonu. Když si držíte otáčky mezi pěti a desíti tisíci, je jízda hodně svižná a s dvouválcovým „kaskadérem“ zažijete kupu legrace. Je to paradox, ale prsty v tom bude mít také zadní brzda, která nastupuje poměrně zhurta a v mžiku posílá zadní kolo do smyku. Jasně, tato charakteristika není úplně v pořádku a začátečníkům by se mohlo orosit čelo, nicméně když se s tím počítá, dá se s lehkou a krátkou mašinou parádně vyblbnout.
Drobná MT-07 nemá problém ani s přejezdy po dálnici. Je jasný, že jako naháč neposkytne jakoukoliv ochranu před proudícím větrem, nicméně do nějakých 140 km/h je vše v mezích únosnosti. Když zaklapnete šestku a valíte maximálně povolenou rychlostí 130 km/h, motor točí necelých šest tisíc otáček. Při stovce si motor vystačí s otáčkami o dva tisíce níže.

Yamaha MT-07 Moto Cage potvrdila své kvality a splnila mé očekávání. Je to mašina, která vyjde vstříc každodennímu lítání, vejletování za městem, ale i blbostem, ke kterým přímo vybízí. Vzhled našláplého stríta určitě zaujme mladé pušky, pro které byl ušit na míru. I přes to, že mě Moto Cage po designové stránce zrovna neposadil na zadek, musím Yamahu pochválit za snahu razit vlastní cestu a zaútočit na emoce, protože právě o tom život v jedné stopě je. I přes nějaké nedostatky se jedná o povedenou motorku, která staví na dobrých jízdních vlastnostech a pružném motoru dvou tváří. Černo červený kaskadér není žádný velký hladovec a během testu si neřekl o více než pět litrů. Cena už není tak „skandální“ jako loni u základního modelu MT-07. Tři ladičky si ho na našem trhu cení na 174.990,- kaček. Základní model MT-07 pořídíte nyní za 149.990,- Kč (s ABS 169.990,- Kč)