Triumph Bonneville T120: Stará škola s novým srdcem

Vypadá skoro stejně jako v roce 1959 a okázale ignoruje všechny designové směry a módní změny. I jízda na něm má historickou příchuť, jenže ten hlavní požitek je motor! Cože? Že řadový dvouválec nikdy nemůže mít tolik charakteru jako V-twin? Tak si zkuste ten sametový zátah staré anglické školy v kombinaci s moderní elektronikou!

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Nemůžu uvěřit, že jsem tento model v tehdy největší verzi T100 poprvé testoval před šestnácti lety. To jsme ještě všichni měli tlačítkové mobily a bavili se mezi sebou místo na sociálních sítích. A už tehdy Bonneville působil jako posel z minulosti a důkaz starých dobrých časů! A dnes je jeho kouzlo o to silnější.

S příchodem technologie LED světlometů se designéři předhánějí o stále odvážnější futuristické kreace, ale na světě je pořád velký podíl starších motorkářů, kteří podvědomě touží po klasické motorce tak, jak ji znali v mládí. A proto jsou stále více v módě cefé-racery, scrambler a retro styl. Jenže zatímco ostatní značky na retro vlnu jen střídavě naskakují, Triumph se svou řadou Bonneville ji nabízí zákazníkům už přes sto let (viz historie motocyklů Triumph již od roku 1902). Doba se mění, Bonneville T zůstává.

I proto mě během toho krásného týdnu v sedle T120 pokaždé potěšilo, když se po zaparkování zastavovali starší pánové a s obdivem chválili tak krásného veterána. „To máte neuvěřitelně v pořádku! Jak kdyby to bylo nový!" Triumph totiž umí mistrně schovat většinu elektroniky i moderních prvků a některé detaily jako vstřikování ukryté ve falešných tělesech karburátorů jsou prostě lahůdka z hlediska techniky i designu. Původně mě trochu mrzela ta fádní černá barva testovaného motocyklu, protože v nabídce jsou i nádherné lesklé laky a barevné kombinace. Jenže v téhle černé s hnědým sedlem opravdu nejvíc připomíná veterána.

Až bližší zkoumání prozradí, že jde o moderní motorku, ale ty náznaky jsou jen decentní. Pořád tu jsou dva krásné analogové budíky s chromovanou obroučkou a moderní dobu prozrazují jen dva LCD displeje. Klasický klíček, široká a poměrně vysoko umístěná řídítka, kulatá zrcátka, to všechno hlásá do světa pojem „klasika". Bohužel to trochu kazí plastové klastry ovladačů vedle rukojetí řídítek, ze kterých trčí plastová tlačítka jako ze skútru. To fakt nešlo udělat citlivěji? A štve mě to o to víc, že tlačítka jsou jinak ergonomicky a funkčně fakt povedená a třeba takové přepínání režimů nebo ovládání tempomatu je maximálně jednoduché a intuitivní, že by se mohli ostatní výrobci učit. Tlačítko „i" ukazuje aktuální a průměrnou spotřebu paliva, dojezd do prázdna a ukazatel zařazeného rychlostního stupně.

I motor je nádhera na pohled, válce mají frézované žebrování jako vzduchem chlazené motory a podle Triumphu také mají podíl na celkové účinnosti chlazení. Ovšem tento dvouválec je už skoro deset let také vodou chlazený, ovšem díky zachovanému žebrování může být chladič kapaliny menší a je nenápadně schovaný mezi trubky rámu. Dobový dojem pak posilují ještě gumové prachovky na trubkách přední vidlice a gumové kryty na bocích nádrže. A samozřejmě zadní odpružení po stranách a dva výfuky s klasickým retro tvarem. Co ale naopak spolehlivě prozradí moderní motorku, jsou dva kotouče vepředu a moderní dvoupístkové brzdiče.

Vyhoupnutí do bohatě polstrovaného sedla T120 nabídne trochu zvláštní jízdní pozici kvůli poměrně vysoko umístěným řídítkům. Kombinace vzpřímeného posezu, vyšších řídítek a nízkého sedla jen 785 mm nad zemí dává nezvyklou jízdní pozici, kdy na rukou není moc váhy. Prostě historie se vším všudy. A je to znát i za jízdy, částečně jako kdyby tu zůstala „stará" geometrie a řešení rámu. Za jízdy tu není takové sepětí jezdce a stroje, na jaké jsme dnes zvyklí u moderních naháčů. Jenže v tomto případě to tak má být.

První rozjezdy a první nadšení z motoru. Konkrétně z hladkého řazení a jemné a lehoučké spojky s naprosto přirozeným a intuitivním záběrem. Chod řadicí páky je sice delší, ale u tohoto modelu je to spíš na pochvalu, tady to takhle prostě chcete. A ten zvuk! Hluboký dunivě bublavý běh motoru, který v každých otáčkách zní nádherně a dává neskutečnou radost z projížďky. Není to ten agresivní nakřáplý hlas, jaký teď má nový silnější motor v modelu Speed Twin 1200, tohle je klidnější chod a neláká tolik k vytáčení.

V rozmezí 3-5 tisíc otáček má kdykoli připravenou obrovskou nálož síly a zátahu, ale jeho nástup je přitom nezáludný a bez jakéhokoli zacukání vstřikování. A to je tu navíc ještě možnost přepnout na umírněný Rain pro jízdu v dešti. Řadový osmiventilový dvouválec má čistý zdvihový objem 1200 cm³ a pohodový kompresní poměr 10:1, s celkovou hodnotou maximálního výkonu 80 koní při 6550 otáčkách a točivým momentem 105 Nm při 3500 otáčkách. Pochvalu si zaslouží i dobře naladěná kontrola trakce, která konstruktérům umožnila poslat na zadní kolo plný zátah dvanáctistovky. Bez kontroly trakce už by mohlo být tolik síly na relativně užší zadní pneumatiku občas až moc.

Jaký motor, takové odpružení. Trochu měkké, trochu houpavé, prostě autenticky tradiční, ale rozhodně pohodlné. Jen velké díry nebo zpomalovací prahy už vám motorka naservíruje do rukou a do pozadí, ale drobné nerovnosti T120 žehlí snad ještě lépe než moderní motorky. Taková jízda po velkých dlažebních kostkách je na téhle mašině doslova požitek! A překvapivě slušné chování nabídne i v zatáčkách, kde předek dává pořád ještě slušnou odezvu na svižnou jízdu. Na vyloženě sportovní svezení to není, ale kolegové na modernějších mašinách vám rozhodně daleko neujedou. Až když v zatáčkách začnete mašinu tlačit do větších náklonů, najednou začne protestovat a ztratí se odezva od předního kola.

Na krocení síly velké dvanáctistovky jsou tu dva kotouče přední brzdy, které mají síly... vlastně někdy až moc. Při opravdu razantním záběru za brzdovou páčku se mi občas podařilo poslat předek do ABS, ale byla to spíš vina odpružení, případně celkové geometrie předku. Brzdy tady zkrátka mají bohatou výkonovou rezervu a dva kotouče se uplatní hlavně pří jízdě ve dvou. Bonneville T120 je totiž díky vzpřímené jízdní pozici a stupačkám poměrně nízko překvapivě pohodlný i pro spolujezdce.

Na tomto retro Triumphu se dá pohodlně cestovat, objem palivové nádrže 14,5 l v pohodě vystačí na 300 km dojezdu, protože udávaná spotřeba paliva je 4,7 l/100km a v dovolenkovém tempu asi půjde i níž. Já jsem v testu naměřil 5,5, ale to zahrnovalo i pár svižnějších výletů za zatáčkami a rychlejší přesuny po dálnici. Ty jsou samozřejmě limitované absencí jakéhokoli plexištítku, v této vzpřímené poloze se dá dlouhodobě jet jen zhruba do 120 km/h.

Provozní hmotnost 236 kg možná na papíře vypadá na jednoduchý naháč docela vysoká, ale naživo motorka vůbec nepůsobí těžce. V některých situacích má menší ochotu zatáčet nebo zakličkovat před propadlým kanálem, to ale jde spíš na vrub geometrii a posezu, který nedává moc velkou váhu těla na řídítka. A také kombinaci pneumatik 100/90 na 18palcovém kole vepředu a 150/70 na 17palcovém kole vzadu. To jsou na dvanáctistovku poměrně úzké hodnoty, díky kterým je ale motorka krásně ovladatelná a obratná.

Jestli má Triumph Bonneville T120 nějakou nevýhodu, pak je to asi jen prodejní cena. Za částku 339 tisíc korun za černé provedení a o pár tisíc víc za lákavější barvy a chromy zájemce dostane mašinu, která se podle technických parametrů až tolik neliší od mnohem levnější konkurence s menšími motory. Asi největším konkurentem na trhu asi bude Kawasaki W800, ale třeba také nový Classic 650 od Enfieldu, které jsou podstatně levnější. Jenže proti těm Triumph staví spíše menší devítistovku Bonneville T100, která začíná na 270 tisících. Objemově podobných strojů jako Bonnie T120 na trhu už moc není, po odchodu Ducati Scrambler 1100 aktuálně v oblasti prémiových značek můžeme mluvit jako o konkurentovi vlastně akorát v případě BMW R 12, které je ještě dražší. Opticky Bonnevillu hodně podobný je potom Brixton Cromwell 1200, který je cenově na úrovni menších strojů, ale samozřejmě nedokáže nabídnout britský rodokmen ani tu jemnou vyladěnost.

Že je Bonnie dražší? Má to i svou druhou stránku, tyhle mašiny si neskutečně drží svoji cenu i při následném prodeji po pár letech. Triumph Bonneville T120 je věrná rekonstrukce klasického motocyklu pro dnešní dobu a já jen pevně doufám, že Triumph nějakou zásadnější modernizací nezmění jeho charakter. V následujících letech se dá podobně jako u Speed Twinů očekávat nová verze, nezbývá než doufat, že zde zůstanou ty nádherné analogové budíky přístrojovky a další krásné prvky.