Elektrický skútr Wow 775: Italská tramvaj

Už mi ty komentáře bzučí v uších: Když neděláte reklamu čínským motorkám, tak propagujete aspoň elektromobilitu! No to je úpadek… Zajímalo by mě, jestli čtenář někdy pochopí, že principem novinařiny je psát o věcech, které se dějí, nejlépe v souvislostech, a nikoli o tom, jak by se měly dít, aby byla určitá část obyvatelstva spokojená. Když v televizi vidíte záplavy, neznamená to, že kdyby je ta televize nenatočila, tak by nebyly. Ani to neznamená, že si každý má rychle běžet pořídit vlastní záplavu. Stejné je to s čínskými a elektrickými jednostopými motorovými vozidly. Píšeme o všem, co se na PTW trhu děje, jsme Motorkáři.cz, nikoli Jenomevropštíneboameričtínebojaponštípouzebenzínovímotorkáři.cz. Sám nejsem příznivcem ani Číny, ani elektromobility, s jedinou výjimkou, a tou je městská jednostopá elektromobilita. Elektrický skútr na dojíždění do práce je něco, co mi smysl dává, minimálně v teoretické rovině. Když ho mám kde nabíjet, frčí aspoň tak, aby mě na dvouproudovce nepřežehlila první jedničková Fabia s vyděšenou osmnáctkou za volantem, nepotřebuje dotlouct baterky do plna po každém krátkém výletu do kanceláře nebo do obchodu a má použitelný úložný prostor nejen na baterky a nepostradatelnou nabíječku. Jo a nestojí naprostý nesmysl typu dvě stě tisíc za Vespu Elettrica. Přesně tohle všechno by tenhle Wow 775, hrdě se hlásící k italskému původu, mohl splňovat. Jenomže jsem motorkář, takže mě taky zajímá nejen ta elektrická část, nýbrž i všechno kolem, a naše redakční zkušenost je, že firmy, které dělají motorky, neumějí udělat dobrou elektriku, a kdo rozumí elektrice, neumí udělat dobrou motorku, potažmo skútr. Čest výjimkám typu BMW. Zařadí se mezi ně i Wow?

Co je zač

Že jste o značce Wow nikdy neslyšeli? Nebuďte z toho ve stresu, já také ne. Nebo aspoň jsem si to myslel, než jsem zjistil, že jsem o ní sám psal v reportáži z milánského veletrhu EICMA v roce 2021. Těch pro mě bezejmenných elektrických značek je tolik, přičemž drtivá většina je z Číny a spousta jich zanikne dříve, než se pořádně rozjedou… Wow se evidentně drží, tahle značka vznikla dokonce již v roce 2019 a v onom jednadvacátém, kdy jsme o ni zavadili v Miláně, už prý běžela produkce.

Wow sídlí a – což je v dnešní době, nota bene u elektriky, velice nezvyklé – i vyrábí (byť spousta dílů je samozřejmě čínských) v malé obci jménem Lazzate, která se nachází mezi Milánem a jezerem Como. I když vzhledem k tomu, jak je Miláno rozlezlé, je to prakticky jeho periferie. Prostě industriální italský sever. Portfolio tvoří dva skútry s poměrně zvláštními názvy 774 a 775, nad jejichž dekódováním bych asi strávil víc času, než si zaslouží, ale to poslední číslo zřejmě bude mít co do činění s výkonem. Jsou to totiž dva zvenčí úplně identické stroje, lišící se pouze pohonem, kdy 774 je klasické AM s maximálkou 45 km/h a testovaný 775 už spadá do A1, což je v Česku vzhledem k legislativě samozřejmě mnohem zajímavější produkt. Čím se odlišují od záplavy ostatních elektroskútrů? Napsat, že designem, by samozřejmě bylo trochu zavádějící, protože speciálně v oblasti stylingu se mezi elektroskútry jedou hodně progresivní věci a občas to vypadá jako soutěž o to, kdo vymyslí větší úlet. Já tady tím designem myslím spíše konstrukci, kdy Wow má velká 16“ kola, středový motor, pohon zadního kola ozubeným řemenem a především dvojici vyjímatelných baterií umístěných ve vnějších slotech po stranách pod sedlem spolujezdce. Nezabírají tak místo v „břiše“ skútru, kde může být velký zavazadlový prostor, ale otázkou samozřejmě zůstává jejich vliv na jízdní vlastnosti. Pojem centralizace hmotnosti italští konstruktéři dali až za praktičnost. Inu, je to skútr, tak třeba to bude dávat smysl. Pojďme to vyzkoušet.

První dojem

Sakra to je ale obr! Přesně tohle jsem vyhrkl, když jsem si pro Wow 775 dojel k importérovi, kterým je společnost e-skoot s.r.o. sídlící v pražských Horních Počernicích. Já čekal klasický malý elektrický potrh a místo toho na mě z garáže vykukuje rozložitý stroj, proti němuž je i Honda SH malý kompakt. Kdybych býval dával větší pozor na technické údaje, nebyl bych tak zaskočený – přes dva metry délka a hlavně rozvor 1423 mm, tedy přesně o 70 mm delší než u hondí stopětadvacítky! A klidně byste řekli i o víc, protože Wow je nízký a s tím svým placatým čumákem a dlouhatánským dvojsedlem působí o to delším dojmem. Taková italská tramvaj. Jízdní pozice je také „esháčková“, čili čistě sedací, ale cítíte ten prostor. Na kolena tu máte místa opravdu hodně. Bohužel sedlo pro řidiče naopak moc velké není, to spolujezdcovo mu ubírá až zbytečně moc (souvisí to s vyndáváním baterek, viz níže) a i já se svou nevýškou jsem často seděl tak, že mě do zadku tlačila hrana právě spolujezdcova trůnu. Řídítka jsou ale ideálně vysoká i široká a malý štítek nad nimi zastane překvapivě dost práce v boji s protivětrem.

Wow působí rozhodně italsky, ovšem jak v tom pozitivním, tak i v tom negativním smyslu. Plusem je, že je to fakt pěkný skútr. Líbí se mi jeho tvary, líbí se mi jeho kyvná vidlice s trubkovým držákem RZ, líbí se mi některá neotřelá řešení. Co se mi naopak moc nelíbí, je zpracování, protože i to je místy hodně italské a občas byste ho připisovali spíše levné čínské produkci než evropskému původu. Mluvím o lícování a vůbec zpracování plastů, zejména těch černých nelakovaný, o tom, že spínací skříňka má kolem sebe fuku, o ne úplně rovné mezeře mezi sedly (záležitost testovacího kousku) nebo o sice obrovském, ale na pohled fakt škaredém úložném prostoru, který vyloženě působí, že z něj někdo vyndal vyjímatelnou vaničku. Nevyndal, takhle je to správně.

Praktický? To ano

Když už jsem nakousl ten úložný prostor, pojďme se podívat na to, co vás na skútru zajímá skoro nejvíc – jak je praktický. S tím bývají elektroskútry dost na štíru, protože u nich zpravidla většinu podsedlového prostoru zabírá baterka či dvě. V tomto ohledu je Wow 775 opravdu skvělý. Když jsem viděl v reklamním prospektu informaci o tom, že podsedlový prostor má objem 50 litrů, říkal jsem si, že za takovou bohapustou lež si Wow pěkně podám. Padesát litrů, to je velký topcase. Honda NC750X má místo nádrže místo na helmu o objemu lehce přes 20 litrů. A potom jsem zvednul sedlo u Wow a spadla mi brada. To je fakt propast od sedla až ke spodku podlážky! Oukej, že by tady byla mnohem hezčí i praktičtější nějaká vyjímatelná vanička, jako mají třeba Vespy, o tom jsem už mluvil, takhle máte věci naházené na holém plastu plném výztuh a svarů, a i s tou vaničkou s přesně odlitým tvarem by ten úložný prostor byl naprosto bezprecedentní. Otevřená helma v něm zmizí jako nic a druhá by se určitě vešla také. Sem naházíte nákup na týden. Co mě tedy docela mrzí, že integrálku tam naopak nedostanete vůbec, a to ani malou, protože ten prostor je sice hluboký, ale zároveň docela úzký. Kdo jezdí v helmě uzavřené, bude si muset pořídit topcase, mnou testovaný kousek na něj měl už připravený nosič – designově sice nic extra, ale zpracováním slušný. V doplňcích mimochodem najdete i velké plexi nebo speciálně pro Wow ušitou deku Tucano Urbano, což jsou prvky, které importér v zimě dával jako dárek. S jarní sezónou naopak dostanete ke skútru zdarma dokovací stanici pro obě baterky, protože jinak je doma nenabijete, pouze ve skútru, a onen zmiňovaný nosič na kufr. On to teda nemusí být vůbec jenom nosič na kufr, přikurtujete na něj leccos.

A další praktické vychytávky? Líbí se mi, že spolujezdec tady má samostatné výklopné stupačky, velké sedlo a slušná madla. Líbí se mi malé slidery na bocích přední kapotáže. Oceňuji oba stojany, což někomu může připadat jako samozřejmost, ale vespaři by vás přesvědčili o opaku. Nechybí háček na tašku a kousek nad ním USB zásuvka. Ta je těsně vedle takového zvláštního prolisu ve tvaru písmene T, kde v horní části najdete konektor pro nabíječku. Baterky totiž můžete dobíjet normálně i ve skútru, takže když máte garáž, v životě je nemusíte vyndat z doků. Zpátky k prolisu a  čemu slouží? Je to schránka na mobil a ta podlouhlá díra tu je proto, abyste jej mohli zespodu nabíjet, abyste ho měli jak vyndat a aby se vám v nějaké uzavřené schránce nedělal rybníček za deště. Vlastně je to takové vtipné a zároveň praktické řešení, jenom by mohlo mít trochu hezčí zpracování.

Ta elektrická část

Wow 775 běhá na 72 Voltech a má vzadu po stranách dvě vyjímatelné baterie o kapacitě 44 Ah, což je nějakých 3,2 kWh. Jelikož se udává dojezd 95 km, říkal jsem si, že to musí být kapacita jenom jedné baterky, protože podle mé zkušenosti většina elektrických jednostopých povozů bere kolem těch pěti-šesti kilowatthodin na 100 km. Byl jsem však ujištěn, že se určitě jedná o celkovou kapacitou obou baterií. Hm, tak to o tom dojezdu mám své mínění. To budu rád, když dojedu z Počernic do Modřan za fotografem a zpátky asi pojedu stylově tramvají. Uvidíme. Dobíjení baterií probíhá pomocí externí dvojité 8A nabíječky s bajonetovou koncovkou, Wow nemá nabíječku integrovanou jako třeba Vespa Elettrica. Má to své mínusy, jako že tu nabíječku musíte mít s sebou (naštěstí úložný prostor je obrovský), ale i plusy, že je ta nabíječka relativně rychlá (z prázdných do plných baterek za pět hodin) a že ji můžete použít i při nabíjení baterií v dokovací stanici třeba doma nebo v kanceláři.

Každá z baterek váží 10,5 kg (zváženo na naší redakční váze) a skútr jezdí vždycky na obě, není možné použít jenom jednu. Dvě jsou kvůli vyvážení stroje a kvůli lepší manipulaci. Jejich vyndávání ze slotů je trochu složité, musíte otevřít sedlo řidiče, poté odjistit a sejmout sedlo spolujezdce a přizvednout pod ním takovou plastovou vaničku, která zajišťuje aretační kolíky, které zabraňují nechtěnému (nebo neoprávněnému) vysunutí baterií. Tohle by určitě šlo vyřešit nějak elegantněji a snad se na tom už i pracuje. Obě velké baterky jsou jediným zdrojem elektrické energie, není tady žádná 12voltovka na budíky a další věci, takže v okamžiku, když baterie vyndáte a zaklapnete sedlo, byli byste nahraní, neboť zapalování je bezklíčkové. Pro tyto chvíle slouží malý schovaný klíček v bezklíčkovém šému, kterým se dostanete, kam potřebujete, abyste mohli baterie opět zasunout a skútr oživit.

Jak to jede a kam to dojede

Ač je zapalování bezklíčkové, jenom pouhá přítomnost šému v kapse nestačí. Musíte ho vyndat a zmáčknout oživovací tlačítko, až potom se s vámi skútr bude bavit. Ale jenom chvilku, během pár vteřin se zase uspí, pokud neotočíte ovladačem zapalování. V praxi to znamená, že skútr oživujete hned, jak k němu přijdete, a až potom se oblékáte, abyste potom nemuseli v rukavicích šátrat po kapsách. Zatímco většina jiných elektrických skútrů a motocyklů má nějaký speciální chvat, kterým se ještě stroj „nastartuje“, Wow je připravený hned, stačí sklopit boční stojan. Naštěstí je tady i „chcípák“. Pod ním najdete posunovací přepínač motorových režimů ECS, což jsou zkratky pro Eco, City a Sport, a ještě dole překlápěcí tlačítko, kde levá část nepatří tempomatu, i když vám ta ikonka tak může připadat, nýbrž nulování jediného tripu, a napravo je tlačítko rekuperace. Levá rukojeť vypadá celkem standardně, přepínač tlumených a dálkových světel, pod ním posunovací blinkry (pípají, ale ne otravně) a dole opět překlápěcí čudlík – nalevo klakson, napravo zpátečka. Držíte, otočíte plynem a couváte. Přístrojová deska je naprosto jednoduchá, jediný displej s obrovskými číslicemi aktuální rychlosti, vpravo teploměr vnější teploty (nikoli baterek nebo motoru), vlevo grafický i numerický ukazatel nabití baterie, dole celkové a denní kilometry. Hodil by se ještě dojezd.

Wow 775 pohání synchronní bezkartáčový motor se středovým umístěním, čili v „břiše“ motoru, konkrétně na předním konci kyvné vidlice v čepu jejího otáčení, takže napnutí ozubeného řemenu zůstává konstantní. Tím mě Wow velice potěšil, že to není další z mnoha levných strojů s motorem v zadním kole. Nominální výkon motoru činí 4 kW, maximální 5 kW, což jsou docela pěkné hodnoty, vyšší než u zmiňované Vespy. Vyšší je také maximálka, Wow udává 85 km/h. S tím už se neztratíte ani na magistrálách velkoměst, i když je jasné, že když otočíte heftem a budete pořád držet osm pětek, ze slibovaného dojezdu moc nezbyde. Proto jsem si naplánoval takový kombinovaný provoz – z Počernic za fotografem do Modřan po Jižní Spojce, která byla místy ucpaná a místy naopak prázdná, takže jsem prostě držel plný knedlík, a zpátky přes centrum a spoustu semaforů. Žádné courání, ale taky žádné extra divočení, prostě jak kdybych jel na benzíňáku. Ať se Wow ukáže. Pro jistotu jsem si vzal nabíječku s sebou…

Rovnou říkám, že co se té motorové a elektrické části týče, tak se mi Wow 775 fakt docela líbil. Ty tři motorové režimy jsou udělané pěkně logicky. Eco je takový slaboučký a Wow s ním jede nějakých 45 km/h, prostě typické AM. Klidně skútr půjčíte buď mamce, která si potřebuje dojet do lékárny, nebo náctiletému potomkovi, aby se naučil prvním motorizovaným krůčkům. Já jsem ale neustále přehazoval City a Sport. První jmenovaný frčí už celkem pěkně, dostanete se na 70 km/h, jenom akcelerace je taková vlažnější. Když nikam nespěcháte nebo není provoz, klidně s tímhle režimem ve městě vydržíte celý den – grafický sloupcový ukazatel aktuálního výkonu, který se objevuje po straně rychloměru, vám dává jasně na srozuměnou, že ani při plném plynu z baterky nesosáte tolik jako na Sport. To je režim, při němž jsou stavidla elektrického proudu otevřena naplno a který použijete buď v případě, že potřebujete jet rychle, anebo pro semaforové bitvy. Navzdory papírově nevelkému výkonu je odlepení z místa pěkně svižné (skoro jsem stačil Hondě PCX), mapování plynu se mi fakt hodně líbí – u některých skútrů je to zbrklé a u jiných zase třeba do 30 km/h takové zkouřené. Wow reaguje přesně tak, jak čekáte, průběh je pěkně lineární. Co se maximálky týče, těch 85 km/h je elektronicky omezených, cítíte, že skútr by ještě zvládl víc, ale pro dobro motoru i baterky je tam závora. Bál jsem se, že budu v pravém pruhu Jižní Spojky lovnou zvěří, a dopadlo to tak, že jsem kolikrát předjížděl tím úplně levým. Fakt žádná brzda provozu. On ten tachometr taky ukazuje dost přesně.

A jak to dopadlo s dojezdem? Nevěřil jsem, že se vrátím bez nabíjení. Ne s tím jízdním stylem a ne s tříkilowattovou baterkou. To nemůže dopadnout… A přesto to dopadlo a navíc úplně na pohodu – po ujetí 68 kilometrů mi v baterce zbývalo ještě 19 %, což dává dojezd 84 km (a i při semi korunách za kilowatthodinu náklad zhruba 30 halířů na kilometr). To už dává smysl i pro provoz v metropoli. Ani jsem se neplazil, ani jsem neprasil, jel jsem tak, jak bych jel s benzínem. A jen pro zábavu jsem si v centru překlikával mezi Sportem na rozjezd a City na plutí s davem. Nemalou zásluhu na tomhle výsledku bude mít rekuperace, resp. její absence. Wow totiž krásně plachtí, vy se rozjedete, pustíte plyn a skútr skoro nezpomaluje. Když tak chcete učinit, sáhnete buď po brzdách, to když potřebujete zastavit hned, anebo zmáčknete čudlík rekuperace a necháte motor, aby vrátil baterkám trochu energie. Tenhle přístup mi náramně vyhovuje, jenom bych si dokázal představit lepší řešení než mačkání čudlíku (když se netrefíte, vynulujete si denní počítadlo kilometrů jako já). Ideálně třeba plynovou rukojeť otočnou i na druhou stranu, jako to míval americký Vectrix – za jízdy rekuperujete, při zastavení couváte. To by bylo ideální.

Na stabilitu

Jak jsem říkal na začátku, naše redakční zkušenost je taková, že specialisté na elektriku většinou nevědí moc o tom, jak se dělá motorka, a naopak. Hodnocení podvozkové části Wow 775 tuhle teorii bude i nadále podporovat, i když průšvih to rozhodně není a mezi elektrickými specialisty si Wow nevede vůbec špatně. Ovšem stejný pocit, jako dostanete, když si sednete na Hondu, Yamahu, Piaggio, tak ten tady prostě není. Tam víte, že si můžete dovolit cokoli, tady je to spíše o opatrném seznamování. První dojem? Sakra to je snad chopper! Docela by mě zajímaly údaje o geometrii, protože pocitově je přední vidlice hodně položená a v kombinaci s dlouhatánským rozvorem to znamená, že do překlápění ze strany na stranu musíte skútr trochu víc nutit. Ovšem má to i kladnou stránku, ani při maximálce pod vámi Wow nedělá žádné psí kusy a pevně drží zvolený směr, což u městských skútrů není vždy pravidlem. A zvyknete si na to docela rychle, takže ani kličkování městem není problém. Jenom prostě pořád víte, že doménou Wow je spíše stabilita než agilita.

A taky spíše vyklidněnější než ostrá jízda na hraně. Čert ví, jestli za to mohou zvolené čínské pneumatiky Kingston, nebo ty poměrně těžké baterky na zadku, ale v prudších zákrutách jsem měl dojem, jako by mi chtěl zadek podjet. Tlumiče (ten zadní je nezvykle postavený) také jasně hrají na rozpočtovou strunu, na drobnějších nerovnostech vás nakopou, velké díry ale již polykají spolehlivě. Spolehlivé jsou i brzdy s propojenou funkcí (levá páčka brzdí zadek i předek), velké 220mm kotouče dělají své, a ač nejsou úplně jedovky ani citovky, tak když se před vámi najednou zavře díra mezi kamionem a osobákem a oba zastaví, přežijete to jenom s lehkým infarktem. Brzdám s fungováním pomáhá i slušná hmotnost – Wow 775 na naší redakční váze ukázal úplně přesně 130 kg (pravda, s příplatkovým nosičem kufr, ale to bude tak kilo), ale to je mezi městskými skútry kategorie A1 úplně normální hmotnost – výše již několikrát zmiňovaná Honda SH125i váží ještě víc, 137 kg. A český bestseller Honda PCX125 má 134 kg.

Co za to

U té Hondy SH ještě chvíli zůstaneme, to je etalon mezi městskými skútry a Wow 775 jej připomíná svou konstrukcí a použitím 16“ kol. U elektrických strojů vždycky do porovnání zasáhne cena, která je neodvratně vyšší než u těch benzínových. Tady se vždycky hraje o to, o kolik, resp. kolikrát. Pro mě je akceptovatelný koeficient 1,5, čili jestli benzínový skútr stojí 100 tisíc, za porovnatelnou elektriku bych nechtěl dát víc než 150. A to tady docela vychází, protože Honda za esháčko chce už skoro 98 tisíc a za Wow 775 zaplatíte 139 000 Kč. Úplně srovnatelný skútr s Hondou to ale samozřejmě není. Líbí se mi směr, jakým Wow míří, spokojený jsem s tou elektrickou částí – dojezd životaschopný, předváděné výkony do města ideální. Palec nahoru zvedám i za design a praktičnost, ten obrovský úložný prostor je skvělý. Na druhou stranu ze sedm-sedm-pětky pořád trochu cítíte jistou nedodělanost a někde na vás působí buď nedomyšleně, nebo vyloženě odfláknutě. Není náhodou z Itálie?

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE