Suzuki Avenis 125 vs. Yamaha RayZR: Dělnická třída od Japonců

Když se řekne skútr o objemu 125 cm³, dostáváme se z pohledu peněženky na hodně nejisté pole. Protože tohle je kategorie se snad největším rozptylem cen. Takové ty čínské pelechy (při vší úctě) začínají hluboko pod 40tisícovou hranicí, střední třída u tchajwanských, italských nebo japonských strojů je tak 70-100 tisíc a za top maxiskútry od Japonců nebo „velkou“ Vespu (rozuměj GTS) i v téhle kubatuře dáte stopade, ani nemrknete. Typický autař, který už má dost každodenního stresu při přejezdu ucpané Prahy, Brna nebo kteréhokoli jiného českého města s více než jedním semaforem a který praští do stolu, že takhle to dál nejde, otevře ceníky japonských nebo italských značek, protože o těch už slyšel, a polije ho studený pot, protože za Oktávku v bazaru nechal tři sta a třetinu až polovinu za skútr prostě nedá. „Nejsem blázen, nemám to pořádně kde parkovat a stejně nevím, jak často na tom budu jezdit…“ Naštěstí pro něj existují i u Japonců skútry 125 cm³, které se cenově docela blíží těm čínským, nicméně musíme si říci, že to je záležitost posledních dvou let. Protože Japonci už před lety rezignovali na levné skútry a soustředili se spíš na tu střední a top třídu. Jedinou výjimkou byla Honda se svým nezmarem Vision, který má ale objem 110 cm³ a je to takové esháčko ve velikosti XXS. Yamaha proti němu nasazovala retro model D'elight, který původně měl podobný menší objem a skvělou cenovku, jenže dnes už je to taky stopětadvacítka a jeho cenovka začíná sedmičkou. Ovšem před dvěma lety zničehonic Suzuki, která skútry předtím úplně odstřihla, přišla se sourozeneckou dvojicí Address a Avenis, které se liší pouze designem (první je retro, druhý moderna) s cenami lehce přesahujícími 60 tisíc korun, a loni ji ještě překvapivěji následovala i Yamaha, která za RayZR chce dokonce jenom 55 Palackých. To už jsou ceny, které našeho imaginárního autaře nevyděsí, ovšem ten se logicky začne ptát: nebudou tyhle nejlevnější stroje jenom pekelně ošizené prehistorické herky s líbivým kabátem? Stojí vůbec za to, uvažovat o takhle levném Japonci, zejména když to zemí výroby Japonec vůbec není? Rovnou vám můžeme prozradit, že vaše obavy jsou zcela liché. Ale pojďme si to probrat detailně.

Jako vejce vejci

Testovat tyhle dva skútry, to bylo, jako kdybyste chodili s dvojčaty, která jsou fyzickými proporcemi úplně stejná a mají i stejný vkus, akorát aby si je lidé nepletli, berou si na sebe jiné barvy. Dva takhle moc podobné stroje od dvou různých značek jsme vedle sebe dlouho neměli. Klikněte na kapitolu Technické údaje a pochopíte. Motory? Vzduchem chlazené dvouventilové jednoválce s téměř stejnými rozměry i parametry, výkon se liší o 0,4 kW a točivý moment o 0,3 Nm, přičemž se bavíme o nějakých cca 8-9 kobylách a 10 newtonmetrech. Fakt žádné rakety, navíc u obou najdete vedle elektrického startéru ještě nakopávačku! Co z technických dat nevyčtete, že Yamaha přichází s moderními technologiemi, když nabídne start-stop a dokonce i něco, co se ve světě automobilů označuje jako micro-hybrid. Startér-generátor vám totiž při rozjezdu trochu pomůže s odlepením se z místa. Tyhle věcičky by vám měly pomoci ušetřit palivo, ale když se podíváte na spotřeby 1,8 vs. 1,9 l/100 km, vidíte, že žádný dramatický dopad nemají. A podvozky? Ta samá písnička. Rozvor se liší pouze o 1,5 cm, což je nic, jinak brzdy úplně stejné, nádrže stejné, velikosti ráfků stejné, výšky sedel stejné, vlastně ten největší rozdíl spočívá v hmotnosti, kdy Suzuki na váze ukáže 107 kg, ovšem Yamaha ji trumfne, když se dostane dokonce pod metrák na 99 kg! A ještě má vzadu širší gumu a to už je ve výčtu odlišností vše. Takže má smysl vůbec uvažovat o Suzuki, když stojí sice hodně zajímavých 64 900 Kč, jenomže Yamaha je s 54 990 Kč o výrazných deset tisíc levnější?

Na palubě

Avenis i RayZR jsou prakticky archetypy městských skútrů, protože jsou hodně malé a extrémně hbité, všude se protáhnou a dostanou se z každé prekérky (pokud vás tedy z boku nesestřelí géčko s hvězdou na kapotě, v poslední době nejoblíbenější městské vozidlo Pražáků). Do ucpaného centra naprosto geniální stroje, na meziměstský provoz samozřejmě existují lepší. Co tím myslím, že jsou hodně malé, když na obrázcích vypadají jako kterýkoli jiný skútr? Je to o proporcích. Oba stroje se pohybují na malých 12“ kolečkách vpředu a vyloženě titěrných 10“ vzadu, přitom když se na ně podíváte, nepřijdou vám ta kola malá. To proto, že celé ty skútry jsou malé. Snad jen na Suzuki se nedívejte zezadu, protože ta její 90mm žiletka je až humorná, to sto desítka na Yamaze už přeci jenom nějak vypadá.

Co to pro vás znamená? Oběma výrobcům se z daných rozměrů podařilo vymlátit, co šlo, takže pro pilota mé velikosti, čili do 175 cm, je na palubě místa opravdu dost. Dominik ale měří o deset čísel víc než já a váží dvojnásobek, a pro toho už je to tady hraniční a zejména při otáčení musí přemýšlet o tom, kam s řídítky. Ovšem při normální rovnojízdě se i on s nohama za kapotáž bez problémů schová. A situace je stejná na obou strojích, protože Avenis má sice výš řídítka, ale zároveň má i výš podlážku, takže ten ergonomický trojúhelník je skoro identický. Zajímavé ale je, že pocitově mi přijde prostornější Suzuki. Možná za to můžou o fous užší řídítka Yamahy, možná fakt, že Avenis má více prostoru i uprostřed podlážky, nejen po stranách, kde máte nohy. Když jsme to měřili (odborně od oka), byla to plichta, ale z nějakého důvodu mi Suzuki přišla na palubě vzdušnější.

Na to, jak jsou ty skútry malé, dokáží nabídnout místa až nečekaně hodně, přičemž se nemusíte bát za sebe posadit i štíhlejšího spolujezdce. Ten má na obou skútrech k dispozici dokonce výklopné stupačky, ne jen nějaký trapný výlisek v podlážce jako třeba Vespa, a madla na držení. V tomto ohledu je na tom lépe Yamaha, u níž byste mohli přemýšlet i o tom, že sem nějak nabastlíte kufr, na Suzuki jsou ale jenom takové menší držáčky po stranách, neboť mezi nimi se nachází tankovací otvor. Jenomže u Suzuki si dokážete kufr dokoupit coby originální příslušenství, madla se vymění za lešení s odklápěcí základnou kufru právě kvůli tomu tankování, zatímco Yamaha pro RayZR žádný specifický držák kufru nenabízí a bude to hodně o osobní konstruktérské zdatnosti. U Yamahy palivo doplňujete po odklopení sedla, což u méně šikovných jedinců může znamenat, že si do podsedláku nacamráte benzín a věci zde uschované pak budou mít specifický odér. Tak hlavně abyste tam neměli chleba a šunku…

V podpalubí

A víte co? Když už jsme to sedlo otevřeli, tak se pod něj rovnou podíváme a probereme praktičnost obou skútrů. Podsedlový prostor v obou případech vypadá poměrně dostatečně, že by se do něj helma měla vejít bez problémů. Jenomže jak jsou to malé skútry, tak i ty podsedláky jsou takové XXS. A tady přichází zklamání na obou frontách. Že na integrálku, nedej bože odklápěčku můžete zapomenout, asi nikoho nepřekvapí. Ovšem nám se dovnitř nepodařilo nacpat ani moji „džetku“. Tedy takhle, do Avenisu jsme ji napěchovali a sedlo dokázali zacvaknout za cenu jeho prohnutí, což z dlouhodobého hlediska rozhodně není úplně zdravé pro sedlo ani pro helmu, u RayZRu jsme se nechytali vůbec. Nějakou úplně obyčejnou minimalistickou otevřenou helmu by asi podsedláky pojmuly, já mám na téhle LS2 Copter poměrně výrazně kryté i tváře plus dlouhé plexi, a to už byl problém. Tohle mě u obou skútrů mrzí asi nejvíce ze všeho.

Dál už se žádný boj o krále úložných prostorů nekoná, protože Yamaha se na veškeré další odkládací prostory zcela vykašlala a nechala Suzuki, ať v oblasti praktičnosti zvedne zrcátka vítězně nad štítek. Před koleny totiž máte nalevo uzavíratelnou schránku s USB zásuvkou, přičemž mobil se sem bez problémů vejde, a napravo je otevřená přihrádka, která v pohodě pojme 0,75litrovou láhev s vodou. Že Yamaha aspoň chabě kontruje háčkem na tašku? Smůla, Avenis má dokonce dva!

Vraťme se ještě za řídítka. Docela mě pobavily přepínače, které známe z japonských skútrů snad už od 80. let, nicméně Yamaha působí použitými materiály a tvarováním přeci jen o fous hodnotněji. Také má nalevo tlačítko již zmíněného start-stopu, Suzuki zase nalevo u brzdové páčky nabídne aretaci, takže máte parkovací brzdu. Skříňku zapalování má hezčí RayZR, Avenis používá takovou tu prehistorickou, ovšem praktickou, když otvor pro klíč dokážete uzavřít, takže se vám tam nikdo nemůže rýpat šroubovákem a taky vám do něj přímo neprší. Po otočení klíčkem se aktivují obyčejné LCD displeje, které však svou přehledností a čitelností jasně ukazují, že v jednoduchosti je síla. Mně možná o trochu víc vyhovoval displej na Suzuki, má více kolonek a ukazuje i teplotu oleje. Plus štítek před plexi na Avenisu nabídne i o fous lepší ochranu proti větru než ten na RayZRu, nicméně v obou případech je to takové minimalistické krytí.

Málo koní? Ale jděte…

Yamaha se svým generátorovým startováním chytá takovým tím těžko postřehnutelným způsobem, to u Suzuki je vždy slyšet charakteristické štěknutí konvenčního startéru (mimochodem u obou skútrů máte k dispozici i nakopávačku!), ale potom o motoru Avenisu skoro nevíte, je to vážně tichošlápek. Yamaha je na tom obdobně, taky žádný hlučil, moc mě ale nepotěšily lehké vibrace do podlážky ve středních otáčkách, zhruba při nějakých 50-60 km/h při ustálené rychlosti, což je přesně to tempo, jakým se pohybujete po městě. Není to nic závažného, zejména když v městském provozu neustále měníte tempo, ale Suzuki ničím takovým netrpí, takže si toho při přesednutí všimnete. A citlivé povahy si všimnou i toho, že Avenis má o něco říznější reakci na plyn, je takový živočišnější. Když jsme zkoušeli akceleraci 0-50 km/h, dávala to Suzuki o půlvteřiny rychleji než Yamaha s tou elektrickou asistencí při rozjezdu. Na druhou stranu, ve vyšších sférách, rozuměj tak od 70 km/h do té finální devadesátky, působil trochu živěji RayZR.

Domnívám se, že spousta potenciálních zákazníků vyřadí Avenis i RayZR z hledáčku, jakmile si přečtou technické údaje. Ani ne devět koní, to jako fakt? Standardem třídy je aspoň 9 kW, lepší samozřejmě ten legální limit 11 kW. Se šesti kilowatty se to přeci nemůže hnout z místa… Tak já vám něco povím. Tyhle skútry možná nejsou vítězi soutěže o největší svaly, ale z místa se dokáží odlepit úplně stejně svižně jako ty 11kilowattové, kterým v rozletu brání o třetinu vyšší hmotnost a které se musejí nejdříve roztočit, aby své koně mohly využít. Jak na Avenisu, tak na RayZRu ve městě vždy startujete z první brázdy, protože díky rozměrům obou skútrů se dopředu protáhnete i těmi nejužšími škvírami, a jako první jste i za křižovatkou. To byste museli natrefit na nějakého ultra závodivého mladíka za volantem divočejšího auta, aby vás porazil, a ještě to s největší pravděpodobností dokáže až za křižovatkou a v rychlosti, která dalece přesahuje povolenou padesátku. Pokud hledáte skútr na semaforové války, vůbec nekoukejte na to, že na papíře jsou tyhle skútry slabé. Protože ve skutečnosti vůbec nejsou a skvěle vyladěné rozjezdové spojky a variátory jsou důležitější než nějaké koně kdesi v maximu. Ani při tomhle režimu „ze světel pořád plnej“ vás provoz vyjde na pakatel, protože na 2,5 litru na sto se dostanou jenom ti největší mučitelé plynové rukojeti, při normálním provozu jste kolem dvou litrů.

Malá kola nevadí

„Jak to nemá šestnáctky, tak to je skútr na prd a ne do města, strašně to drncá!“ Tenhle názor není ojedinělý, nicméně podle mě není pravdivý. Zažil jsem spoustu skútrů na velkých kolech, které drncaly jak vétřieska, protože měly nepoddajné tlumiče. Výhoda velkých kol je při překonávání nerovností, protože velké kolo vám nezapadne do malé díry a nezakopává. Takže vám samozřejmě nebudu tvrdit, že Avenis s RayZRem díry a hrboly ignorují. Jenomže tady platí, že oč máte menší kola, o to schopnější tlumiče musíte použít, a přesně to v Suzuki i Yamaze udělali a přesně tohle jsou ty věci, které oddělují zavedené japonské a italské značky od těch řekněme méně zkušených.

Vepředu 12“, vzadu 10“, teoreticky byste měli sedět na ukrutných vytřasadlech, navíc mizerně stabilních vzhledem ke kratičkým rozvorům, prakticky ale jedete na úplně normálních pracovních skútrech. Jasně že nemůžete Avenise ani RayZRa poslat v osmdesáti do ostré pravotočivé na kočičích hlavách, ale to cílová zákaznická skupina stejně dělat nebude. Suzuki má takové trochu tužší naladění a celkově působí lehce sportovním dojmem, čili víc vás svádí k blbnutí na dobrém asfaltu a víc kope na tom horším, Yamaha je vláčnější a nabídne komfort od stroje s daným technickým řešením nečekaný. Důležité je také říct, že tlumiče fungují v širokém rozsahu – jelikož pode mnou krásně fungovaly, čekali byste, že pod Dominikem, který váží dvakrát tolik co já, půjdou na dorazy, ale vůbec. A naopak když s Domčou fungují dobře, řekli byste si, že s lehkým řidičem bude skútr poskakovat. Tak to také ne.

V čem jsou oba skútry naprosto fantastické, je ovladatelnost. A tady přesně přicházejí ke slovu ta malá kolečka a krátký rozvor. Plus samozřejmě hmotnost, protože ten metrák u Yamahy je prostě nic. Suzuki sice váží o osm kilo víc, což v daných intencích je poměrně dost, jenomže to za jízdy vůbec nepoznáte, působí úplně stejně lehce. Těžiště je nizoučké, sedí se nízko, prostě z těchto skútrů nemusí mít strach vůbec nikdo. A co musím též pochválit, jsou brzdy. Opět jsme u toho, že technicky je to tuhý pravěk, vzadu buben, vpředu 190mm kotouček s jednopístkovým třmenem, jenomže když vezmete za obě páčky (pravá brzdí předek, levá obě kola), oba skútry zastaví skoro na fleku. Suzuki na trochu menším fleku, její brzdy jsou vyloženě řízné.

Levné, ale ne laciné

Já jsem se tady na webu mnohokrát vyznal z toho, jak mám rád obyčejné levné stroje, které nejsou hvězdami výstavních mol, nemají špičkovou techniku ani ohromující parametry a na showroomech je najdete spíše někde vzadu, ovšem dokáží z minima vždycky vykřesat maximum. Mohou být horší než jejich mnohem dražší sourozenci, ale zase ne o moc, protože to by zase škodilo značce. A přesně tohle jsou Suzuki Avenis i Yamaha RayZR. Vidíte na nich, že to jsou úplně obyčejné skútry a vidíte i to, že nevznikly v Evropě, neboť ta Indie, kde je obě značky vyrábějí, z nich sálá na dálku, jenomže i když jsou na první pohled levné, tak ale nejsou laciné. To je totiž velký rozdíl. Všechno, co dělají, dělají dobře a z pohledu poměru ceny a výkonu, resp. nabízené užitné hodnoty (abyste si ten výkon nepletli s výkonem motoru), jsou to adepti na nejlépe utracené peníze. A jelikož jsou si oba stroje velice podobné použitou technikou i jízdně, tak vzhledem k desetitisícové cenové výhodě musím jako objektivního vítěze tohoto porovnání určit Yamahu. Ovšem moje srdíčko bije víc pro Suzuki, protože se mi na ní z nějakého spíše iracionálního než exaktně měřitelného důvodu jezdilo prostě lépe.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Dominik Valášek (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 184 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Který model byste si vybrali vy?

1. Suzuki Avenis 125
   Hlasováno: 29x
2. Yamaha RayZR
   Hlasováno: 47x

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE