Suzuki DL650 V-Strom

Text: Filip Tichý | Foto: Filip Tichý | Zveřejněno: 19.9.2005 | Zobrazeno: 143 951x

Kapitoly článku

Motor a převodovka

Motocykl zdědil vidlicový dvouválec s válci do L s dvojitým chlazením (chladič kapaliny nahoře pod polokapotáží a malý chladič oleje dole), který se tak osvědčil v bestselleru Suzuki SV650. Výbušný charakter motorové jednotky SV ale byl podstatně zkrocen a místo původních 74 koní nyní nabízí „jen“ 67 koní. Odměnou ale je na tento objem velmi slušný zátah ve středních otáčkách, takže není potřeba tak často řadit jako u SV650. Dalším hlediskem je také určitě menší namáhání motoru a výsledná vyšší životnost, která asi bude u cestovního zaměření vyžadována.

Elektronické vstřikování, které se po zapnutí klíčku ohlásí táhlým zaječením čerpadla, funguje bezchybně - žádné zpoždění odezvy plynu ani cukání při jemném dávkování plynu v nízkých otáčkách.
Při prvních stovkách metrů mi motor připadal nevýrazný a s lítostí jsem vzpomínal na dravečka v útrobách SV650. S narůstajícími kilometry na denním počítadle jsem ale začal objevovat jeho charakter. Bez protestů zatahuje již od 2tis otáček a stejnoměrně se sbírá do 6tis, kdy se v něm objeví jěště nějaké ty skryté kolníky navíc. Zvuk se změní z roztočeného vrtulníku na ječící turbínku a malý V-Strom vás hezky dlouho zatáhne za ruce až do 9,5 tis otáček. Červené pásmo sice začíná ještě o 1tis otáček dále, to už ale začíná tah vadnout a vyplatí se přeřadit. Je to zvláštní, ale čím víc jsem se s motorem sžíval a naučil se předvídat jeho chování v jednotlivých rozmezích otáček, tím víc zábavy mi motor přinášel. Výbušná živost SV650 to sice nikdy nebude, ale to dědictví tam rozhodně je znát. Motor vydává nějaké ty vibrace a pocítíte je ve středních otáčkách hlavně ve stupačkách, ale nebojte, jdou to „dobré vibrace“ a nijak mi nepřekážely ani po celém dni v sedle.

Řazení, to je kvalita Suzuki. Přesná a citlivá šestistupňová převodovka s dostatkem odezvy v řadičce. Rychlosti jsou o něco zkrácené proti SV650, ale díky dostatku zátahu odspoda působí jednotlivé rychlosti dloooouhým dojmem a při klidné jízdě se obejdete téměř bez řazení.
Celkový výkon motocyklu a hlavně zrychlení na jednotlivé převody na mě udělaly velmi dobrý dojem. V-Strom se dokáže díky točivému momentu 60 Nm (při 6400 ot/min) překvapivě rychle rozpohybovat až na 180 km/h na tachometru. Maximální rychlost sice je až na hranici 200 km/h, ale její dosažení ze stoosmdesátky už nějakou chvíli trvá a nesmí se proti vám spiknout protivítr nebo táhlý kopec. Optimální rychlost je přibližně 130 km/h, kdy je otáčkoměr na šestku těsně za půlkou na značce 6 000 ot/min.

Odpružení, pneu, brzdy

Tuhý rám a dobré rozložení hmotnosti motocyklu i jezdce zaručuje jistotu při průjezdech zatáček a odpružení s dlouhými zdvihy řeší většinu děr a výmolů za vás, i když těžší litá kola se tu a tam také mírně rozskáčou a nějaké ty rázy pustí do řidítek. S V-Stromem se můžete pustit i na nějakou tu rozbitou polní cestu - v zásadě sice neprojedete nic, co by opatrně pomaličku nepřeploužil kamarád na R1, ale narozdíl od něj si to pěkně užijete. Odpružení je nastavitelné, vzadu pohodlně pomocí kolečka s hydraulickým stlačením centrální pružiny.

Co mě moc nenadchlo, byly sériové pneumatiky s poloterénním vzorkem, které ve mě při prudkém brždění a větších náklonech připadaly trochu nejisté a několikrát malinko zahrozily, ať to nepřeháním. Stát se majitelem tohoto motocyklu (a že mě to docela láká), asi bych úplně rezignoval na terén a nasadil měkčí silničnější pneumatiky.
Ve vysokých rychlostech s V-Strom chová perfektně a i poblíž maximálky jsou řidítka úplně klidná a řízení jisté, motocykl nemá nejmenší snahu vychylovat se z přímé stopy.

Při prvním zabrždění mě zarazilo zhoupnutí motocyklu dopředu, které ale na druhou stranu nijak výrazně nemění rozložení hmotnosti ani nezhoršuje ovladatelnost ani brzdný účinek. Na toto chování jsem si rychle zvykl a až do konce testu jej už nevnímal. Samotné brzdy patří mezi slušný průměr. Zadní brzda toho pobere opravdu dost, přední brzda sice má slibný nástup, po větším stisknutí páčky se už ale účinek příliš nezesiluje. Pro šestsetpade je účinek plně dostačující a přední brzda vám možná bude připadat slabší jen při zběsilé jízdě na krev stylem brzda-plyn.

Spolujezdec a cestování

Chválu na adresu sedla spolujezdce už jsem uvedl na začátku, další pochvalu si zaslouží sdružené těleso zadního nosiče s bytelnými postranními madly. Na nosiči je sice vytlačený údaj o max. zátěži 15 kg, to je ale zcela jistě pouze alibuismus výrobce, protože tak masivní odlitek určitě snese mnohem víc.
Další cestovatelská výbava je tankvak - na plechovou nádrž sice zepředu navazují plasty polokapotáže, ale magnetický tankvak se na plechovou část pohodlně vejde. Dalších pár věcí si můžete schovat do poměrně rozlehlého prostoru pod sedlem. K úplné dokonalosti sice V-Stromu chybí ještě pár menších odkládacích schránek vedle přístrojové desky, ale chápu, že to by už byl příliš surový políček pro označení „enduro“.

Hodně mě také zajímalo, jak moc se v horku ohřeje ochranný plech nad tělesem výfuku. Představte si tu smůlu - připálit po cestě od moře do kempu slečně pozadí a být do konce dovolené bez sexu. To ale nehrozí, u rozhicovaného motoru lze na plechu kdykoli udržet ruku. Při delších cestách určitě oceníte velmi střídmou spotřebu, které se během nadstandardního zatížení při testu pohybovala na průměrné hodnotě 6,2 litrů na 100 km. Při objemu nádrže 22 litrů tak máte za každých podmínek zaručen dojezd přes 300 km (ale při poklidném cestování třeba i 400 km!).
Co při tak cestovním zaměření naopak příliš neoceníte, je absence centrálního stojanu, který je dodáván jako příplatkové vybavení.

Shrnutí

Sháníte něco na krátké dojíždění v jednom i na dlouhé cesty ve dvou, do města i na dálnici? Pořádnou velkou mašinu, ale ne moc těžkou? A aby moc nežrala a bezpečně ji zkrotil každý, ale přitom aby dokázala vzít za srdíčko a poskytnout trochu toho vzrušení?

Tak přesně tohle vše vám Suzuki DL650 V-Strom ve slušné míře poskytne a ještě za docela příznivou cenu. Malý V-Strom se na trhu pevně usadil mezi modely Honda 650 Transalp na jedné straně a Yamaha TDM 900 na straně druhé. Co proti Hondě Transalp ztrácí v menší využitelnosti v terénu, to bohatě vynahradí v celkovém pohodlí a živém a zábavném motoru na silnici. A přestože kvalita odpružení a celkový výkon a zátah se na kvalitním asfaltu nemohou měřit s parametry Yamahy TDM900, to majiteli bohatě nahradí téměř o třetinu nižší cenou.

Mě si Suzuki DL650 V-Strom nakonec získala. Zvykl jsem si na její vzhled, ocenil pohodlné svezení i velmi dobrou ochranu před větrem a obrovskou univerzálnost využití. Naučil jsem se vycházet s brzdami a ocenil nízkou spotřebu a velkou nádrž. V rámci dostupné ceny se lze spolehnout na to, že přiškrcený motor z SV asi dost vydrží a že podvozek od DL1000 také má bezpečnou rezervu. Co mě ale nejvíc namlsalo, je skvělá elastičnost i charakter motoru, který i přes výrazné utlumení přináší radost z malého bucharu V650.