První jízda na nové Yamaze WR250F

Na WR250F jsem se už dávno těšil a byl zvědav z jednoho prostého důvodu. Vychází totiž z motokrosové YZ250F, která mě loni doslova posadila na zadek, a na které jsem pěkných pár motohodin najel. Mé sympatie si získala ovladatelností, skvělým motorem, povedeným pérováním a celkově vyrovnaným projevem, který mi šel na ruku. Dvěpade jsem si vyzkoušel jak v ostrém závodě, tak ve srovnání s ostatní konkurencí kategorie MX2 a pokaždé na mě udělala velký dojem.

Yamaha WR250F vychází z loňské motokrosové dvěstěpadesátky YZ250F, ovšem je upravena a naladěna pro potřeby kategorie enduro, a to si žádá mnohem jemnější a plynulejší charakteristiku po všech stránkách. O teoretické stránce věci více prozradil první článek na podzim, ale i tak si to pojďme ještě jednou shrnout. Kola jsou enduráckých rozměrů, což znamená přední jednadvacítku a zadní osmnáctku, převodovka dostala šestý kvalt včetně jiného převodování a nádrž zvýšila objem na 7,9 litrů. Nové plošší a užší sedlo je o 15 mm níže a nyní leží ve výšce 955 mm. Pod motorem najdeme odolnější plastový chránič a pérování KYB zaznamenalo kompletně jiné nastavení.

Také motor je přizpůsoben potřebám soutěžního endura, takže je plynulejší a jeho výkonová křivka není tak nabroušená jako u motokrosu. Čtyřtaktní kapalinou chlazený jednoválec má nový kovaný hliníkový píst, umožňující kompresní poměr 13,8 : 1, upravené časování vačky a nová sedla ventilů sacího kanálu pro vyšší točivý moment v nízkých a středních otáčkách nebo inovované vyvažovací závaží klikového hřídele. Elektrický startér je dnes u endur naprostou samozřejmostí a stále častěji se objevuje také u japonských motokrosů, takže ani „wéerko“ nezůstává pozadu a u dvacítkového modelu je startér dokonce ještě o něco lehčí a v jiné poloze, než tomu bylo dříve.

Je to už dávno, kdy Yamaha svým terénním mašinám naordinovala motor se zakloněným válcem a sáním na přední straně, což v praxi znamená umístění airboxu za krkem řízení a výfuk ústící ze zadní strany. Aby výfukový svod splnil požadovanou délku a tím se podílel na optimálním průběhu výkonu, musí se kolem válce omotat jako anakonda. Ke vzduchovému filtru je zajištěn jednoduchý přístup a hlavně se děje bez použití nářadí. Stejně jako devatenáctkou motokrosová YZ250F je možnost „wéerko“ ladit pomocí aplikace v mobilním telefonu Yamaha Power Tuner a pomocí WiFi ji aplikovat různé palivové mapy, ovšem také sledovat servisní intervaly a spoustu dalších důležitých informací o motorce. Kolébkový rám je vyroben z hliníkové slitiny a na jízdních vlastnostech se podílí s pérováním KYB. Přední vidlice se může pochlubit zdvihem 310 mm a zadní pérování ještě o 7 mm vyšším.

Po motokrosové dvěstěpadesátce přichází čas soutěžního endura WR250F modelového roku 2020, za jehož řídítky se připravuje Honza Révai na vandr do Papuy Nové Guiney. Kdepak, nepojede tam na malém čtyřtaktu, nýbrž na nové Tenérce, nicméně trénink na hbité dvěpade se hodí. Jakmile hodím nohu přes sedlo ve výšce 955 mm, okamžitě se mi vybarvují vzpomínky na motokrosovou sestřičku. Opět vnímám užší řídítka, úzké sedlo a všeobecně drobnou stavbu. Podobně jako u motokrosu mi nepřipadne jízdní pozice tolik situována na předek, což mi u předchozích generací dvakrát nevonělo. Startér roztáčí čtyřtaktní jednoválec a ten už na volnoběh poukazuje na fakt, že „wéerko“ není tak uřvané jako motokrosová sestřička a poměrně utlumeně poblafává čtyřtaktní písničku.

No nic, není na co čekat a vyrážím na trať. Dvěpade nezůstává kategorii enduro vůbec nic dlužna a nástup i průběh výkonu je hezky čitelný a neagresivní. Jako každý malý čtyřtakt nemá nijak mohutný spodek a funguje především ve středních a vysokých otáčkách. Proto musím často řadit a sem tam poškádlit spojku. Právě tady musím „wéerku“ vystřihnout velikou pochvalu, protože obyčejná lanková spojka jde ovládat krásně lehce a řekl bych, že některé hydrauliky by se teď mohly červenat. Na trati začíná být pořádná zábava a jsem nadšen především lehkou ovladatelností, chutí pokládat se do vinglů, ale také pocitově nízkou váhou a slušnou stabilitou. Odpružení „wéerka“ dostala pod palec značka Kayaba a jeho základní tovární nastavení se zdá být rozumným kompromisem mezi technickým endurem a rychlejším motokrosem. Ať je to jak chce, nabízí se prostor pro klikání a další individuální nastavení podle priorit, výkonnosti a váhy jezdce, takže si ho každý dokáže upravit k obrazu svému. Já nemám potřebu laborovat a na trati se cítím dobře, a to jak po dopadech větších skoků, tak při průjezdu rozbitých rovinek nebo rolet.

Jak už zaznělo, motor „wéerka“ není žádnou vzteklinou a předvádí se velice přátelským a neagresivním dojmem. Já bych si ale dovedl představit o něco větší výbušnost a o něco živější odezvu na plyn, tím spíš na motokrosové trati. Z tohoto pohledu je fajn, že se nabízí možnost nastavit si charakteristiku motoru pomocí aplikace Yamaha Power Tuner v mobilním telefonu a přenést informace do motorky skrz WiFi. Právě tohle se mi skvěle osvědčilo u motokrosové YZ250F a mít „wéerko“ na delší čas, asi bych se nějakým mapám podíval na zoubek. Na řídítku má své pevné místo přepínač map a já bych si na jeho první pozici uložil ostřejší mapu s motokrosovou specifikací a druhou hladší pro technické enduro. Také s přední i zadní brzdou nemám problém a jejich účinek i dávkování je naprosto v lati.

Jakmile dochází na enduro překážky a trialový terén, jsem s projevem dvěstěpadesátkového WR spokojen a jeho jemný projev mi přichází vhod. Ano, bral bych o něco pružnější reakci na švihnutí plynem, ale i takto se dá rozumně fungovat a vše si řídit plynem a podpořit spojkou. Právě lehký chod spojky je ku prospěchu věci a zásadním způsobem šetří předloktí. Také pérování je tak akorát a překážky typu kláda, kameny nebo pneumatika se ve stupačkách WR250F zdolávají opravdu dobře.

Pokud dojde na výjezdy, je potřeba zatopit pod kotlem, dát „wéeru“ napít a pomoci si spojkou, protože jedině tak se výjezdy dají vysmrknout lehce a bez problémů. Právě z tohoto pohledu celkem logicky vnímám citelný rozdíl mezi větší čtyřipade nebo velkým dvoutaktem, který stačí oproti čtyřtaktní dvěstěpadesátce jenom lechtat. Koneckonců, tohle platí ve všech případech a je potřeba počítat s tím, že malý čtyřtakt neodpustí špatně zvolený kvalt a málokdy se z nejrůznějších šlamastik vybruslí jenom za pomocí plynu. Menší dvěpade naopak hraje do karet nízká váha, drobnější stavba a hbitost v krkolomnějším terénu.

Po první ochutnávce musím říct, že mě wéerko rozhodně nezklamalo a jde ve šlépějích povedené motokrosové YZ250F, takže jako ona těží z jednoduché ovladatelnosti, perfektního pérování a pocitově nízké váhy. Výkon by mohl být o něco šťavnatější, a to hlavně v první fázi při švihnutí plynem, ovšem to by určitě vyřešila některá z palivových map. Já bych se určitě zajímal o kompletní výfukový systém, tedy o koncovku včetně svodu, které zejména u malých čtyřtaktů dokážou citelně podpořit střední pásmo a maličko pomůžou i spodku. Z mého pohledu je škoda, že Yamaha prodává WR250F pouze v závodní specifikaci a není možnost ho kvůli homologaci přihlásit. Každopádně cena 209 900 korun není vůbec špatná. 

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE