Royal Enfield Goan Classic 350: Gipsies bobber z Indie

Nomen omen

Nebudu tu kolem toho dělat zbytečně tanečky a rovnou to přiznám. Goan mě prostě dostal. Protože tohle není další retro motorka, co se jen tváří jako retro. Goan je záměrně ulítlý. Barevný. Trochu hippie, trochu custom, trochu garážový bobber, trochu plážový cruiser z pobřeží Goa. Prostě takový „gipsies bobber“. A čím déle se na něj dívám, tím víc mě baví.

Když už jsem to nakousl, tak bych to měl teda pořádně vysvětlit. Málokterý motocykl má tak trefně popisný název jako právě tento. Slovo „Goan“ v jeho názvu odkazuje na Goa, tedy indický stát na západním pobřeží u Arabského moře. A „Goan“ v angličtině znamená doslova „z Goy“ nebo „goánský“. Royal Enfield tím míří úplně vědomě na tamní atmosféru a životní styl. Goa má v Indii pověst místa, které je trochu jiné než zbytek země – pláže, svoboda, hippie kultura, barevné festivaly, hudba, staré portugalské vlivy, custom motorky, pomalé tempo života. Takový indický mix bohémství, plážové pohody a lehkého chaosu. Proto Goan Classic 350 nevypadá jako klasický britský retro Royal Enfield, ale je mnohem uvolněnější a extravagantnější, což vyzařuje každým svým detailem, jako jsou například výrazné barevné kombinace, bílé bočnice pneumatik, „ape-hanger” řídítka, sólo sedlo ve stylu bobberu, chrom a spousta dalších dekorativních detailů.

Co je základem

Technicky stojí Goan na dobře známém základu Royal Enfield Classic 350. To znamená rám z řady J-platform, který dnes používá i Meteor, Bullet nebo Hunter. Uvnitř pracuje jednoválec o objemu 349 cm³, chlazený jak jinak než vzduchem, který dává výkon 20,2 koně při 6100 otáčkách a 27 Nm v nějakých 4000. Papírově to nejsou hodnoty, ze kterých se posadíte na zadek. Jenže tahle motorka se rozhodně neprodává pomocí tabulek s technickými detaily.

Motor je přesně o tom, co od Royal Enfieldu čekáte. Jednoválec s dlouhým zdvihem, klidný běh, hutný spodek a příjemný zátah od nízkých otáček. Nepotřebujete (si) ho honit, protože ani nechcete. Nejlíp funguje někde mezi třemi a pěti tisíci (pocitově, otáčkoměr není k dispozici), kdy si jen brumlá pod vámi a tlačí motorku vpřed takovým tím lineárním, poctivým způsobem, asi jako když jdete za kamarády směnit své těžce vydělané peníze za nové zážitky do vaší oblíbené osvěžovny.

Ta obyčejná pětistupňová převodovka k němu sedí dokonale. Komu by připadalo pět rychlostních stupňů málo, tak vězte, že je to ažaž. Spojka je klasická mokrá, ovládaná přes lanko. Žádná „kvikšiftrová hi-tech moderna” se tu pochopitelně nekoná. Kvalty tam zapadají kupodivu velice přesně a hladce, jak na stroji japonské výroby (teď se možná trochu rouhám). Jen ta řadicí páka mě docela otrávila. Řazení je stylem „pata/špička“, který osobně mám obvykle v oblibě, ale tady mi ten pedál na patu přišel v dolní poloze moc utopený, a tak se mi občas stávalo, že mi tam skočil při řazení z jednička na dvojku neutrál.

Jak pro včelku Máju

Goan má oproti Classicu trochu jinou ergonomii. Je nižší, nataženější a celkově víc „laid back“. Rozvor je rovných 1400 mm, motorka díky tomu působí stabilně a klidně. Sedlo je nízko, přesně 750 mm na zemí, takže se na něj člověk usadí hned přirozeně a navíc pohodlně. Navíc by z něj dosáhla na zem i Aťka Janoušková. Žádný boj při manipulaci nebo na parkovišti, mašina působí celkově lehkým dojmem. Jediné, co bych osobně upravil, je pozice stupaček. K tomuto stylu motocyklu bych uvítal, kdyby byly ještě více předkopnuté. A to má Goan stupačky vpředu jako Meteor, o dost dál než Classic. Přesto působí posaz více „klasikovitě”, já bych uvítal více té „Goan cruiserové” pohody a uvolněnosti. Věřím, že by se se změnou pozice stupaček zlepšily i výše popsané problémy s řadícím mechanismem.

Co se podvozku týče, je to stará známá klasika platformy J, tedy trubkový rám, vpředu klasická teleskopická vidlice 41 mm, vzadu pak dvojice tlumičů se šestistupňovým nastavením předpětí pružiny. Logo renomované značky byste na nich hledali marně, tady se jedná vyložené o rozpočtové komponenty indického původu. Ale nutno dodat, že mě svojí funkčností mile překvapily. Není to podvozek, který by vás lákal útočit na zatáčky s lačností po krvi. Ale to od něj nikdo nechce, v tomto pojetí motorkaření by to působilo nepatřičně. Tento podvozek funguje přesně v tempu, pro které byl postavený. Město, okreska, pohodová jízda krajinou. Žádná nervozita nebo přepálené reakce. Jednoduše „Easy Rider”. A v tomto rytmu působí až nečekaně komfortně a stabilně. Není zbytečně tvrdý, ani to není žádný houpadlo. Indičtí konstruktéři to za mě trefili tak akorát.

Král všech okresek

Jakmile se rozjedete, všechno do sebe krásně zapadne. Motor si pod vámi duní tím typickým jednoválcovým „puc-puc-puc“, který má Royal Enfield fakt dobře naladěný. Vibrace tam jsou, ale přesně v té míře, kdy dělají radost. Ani trochu to nepřipomíná ten klasický žentour, který ještě nedávno Enfield produkoval v podobě Bulletu 350/500 (myslím to v dobrém). Necuká to, neotravuje to, jen o sobě motor dává vědět se krásně „prdlavou” kulisou z designově velice hezky navržené koncovky výfuku.

Ve městě je motorka lehká na ovládání. Protahuje se snadno a díky nízkému těžišti a krátkému rozvoru působí menší, než ve skutečnosti je. Ona taky ve skutečnosti ani moc velká není, alespoň v porovnání s větším bratrem Super Meteorem 650, kterého mám tu čest sedlat už několikátý rok. Na okresce jí nejvíc sedí tempo kolem osmdesátky až devadesátky, tam motor vrní, podvozek je v klidu, člověk si jen užívá jízdu a stále mu zbývá něco málo z výkonové rezervy, kdyby něco... Když je potřeba, stovku drží bez problému kopec-nekopec, jen je potřeba včas řadit. Zvládne i víc, ale čím víc Goana ženete, tím víc poznáte, že jeho svět je někde úplně jinde. Ne v levém pruhu na dálnici, ale někde spíš na vesnických šoustkách, s rukou lehce položenou na plynu.

Ďábel skrytý v detailu

Brzdová soustava je klasika Royal Enfield a funguje, stejně jako podvozek, adekvátně k pojetí stroje. Dodala ji indická filiálka Bremba, tedy ByBre. Vpředu je dvoupístek a kotouč 300 mm, vzadu pak 270 mm a statečně působící jednopístek. Samozřejmostí je dvoukanálové ABS, bez toho by už v EU nikdo žádnou motorku neprodal. O přední brzdě lze s jistou dávkou nadsázky tvrdit, že má čitelný náběh. Čitelný i pro pomalého čtenáře, protože je tak trochu vlahý. Ačkoliv dělám obvykle přesný opak, tak tentokráte jsem si nastavil páčku brzdy na největší vzdálenost od řídítka, aby brzda dostala šanci pořádně zabrzdit. Zadní brzda mi paradoxně přišla od začátku potentnější, ale na to jsem si u motorek Royal Enfield za ty roky zvykl.

Kola jsou drátová, což k téhle motorce jednoznačně patří. Až mě trochu mrzí, že má můj Super Meteor kola pouze loukoťová. Zde jsou ráfky navíc přenádherné eloxované do barvy stroje a nutno vypíchnout fakt, že jsou bezdušové. Dojem exkluzivity podtrhnou bílé bočnice pneumatik. Vpředu je 19” ráfek obut do pneumatiky o rozměru 100/90, vzadu je pak „šestnácka” s pláštěm 130/90. Kola jsou hned vedle lakování 13l nádrže naprosto dominantním designovým prvkem celého stroje. Trochu jsem litoval, že jsem nedostal motorku s druhým barevným schématem, tedy tyrkysovou kombinovanou s oranžovou, které bylo hodně extravagantní. Ale to nové lakování s obchodním názvem „Rave Red” je též po čertech sexy. A to plastické logo ve stylu „golden coin z Pirátů z Karibiku”, no tak to je vyložená laskomina.

Time Machine

Royal Enfield Goan Classic 350 není motorka, kterou si kupujete kvůli výkonu. Je to motorka pro dobrou náladu a pocitech z ní. Když na ni sedíte, máte ruce nahoře na mini-ape-hangerech, motor si pod vámi brumlá, působí to neuvěřitelně uvolněně. Chybí tomu snad jen mít ta kopyta hezky před sebou. Nic vás netlačí jet rychleji, spíš naopak. Je to jednoznačně motorka ze soudku „time-machine”. Nemůžete se na ní sice vrátit v čase a poslat svoji bejvalku k vodě dřív, než jste si vzali hypotéku a ona si pak omylem sedla na vejce vašemu nejlepšímu kamarádovi, to bohužel neumí. Ale ten časoprostor kolem vás ohromně zpomalí, a to se počítá! Najednou si víc všímáte krajiny kolem sebe. Víc posloucháte motor, méně sledujete budíky. Ona by je vlastně ta motorka ani nepotřebovala. A přesně v tom je její kouzlo. Goan není o tom někam dojet co nejrychleji, je o tom užít si samotnou cestu.

Goan taky bude určitě motorkou, která rozdělí názory. Jedni řeknou, že je přehnaně barevná. Druzí, že je až moc extravagantní. Další nepochopí, proč má bobber zrovna vypadat takhle. A pak bude skupina lidí, kteří se na ni podívají a okamžitě si ji zamilují. Goan hraje na styl, pohodu, atmosféru, emoce a taky na exhibicionistkou stránku vašeho já. Protože si buďte jisti, že se za těch (bez „desetikačky”) 140 tisíc za vámi každý otočí. A někdy je to přesně to, co od motorky chcete nejvíc. Jen se po koupi vyvarujte jedné jediné, ale zcela zásadní chyby. Neusedejte na Goana s vědomím, že vás honí čas! To by potom jeho bylo kouzlo rázem pryč.

Informace o redaktorovi

Roman Bureš (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

• 

  Tankujte prémiová paliva MaxxMotion výhodně!

  S aplikací MyStation šetříte na každém kilometru. Stáhněte si aplikaci a rovnou čerpejte výhody zdarma! Prémiová paliva MaxxMotion s aplikací MyStation se slevou až 3 Kč / litr. Více o akci v aplikaci MyStation nebo na www.omv.cz.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE