Triumph Scrambler 1200 XC a XE: Kdepak Scrambler, tohle je Scramduro!

Text: Vláďa Novotný , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 13.4.2020 | Zobrazeno: 24 493x

Kapitoly článku

Vláďa jako by bral myšlenky z mé hlavy. Ten den, co jsme měli sraz na focení, jsem si v sedle silničněji orientovaného XC říkal, že to je v podstatě přímý konkurent pro cestovní endura. Dobře, je tady mizivá ochrana proti nepřízni počasí, ale teď se mi vy všichni jezdci dvanáctkových cestovních endur přiznejte, kolikrát za rok jedete nějakou opravdovou dálku po dálnicích? Současný trend cestovních endur a dobrodružně laděných strojů jsem letos dokonale poznal v sedle dlouhodobě testované Moto Guzzi V85 TT. Tyhle motorky mají takového trochu čopráckého ducha, jenže na rozdíl od těch nízkých dlouhých a tvrdých strojů se tady sedí pohodlně a podvozek zvládá všechny druhy cest, takže si můžete užít pohodové jízdy dosyta. A díky velkým kolům a dlouhým drahám pérování můžete dokonce objevovat dříve utajená zákoutí naší zeměkoule a nasávat přírodu plnými doušky. To v tomhle případě, kde chybí jakákoli ochrana proti větru, platí samozřejmě dvojnásob. Scrambler je pro mě novodobý chopper!

Tohle je hlavně o pohodě...

Zástupce od Triumphu je pro tohle tvrzení asi ten nejlepší důkaz. To je totiž tak pohodová motorka, až mě to vlastně ze začátku zarazilo. Tohle, že je dvanáctka dvouválec se 110 newtonmetry? Když jsem prvně přehodil nohu přes sedlo dvanáctistovkového dvouválce, navíc tvářícího se jako staré poctivé železo, čekal jsem razantní odezvu na plyn, vytahané ruce z náporu krouťáku a možná trochu ucukaný projev. Nic z toho tu ale není. Jen uhlazená odezva na otočení plynové rukojeti a silný jemný tah doprovázený krásným zvukem ze sériových koncovek. To teda platí pro pásmo do čtyř tisíc, ve vyšších otáčkách jsou koncovky už dost utlumené a zvuk je takový nepěkný, ale tam motor stejně honit nebudete. Roztočí se bez protestů a dokáže motorku velmi svižně rozhýbat, ale proč?! Místo toho si budete užívat přílivu newtonmetrů v nízkých otáčkách. Wrr, wrr, wrr, stačí tam nakopat lehce a přesně jdoucí řadičkou šestku a jen tak proplouvat krajinou.

...klidu a relaxu

To je všechno krásné, ale předtím se musím vymotat z naší matičky stověžaté. To znamená hustou dopravu a nekonečný zástup semaforů. S tím prvním nemá Scrambler problém, dopravou projede jako horký nůž máslem. S odpichem od křižovatek si samozřejmě také nedělá starosti, 110 newtonmetrů je pořád 110 newtonmetrů. Ale to teplo. O grilování pravého stehna psal už Vláďa a já to musím potvrdit. I já, o deset centimetrů vyšší, s motorkou co má o 3 centimetry nižší sedlo, mám po zastavení problém s grilováním pravého stehna od výfuků. Tohle se ještě dá podle zkušeností majitelů řešit jinými výfuky, jenže on motor topí celkově. Při letních čtyřicítkách často běží ventilátor a dvouválec dokáže nepříjemně rozpálit i boční kastlíky pod sedlem. Kdo chce na motorce dojíždět skrze město, měl by s tím počítat. Zase to má svoje plusy, protože na téhle motorce stěží uvidíte někoho špatně oblečeného, viz. letní jezdci v kraťasech a pantoflích…

Krásné ale horké, hodně top je sedlo z pravé kůže, to se jen tak nevidí

Jakmile se ale jede a člověk už je ze zahuštěné oblasti pryč, je svět v naprostém pořádku. Že si přitom podvozek s 200milimetrovými zdvihy poradí s kdejakou silniční pastí, s tím se počítá. Nebude to ale při tom všem komfortu a dlouhých drahách tlumení jako na lodi? Kdepak. Už základní nastavení je pro běžné scramblerování naprosto v pořádku a dokonce je v pořádku i pro odvážnější zaříznutí zatáčky. A kdyby nebylo, je možné jeho nastavení ještě upravit. Jenže ke sportovní jízdě ta motorka vážně nijak neprovokuje. O příjemném motoru už byla řeč a celková ovladatelnost se s jeho charakterem naprosto shoduje. Díky 21palcovému přednímu kolu, dlouhému rozvoru a konzervativnímu úhlu hlavy řízení není Scrambler nijak extrémně hravý a neposedný, na druhou stranu se ani nenechá zbytečně dlouho přemlouvat. Stačí sedět v sedle, trochu pracovat rameny a při nejhorším si trochu pomoct parádně širokými řídítky. Zkrátka tak jak to má být. Dokonce i ty brzdy – radiální monobloky superbikové specifikace, jsou naladěné na stejnou notu, takže se pravé páčky na řídítku nemusíte vůbec bát. Naopak, práci s ní si díky skvělé odezvě budete užívat.

Mrkněte na ty komponenty, no ještě aby to nefungovalo skvěle...

Konec srandy v tomhle případě nepřichází s koncem silnice, spíš naopak. Nenechte se zmást, že jde o silničněji orientovanou variantu, pořád má zdvihy stejné jako dosavadní král kategorie Ducati Scrambler Desert Sled a dokonce má větší přední kolo. Nevýhodou může být u Triumphu vyšší hmotnost, ale s tím člověk jdoucí pro dvanáctistovku musí počítat. Na druhou stranu, při jízdě nejsou kila vůbec znát. V tuhle chvíli musím podotknout, že toho mám mimo silnice naježděno asi tak milionkrát míň než Vláďa a jako méně zkušenému mi jízdní vlastnosti XCčka naprosto vyhovují. Vlídný motor mě nechá brblat na jedničku kolem volnoběhu naprosto bez remcání, občas si pomůžu lehce jdoucí spojkou, a když náhodou někde přidám víc, než by bylo zdrávo, motorka mě nepošle do nejbližších kopřiv. Také odpružení pěkně pracuje a dokáže uhladit i mé jezdecké chyby, jako třeba když se na lavici vznesu trochu bokem a výš, než jsem původně plánoval.

I verze XC je v terénu vážně schopná

Kromě tlumičů je mezi modely také trochu rozdíl v elektronice. ABS, kontrola trakce, jízdní režimy a barevný displej tu je samozřejmě také, ale už tu není chytrá inerciální jednotka, která by elektroniku řídila na základě náklonů a jízdních režimů je tu jenom pět. Chybí režim Off-Road Pro, který mi ale upřímně nijak extra nechybí. Režim Off-Road odpojí ABS na zadním kole, zatímco přední pro pocit sucha a bezpečí stále hlídá. V tomto režimu je stále aktivní kontrola trakce, byť je dost tolerantní. Dokud nedojde na nějaké náročnější výjezdy nebo výraznější chuť driftovat, není nutné ji vypínat. Ano, vypnout jde, ale je potřeba kvůli tomu zalézt hluboko do útrob menu. Tím vším chci říct, že pokud nemáte nějaké větší terénní ambice a stačí vám se občas projet po polní cestě nebo šotolině, vystačíte si bohatě s modelem XC.

Tady byl Triumph jako doma

I tak bych ale sakra přemýšlel, jestli těch lehce přes dvacet tisíc nepřitlačit za XE. V té modré totiž vážně nemá chybu! Ano, zpracováním se od sebe neliší, oba jsou na špičce, ale ty barevné kombinace modelu XE jsou prostě hezčí. A taky má o něco vyšší a širší řídítka. U XC nejsou vůbec špatná, i v terénu jsem s nimi se svými 183 centimetry byl v pohodě a na silnici proti nim nemůžu říct ani popel, ale u dražšího modelu je to celé tak nějak příjemnější. Pevné a pěkně zpracované bastery, které na nich jsou namontované, také nejsou k zahození, a i když v terénu nevyužiju schopnosti podvozku na 100 %, poznám, že je o trochu jemnější a citlivější. Ve finále ten příplatek vlastně není tak hrozný. To spíš cena celkově a hlavně představa s takhle krásnou motorkou někde v lese plácnout. To by byla tragédie. Na to je Triumph Scrambler moc velký šperk, ale aspoň na první pohled vidíte, za co jste ty peníze utratili. Vlastně už v létě jsme se shodli na myšlence, že by v Triumphu mohli nabídnout i nějakou speciální „ostrou“ variantu. Byla by třeba v základní matné černé, blatníky by klidně mohla mít plastové, zrcátka obyčejná, nemusely by na ní být leštěné díly, místo chytrého budíku by stačil jednoduchý analog, zato by tu byly pořádné padací rámy a jízdní režimy by tu byly maximálně dva. Sport na silnici a Off-Road Pro do terénu. Anebo by tu nebylo nic a motorka by byla úplně syrová s lankem na plynu...

Dá se jako mínus napsat, že je ta motorka zbytečně moc hezká? :)

Takhle nějak by mohla vypadat ostrá verze. V tomhle případě jde o motorku z nové bondovky No Time To Die

Zpátky ale na zem. Triumph postavil scramblera na druhou, se kterým vlastně založil úplně novou kategorii cestovních endur pro sváteční jezdce. Pro ty, kteří nepotřebují kapoty, za kterými by se schovali před počastím, ale přitom si chtějí užít univerzálnosti a pohodlí. Takoví jezdci dostanou po všech směrech vytříbenou motorku a ještě na vrch hromadu stylu. Teď je na ostatních výrobcích, aby tuhle vhozenou rukavici zvedli.