Triumph Scrambler 900: Nejezdím rychle, jezdím romanticky!

Pojďme se nějak kolektivně dohodnout na tom, co by mělo znamenat slovo scrambler. Tu úplně původní myšlenku, která se zrodila pravděpodobně v Británii po boku původních café racerů, před nedávnem krásně popsal Filip jako „Motorky dobité tak moc, že už se s nimi klidně mohlo jezdit i v terénu.“ Současně se termín scrambler dlouhodobě používal v USA, kde označoval obecně terénní stroje – krosky a ostrá endura.

Teprve v posledních dvou dekádách se scrambler vžil v mainstreamu a začal se dost nadužívat. Mnozí výrobci jej začali chápat jako termín pro naháče se sedmnáctipalcovými koly obutými v chlupatých gumách a s designovou mřížkou na kulatém světlometu. Asi není třeba zdůrazňovat, že o tom to není. Ano, scrambler je do značné míry o stylu, ten ale musí být celistvý a procházet celou motorkou. Mnohem víc je ovšem scrambler o způsobu, jak se pohybuje po silnici i rozbité cestě, jak komunikuje se svým jezdcem a jakou náladu a atmosféru k němu přenáší. A s radostí mohu prohlásit, že Scrambler od Triumphu svému jménu dostál.

Vezměme to ovšem popořadě, pěkně od vzhledu, kterému na první, druhý i třetí pohled dominují výfuky. Právě za ně patří Triumphu poklona, protože se britské značce podařilo nacpat veškeré homologační náležitosti přímo do dvojice rovných laufů, nerušeně běžících od svodů až po koncovky. Není tu žádná ukrytá výfuková „laboratoř“ a dvě „bambitky“ končící pod sedlem vypadají prostě skvěle. Ano, překáží, když se náhodou chcete postavit do stupaček, a ano umí topit do pravého lýtka, když ustane proudění vzduchu a začnete váznout v kolonách. Pokud ale váš scramblerácký outfit mermomocí nezahrnuje kraťasy, nejde o nic strašného a pro ten styl to rádi přežijete.

Výfuky jsou hlavním diskuzním bodem i zlatým hřebem celého stroje, jenom o nich to ale není. I když je na Scrambleru 900, který v modelové nabídce slouží jako ta „malá“ varianta pod většími modely 1200, v určitých momentech vidět akcent na levnější zpracování, je motorka plná parádních detailů. U motoru může leckdo namítat, že výrazné žebrování hlav vlastně kecá, když se jedná o kapalinou chlazený agregát, ovšem i tohle chlazení má svoje výhody a popravdě jsem přesvědčen, že málokdo umí kapalinové chlazení ukrýt tak pěkně, jako právě Triumph.

A pak jsou tu věci, které pro letošní rok opticky zvyšují hodnotu a současně zlepšují funkci. Kompletní řada modelů vycházející ze základu Bonneville prošla letos většími či menšími změnami, a právě Scrambler 900 si polepšil nejvíc. Dostal novou pěknou hliníkovou kyvnou vidlici, nahrazující dosavadní obyčejný ocelový profil, a k tomu nové zadní tlumiče. Bohužel předpětí zadních pružin je jediné nastavení, které na celém podvozku uděláte. Nové jsou i zlaté přední USD vidlice, navíc s větším kotoučem přední brzdy, ale přibylo taky nové LED světlo nebo dost možná jediná věc, kterou bych hodnotil jako vyloženě nezdařilou – budík. Jakkoliv není Scrambleru po stránce vzhledu, a vlastně ani zpracování, moc co vytknout, tak kulatá přístrojovka kombinující LCD a TFT displeje oku vskutku nelahodí.

Nechtěl jsem být jeden z těch, co se budou po budíku vozit jen proto, že je nový a digitální – v tomhle bránění starého světa se ostatně nijak nevyžívám. Ale on kromě toho, že nevypadá příliš dobře, je taky nesmírně špatně čitelný na slunci. Stačí aby vám odpoledne zasvítilo jen z trochu špatného úhlu a na vrchním displeji, který zobrazuje základní jízdní data, nevyčtete vůbec nic. Na druhou stranu to má i vedlejší pozitivní efekt – po chvíli jsem zjistil, že na budík vlastně ani nekoukám, protože údaje, které na něm jsou, mě beztak nezajímají.

Scrambler 900 nabídne jedno z těch svezení, ke kterému žádné údaje z budíku nejsou potřeba. Sotva usednu na kompaktní motorku s relativně nízkým sedlem, zalije mě pocit pohody. V ose stupaček mám paty skoro u sebe, před sebou vnímám jen úzkou stavbu s drobnou nádrží a trčící široká řídítka. A hlavně tu není žádná snaha o aerodynamickou ochranu, takže dostávám přesně tolik proudu vzduchu, kolik si zasloužím. S mojí postavou by mi bylo určitě lépe na větší dvanáctistovce, i tady mám ale tolik místa, kolik potřebuji, nohy na stupačkách jsou tak akorát a k řídítkům se nemusím prakticky vůbec natahovat.

Motor o objemu rovných 900 cm3 má skromných 65 koní, současně ale plných 80 Nm krouťáku už ve 3 250 otáčkách za minutu, a skrz výfuky podupává příjemným dunivým zvukem. Za jízdní projev by se nemusel stydět nejeden podlitrový cruiser, síla přichází už kolem dvou tisíc otáček, vibrace – nebo spíš pulzace – jsou jen takové, abych o něm věděl, ale nijak nenarušovaly přirozenou pohodu. Na nejnižší otáčky navazuje silné střední pásmo, které však nikam nevrcholí. Jakmile dosáhne otáčkoměr nějakých pěti tisíc, už mě nic převratného nečeká a řadit později než v šesti nemá smysl. Převodovka – samozřejmě prostá rychlořazení – pěkně cvaká s příjemnou mechanickou jistotou a zajímavé na ní je, že je pětistupňová. Vlastně si ani nevybavím, kdy jsem naposledy jel na nové motorce s pětikvaltem. Současně mi to připomíná, kolika současným motorům by těch pět kvaltů vlastně úplně stačilo. Zpřevodování je relativně těžké, dlouhá pětka má v kilu sympaticky nízké otáčky, nečekejte ale, že by se po přidání plynu něco zásadního dělo – malý Scrambler je všechno, jenom ne trhač asfaltu.

Jeho síla není na zadním kole, spočívá v té pohodě a romantice, které jízda evokuje. Na tlumičích je znát, že by mohly drobné nerovnosti pohlcovat ještě o něco lépe a mohly by mít progresivnější charakter, i tak se ale jedná o nesmírně pohodlnou jízdu, doplněnou o onu specifickou upřímnou ovladatelnost, kterou nabídne stroj na vyšších zdvizích a velkých kolech s úzkými pneumatikami. Pod vedením širokých řídítek padá Scrambler do zatáčky skoro sám, je obratný a v každém okamžiku přesně vím, co se pode mnou děje. Přední jednokotoučová brzda se může zdát jako málo, zejména když hmotnost 220 kilogramů není úplně nejnižší, ale s ohledem na výkony je zcela dostačující – na zadní brzdu jsem si prakticky nevzpomněl.

Ovládání hubené vysoké motorky se širokými řídítky má zkrátka něco do sebe. V kombinaci s důsledně spodovým motorem jsem si jízdu vlastně hrozně užil a úplně přirozeně v onom týdnu zpomalil. Už několikrát ve článcích i podcastech padlo, že móda scramblerů je do jisté míry odpovědí na americké cruisery a choppery, a přinejmenším ležérním projevem jsou si obě kategorie skutečně dost spřízněny. Jen se ten scrambler musí udělat správně, což Triumph se svým Scramblerem zvládnul na jedničku. Je to stroj, který vyvolá úsměv na tváři při pohodovém nedělním odpoledni, je radost ho řídit i za cenu, že na rychlost se tady vůbec nehraje, a když na to přijde, nezalekne se ani lehčího terénu.

Na kolik pak vyjde tahle malá zenová zahrádka na kolech? Úplně levný Scrambler 900 při ceně 284 000 korun není, na druhou stranu si svou cenu obhájí zpracováním i novými podvozkovými komponenty, které pozvedly jeho celkovou „vnímanou“ hodnotu.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 184 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

• 

  Tankujte prémiová paliva MaxxMotion výhodně!

  S aplikací MyStation šetříte na každém kilometru. Stáhněte si aplikaci a rovnou čerpejte výhody zdarma! Prémiová paliva MaxxMotion s aplikací MyStation se slevou až 3 Kč / litr. Více o akci v aplikaci MyStation nebo na www.omv.cz.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE