yamaha_mt09




Suzuki SV 1000

Velké „SVčko“ od Suzuki je jakýmsi nástupcem dnes již legendárního modelu TL 1000, který ve své době zčeřil hladiny motocyklové produkce a díky svému agresivnímu motoru získal pověst „zlého motocyklu“. Nakolik si tento motor ponechal své drsné manýry v rámu dnešního SV jsme se snažili zjistit v redakčním testu atraktivní nahé varianty.

Kapitoly článku

Já osobně jsem se na litrové SV velmi těšil. Před pár lety jsem sedlal „TLko“ a drsňácká charakteristika jeho motoru bylo to, co mi vždy dokázalo zrychlit tep a vyloudit na tváři úsměv. Nahá varianta s rovnými řidítky v magicky černé barvě a s černě lakovaným rámem rozbuší srdce každému, i když jen klidně stojí na stojánku. Mohutná nádrž, dvojdílné stupňovité sedlo, atraktivní koncové světlo z diod, „stoosmdesátka“ zadní pneumatika trůnící mezi dvojicí mohutných nerezových tlumičů výfuku. Velké, kulaté světlo a nad ním decentní deflektor. Pod světlometem našel místo napříč uložený tlumič řízení. Svalnatý naked bike jak se patří. Díky vidlicovému dvouválci má však stroj poměrně štíhlou stavbu, nepůsobí tedy tak masivně a neohrabaně jako jeho čtyřválcoví konkurenti.


Štíhlá stavba stroje byl i jeden z požadavků při konstrukci rámu. Ten je vyroben z hliníkové slitiny metodou podtlakového lití a je velmi tuhý. V něm je zavěšen kapalinou chlazený vidlicový dvouválec s úhlem válců 90° a rozvodem DOHC o objemu 996 ccm. Ten dostal pro rok 2005 nové písty, vyšší kompresní poměr 11,6:1 oproti původnímu 11,3:1, nový tvar mají rovněž vačkové hřídele a nová je i řídící jednotka. Díky tomu se výkon tohoto agregátu s elektronickým vstřikováním paliva zvýšil o 3kW na současných 91kW, tedy necelých 124 koní. Lamelová spojka v olejové lázni přenáší výkon na šestistupňovou převodovku a dále řetězem na zadní kolo. To je vedeno dvouramennou kyvnou vidlicí z hliníkové slitiny, která byla na testovaném stroji rovněž v černém provedení. Přední kolo je odpruženo klasickou teleskopickou vidlicí, s možností plného nastavení.


Po usednutí za řidítka se jezdec ihned cítí jako doma. Dokonce konstruktéři mysleli i na dlouhány a tak ani mých 196cm nebyl problém pohodlně poskládat. Všechny ovládací prvky jsou na svých místech, přístrojový štít s analogovým, dobře čitelným otáčkoměrem a velkým displejem je přehledný a jasný. Jízdní pozice je zpočátku nepřirozená, stupačky jsou poměrně vysoko, nohy má tedy jezdec poskládané jako na supersportu, ale trup je vzpřímený, jak se na naháče sluší. Je to ale jen první dojem, po chvilce zjistíte, že posez je na „SVčku“ velice pohodlný. Jediné, co lze motocyklu vytknout jsou zrcátka. Jsou hranatá a na výšku příliš úzká, je v nich vidět jen omezený pás prostoru za motocyklem. Stejně tak jejich chromování se k tomuto hi-tec vyhlížejícímu stroji příliš nehodí. Stejná výtka směřuje i k řidítkům, jsou poměrně tenká a se svým chromováním vypadají jako vypůjčená z nějakého mopedu. Jsou ovšem funkční a to je důležité, případný tuning bude otázkou několika stokorun.


Po nastartování okolí prostoupí nádherný dunivý zvuk mohutného dvouválce. Na zvukovém projevu skutečně nelze najít chybičku. V celém spektru otáček a při každém zatížení doslova hladí po duši. Syté, hluboké dunění dokáže rozvibrovat okenní tabulky, ale přitom není tak hlasité, aby bylo nepříjemné ani při delší jízdě. Ihned po rozjetí jsou jasné dvě věci. Podvozek je velmi hravý, ale zároveň přesný. A motor je proti svému předchůdci, který poháněl model TL 1000 značně civilizovaný, ale stále dosti dravý na to, aby nezkušenému jezdci nahnal strach. 124 koní je sám o sobě slušný parametr, v litrovém SV je však výkon servírován v pěkně pálivé omáčce. Již od nízkých otáček je třeba pracovat s plynovou rukojetí velmi přesně motor má již zde dost síly na to, aby jezdce překvapil, ve středních otáčkách potom mohutně nabírá dech, aby se vám po překročení hranice zhruba 7 tisíc otáček snažil utrhnout ruce z ramen. Při prudkém ubrání plynu ve vyšších otáčkách se zadní kolo nekompromisně blokuje, na to je třeba myslet zejména v zatáčkách, v případě, že se jezdec něčeho lekne a „zavře“ plyn, je zle.


Motor SV 1000 sice zdaleka není tak „zlý“ jako býval v TL, ale i tak tento stroj patří do ruky zkušenějšího jezdce a ten právě tyto nevybíravé způsoby pohonné jednotky ocení. Podvozek je na kvalitním asfaltu velmi přesný a stabilní a to i ve vyšších rychlostech. Zvláště série prudkých zatáček jsou přesně tím pravým hřištěm pro SV, díky dostatku výkonu a točivého momentu v celém spektru otáček zde proženete i papírově silnější stroje. SV se ovšem ani v rychlejších pasážích, byť mu okruhoví nadšenci mohou vyčítat nedostatek výkonu ve špičce, radost z jízdy to nesnižuje. Vedení stopy je přesné a jasné i v táhlých, rychlých obloucích a broušení stupaček se zde stává zcela rutinní záležitostí. Bohužel, se špuntíky stupaček ubývá i nerezový plech na předních hranách tlumičů výfuku. Po několika týdnech zatáčkových radovánek se tak můžete dočkat nemilého překvapení v podobě díry vybroušené do nerezového pláště tlumiče. Tady je jistě prostor pro zlepšení.

Informace o redaktorovi

Michal Moucha - (Odebírat články autora)
Lukáš Růžička - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (15x):
Motokatalog.cz



TOPlist