SWM SM 500 R: Vyrovnaný bouřlivák

Pokud máte alespoň malý přehled o tradičních evropských značkách, tím spíš o těch italských, nemůže vás název SWM zaskočit. Značka SWM (Speedy Working Motors) vznikla roku 1971 a od samých začátků se věnovala terénním závodním motorkám a motosportu jako takovému. Bezprostředně po založení se mohla pochlubit tituly v italském a španělském šampionátu, což je jasným důkazem, že to do toho Italové pořádně šlápli a v úspěšné krasojízdě pokračovali stále dál. To jim vydrželo do ruku 1984, kdy spadla klec a byl konec. Novodobá historie značky se začala psát až po delší odmlce a paradoxně ji odstartoval prodej Husqvarny. Jak známo, od BMW ji v roce 2014 koupila společnost KTM/ Pierer Mobility AG, a tak si Husky ve Varese sbalila fidlátka a mašírovala do Rakouska. Výrobní centrum v městečku Biandronno koupila společnost SWM, ale jak to dneska chodí, nákup proběhl za štědré pomoci kapitálu čínské společnosti, konkrétně Shineray Group. Proto novodobé motocykly SWM lze chápat jako italsko-čínské stroje, využívající lehce upravené motory posledních italských, přesněji řečeno, italsko-německých Husqvaren. 

Právě takový motor bublá v ocelovém rámu motardu SM 500 R. Jde o kapalinou chlazený jednoválec se dvěma vačkovými hřídelemi, splňující Euro 5. Výkon čtyřtaktu o objemu 501 cm³ je buď 34 koní ve standardní verzi, nebo 51 koní v otevřené verzi. Už na první pohled je zřejmé, že jde o upravený a omlazený motor, který dával sílu Husqvarnám z Itálie a je krmen vstřikováním Mikuni. SWM SM 500 R funguje s šestistupňovou převodovkou, má hydraulickou spojku a elektrický startér. Jeho pérování Kayaba je kompletně stavitelné a informace o zdvizích říkají, že na předku to je 250 mm na zadku 290 mm. Asi nemá cenu připomínat, že SM 500 R stojí na 17" kolech s drátěným výpletem nazutých do silničních pneumatik Michelin. Brzdy Italové svěřili domácí značce Brembo a vzhledem ke kategorii motard SM 500 R používá velký přední kotouč o průměru 320 mm a čtyřpístkový třmen. Přední i zadní brzdy je vybavena ábéeskem a na zadním je možné jej vypnout tlačítkem na řídítkách. Sedlo 120 kg vážícího pětikila leží ve výšce 920 mm a do nádrže se nevede víc než 7,2 litrů.

Na vzhledu motardu se toho moc nevymyslí a dravost a sportovní nádech je víc než nutnost. Proto chválím červený rám, zubaté kotouče, plasty ostrých rysů, ale i dvoubarevné ráfky s drátěným výletem nebo dvojici výfukových koncovek a sedlo s protiskluzovými proužky. Naopak více kreativity by zasloužila grafika plastů a nebylo by špatné zapracovat například na kvalitě svarů rámu nebo řešení víčka nádrže.   

První společné oťukávání probíhá v rušné metropoli a než se dostanu někam na silnice plné zatáček, nezbývá mi než protrpět kličkovanou skrz centrum matičky Prahy. Píšu protrpět? Ale houbelec, sranda je už teď a opět se mi jenom potvrzuje, že lehký a obratný motard do města stoprocentně patří. Samozřejmě že nemůžu chtít ani ždibec pohodlí, to dá rozum, ale dobrý výhled z vysoko položeného sedla ano, stejně jako lehoučkou ovladatelnost a hravost. Sedlo je úzké, tvrdé a kdo se někdy svezl na ostrém enduru nebo krosce, ví, o čem mluvím. Tomu odpovídá i vzpřímená jízdní pozice za širokými řídítky na motorce s vysokými zdvihy pérování. To je také důvod, proč se s její výškou, respektive sedlem 920 mm nad zemí, budou muset poprat hlavně menší postavy, nicméně na všechno lze vyzrát a při trošce snahy to zmáknou. Jelikož SM 500 R je motardem jako poleno, je jízdní pozice situována víc nad přední kolo menšího průměru než u endur nebo motokrosů s jednadvacítkou.

Strohost, to je to slovo, které vystihuje motárdové mašiny a v případě SWM SM 500 R tomu není jinak, i když se muselo sklonit před nemilosrdnou legislativou a vyfasovat nejrůznější „zbytečnosti“ jako ABS, zrcátka, světla, blinkry atd. Sám za sebe říkám, buďme rádi, že tu stále máme značky, co mají srdce na pravém místě a zabývají se homologací „závodního“ nářadí. Motardová pětikule má jen to nejzákladnější a například na levém řídítku je přepínač pro vypnutí ABS na zadním kole a uprostřed řídítek docela malý displej, který zobrazuje všechny potřebné informace včetně otáčkoměru. Jelikož jde o sportovní kousek, nemůžu se divit kovovým zubatým stupačkám a vibracím, které v nich cítím. Nějaké vnímám také v řídítkách a při vyšších otáčkách i v sedle. Kdepak, já si teď nestěžuji, protože to by nebylo fér. Moc dobře vím, s kým mám tu čest a beru to jako vlastnost sportovně zaměřeného motardu s jednoválcovým vysokootáčkovým motorem nebo dokonce daň za skopičiny, pro které doslova dýchá.

To samé platí i o tuhém podvozku a tvrdším pérování, které o komfortu slyšelo jen z vyprávění. Taková charakteristika je příslibem ostřejšího sklouznutí po zakroucených okreskách s kvalitním asfaltem, narozdíl od potloukání se po městě. Asi nemusím více rozpitvávat, že tady vím o každé díře a o každém kanálu. Upřímně, také teď s tím nemám problém, protože taková charakteristika má své opodstatnění a nejde ji brát u motardu za chybu, ale za vlastnost. No a kdyby bylo nejhůř, ve finále si pérování můžu pár kliky trošku povolit a městskému živobytí přizpůsobit. Co mi ale moc nesedí, to je průběh motoru a reakce na plyn. Mám rád okamžitou reakci na švihnutí plynem, stejně jako plynulý nástup výkonu v celém rozsahu, a v případě SM 500 R to prostě není ono. Zkrátka drbnutí za plyn není oceněno adekvátní odezvou, ba naopak, eswéemko se nejdřív jakoby nadechne a teprve pak to tam pustí. Tohle mi nesedí a chtěl bych to vyresetovat, už kvůli citlivějšímu dávkování plynu a fungování v ucpaném městě při nižších rychlostech. Takhle musím více pracovat se spojkou, ovšem tu mi nezbývá než pochválit, protože jde pěkně zlehka a výborně se dávkuje.

Na chvíli dávám esemku přičuchnout k dálnici, abych si urychlil cestu a vlastně se utvrdil, že sem jednoznačně nepatří. Aby to odsejpalo, motor musí točit vyšší otáčky, a to s sebou přináší citelné vibrace a monotónní kravál výfuků. Ruku nahoru, kdo by chtěl motarda trápit na dálnicích a při dlouhých přejezdech? Já tedy ne a jsem si jist, že to tak bude mít úplně každý, kdo si SM 500 R ustájí ve své garáži. Samozřejmě že na něm dokážu dát delší přejezdy, ale beru to jako nutné zlo a bez váhání hledám nějaké lepší řešení. Tím řešením jsou menší silnice nižších tříd a čím víc zakroucené jsou, tím víc je žeru! Přesně pro tohle se SWM SM 500 R zrodilo a přesně tady mi ukázuje své pravé já. Najednou mi všechno začíná dávat smysl, hezky do sebe zapadá a oči mi září jako pětiletému cvrčkovi u vánočního stromečku. Teď už zbývá jen vypnout ABS na zadním kole a začít si hrát a přehazovat pětikilo ze zatáčky do zatáčky. Obrovská hravost z SWM jen srší a s obrovským apetitem se zakusuje do jednoho vinglu za druhým. Je fuk, jestli ho vystřihnu klasickým motardovým stylem s nohou dopředu nebo, jak říká Sete Gibernau, kolenem dolů. Esemko s ničím nemá problém a baví mě nízkou váhou, hbitostí a příjemnou ovladatelností.

Vzhledem k tomu, že jezdím ve vyšších otáčkách než při městské couračce, trošku méně mi vadí odezva plynu a nic moc sbírání se z nízkých otáček. Naopak střední pásmo a vršek motoru jsou super a má to velký grády. Stačí drbnou za plyn, potáhnout za řídítka a na chvíli poslat esemko na zadní kolo. Mně se líbí, jak neustále pobízí k lumpárnám a v relativně nízkých rychlostech na menších silnicích rozjíždí velkou show. Přesně teď se mi v hlavě rodí nápady, jak bych SM 500 R hodil do dodávky a jel se podívat na serpentýny do Alp. Několik dní by bylo lepší než tisíc psychologů! Hodně jsem spokojen s přední i zadní brzdou a musím konstatovat, že ABS na předku je tak dobře naladěno, že vyloženě nekazí radost a nezaslouží zdrbnout za necitlivý nástup. Tužší pérování teď má své opodstatnění a na pěkném povrchu funguje skvěle. Pochopitelně nemá velké pochopení pro horší povrch a dá mi to sežrat, ale tak to prostě je a jak se říká, vždycky je něco za něco. Velice slušně funguje převodovka s kratšími kvalty a díky odstupňování točím kvalty stále dokola. Teď by se mohlo zdát, že SWM SM 500 R je nekompromisním bouřlivákem, ale to není až taková pravda. Motor má chuť do života, o tom žádná, ale na druhou stranu neplatí za vyloženého hrubiána závodního charakteru, ale spíš odpovídá civilně pojatému motardu pro širokou veřejnost.

Naskytuje se mi příležitost svezení na menším a hodně technickém kartingovém okruhu, za což moc děkuji klukům z KartPlanet.cz. Nedá se říct, že by tol byl úplně tipťop okruh na velkou motardovou motorku, ale na to udělat si žízeň a vyblbnout se je perfektní. Je hodně technický a plný utažených zatáček a málokdy se jede na vyšší kvalt ve velkém kvapíku. Přesně to má vypovídající hodnotu o obratnosti, pocitově nízké váze a chuti zatáčet. Fakt jsem spokojen a skvěle se bavím, protože blbnutí na malém okruhu začínám přicházet na chuť kolo co kolo. Pěkně si pomáhám zadní brzdou a musím říct, že se mi hezky dávkuje a čím déle jezdím, tím víc si dovoluji SWM posílat do větších náklonů v relativně nízké rychlosti. Vzhledem tomu, že je horko a asfalt pěkně prohřátý, sériové pneumatiky Michelin Pilot Power 2CT makají opravdu skvěle a jejich grip nemá chybu. Tohle není špatná volba a jsem rád, že i přes výrazný vliv čínské společnosti Shineray vybavila fabrika SWM motard kvalitními pneumatiky, ale i dalšími komponenty špičkových výrobců, jako je Brembo, Kayaba nebo Arrow.

Na lopatky nedostávám ani brzdy a opět podotknu, že mě mrzí ta přední bez možnosti legálního odpojení ABS. Když ale řeknu A, řeknu také B, a doplním, že ABS do ničeho nehází vidle. Dá se s ním fungovat i při temperamentním svezení, pro které má až nečekaně velké pochopení a snaží se nezkazit legraci. Té je na trati opravdu dost. Výborně funguje pérování a nikde si nezaslouží tolik plusových bodů, jako tady na závodní trati s luxusním povrchem. Když už jsem u povrchu, zmíním se o ideálním povrchu sedla. Oceňuji, že neklouže, ale zároveň se mi v kombinéze po sedle výborně pohybuje. Všiml jsem si toho už na silnici a dvakrát tolik teď na trati. Řeč musí padnout i na stupačky spolujezdce, které se mi vadí a šly by okamžitě pryč. Tohle je motorka pro jednoho a přes to vlak nejede. Samozřejmě, že dávám palec nahoru za homologaci pro dva a pro motorku je jednoznačně přidanou hodnotou, ale je tu to ale… Vím, že už jsem to několikrát zdrbnul, ale i teď mě mrzí, že odezva na plynu z nulové pozice při nízkých otáčkách není stoprocentní. Tohle by opravdu chtělo vyladit.

Na malou chvíli se věnuji lehčímu terénu a nemá cenu připomínat, že na ryze silničních gumách to není pravé ořechové. Vzhledem k tomu, že je sucho, tak se dá, ovšem kdyby se SM 500 R obulo do nějakých pneumatik s hrubším vzorkem, obzor jeho možností by se ještě více otevřel. V terénu mi sedí fajn ergonomie, a kdybych si pohrál s nastavením pérování a nadělil eswéemku nějaké chlupatější gumy, bylo by to hodně zajímavý. Budu se opakovat, ale také při offroadovém ježdění bych volal po citlivější odezvě na vrknutí plynem a hladším průběhu výkonu, což by se podepsalo na jednoduším průjezdu členitých úseků. Každopádně SWM SM 500 R je především silniční záležitostí a motardem pro každodenní použití, než terénní mašinou.

Díky tomu, že není vyloženě závodním speciálem, jako spíš civilním sporťákem s neagresivním motorem, zaujme hodně široké spektrum motorkářů, kteří jsou vyznavači lehkých, hravých a zábavných motorek, od kterých neočekávají sebemenší smysl pro pohodlí a univerzálnost. Motard se prodává jen těsně pod hranicí dvou set tisíc korun a na rovinu říkám, že by nebylo od věci jít ještě krapet dolů. Pak by se dalo mluvit o velice atraktivní ceně, což bývá často dost zásadním faktorem a argumentem pro koupi mašiny méně známé značky. Já strojům svérázné kategorie motard fandím a fandím také výrobcům, kteří takové bouřliváky vyrábí a zajišťují jim homologaci. Pak už je na každém, jak s motardem naloží a jestli ho bude vodit v běžném silničním provozu, nebo ho po pár menších úpravách přemění na vyloženě závodní stroj. 

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE