Jak se osvědčila zimní výbava redakční Vespy GTS?

Naše redakční Vespa nakroutila první tisícovku kilometrů, a tak je tu první zhodnocení. Nebude to ale o tom, jak náš SuperSport jezdí, nýbrž o tom, jak na něm přežít nemotorkářské počasí a jestli má smysl investovat do zimních doplňků.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Počasí nám přálo, a i když úplně nemrzlo, povedlo se něco najezdit v teplotách lehce nad nulou, v dešti, a to jak po městě, tak i na delší vzdálenosti. A taky jsme se v sedle hezky vystřídali, takže to není názor jen jednoho člena redakce. Já (Zajoch) bych byl spokojený víc, naštěstí ale Vespici osedlal i Honzis, který svým rýpavým nosem vyčuchal něco ne úplně voňavého.

Co máme a co bychom mohli mít

Na to, jak jsou Vespy malé, mají katalog tlustý skoro jako Zlaté stránky. S jeho pomocí se dá z Vespy udělat ultimátní zimní skútr s vyhřívaným sedlem, rukojeťmi, dekou, „sloníma” ušima a obrovským plexi. My ale jezdíme hlavně přes sezónu, kdy je počasí lepší, navíc jsme nechtěli vzhled Vespy úplně zabít, takže jsme zvolili takový rozumný střed. Ona designová Vespa SuperSport s obrovskou plachtou místo plexi určitě nabídne super ochranu, ale koukat se na ni moc nedá.

Plexi

Tohle je malý zázrak. Na to, jak je plexi malé, funguje překvapivě dobře a nejde ho nedoporučit. Vítr odklání hodně slušně od celého těla, takže mi ani při cestě Praha - Mladá Boleslav v teplotách kolem 5° C nebyla zima a v dešti jsem měl hrudník a břicho slušně suché. Nějaké to „ale“ se nicméně taky najde. Je to hlavně hluk. Já jsem s ním tolik nebojoval, protože jsem jednak jezdil v brzké fázi zajíždění, tedy zhruba do 100 km/h, a jednak měřím 183 cm. Když si ale Vespici vzal Honzis na cestu domů, absolvoval konstantní přesun po dálnici a hluk v přilbě se mu s jeho 174 cm vůbec nepoznával. Bez špuntů do uší by to nedal, a to jel normální integrálku. Ve skútrové jetce by to bylo ještě horší, což teď s odstupem času můžu potvrdit. Od garančky už jsem zase něco najel a ano, je to hlučné. Nedělá turbulence, vítr netrhá hlavou, ale hučí to. Záleží tedy, kolik měříte, ale hlavně kde a jak Vespu používáte. Dojíždět na ní každý den 100 km po rovině, už bych přemýšlel, že to bude otravné. Jezdit do 50 km a měnit při tom rychlosti, obětoval bych aerodynamický komfort za lepší ochranu před počasím. A jezdit jenom po centru města, taky bych se na to vykašlal. V malých rychlostech ho člověk nedocení.

Plus je tu ještě jedna věc, a to jeho uchycení a vzhled. Z dálky k tvarům hezky pasuje, zpoza řídítek je taky pěkné, ale k mašině, kde není skoro nic blýskavého a všechny chromy nahradila černá barva, by se víc hodilo černé „lešení” plexi. A taky bych si představoval trochu fajnovější konstrukci, takhle to vypadá jako sice pečlivé, ale pořád trochu samo-domo. Za 4350 Kč by to prostě mohlo být o chlup hezčí, na druhou stranu, co jsem zběžně projel internet, neseženete nic, co by tak hezky pasovalo. Značkový aftermarket přitom seženete zhruba za polovinu, což vzhledem k cenovce nové 310 ani nemá smysl řešit.

Vyhřívané rukojeti

Klasika nad klasikou, takže co o ní psát? Vyhřívané hefty fungují, je to příjemné a své využití najdou celoročně, protože i když je léto, v deštích přeci jen padají teploty dolů. Promočené ruce snadno prochladnou, a to je nepříjemné, taky se potom blbě řídí. Vespácké teplé hefty mají 4 úrovně vyhřívání a na nejvyšší čtvrtou hřejí fakt fest. V klidu protopí i zimní rukavice, s normálními to dokáže být až nepříjemné. Fajn je, že originální vyhřívané rukojeti nejsou nijak tlusté, řídítka se drží dobře a šikovně je vyřešená také kabeláž. Vše je uklizené a nikde nic nepřekáží.

Mohly by ale lépe lícovat, na jednom řídítku je zbytečně velká mezera mezi rukojetí a ovladači, což by u designové záležitosti mělo být dotaženější. Jenže to je takový evergreen italské Vespy. Mnohem větší vrásky na čele mi dělá jejich ovládání. Mrkněte na fotky a hádejte, jak se zapínají a vypínají. Nevíte? Jeden by možná řekl, že to bude v menu, takže k tomu bude sloužit levý ovladač. Kdepak. Vyhřívání se ovládá startérem. A i když už to člověk ví, pořád to není žádný med. Pro aktivaci nebo vypnutí člověk musí dlouze podržet tlačítko startéru, úrovně přepíná krátkým stlačením, ale zase ne moc krátkým, protože ne vždy skútr zareaguje. Takže to chce o fous delší, ale zase ne moc, aby to člověk nevypnul. Chce to specifický grif, a i když ho člověk má, přijde mi, že občas Vespa nestíhá nepřepíná tak rychle. Tohle celé je docela otravné, hlavně když člověk jezdí v provozu a musí pořád kontrolovat dole utopenou přístrojovku.

Přesto bych originály doporučil už z toho důvodu, že vám je hezky namontují, nemusíte nikde složitě tahat dráty a celkový vzhled nekazí ošklivá krabice s ovládáním. Nicméně zaplatíte za to dost peněz. A to jakože nejvíc. Po zběžném průzkumu trhu to vypadá, že jsou tyhle vyhřívané rukojeti vůbec nejdražší napříč motocyklovým světem. Neprošli jsme sice celou nabídku po všech výrobcích a všech modelech, ale třeba taková Yamaha na XMAX 400 nabízí gripy lehce přes 5000 Kč, Honda u Forzy 350 za nějakých 9050 Kč. Pořád ještě o 1700 Kč méně, než kolik za ně chce Vespa. A třeba takové BMW C 400 X za ně chce sice ještě o pár stovek víc než Italové, je v tom ale i vyhřívané sedlo. Tady už bych asi přemýšlel a podíval se po nějakém tom aftermarketu, který mimochodem umí také hezké designové se skrytým ovládáním…

Deka

To nejlepší nakonec? Z trojice zimních doplňků spíš to nejkontroverznější. Já bych ji po svých zkušenostech bral všemi deseti. Tedy devíti. No, možná bych nakonec ještě chvíli pátral a dopátral se k vychytanější alternativě. Ale nepředbíhejme. Tahle deka je naprosto zásadní doplněk pro celoroční ježdění, protože neprofoukne, nepromokne, zahřeje a je jedno, jestli jedete nebo stojíte na světlech. Je ušitá z odolného a nepromokavého materiálu a aby opravdu zahřála, je na její vnitřní straně našitý umělý „beránek“. A vážně hřeje krásně. I kolem nuly stačí motorkářské letní džíny a člověku je teplo. Vespa má navíc v přední masce schovaný chladič a jeho výdechy směřují pod deku, takže vlastně topí jako auto. Co je super v zimě, je už trochu horší v přechodném počasí, protože je tepla zkrátka moc. Nijak výrazně nepomáhají ani otevírací průduchy na boku, které čerstvý vzduch nepřivádí k nohám, ale spíš akorát pomáhají odcházet horkému od chladiče pryč. Člověku pak nezbývá nic jiného, než s dekou zkusit „bojovat“, nějak ji zkusit obkročit nebo vystrčit nohy, což moc nejde.

Je totiž super, jak moc drží svůj tvar. Díky tomu se pod ní dobře nastupuje, není problém vyndat nohy na semaforu, vše je přirozené a intuitivní, i když jsem byl ze začátku fakt zvědavý, jak s tím půjde fungovat. Ale když se podíváte třeba v Miláně, nenajdete prakticky skútr bez deky, takže je jasné, že to mají vychytané. Jenže tím, jak je pevná, nejde v teple prostě nijak složit. Boky jsou navíc vyztužené pěnovými válci (podobné těm, se kterými se děti učí plavat), což má zabránit třepetání boku ve vyšší rychlosti, jenže i když jsou vyndavací, stěží je potom někam dáte. A i když je nacpete pod sedlo, kde jimi zabijete celý úložný prostor, pořád nejde deka elegantně složit. Takže takový ten scénář, že se na jaře a na podzim ráno při mrazíkách schováte a odpoledne deku srolujete, moc aplikovat nejde. Vždycky deku buď máte, nebo nemáte, což zase není otázka pěti minut. I proto jsme její demontáž nechali radši na servis. Jediné řešení nabízí známá firma s tukanem ve znaku, specializující se právě na výrobu dek pro skútry. Ta má v nabídce 4season verzi, kde jde zimní těžká deka odpojit od „základny“ přidělané ke skútru. Zateplenou deku tedy vozíte v zimě, a na jaře nebo na podzim ji odpoledne odepnete a nacpete pod sedlo. V tom případě taky zabijete úložný prostor, takže ji radši necháte doma a spolehnete se na lehkou pláštěnku srolovanou v základně deky, která funguje jako rozšířená kapotáž. Pro toho, kdo to s celoročním ježděním myslí vážně dobře, by to mohlo být ideální řešení.

Tucano Urbano ThermoScud Pro jde hodit pod sedlo i díky tomu, že má deflektory řešené nafukovacími balónky. Vážně. Tam, kde má Vespácká varianta neforemné válce, má ThermoScud patentovaný systém, který jednoduše nafouknete pusou. A když nepotřebujete krotit třepetání ve vysoké rychlosti, zase je vyfouknete a deku snadno sbalíte. Ono je to pleskání deky ve větru velké téma. Já jsem s ním třeba do doby, než si Vespu půjčil Honzis, neměl problém. Je to ale jednak tím, že mám delší nohy, hlavně ale rychlostí, ve které jsme se pohybovali. Já měl Vespu hodně syrovou a jezdil jsem do 100 km/h. Honzis už měl v podstatě zajeto a rozdráždil ji pravidelně přes stovku, což je taková kritická rychlost, po které dostával na pravé straně nafackováno. Já to pak taky zaregistroval, takže by to chtělo si buď pohrát s nastavením deky vůči skútru (což Honzis zkoušel), nebo s připevněním deky k sobě. Ona má po stranách na vnitřní straně popruhy na suchý zip, které si můžete připnout za zády. Tím se deka trochu stabilizuje, ale mohlo by to být lepší. Třeba ladit tenký zip za zády v zimních rukavicích není vůbec ideální, navíc se přitom vůbec nemyslí na „klapku“ na břiše. Zmiňované Tucano má u některých svých dek popruh vytažený z téhle části, který si zapnete za krkem a máte to jako kuchyňskou zástěru, takže vám kryje i břicho. Tady ne, protože jak se točí vír za plexi, je připlácnutá dopředu na deku.

Úplně zbytečná ale také není, je v ní schovaná pláštěnka na sedlo proti dešti, když máte zaparkováno, a také ocelové lanko proti krádeži. Další na první pohled vychytávkou, na druhou nezbytností, je kapsa v místě spínací skříňky. Bez ní by nešel skútr ovládat. Ztíženě ovládání je z logiky věci v případě háčku na tašku a odkládací schránky před koleny. Tady je to zase buď a nebo. Vespa za svou deku chce lehce přes 5000 Kč, což jsou dost podobné peníze, za které se dá sehnat TermoScud Pro od Tucano Urbano, deka nižší řady se dá koupit za cca 3500 Kč. Zároveň se ale sluší dodat, že ta originální prostě vypadá lépe.

Mít, či nemít

Když to celé shrneme, je to o prioritách a užití skútru. Kdo ho ale opravdu hodlá využít na maximum během celého roku, pro toho dává zimní výbava smysl. Pak už je to jen o tom, jestli se vydat cestou originálního příslušenství, nebo aftermarketu.