Rieju Aventura Rally 307: Přípravka na Dakar

Přiznávám, že jsem před testem neměl žádné velké očekávání, a dokonce bych řekl, že jsem třistasedmičkové Rieju maličko podcenil. I když jsem sledoval mezinárodní novinářskou prezentaci v Maroku, stejně jako prezentaci „továrních“ jezdců v rámci marocké rally, bral jsem vše s rezervou. Po tom, co se mi španělské Rieju dostalo pod ruce, ale musím uznat, že nefunguje vůbec špatně a poměr cena/výkon je v nejlepším pořádku.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Všechno začalo tak, že se španělská značka Rieju rozhodla nabídnout zákazníkům malý adventure stroj za přijatelnou cenu, který do jisté míry koketuje s kategorií rally. Jako základ v Rieju použili motocykl od čínského výrobce a ten po důkladném testování vývojové oddělení dotvořilo k obrazu svému. Připomínky přicházely od fabrických jezdců, kteří si tříkilo proklepli v rámci marocké rally a sepsali hezkých pár stránek s požadavky, které hodili na hlavu na vývojářům. Výsledek jejich práce si dnes můžete koupit za cenu 129 900 Kč a díky široké nabídce originálního příslušenství si ho můžete ještě dál ladit.

Hned úvodem musím podotknout, že testovaná Rieju Aventura Rally 307 není v holém základu, ale je vybavena Power Kitem za 23 500 korun, který se podílí na lepším výkonu, přesněji řečeno na dynamice, lepším průběhu výkonu a poskytuje také pár koníků k dobru. Power Kit obsahuje výfuk, řídící jednotku a filtr, motoru povolí vyšší otáčky a ve finále by měl přidat asi pět koní. Podle továrny posílí také točivý moment a vylepší výkon v nízkém a středním pásmu otáček. Sériovou záležitostí není ani poctivý kovový chránič motoru, kterým je testovací kousek vybaven a Rieju si ho cení zhruba na pět tisíc. Existuje také Rally sada 307R, obsahující již zmíněný chránič motoru, sadu polepů a pneumatiky Michelin Tracker v jednom balíčku.

Teď se ale podíváme na úplně sériové Rieju Aventura Rally 307. Jednoválcový čtyřtaktní kapalinou chlazený motor o objemu 293 cm³ dává 33,5 koní a točivý moment 27 Nm. Samozřejmostí je šestistupňová převodovka a antihoppingová spojka. Motor je uložen v páteřovém ocelovém rámu s přivařenou podsedlovkou, přičemž kyvka je z hliníkové slitiny. Pérování se zdvihy 235 mm na předku i na zadku se dá nastavovat a pro úpravu odpružení přední vidlice není potřeba nářadí. Jak se říká, v jednoduchosti je krása, a v tomto případě to platí nejen o vzhledu, ale také o technice. Nastavuje se zde pouze ABS, které je buď aktivní na obou kolech, nebo vypnuté kompletně na celé motorce. Aktivovat se musí režim Off-road a pak stačí tiskem vlastního tlačítka dát ábéesku pohov. Nic víc se nenastavuje, a to je u takto malého a jednoduchého stroje ku prospěchu věci. Samotný vertikální sedmipalcový displej nabízí poměrně dost informací, ale dá se považovat za střízlivý, přehledný a učesaný. Samozřejmostí je konektivita a dva USB konektory v jednom.

Asi nemá cenu připomínat, že offroadově orientované cestovní enduro Rieju Aventura Rally 307 stojí na dušových kolech terénních rozměrů, tedy 21 palců vpředu a 18 palců vzadu. Při nahlédnutí do technických tabulek překvapí údaj o velikosti nádrže, protože se do ní vejde 21 litrů. To je na danou kategorii hodně solidní a vzhledem k nižší spotřebě jde počítat s vyšším nájezdem na jednu nádrž a výrobce se nebojí mluvit o pěti stech kilometrech. Suché Rieju váží 137 kg a jeho jednodílné sedlo leží ve výšce 890 mm. Pod ním se nachází kazetový vzduchový filtr, ke kterému je jednoduchý přístup bez použití nářadí.

Už bych se nejradši viděl v terénu a co nejdříve se dozvěděl víc o offroadových kvalitách malého adventure stroje, který se tváří, že se narodil pro dakarské juniory. Jenže teď si ještě dám pár desítek kilometrů po silnici a asi se mi nedivíte, že vyhledávám především menší okresky, kde není nouze o zatáčky i horší povrch. Tak jak jsem očekával, Rieju není drobné pouze na pohled, ale drobným dojmem působí i za jízdy a nemá cenu zastírat, že nebude sbírat plusové body od čahounů. Já se svou výškou 173 cm nemám s ergonomií sebemenší problém, ale prostorově výraznější a těžší jezdci už brblat budou. Kompaktní dojem a jednoduchou stavbu ruší pouze výfuková koncovka za pravým chodidlem, která se mi plete pod patu, a pokud máte větší nohu něž čtyřiačtyřicítku, počítejte s kontaktem. Vše ostatní je v rychtyku a při jízdě vsedě nemůžu říct na adresu ergonomie ani popel. Plexi štítek ve stylu rally speciálů neumí zázraky, ale funguje tak nějak průměrně a alespoň trošku odvádí proudící vzduch, zejména když se za ním lehce přikrčím. Na výšku postavený displej mě informuje o nejnutnějších údajích a považuji ho za čistý, přehledný a naprosto adekvátní pro základní adventure mašinu s offroadovými choutkami.

Nemám pocit, že by na silnicích byla nuda, a i když se těším do lehčího terénu, dobře se na asfaltu bavím. Rieju se umí slušně rozčertit, a když mu nedám vydechnout, asfaltové svezení hezky odsejpá a užívám si vykružování zatáček, ale i výjezdy pod plynem. Ne že by třístovkový jednobuch trhal dlažební kostky, ale chuť do života má a při dynamickém otevření plynu na výjezdech z pomalejších vynglů se umí rozdovádět. Mile mě překvapuje velice slušné střední pásmo, ze kterého jde tříkilo s velkým apetitem do vršku. Kolem šesti-sedmi tisíc otáček dostávám ten nejšťavnatější výkon a kolem osmi tisíce otáček má smysl řadit další kvalt, protože dál už temperamentní divadélko nepokračuje. Příjemným zjištěním je to, že mě Rieju dokáže ušetřit nepříjemných vibrací, s nimiž jsem před svezením počítal. Opravdu vnímám pouze lehčí a přiměřené, ovšem v celém rozsahu otáček se nedá mluvit o něčem nepříjemném a už vůbec ne neúnosném.

Ani při průjezdu vesniček nemám důvod k nespokojenosti, protože Rally 307 je klidné a nechá si líbit klidné tempo legální padesátkou. Vzhledem ke kratší převodovce můžu bublat na čtvrtý kvalt a rozhodně necítím, že by se to jednoválci nelíbilo. Větší zábava přichází v zatáčkách, kde se dá i na velkých kolech a vyšším podvozku celkem upalovat. Už po prvních kilometrech jsem si přitvrdil pérování a musím ocenit, že přední vidlice jde naklikat rukou bez nářadí a zadní tlumič klíčkem od zapalování, který kvalitně supluje šroubovák. Říkám si, že v Rieju někdo buď přemýšlel a byl kreativní, anebo nevědomky vymodeloval klíček s hrotem ve tvaru prachobyčejného šroubováku, kterým si můžu doladit pérování. Přitvrzené pérování maká velice dobře a netrpí na potápění se na brzdách nebo až příliš měkkou charakteristikou, která u motorek této kategorie není ničím neobvyklým.

Tužší nastavení mi vyhovuje i na horších silnicích, kde to nedostávám sežrat ani na záplatách a výmolech. Vzhledem k tomu, kolik motorka stojí, si podvozek vede velice dobře a doufám, že ani v terénu nezklame. Když budu předbíhat, tak v závěru dne si dávám krátký dálniční přejezd a opravdu to není místo, kam byste se chtěli za řídítky 307 vracet. Dáte to, to ano, ale už jsou cítit lehké vibrace, motor točí vysoké otáčky a také podvozek dává najevo, že dálnice není hřištěm, kde by si malý adventure vrněl blahem, hlavně v otázce stability. Jestli se ptáte na maximálku, tak mi displej ukázal trojmístné číslo s jedničkou a pětkou na začátku, byť to chvíli trvalo, než se menší jednoválec do takové rychlosti rozparádil.. Ale zpátky na okresky a menší silničky za městem. Brzdy se dají považovat za průměrné a na přední páčku je potřeba vyvinout větší tlak, abych dostal požadovaný účinek, když potřebuju ostřeji brzdit.

Brzdím ve chvíli, kdy vidím na hezkou polňačku, kam okamžitě odbočuji a šup do stupaček v offroadovém režimu s kompletně vypnutým ABS na celé motorce. První, co vnímám, je drobná a lehká motorka do ruky, která se prezentuje jednoduchou ovladatelností a hravostí. Jízdní pozice není vůbec zlá a rozčiluje mě jenom výfuková koncovka pod pravou patou, ostatně stejně jako při jízdě vsedě. Plusové body dávám stupačkám, ze kterých jsem si sundal gumu, dobře tvarovanému sedlu i štíhlé stavbě a dobře umístěnému štítku. Nesedí mi jenom sériové gripy, přesněji řečeno materiál, ze kterého jsou vyrobeny a nebál bych se je nahradit pěnovými ve stylu rally rukojetí. Velice dobře se tváří utažené pérování a jeho práce na rozbité polňačce si zaslouží palec hore. Při svižném sklouznutí na polní cestě ho vyloženě nedostávám na lopatky, a když přihlédnu k ceně mašiny, mohu být spokojen. Bylo by hloupé po něm chtít vlastnosti několikanásobně dražších rally speciálů.

Motor je při chuti a s výkonem i dynamikou jsem v klidu. Samozřejmě, že k ostrým soutěžákům má daleko, ale na homologovanou mašinu splňující kritéria řidičáků A2 jede hezky. Když si chci utrhnout zadní kolo do driftu, nestačí vzít jenom za plyn, to dá rozum, a dost podobné je to v okamžiku, kdy si chci přizvednou přední kolo před louží nebo dírou. V tu chvíli musím drbnout s větší razancí za plyn a pomoci si spojkou, ale i houpnutím do stupaček. Důležité je, že Rieju reaguje a dokážu si hezky pustit žilou i na prachobyčejné polňačce. Tady se dá fungovat i na dost obyčejných homologovaných terénních pneumatikách od neznámého výrobce, které myslí z půlky na asfalt a z půlky na terén.

V náročnějším enduro terénu bych ale sáhl po ostřejším drapáku, protože brzy narážím na limit obyčejných pneumatik, které mi nedávají potřebné boční vedení, především na předním kole. Nicméně i tak si na enduro trailu si užívám svezení víc, než bych si ještě včera myslel, a čas od času se prolétnu vzduchem a párkrát to propálím po rozbité cestě plné kořenů. Pérování se nechce vzdávat a dělá všechno pro to, abych mi nedalo důvod ho zdrbnout. Opět musím konstatovat, že vzhledem k pořizovací ceně stroje odvádí slušnou práci a funguje lépe, něž jsem očekával, ovšem byl bych blázen, kdybych o čekával vlastnosti ostrého soutěžáku, který Rieju také umí a staví ostrá dvoutaktní endura staví na pérování KYB. Dokonce se civilní pérování hodně zdatně pere se skoky a srdnatě baští i divočejší dopady, kdy mi nedává příležitost seznámit se s dorazy. Zkrátka, v terénu je s třistasedmou kus legrace a nechá si líbit jak svižnější vrknutí, tak pohodové průzkumnické sklouznutí v nižších rychlostech. Přesně v tu chvíli se mi líbí pohodová reakce motoru na plyn a jeho citlivé dávkování, ale také to, že se v terénu můžu pohybovat rychlostí chůze a Rieju není proti.

Rieju Aventura Rally 307 si v terénu libuje tak jako já, a to je příjemným zjištěním. Dobře, zkušení offroaďáci si z něj sotva kecnou na zadek, ale věřím, že se budou dobře bavit a ocení, že relativně cenově dostupné malé cestovní enduro nabídne zábavné svezení. Rieju samozřejmě cílí na mladší motorkáře a začínající střelce, kteří se chtějí ponořit do tajů terénních adventure mašin. Výhodou je nižší váha, nepřekoňovaný motor a rozumná cena, která je nebude v hlavě limitovat. Aventura Rally 307 se nejlépe cítí na menších silničkách, na polňačkách a překvapivě také v členitém terénu, kde nabízí víc, než jsem čekal. Na dlouhé přejezdy po rychlých silnicí, natož dálniční přejezdy, to není úplně ono, ale zvládne to.

Zvládne také každodenní dojíždění po městě a jsem si jist, že i v takových chvílích nabídne poměrně dost fun factoru. A přesně o to jde. Je na každém, zda se spokojí se základním modelem v sériovém provedení, nebo sáhne po Power Kitu za necelých čtyřiadvacet tisíc korun, který 307 posadí zase o patro výš, případně po Rally paketu. Výš se ale vyšplhá také cena, tedy už nebude platit zajímavých 129 000 Kč. Dobré je, že motorku lze pořídit bez kitu a dokoupit ho až později, uznáte-li za vhodné, nebo dokonce životně důležité, a já to chápu.