TGB Bullet 125 & Tapo 50
Text: Matěj Oliva | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 23.7.2010 | Zobrazeno: 45 758x
V loňském roce k nám doslova vtrhly skútry tchajwanské značky TGB a udělaly pořádný rozruch. Velkou třístovku jsme již měli ve srovnávacím testu, ted jsou na řadě menší kubatury – dvoutaktní padesátka a čtyřtaktní 125.
Kapitoly článku
Design padesátky je maximálně jednoduchý, přední světlo integrované v kapotáži, oblé tvary, nosič a dvoumístné sedlo, i když se svou délkou je to spíše jeden a půl místné. Každopádně dva jezdce při troše skromnosti odveze. V zadní části je pěkně vyvedené světlo připomínající první R1. 
Skútr pohání dvoutaktní vzduchem chlazený jednoválec, tedy maximálně jednoduchý motor s nenáročným pro
vozem a možností dalšího ladění. Mazání je zajištěno odděleně a olej se lije do nádobky s hrdlem umístěným pod sedlem. Zde je také překvapivě velká schránka, která pojme otevřenou přilbu nebo tašku s nákupem. Samozřejmostí je také přiložené nářadí. Velice pěkně zpracovaný je výfuk evokující laďáky renomovaných značek. Vše je ale díky homologaci utišeno na maximum. Skútr totiž smí řídit jezdci už od 15 let, kteří nesmí jezdit více jak 45 km/hod. Motor jde ale po zajetí otevřít a padesátka by měla dosahovat rychlostí okolo sedmdesátky, což už stačí i pro velkoměstský provoz. O zpomalení se stará přední kotouč se zlatým jednopístkem a zadní buben. Brzdy vyžadují trochu síly, ale skútřík vždy spolehlivě zastaví. Stroj je vybaven jak centrálním, tak bočním stojánkem. 
Nasedám a z
kouším, jak pohodlně se dá na stroji usadit. I přes mých 186 cm to není velký problém a kolena se za kapotu vejdou tak akorát. Mít pár cenťáků navíc, už bych asi škrtal o řidítka, pro dlouhány tento stroj není. Motor dokáže uvést do chodu elektrický startér nebo klasická nakopávačka. Dvoutakt naskakuje vždy velice ochotně a stejně ochotně se i vytáčí. Variátor zabírá okolo 4000 
otáček a stroj celkem dynamicky zrychluje až do kýžené padesátky. Řízení je lehké a přirozené, ovladače jsou na svém místě. Velice dobře na mě působí zrcátka, která vyčuhují dostatečně do stran a je v nich dobrý přehled. Navíc na rozdíl od některých konkurenčních strojů drží na svém místě. Ve městě jsou důležité i brzdy, ty na Tapu nezklamou, ale ani nenadchnou. Nějaké jedovky nečekejte, pokud chcete opravdu razantní zpomalení, je třeba se do páčky pořádně opřít. 
Tapo je finančně velice zajímavá varianta přibližovala pro každý den. Po otevření bych se s ním nebál ani do pražského provozu. Zpracování je také na velice slušné úrovni, stejně jako jízdní vlastnosti. V zavřené verzi je navíc možné na něm jezdit už od patnácti. Dvoutakt bude mít navíc opravdu nenáročnou údržbu a kromě oleje v nádržce nemusíte kontrolovat vlastně vůbec nic.
vozem a možností dalšího ladění. Mazání je zajištěno odděleně a olej se lije do nádobky s hrdlem umístěným pod sedlem. Zde je také překvapivě velká schránka, která pojme otevřenou přilbu nebo tašku s nákupem. Samozřejmostí je také přiložené nářadí. Velice pěkně zpracovaný je výfuk evokující laďáky renomovaných značek. Vše je ale díky homologaci utišeno na maximum. Skútr totiž smí řídit jezdci už od 15 let, kteří nesmí jezdit více jak 45 km/hod. Motor jde ale po zajetí otevřít a padesátka by měla dosahovat rychlostí okolo sedmdesátky, což už stačí i pro velkoměstský provoz. O zpomalení se stará přední kotouč se zlatým jednopístkem a zadní buben. Brzdy vyžadují trochu síly, ale skútřík vždy spolehlivě zastaví. Stroj je vybaven jak centrálním, tak bočním stojánkem. 
kouším, jak pohodlně se dá na stroji usadit. I přes mých 186 cm to není velký problém a kolena se za kapotu vejdou tak akorát. Mít pár cenťáků navíc, už bych asi škrtal o řidítka, pro dlouhány tento stroj není. Motor dokáže uvést do chodu elektrický startér nebo klasická nakopávačka. Dvoutakt naskakuje vždy velice ochotně a stejně ochotně se i vytáčí. Variátor zabírá okolo 4000 
otáček a stroj celkem dynamicky zrychluje až do kýžené padesátky. Řízení je lehké a přirozené, ovladače jsou na svém místě. Velice dobře na mě působí zrcátka, která vyčuhují dostatečně do stran a je v nich dobrý přehled. Navíc na rozdíl od některých konkurenčních strojů drží na svém místě. Ve městě jsou důležité i brzdy, ty na Tapu nezklamou, ale ani nenadchnou. Nějaké jedovky nečekejte, pokud chcete opravdu razantní zpomalení, je třeba se do páčky pořádně opřít. 
Tapo je finančně velice zajímavá varianta přibližovala pro každý den. Po otevření bych se s ním nebál ani do pražského provozu. Zpracování je také na velice slušné úrovni, stejně jako jízdní vlastnosti. V zavřené verzi je navíc možné na něm jezdit už od patnácti. Dvoutakt bude mít navíc opravdu nenáročnou údržbu a kromě oleje v nádržce nemusíte kontrolovat vlastně vůbec nic.
Informace o redaktorovi
Matěj Oliva (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz