Duel tříhrnků: Triumph Street Triple vs. Yamaha MT-09 Street Rally

Veleúspěšný Triumph Street Triple se doslova přes noc stal hvězdou. Zahraniční redakce nešetřily od prvního nastartování v roce 2007 chválou a více jak 50 000 prodaných motocyklů jejich slova jen potvrdila. Angláni razí od začátku myšlenku, že výborný motocykl nepotřebuje palivové mapy ani prvoplánový design. Důležitější je charakter motoru, použitelnost v reálném světě a špetka sportovního nadání.

Yamaha MT-09 Street Rally je pravým opakem. Novinka roku 2014. Další stroj v rozrůstající se řadě modelů, jež značka sdružuje pod písmeny MT. Prvoplánový design pouličního rváče, palivové mapy a snaha být vždy a všude příjemná. Kampaň provázející příchod nového modelu pojmenovaná Dark Side of the Japan byla směřována k jezdcům, kteří chtějí od každého něco, ale hlavně moderně vypadající zábavnou motorku.

Yamaha je měkká a to mě ve městě dost baví. Razím si cestu po ucpané Praze a cítím se jak v bavlnce. Tlumení pobírá kanály s velkou samozřejmostí a žehlení nerovností je tady na velmi vysoké úrovni. Podvozek dělá vše proto, aby ztlumil veškeré nerovnosti, které mu přijdou do cesty, aniž by vás pokaždé otravoval nepotřebnými informacemi jak toho docílil. Sedíte si v uvolněné poloze, velmi vysoko a máte dobrý přehled o okolním provozu. Letmý pohled na palubní počítač vás však upozorní, že si to už drandíte docela velkou rychlostí i přesto, že se pod vámi zdánlivě nic neděje. Jste jako kachna, která se stoickým klidem pluje z jednoho břehu ke druhému s výrazem, že jí to vůbec netankuje, ale nohy pod vodou ji kmitaj jak tasmánskýmu čertovi.

Po městských přesunech, kde se Yamaha suverénně proplétá s mírným pohupováním v bocích, se tak rázem přesouvám na okresky a snažím se dostat eMTéčko do kolen. Právě tady se přední vidlice ukazuje na sportovní jízdu jako dost měkká. Žádná tragedie, jen je potřeba myslet na to, že se bude předek při agresivním brzdění dost potápět. Cítíte, jak se váha navalí na přední kolo, ale nic znepokojivého, takže proč to dál rozvádět. Nemůžete mít všechno a já se tady smířím s větším pohodlím, než s hrubiánskou odezvou od podvozku. A to že je u reklamního sloganu na MT-09 Street Rally vyfocen Valentino Rossi ještě neznamená, že dostanete technologii z MotoGP.
Na výrazné houpavé jízdě nemá vliv jen samotné tlumení nýbrž i dost ucukaný projev motoru. Reakce motoru na polohu plynové rukojeti se při náhlé změně zatížení dostává do problémů. Představte si, že jedete po městě a před vámi auto začne agresivně brzdit, vy zaklapnete plyn, saháte po brzdě, ale v tom se auto opět rozjede, okamžitě tedy otočíte heftem, ale dočkáte se nejprve prodlevy následované cuknutím, než motor správně zareaguje. A to je dost na levačku. Přepnutí palivové mapy z volby Standard na Béčko pomůže jen nepatrně a palivová mapa A tenhle problém ještě víc rozmaže. Áčko je totiž nejsilnější mapa, ale taky ve městě nejotravnější, kvůli zmíněné uskákané jízdě.
Co však vyzdvihuji je vnitřní síla, které je víc než dost a to za každé situace. Po přehoupnutí hranice 3 000 otáček zhrubne zvuk a nastoupí neutuchající síla, která završí svůj dlouhý běh až na hranici 9 000 otáček. Žádný propad ve výkonu, ani ťuk po zaváhání, nic co by vás vyrušilo. Charakter motoru by se dal popsat asi takto: s velkou radostí letí do otáček, ale přitom drtí sevřené zápěstí. Je hodně fajn, ale nepřipraveného jezdce může pěkně ztrestat. Nástup kroutícího momentu je totiž tak famózní, že stačí abyste přejeli sirku a přední kolo jde vzhůru. Je velmi potěšující, že Yamaha přišla s tak dobře naladěným motorem, který má charakter a ve výkonu nenajdete slabiny, ovšem ucukanou reakcí to trošku zkazili. Rozporuplné pocity jsem měl i z převodovky, která byť sázela jeden kvalt za druhým, tak mezi prvním a druhým rychlostním stupněm to při přeřazení i hledání neutrálu občas nepříjemně zarachtalo.
Škoda, že motor nenabízí vytříbené chování jako brzdový systém. Ty jemné nuance, kterými si hledáte místo před zatáčkou, kdy následně vaše dva prsty nadobro opustí páčku, abyste se mohli ponořit do náklonu jsou dost návykové. Kolikrát máte pocit, že snad destičky mizí před očima, s jakým odhodláním se zakusují do kotoučů. Nechápejte to ale špatně, rozhodně se nejedná o agresivní brzdy, které se bez nadání snaží přepůlit jezdcovu krční páteř. Je to spíš jako vyhozená kotva, kdy chvilku čekáte, můžete si ještě lehce upravit svoji stopu, ale když dojde na věc, stojíte na pětníku.

Ostatní věci, hlavně ty praktické, jdou majiteli také naproti. Pod sedlem najdete velký úložný prostor, zhruba na peněženku, antipich, lékárničku a tři cheesburgery. Spolujezdec má dost prostoru a je vidět, že bylo myšleno i na něj. Popravdě nemá honem kam dát svoje ruce a chvilku hledá kde se zapřít, ale řidič svůj pas jistě okamžitě nabídne k dobru. I přes benevolentní nastavení tlumičů nemáte v tandemu pocit, že se pod vámi motocykl kroutí, což také ne každý výrobce nabídne. Stejně tak vás může hřát a za jízdy jistě potěší, že nevnímáte nedostatek výkonu, i pokud jedete ve dvou. Za vše může opět motor s hutným krouťákem a to po celém poli působnosti.

Yamaha MT-09 Street Rally není jedním z těch motocyklů, kvůli kterým nemůžete v noci spát a ráno hodně brzo vstáváte. Razí si cestu svébytným stylem. Motorově se to až na cukavou jízdu povedlo, tři válce hýbou světem, brzdy jsou parádní a motorka je to univerzální. Svezete se téměř všude a podvozek si s tím poradí s velkou suverenitou. Design je cool, své obdivovatele si jistě najde. Pokud bych neměl s čím srovnat, mohl bych Yamahu doporučit, jenomže pokud otevřete garáž a tam stojí anglický gentleman, je to přeci jen něco víc…

Triple mi sednul jak prdel na hrnec. Jasně, jeho pozice v sedle není tak uvolněná, tlumení je tuhé a manipulace na malém prostoru nemůže konkurovat bleskurychlé a bezpečné jízdě, jež ovládáte z vysokého sedla Yamahy, ale má čistý motor a pořádný styl. Výkon se dere ven postupně a žádá po vás víc odhodlání. Ručička otáčkoměru neletí vzhůru s takovým nadšením, ale chod motoru je kultivovanější a více se blíží čtyřválci. To však neznamená, že by Triumph postrádal drzý výraz třech válců. Je to o tom, že si ve fabrice dali záležet aby motor osekali o všechny rušivé elementy. Nezapomínejte, že to byli právě kluci z ostrova, kdo začal makat na třech válcích a postavili se na start se zaběhnutou konkurencí. Jejich úsilí a roky ladění jsou znát, už když jejich stroj nastartujete. Motor se probudí s radostným odfrknutím a jeho syrový tón pak brumlá v pravidelném rytmu.

Při jízdě pak nepochybujete ani na vteřinu, že by mohl někde na světě existovat jiný, lepší motor o tomto objemu. Ženete ručičku otáčkoměru tak vysoko jak jen to jde a necítíte žádné nepříjemné vibrace jako občas u Yamahy. I v tak vysokých otáčkách jako je hranice deseti tisíc je Angličan stále ochotný pracovat svěže. O nějaké ucukané jízdě tady také nemůže být řeč. Sametový motor vás hladí do rukou a to dodává řidiči povzbuzení, že může nižší kvalt nechat zařazený o něco déle. Je to tak návykové, že je někdy dost těžké zvolnit tempo a to by byla upřímně škoda. I tato poloha Triumphu svědčí. Jen tak proplouvat městem a nebo postranními silničkami mu jdou na výbornou a popravdě jste limitováni pouze sportovnějším posezem. Není to však negativum. Pořídili jste si sportovního naháče, takže nefňukat.