Suzuki Intruder M800

Design

Intruder M800 je cruiser každým coulem. Dlouhý a bachratý, nízký a široký. Muskulaturní vzhled podporuje dojem velkého motocyklu. Ovšem jen do doby, dokud nestojí v řadě vedle větších sourozenců, kdy se jasně projeví relativně větší rozměry modelů M1500/M1800. Tím ovšem nechci říct, že by slabší Intruder byl nějak malý. Stále je ho pěkný kus, celých 265 kg. Osmistovka se prostě snaží za silnějšími brášky moc nezaostávat. Přední maska je dobrým důkazem, kde že se brala designová inspirace, ostatně tvarové linie tomu také odpovídají…
Vůbec všechny klasické tvary, jako má třeba kapkovitá nádrž s budíkem uprostřed, dále bohatě polstrované sedlo řidiče i spolujezdce a v podstatě i dost chromu nebo lesklých částí, to vše prostě a jasně odkazuje na předchůdce.
Obrácená přední vidle navíc navozuje otázku, jestli by se tenhle stroj mohl řadit i do kategorie power-cruiser? Ovšem jakmile se i neškolené oko podívá na brzdy, je hned jasné, že tak horké to zas nebude. Přední jednokotouč a zadní bubnovka zřetelně signalizují, že tohle je čistokrevný cruiser bez velkých experimentů. Vyjma zadního rovného ukončení blatníku, které mi přijde dost násilné, nemám jinak ke vzhledu v podstatě žádné výhrady.
Osobně bych raději volil šikmé zakončení výfuků v jedné linii, ale je mi jasné, že z provozních důvodů (ideálně by mělo mít výfukové potrubí stejnou délku na každý válec) musí být použito toto přesazené řešení. Všechny části Intrudera se ale tváří bytelně a dobře zpracované.
Na první pohled je tak největší novinkou, a to hlavně díky dost předsazeným řidítkům, změněná ergonomie a posaz, což však odpovídá modernějšímu pojetí cruiserů.

Jízda

Tady opět smekám, jak se konstruktérům daří i s tímhle typem strojů dělat „zázraky“. M800 prostě jede jak po kolejích, jízda je jistá a naprosto precizní. M800 řidiči neustále dává pocit kočírování velké mašiny, která s jistotou a v klidu projede každou vlásenku nebo vingl.
Jako klidný se hned po nastartování ukazuje i motor. Příznivce brutálního burácení tenhle véčkový dvouválec asi nepotěší, zvuk motoru je utlumený, jako když si šeptá veverka s myší. Ani když strčíte ucho až k válcům, nezaznamenáte nic víc než tikot ventilů. Akustickou bouři nepřinese ani přidání plynu - po vytočení se totiž zvuková kulisa dvouválce nezmění.
Z pohledu jízdy disponuje motor dostatečným výkonem, ale žádné oslňující výsledky zde nečekejte. „Plynule a kontinuálně“, to je heslo, kterého se tento agregát při dávkování výkonu drží. Díky tomu je malý Intruder jednoznačně kochací stroj, který řidiči usnadňuje práci, protože není záludný ani při manipulaci na místě. Za jízdy jde Intruder s ledovým klidem až na stupačku a myslím, že by šel klidně i do hlubších náklonů, ale to není potřeba.
Bohužel přední kotoučová brzda má své práce plné zuby a tak nezvládá krotit za sebou se valící masu železa, chromu a kůže zrovna moc jistě. Řidič si tak musí vydatně pomáhat zadní bubnovkou, která má trochu měkčí nástup, ale pak zabere a dokáže toho daleko víc než předek. Bohužel při jejím zablokování, jak to u bubnových brzd bývá, se stroj okamžitě sune do bočního smyku a zadek začne předbíhat předek. Tento stav, obzvlášť na pražských kostkách, není něco, co si přeji každý den prožívat. Naštěstí k blokování zadního kola je nutné použít opravdu velkou sílu.
Vcelku dobře odstupňovaná převodovka je, jak jinak u tohoto stroje, klidnější a nečiní na řidiče nějaký výraznější nároky na obsluhu. První stupeň zapadne hladce a tiše, tohoto standardu se drží i ostatní kvalty. Na pětku se můžete hnát sto šedesát v hodině, ale taky se jen tak padesátkou šinout přes město. Jen při té padesátce nelze zrychlovat tak, jak by to člověk očekával. Pro lepší pocit i pro „zdraví“ motoru tudíž nelze zakroutit plynem, musí se prostě podřadit.

Ergonomie

Celodenní cestování asi 300 km bylo nutné přerušovat asi po cca 80 - 100km. Jízda na Intruderu je náročná na horní část těla, dost mě bolela záda, hlavně mezi lopatkami a za krkem. Kvůli zvýšené frekvenci policejních hlídek na mé trase bylo potřeba často kontrolovat tachometr a také neustálé pokukování dolů po kontrolkách umístěných na nádrži a opětovně přeostřování očí do dálky mě za pár desítek minut docela unavilo. Od pasu dolů je už ale vše v pohodě, tedy aspoň na Intruderovi… Zadek si hoví pohodlně a nohy jsou dobře položené na stupačkách. Ochrana před větrem je naprosto minimální, spíše žádná, a tak to řidič schytá všechno. Ale o to v této kategorii přece jde!
Do stupaček řidiče a řidítek putuje jen minimum vibrací, po většinu jízdy spíše žádné – ty lehčí zaznamená řidič až po překročení stotřicítky. Spolujezdec si ale stěžoval na vibrace do stupaček už při osmdesátce. Pro oba je zde však dostatek místa a jen je škoda, že absence jakéhokoli záchytného bodu spolujezdce a jeho celkem vysoko umístěné vibrující stupačky snižují slušný standard. Ale přiznejme si, že v 95% si tento stroj budou pořizovat solo jezdci, kteří se snaží přijít na chuť této kategorii, takže o pocity spolujezdce tu až tolik nejde.
Přední vidlice a tlumení si zaslouží velmi dobré hodnocení. To zadní centrální pružina by snesla měkčí nastavení, na mých 85 kg byl stroj docela tvrdý a dost ran od zadního kola schytaly až záda.

Závěr

Intruder M800 je solidně zpracovaný, poklidný, dobře vypadající stroj. Přesně pro řidiče, kteří chtějí poprvé vstoupit do světa cruiserů, nebo i pro ty, kteří nemají v bance o sto čtyřicet tisíc víc na většího Introše. M800 lze totiž pořídit za slušivých 219 tisíc. No a v neposlední řadě bude osmistovka vyhovovat i těm jezdcům, kteří nepotřebují další kila a koně navíc a vyhovuje jim pohodový, obratný a až tolik neokoukaný společník na vyvětrání hlavy po práci či na víkendové výlety.

Informace o redaktorovi

Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE