Triumph Scrambler 1200 XE: Britský gentleman, co se nebojí bláta

Když se řekne Triumph Scrambler, může to znamenat leccos. Na začátku byla vzduchem chlazená devítistovka, ale to už je opravdu hodně dávno. Nicméně tahle motorka vlastně nastartovala boom retro motorek s menšími či většími terénními ambicemi. Dneska mají všechny Scramblery kapalinou chlazené agregáty a začínají jednoválcovou čtyřstovkou, následuje dvouválcová devítistovka a na vrcholu už pár let trůní dvojice dvanáctistovek. Loni je Triumph trochu více vyprofiloval a novému Scrambleru 1200 X dal větší silniční nadání. Ovšem pro ty, kdo vyžadují opravdové offroadové schopnosti, zůstal v nabídce Scrambler 1200 XE. Jedno písmenko navíc, a takový rozdíl!

Design: Proč měnit, co funguje:

Na první pohled se toho tady moc nezměnilo. Pořád tu najdeme ten krásný výfuk po pravé straně kolem motorky, drátěná kola 21 a 17 palců, plechovou nádrž a pro scrambler tak typické kulaté přední světlo. Co už kulaté není, jsou blinkry. Ty, jakožto jedna z mnoha málo změn na tomto stroji, prošly obměnou a původně kulatá signální světla nahradily LED moderní úzké kapky. Beze změny se neobešlo zadní koncové světlo, které se opticky zmenšilo a motorka tak dostala takový modernější, uhlazenější vzhled, i když třeba mně se původní kulatější světla k tomuhle stylu možná zamlouvala víc.

Líbí se mi, že Triumph dokáže kombinovat klasiku s moderní technikou tak, že to nepůsobí nepatřičně. To je vidět třeba na TFT displeji, který má klasický kruhový tvar, ale v kombinaci s moderním zobrazením. Je trošičku kontroverzní a mně osobně se ne úplně líbí. Každopádně chápu, že v dnešní době tu všechnu elektroniku horko těžko utáhnou analogové budíky. No, možná by se to dalo vymyslet…  Nicméně někteří určitě ocení zobrazení navigace a nastavování jednotlivých jízdních režimů.

Old-school a cool je rozhodně kovová nádrž. V testované barvě Baja Orange je zároveň nejvíce extravagantní a vidět. Pro ty, co by chtěli něco umírněnějšího, je tu samozřejmě i černá, černá s šedou anebo Icon Edition, což je černo-bílá se zlatým nápisem Triumph. Za mě ale oranžová rozhodně vyhrála.

Jednou z drobných změn oproti předešlým modelům je maličkost – posunutí předního blatníku z toho „zvednutého offroadového” zpět na přední kolo, jako tomu je a bylo u verze X. Je to trochu škoda, protože to byla jedna z mála věcí, co tyhle dva modely na první dobrou rozlišovalo, jestli je to ta schopnější zdolávat terén, nebo ta kultivovanější do ulic. Změn designových už pak moc na stroji nenajdete, a tak je nutno vyzdvihnout ty stávající prvky. Čímž je třeba přední kulatý světlomet s detailem loga. Postranní výfuky, které jsou pro tento model takovou poznávací značkou, a byť je jejich funkčnost v používání na denní bázi trochu spekulativní kvůli teplu, je to něco, co tuhle motorku vytahuje z davu. Spousta kovových částí motorky od krytů, přes držáky až třeba po zmíněné blatníky dává stroji tu pravou kovářskou duši, a to se mi moc líbí. No zkrátka po stránce designu se nemáme o čem bavit, protože tohle stačí vidět a budeme spolu asi souhlasit, že to je fakt pěkná podívaná.

Technika: Pořád stejné srdce

Jádrem motorky zůstává poctivý řadový dvouválec Bonneville o objemu 1200 cm³, který dává 90 koní při 7000 otáčkách. To je o 400 otáček dřív, než to uměla dosavadní Euro 5 verze, pořád ale o 300 otáček později než u modelu z roku 2019. Točivý moment 110 Nm pak nastupuje při 4250 otáčkách. Papírově to nejsou čísla, z kterých by se vám protočily panenky, ale o to tu nejde. Ten motor je o charakteru – o mohutném zátahu odspodu a krásně plynulé reakci na plyn. Díky ride-by-wire systému reaguje přesně a přirozeně. Ať už jedu v režimu Rain, Road, Sport, Offroad anebo Offroad Pro. A právě Offroad Pro, který úplně vypne ABS i kontrolu trakce, dává Scrambleru XE jeho pravou offrouďáckou tvář.

Brzdy Brembo Stylema jsou další velké plus, konkrétně dva 320mm kotouče Brembo a čtyřpístkové radiální monoblokové třmeny Brembo M4.30. Oproti verzi X s brzdami Nissin je tady znatelný rozdíl. Mají totiž větší sílu, cit a jistotu. Na silnici fungují bezchybně a v terénu se dají dávkovat přesně tak, jak potřebujete. Na zadním kole pak modely X a XE sdílí jeden 255mm kotouč a jednopístkový plovoucí třmen od Nissinu. Podvozek tu už nenajdeme zlatý Öhlins, nýbrž zlaté italské Marzocchi. Vpředu je plně nastavitelná 45mm obrácená vidlice se zdvihem 250 mm a na zadním kole dvojice tlumičů Marzocchi s expanzními nádobkami, plně nastavitelné a s totožným zdvihem 250 mm. Jestli je to dobrá volba nebo ne, by vám musel potvrdit větší profík než já, nicméně za mě tu podvozek byl naprosto dostačující. Ale chápu, mít Öhlins a nemít Öhlins je velký rozdíl…

V sedle sedím výš, a to v 870 mm, což je o 50 mm výš než u verze X, ale díky nízko položenému těžišti se s motorkou dobře manipuluje i při pomalé jízdě. Suchá hmotnost 229 kilo a na redakční váze 231,5 kg s plnou nádrží nevypadá málo, jenže jakmile se rozjede, hmotnost zmizí a Scrambler se vede s lehkostí, kterou by člověk od tak velké mašiny nečekal. V terénu má navíc díky 905 mm širokým řídítkům skvělou páku a vestoje se dá jet s jistotou a citem.  Nádrž je na 15 litrů benzínu, což bych řekl, že je pro takový stroj s takovým motorem nějaký střed. Samozřejmě že budu tankovat trochu častěji, než kamarádi na velkých adventurách, ale víc tankování znamená víc kafíček na benzínce s pohledem na krásnou motorku, takže vlastně v pohodě.

Jízda: Na asfaltu i v lese

Hodně jsem se na tohle svezení těšil, a to je u mě občas chyba. Když mám přehnané nebo zkreslené představy a velká očekávání, bývám pak zbytečně zklamaný. Když nic nečekáte, jste zas naopak příjemně překvapeni. V tomhle případě jsem ale čekal, že sedám na silnou dvanáctistovku, co bude mít mohutný spodek a děsivý krouťák. Ne tak úplně opak byl ale pravdou. Nečekejte to nejdrsnější zvíře v revíru. Tenhle motor je spíš kliďas, co se sice umí rozvášnit a má koule, ale furt je to kliďas. Možná trochu přeháním, protože jsem čekal naprosté harakiri, ale upřímně, mě to trochu zklamalo. Nicméně čím dýl jsem na Scrambleru seděl, tím víc jsem tu motorku začínal chápat a začínal si tu pravou britskou jízdu užívat. Brumlání od dvojic výfuku v nějakých dvou-třech tisících otáčkách je až návykové a vy tak děláte parádu nejen před obecenstvem ve městě, ale i sobě v přírodě, protože je to balzám na nervy po práci a masáž vašich motorkářských smyslů.

Jízda na asfaltu je s ním taková klidná též. A to ve smyslu obratnosti. Chová se vlastně tak přirozeně a neuspěchaně, rozhodně nečekejte překlápění v rychlosti jak při motogymkhaně. K žádným velkým rychlostem Scrambler také nesvádí, spíš ke klidnější jízdě. Nicméně musím ho pochválit, jak krásně táhne v celém spektru otáček až do sedmi tisíc, kde už se pak zastavuje. Při delších výletech se ukazuje, že i pohodlí šlo trochu nahoru. Sedlo je přepracované a o něco komfortnější než dřív, vibrace jsou minimální a celkově působí motorka kultivovaněji. Spotřeba kolem pěti litrů je taky příjemná, zvlášť když se podívám na to, co za to člověk dostává.

Nebyl by to správný scrambler, kdyby se měl zaleknout prachu a kamení. A to samozřejmě od verze XE víc než čekáme. Pro první vjezd na nezpevněnou cestu mi dávají jistotu vysoké zdvihy a velké přední kolo. I podvozek je samozřejmě měkčí, takže je hned cítit, že tady je napůl doma. Nejdřív si říkám, že to nebude na žádný velký offroad, ale po pár kilometrech terénem a větší a větší odvahy mě utvrzuje o své univerzalitě. Samozřejmě pořád je to taková ta pěkná, naleštěná motorka s krásně nalakovanou plechovou nádrží, a tak byste byli neradi, kdyby vám to někde klouzlo. Což celkem ochotně pojišťují široká řídítka a opravdu pevné bástry. Kdo by pak chtěl, může si v příplatkových doplňcích pořídit i padací rámy na ochranu motoru. Ale do žádných extrémů Scramblera ani tak brát nebudu, i přesto že dokázal velkou schopnost jak v lesních technických pasážích, tak těch rychlých polních přejezdech.

Není perfektní, ale…

A když to celé shrnu? Verze X je ideální pro ty, kteří chtějí klasický scrambler, ale s větším zaměřením na silnici. XE je pro ty, kteří se rádi vydají i tam, kde se cesty ztrácí. Není to enduro, ale má v sobě kus dobrodružství, který vás bude nutit a bavit objevovat. Navíc je to motorka, která vzbuzuje emoce, jen co otočíte klíčkem, a tak to u motorky má být. Změn rok co rok nepřibývá jak na běžícím páse, což je u konkurence zvykem, tady je, vidět že si Triumph zachovává svůj osobitý charakter, který na něm máme tak rádi. A jak jsem říkal, není třeba měnit něco, co funguje.

Na silnici od Scrambleru 1200 XE nečekejte žádného velkého sporťáka, nicméně i tak zažijete jízdu plnou emocí. No a v terénu, byť má velké ambice a dostane vás za kdejakým dobrodružstvím, tak pro vás bude občas limitem jeho vyšší váha. Holt všechno v životě je o kompromisech a ne každá věc, co dobře vypadá, musí být všude taky perfektní! Scrambler ve všech ohledech perfektní není, ale nabídne toho od každého víc než dost. Cena modelu XE začíná na 389 000 Kč, a když se podívám na to, jaký zážitek tahle britská kráska nabízí, přijde mi to jako fér částka za jízdu plnou krásy, dobrodružství a hlavně pocitů.

Informace o redaktorovi

Danny Peták (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE