Royal Enfield Classic 650: Dokonalý gentleman

Býti dokonalým gentlemanem není vůbec žádná legrace. Naštěstí žijeme v době, ve které vlastně nezáleží ani tak na tom, jak a co děláte, jako spíše jak u toho vypadáte. Pokud jste se narodili jako nekulturní dobytek, můžete svůj hendikep dohnat vhodně zvolenými doplňky a lidi na Instáči nic nepoznají. A jeden takový doplněk si dnes probereme.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Kristián z Comonwealthu

Royal Enfield Classic 650 je motocykl, který svým pojetím připomíná dobu dávno minulou, ve které se ženy oslovovaly madam a muži pane. Platila jasná pravidla, dodržovala se přísná etiketa a každý se narodil jen s jedním z pouhých dvou pohlaví, které už mu zůstalo až do penálu. Vše bylo hezky jemné a uhlazené, nikde nesmělo nic trčet, protože to by byl prohřešek proti bontónu. A přesně takový je i nový Classic, na kterém při bližším prozkoumávání nenajdete jedinou ostře řezanou linii.

Pohled oku lahodící začíná u oblých plechových blatníků a pokračuje přes kulaté světlomety, blinkry, kapkovitou 14,8l nádrž, kastlíky až po „pérákovské” sedlo. K dokonalé iluzi chybí už jen ty péra pod sedlem, o která nová reinkarnace Classica bohužel přišla. Bohatě to však kompenzují jiné detaily, jako jsou chromované retro ovladače na řídítkách, soudkovité hefty, kšiltík předního světla či oplechované teleskopické tlumiče. Tachometr je umístěn do klasické kapličky a celou tu „vintage” nádheru podtrhují ručně malované linky (které testovaná barevná kombinace, pro mě z nepochopitelného důvodu, bohužel nemá).

Praktická móda nového střihu

Retro kabátek nového Royalu je tak povedený, že pokud pozorovatel přehlédl novodobé prvky, klidně by jej zařadil mezi muzeální kousky. Pozornější divák ovšem velice rychle odhalí například kotoučové brzdy s hydraulickými dvoupístkovými brzdiči, které se zatínají do velkých kotoučů o průměru 320 mm vpředu a 300 mm vzadu. Výrobce se tentokrát rozhodl zatajit jejich původ a místo obligátního nápisu ByBre zdobí brzdiče emblém Royal Enfieldu. Mohu říct, že tento detail působí velice hodnotně, a přitom je to taková kravinka…

Z jakého je daný stroj století, prozradí i výbava kokpitu. V kapličce před řídítky nenašel svůj domov pouze analogový tachometr, ale pod ním se nalézá i jednoduchý LCD displej, zobrazující jen ty nejzákladnější informace, jako je stav paliva, ujeté kilometry, dvě denní počítadla (chcete-li tripy), čas a ukazatel zařazeného rychlostního stupně (ten je teda moc fajn). Musím se přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem tyhle jednoduché „digitálky” vzal na milost, protože mi trochu ten retro dojem kazily. Trochu mi při tom trávení napomohla šipková turn-by-turn navigace Tripper, která též úplně nezapadá do konceptu, zato je ale po čertech praktická.

Méně okatějším prvkem, který opět vyvrací veteránský původ, je motor. Jedná se opět o starý dobrý dvouválec s předsazenými ojničními čepy o 270 stupňů s charakteristikou simulující pravoúhlé véčko, disponující výkonem 34,6 kW a 52Nm točivým momentem. Ačkoliv se poměrně umně tváří jako pravověrný staromilský vzduchem chlazený agregát, ve skutečnosti s jeho chlazením částečně vypomáhá nenápadný olejový chladič. Důraz je na slově „nenápadný”, ne jak na indické Jawě. O přenos síly motoru se stará nečekaně antihoppingová spojka.

To neznáte Hadimršku, děvčata

Po usednutí za řídítka nové derivace enfieldího twinu je na první dobrou jasné, že je tu opět něco jinak a není to jen o jiných barvičkách či nádrži. Celá geometrie je trochu rozdílná, než na co byl člověk zvyklý u zbytku produkce Rojálů. Přispívá k tomu 1475mm rozvor, jehož hodnota je něco mezi Shotgunem a Super Meteorem. Jízdní pozice je vzpřímená, řídítka jsou blíže a jsou širší než na Shotgunu. Výška sedla je rovných 800 mm, poloměry vyplétaných kol jsou klasického poměru 19”/18”. Rozměry pneumatik narozdíl od „půllitrového” předchůdce hezky zmacatěly. Předek je nazut do 100/90 mm, tudíž máte daleko větší výběr v obutí. Na zadku se pak namísto 110mm užovky usadila poctivá „stočtyřicítka”.

Jestli něco tahle motorka umí, pak je to dělání prvního dojmu. V sedle při manipulaci na místě by do ní člověk vůbec neřekl, že bude trpět nějakým nepohodlím, vše je tak nějak přirozené. Ani hmotnost 243 kg bych jí rozhodně nehádal. Na druhou stranu na celém stroji najdete zhruba tolik plastu, jako je množství podkožního tuku na profesionálním kulturistovi v soutěžní formě, tj. absolutní minimum. Tudíž je ta vyšší tonáž naprosto obhajitelná. Na testovaném stroji byl z marketingových důvodů odstraněn zadní nosič se sedlem spolujezdce (prostě to takhle na fotkách lépe vypadá), a tak se na redakční váze nakonec ukázala hezky kulatá cifra 240.

Gentlegen

Jak už jsem poměrně barvitě popsal výše, pak z hlediska vizuálního nemůže být v případě Classica 650 o jeho „gentle-genetice” pochyb. A ani motor vás po nastartování a prvním zatažení za plyn nenechá na pochybách. Tak heboučký, kulatý a nezáludný motor aby člověk pohledal. Táhne hezky a čitelně prakticky od volnoběžných otáček. V praxi ani tolik nezáleží, co máte zařazeno, stačí jen otočit plynem a motor se posbírá z padesátky i na šestý rychlostní stupeň. Nejvíc šťavnaté je střední pásmo, kdy je agregát nejživější a umí naservírovat i velice zábavnou a svižnou jízdu. Točit ho „do mrtva” však postrádá významu, protože nahoře už z motoru o moc víc nevymáčknete a ani ke konceptu motocyklu to příliš nesedí.

V motocyklových radovánkách vás podpoří i přesná převodovka se zmíněnou antihoppingovou spojkou. Celé pohybové ústrojí zkrátka funguje na jedničku s bradavkou, a pokud by vám někdo neřekl, že sedíte na stroji ze země slona z krátkými ušními plácačkami, nejspíš byste tipovali původ spíše z Evropy. Kdybych chtěl zapadnout do preferované „duhové doby”, tak bych si ten motor vzal za ženu. Asi by z toho nebyly hezké děti, i jejich výroba by mohla bolet, ale nikdo by se mi nemohl divit. Ovládání je též v rámci cenovky na metál přes celá prsa. K dispozici máte parádně široké páčky, které jsou navíc stavitelné jak v případě přední brzdy, tak i spojky, což moje krátké prsty ocenily s povděkem.

Pajdavá realita

Kde už v kontextu s dokonalostí Classic trochu ztrácí, pak je to v brzdném účinku. Konkrétně pak u přední brzdy. Ne že by nefungovala, ale ten osiřelý dvoupístek má s bezmála čtvrttunou železa a pořádným chasníkem v podobě testovacího pilota co dělat. Na druhou stranu ten druhý dvoupíst vzadu brzdí víc než dobře, navíc se velice dobře dávkuje, takže když už přední nestačí, na zadní se zatlačí a je pak všechno oukej. Ani odpružení od Showy není úplně vhodně zvolené. Zdvihy 120 mm na předku ještě ujdou, ale 90 mm vzadu je zoufale málo. Navíc jejich naladění je dost tvrdé, takže pokud nevážíte kolem centu, budete mít s jejich prosednutím problém. To mi úplně nesedí v kontrastu s běžným 50kilovým Brahmaputrou, který bude takový stroj sedlat ve své domovině.

Svatá trojice řídítka-sedlo-stupačky též není z krajin medu a strdí. Při mé délce těla a končetin se nemohu zbavit pocitu, že bych sedlo potřeboval posunout alespoň o 10 cm dozadu, abych nebyl tak nahrnutý na nádrž a tím pádem neměl nohy zbytečně skrčené pod sebou. Potom bych si seděl jako pán, tedy za předpokladu, že by si konečně návrháři sedaček v Royalu vytáhli svoje hlavičky ze svých kakaových dírek. Jestli se někdy dočkám pohodlné sedačky na Enfieldu, půjdu a dám si porci curry navíc a nějakou himálajskou samohonku k tomu, abych ten počin náležitě oslavil.

Se sedačkou se však dát pracovat, resp. ji můžete nechat snadno přepracovat. Co však půjde jen velice těžko upravit, pak ochrana jezdce před atmosférickými vlivy. Kdo jste někdy jel na Rojálu s rovnou kapličkou, pak přesně víte, o čem mluvím. Ta motorka nemá naprosto pražádnou ochranu před protivětrem. Na 99 % nahatých motorek je před vámi alespoň tachometr, který nápor odkloní minimálně od prsou dolů. Tady není zhola nic, čili od pasu nahoru si vyžerete absolutně všechno, co vám příroda postaví do cesty. Pokud nejste a neživíte se tím, že taháte holými rukami kamióny po ranvejích na čas, bude pro vás jakákoli rychlost nad 100 km/h dlouhodobě neudržitelná.

Dokonalost neexistuje, ale je dobré snít

Dřív nebo později se do většiny z nás, disponujících nedostatečnou sebekázní, vryje při jízdě na Classicu jistý druh schizofrenie. Víte, že ta motorka není dělaná na jízdu v tempu. Ale vysvětlujte to tomu motoru, který chce pod vámi jet jak praštěný. Navíc je mašina díky krátkému rozvoru ovladatelná jak horské kolo. To vše je ve výsledku až kontraproduktivní a během testování mě několikrát napadla otázka: „A není to vlastně trochu moc, Antone Pavloviči?”. Není on vlastně pro takovou stylovku vhodnější ten třistapadesátkový dlouhozdvižný jednobuch, který známe z Classica 350?

Když to shrnu, tak abych by upřímný, je pro mě Royal Enfield Classic 650 z jistého úhlu pohledu trochu zklamání. Ne snad proto, že by byl špatný, ale moje očekávání byla nereálná. Stačí se na tu motorku podívat střízlivým okem a ono to ani jinak být nemohlo. Krátké zdvihy tlumičů, aerodynamika letící cihly, tohle nemohlo být o pohodlí. Jenže on je tak krásný a já ho takový prostě chtěl mít, abych si morálně obhájil jeho případnou koupi. Přál jsem si z hloubi své peklem zatracené duše, aby byl jednoduše dokonalý, ale byla to jen moje bujná fantazie, nebo spíš zbožné přání. Za mě to určitě není motorka z kategorie „Only one”. Ale i přes všechny její nešvary je boží a vlastně po ní stále toužím.

Utvrdil mě v tom jeden moment, během testování. Předjel jsem dlouhou kolonu aut před provizorním semaforem. Čekám si v klidu na zelenou a z auta za mnou vyleze chlap. Říkám si, že právě přišla ta chvíle, kdy jsem narazil na cholerika, který mě jde právě teď skopnout z té nádhery pode mnou. Zabořil jsem tedy nohy do asfaltu a pokorně čekal na odplatu za moji drzost. Týpek mě ale k mému překvapení jen poplácal po ramenou, ukázal mi palec nahoru (fakt palec, ne prostředníček!), usmál se a šel si zase sednout. Jako kdy se vám tohle stalo na nějaké motorce naposledy? Navíc na tuhle mašinu nemusíte do důchodu šetřit, testovaná základní barevná kombinace Vallam Red stojí 184 990 Kč, nejvyšší chromovaná verze pak o šest tisíc víc. Za ty prachy dostanete pořádnou porci stylu a zážitků navrch. Pak už záleží jen na tom, jak si to v sobě nebo u manželky obhájíte.