journeyman_brezen




Tříkolová tříkila: Yamaha Tricity 300 vs Piaggio MP3 300

Motorkář je tvor až ohavně konzervativní a než akceptuje nějakou nezvyklost, trvá to roky. Jenomže u skútrů je to jinak, tam jde o praktičnost až na prvním místě a v západní a jižní Evropě je Piaggio MP3, první z tříkolek, velice úspěšné. Jeho nejnovějším vyzyvatelem je Yamaha Tricity 300 – dokáže porazit ikonu této třídy v přímém souboji?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Nalijme si čistého vína – on ten souboj nebude tak úplně přímý. Tedy, přímý bude v tom smyslu, že oba skútry postavíme vedle sebe, ale nehrají nám tady objemové a velikostní kategorie. Původní MP3 z roku 2006 bylo prostě maxiskútr a tahle varianta se, samozřejmě s většími či menšími úpravami, dělá dodnes. Akorát se docela změnila nabídka motorů, původní dvěpade už je dávno pryč, tříkilo jakbysmet, epizodní byla hybridní stopětadvacítka, jejíž výkonové manko (osminka na takhle velký skútr) pomáhal dohánět elektromotor připojovaný při akceleraci. Pro rok 2021 nám v původní „velké“ MP3 zbyl agregát jediný – pětistovka. Čili ten největší, co se do MP3 kdy dával. Ještě předloni byla v nabídce 350 v identické „kastli“, ovšem ta již dále nepokračuje a má to jednoduchý důvod – přišla třístovka. Podle názvů to moc nechápete, proč má MP3 300 nahradit třipade, většinou se objemy zvětšují, jenomže stačí jediný pohled a víte to okamžitě. Třístovka je totiž úplně jiný skútr, který s opulentní „velkou“ MP3 má společný akorát tak ten přední systém zavěšení kol a lehce designový jazyk. Tohle je městská štika, daleko bližší předchozímu modelu Yourban.

Třístovka vedle pětistovky - sami vidíte, že jde o úplně jiné skútry. Tříkilo je svým zaměřením podobnější staršímu modelu Yourban (vpravo)

Yamaha má genezi úplně opačnou. Zatímco ostatní firmy (kromě Piaggia především Peugeot a Quadro) tlačily tři kola ve formě velkoobjemových strojů, tři ladičky v roce 2014 přišly s modelem Tricity 125, takovým městským pracantem. Jednoduchá technika, žádné zamykání předku, jenž je navíc relativně úzký, zkrátka obyčejný“ městský skútřík, akorát má o kolečko víc. A taky tenhle přístup dokázal nadchnout spoustu zákazníků (i když jak kde, stát od státu šlo buď o úspěch, nebo naopak propadák), zejména když byl za férovou cenu a je dodnes, za osminkovou Tricity dáte 110 tisíc, za větší motor ve verzi 155 si připlatíte desítku. V roce 2018 Yamaha všem vyrazila dech tříkolovým motocyklem Niken, vybaveným tříválcovou osmpade, a loni mezeru mezi těmito stroji vyplnila Tricity 300, velký maxiskútr. Rozměrově podobná „velké“ MP3, proti níž bude ztrácet výkonově, motoricky však jako ta „malá“, již trumfne svými rozměry. Proti které verzi tedy Yamahu postavit, když nám Piaggio zákeřně stáhlo přímo konkurující MP3 350? Vyhrál to motor, porovnáme dvě tříkila, každé s jiným přístupem.

Tříkolovou éru u Yamahy začala Tricity 125, potom přišel Niken

Jak se líbí

Záleží na tom, jestli preferujete sci-fi, nebo máte raději takové milé tvary. Protože to přesně jsou tyhle dva skútry. Nejen že jde o souboj Davida a Goliáše, když se kouknete na vnější rozměry, protože Yamaha vypadá, jako by chtěla Piaggio spolknout (tím svým zvednutým čumákem), ale úplně jinak jsou pojaté i designy. Empé-trojka je v téhle nejmenší variantě s maličkou mřížkou pod tradičními dvojitými světlomety taková uhlazená a mile vykulená, působí jako skútrové mládě. Z fleku by mohla hrát v nějakém animáku a děti by ji milovaly. Blesk McQueen na třech kolech. Plexi vypadá být celkem vysoké, ale jen do té doby, než zjistíte, že přístrojovku přesahuje jen o kousek. On je totiž celý skútr jinak docela nízký. Tvary jsou italsky sportovní, my jsme měli v testu verzi Sport, která má dynamičtější lakování s červenými prvky, třeba zadní pružinou.

To Tricity se snad ještě víc než Xmaxu 300, s nímž sdílí pohonnou jednotku, rozměrově podobá Tmaxu. Ale design má vlastní, o dost ostřejší než u Tricity 125 a přísný dojem podporuje i zvolené barevné provedení, kombinující černé plasty s matnou khaki. Zatímco Piaggio své přední zavěšení trochu zakrývá, Yamaha jej naopak staví na odiv a přední světlo má snad o půl metru výš než MP3. A plexi jakbysmet. Dozadu potom přesahuje též o dost víc.

Jak se na nich sedí

Sednete na Piaggio a víte, že tohle je městský raubíř. Posez je hodně aktivní, sedlo tužší, ale příjemné, řídítka tak akorát široká i vysoká – hej, už budu moct vyrazit? Potřebuji ztrestat támhletu oktávku na semaforu… Ač je Italka pouze o 14 kg lehčí než Japonka, pocitově je mezi nimi rozdíl daleko větší, Piaggiu byste totiž řekli o dost méně než těch 225 kg. Ale to je těmi jeho rozměry.

Yamaha nabízí prostor pro posádku až opulentní a jako jediná ze všech tříkolek na trhu nabízí možnost si i trochu natáhnout nohy jako na běžném maxiskútru – to zatím žádný konkurent neuměl, všichni byli limitováni tou dvojicí kol vpředu. Yamaze se to tam podařilo dostat. Ochrana proti větru je podstatně lepší než u Piaggia, však se podívejte na tu výšku plexi – na MP3 nefunguje vůbec špatně, ale jen vzhledem ke svým rozměrům, na dlouhé dálniční přesuny to není, zatímco na Yamaze vám to vůbec vadit nebude. A o něco lépe se vzadu cítí také spolujezdec, byť i na Piaggiu má slušné místo. Občas ale více neznamená více pro každého, zatímco dvoumetrový Filip si na rozlehlé Tricity lebedí, pro mých 174 cm je toho prostoru už tolik, že nedokážu najít vyhovující pozici – když chci dosáhnout dobře rukama na řídítka, sedím na předním okraji sedla, a když si natáhnu nohy a uvelebím se v sedle, musím se k řídítkům ohnout.

Praktičnost a přístrojovky

Jak jsme na tom s výbavou? I malá MP3 nabízí všechno, co od skútru vyžadujete. Pod sedlem je slušný úložný prostor, kam strčíte helmu a drobnější nákup (výrobce tvrdí, že tam dáte dvě otevřené, asi by to šlo), fakt mě překvapilo, co se do takovéhoto prcka vejde. Nad přístrojovkou potom je malá schránka s odklápěcím víkem, strčíte tam mobil a najdete tam i nabíjecí zástrčku. Přístrojovka se ovládá z pravého řídítka, zamykání přední nápravy palcem z řídítka pravého. Ruční brzda je řešena táhlem před vašimi koleny, nad ní vlevo nahoře najdete ještě tlačítka denního LED svícení a vypínání kontroly trakce, ABS je samozřejmostí. Drobná samolepka vedle háčku na tašku napoví, že si skútr můžete propojit se svým smartphonem.

Také na Tricity ovládáte přístrojovku z pravého řídítka, tím ale podobnost končí. Pracoviště řidiče trestuhodně nenabízí jediný úložný prostor ani na klíče či peněženku, zato pod sedlem je hotový hangár, tam dáte dvě velké helmy a ještě nákup. A zatímco u Piaggia se pod sedlo dostáváte otočením klíčku v zapalování, Yamaha má zapalko bezklíčkové a otevírání sedla na čudlík. LED diody jsou tady použity na veškeré svícení, kontrola trakce i ABS nechybějí samozřejmě také, ruční brzda je ráčnová v kapotě před vaším levým kolenem a před tím pravým je 12V zásuvka – jen musíte vyřešit, kam ten nabíjený cajk uložit. Zamykání přední nápravy probíhá nezvykle levým ukazováčkem.

Pokud jste maniaci na propojování vozidel s telefonem, máte u Yamahy smůlu. Ač má přístrojovku novější a moderněji pojatou, nic takového nenabízí. A tedy co se vzhledu týče, mně osobně se tedy určitě daleko víc líbí ty dva kulaté ručičkové budíky u Piaggia, i když LCD displej mezi nimi už je pěkně fousatý. Tricity má jediný obdélníkový LCD displej, jenž sice nabídne dost údajů i přehlednost, ovšem v soutěži krásy by se určitě nedostal ani do krajského kola. Škoda, na to, jak Tricity vypadá dramaticky, bychom tady čekali něco zajímavějšího.

Jak jedou

Víte, co mě na těch tříkolkách kromě jiného baví? Jak umě dokáží maskovat ten svůj hmotnostní handicap proti běžným skútrům. Minimálně z rozjezdu, skoro jako by ani neměly o ty desítky kil navíc. Piaggio působí v městských soubojích na semaforech hodně živým dojmem, parádně se odlepuje z místa a i motor je takový ostřejší, má o fous hrubší projev, ale ne nepříjemný. Fakt má jen 26 koní na dva a čtvrt metráku? Tady vás baví po městě lítat, brát auta zprava-zleva a vůbec se chovat poměrně nezodpovědně. Chuligán na tříkolce, o jejímž designu jsem napsal, že je trochu dětský? Život je plný paradoxů.

A ještě paradoxnější je, že Yamaha při samostatné jízdě působí línějším dojmem, nemá ten zvukový ani vibrační doprovod, je utlumenější – ovšem když se postaví na start vedle Piaggia, jsou na tom úplně stejně! Fakt, zkoušeli jsme to několikrát, částečně i kvůli tomu, že Yamahu několikrát utnula kontrola trakce kvůli protočenému zadnímu kolu. Při plynulé akceleraci z nižších rychlostí je o fous lepší Italka, v těch vyšších zase přebírá žezlo Japonka, ale pořád je to tak nějak plus mínus nastejno. Yamaha potom více bodů sebere za jízdu po dálnici, papírově má o šest kiláků vyšší maximálku (120 vs. 126 km/h), ale hlavně ji dokážete držet snáze, na Piaggiu už je to kvůli horší ochraně proti povětří po chvíli docela boj. Na Yamaze jste v klidu.

Jak zatáčejí a brzdí

Tady je rozdíl podstatně větší než v motorech, protože se zde promítne spousta faktorů, včetně těch rozměrů a hmotnosti. A velikosti předních kol, protože vzadu sice mají oba skútry 14“ kolo, ale přední kola u Piaggia jsou o palec menší, zatímco Yamaha si drží 14“ i vpředu. Zajímavé je, že jestli na některém z těchto dvou strojů cítíte víc, že je vepředu něco jinak, je to právě menší a lehčí Piaggio. Překvapilo mě to už o rok dříve při porovnání s „velkou“ MP3 500, že u tříkila musíte trochu víc zabrat, abyste ho sklopili do zákruty. Není to zdaleka porovnatelné s tím hydraulickým systémem na Quadru, kterému trvá náklon snad půl roku, ale proti zlehka jdoucí pětistovce se zkrátka na tříkilu musíte víc snažit. Ovšem pozor, není to nepříjemné, jak sedíte za těmi docela širokými řídítky a v, řekněme, proaktivní jízdní pozici, tak to tak nějak zapadá do celkového konceptu. Naladění odpružení je spíše tvrdší, MP3 300 je prostě sportovec tělem i duší. To samé platí pro brzdy, fungují slušně, jen si musíte zvyknout na tvrdší chod.

Yamaha je proti tomu takové kanapíčko, hlavně tedy vpředu, vzadu už to taková sláva není. Také brzdy mají mnohem měkčí chod a docela valíte bulvy, jak tahle lokomotiva dokáže brzdit. Ještě více mě ale překvapilo, jak lehce a nenásilně padá Tricity do zákrut. Možná až moc lehce, chvílemi to působí, jako by vám ten předek snad podklouzl nebo co. Nepodklouzl, drží jako přibitý, jen prostě takovou hbitost nečekáte a musíte si na ni zvyknout.

A zvyk vyžaduje i zamykání přední nápravy. Tím nemyslím, že se to na každém skútru dělá jiným prstem jiné ruky (u Yamahy je to jednoznačně operativnější), ale jak se skútry po zmáčknutí tlačítka chovají. Piaggio zůstává neměnné po celou dobu své existence – jakmile vám skútr dá blikáním oranžové kontrolky najevo, že můžete nápravu zamknout (jedete hodně pomalu, nepřidáváte plyn), a vy tak učiníte, máte zamčeno „natvrdo“. V téhle pozici skútr zůstane. Je proto potřeba si dávat dobrý pozor, jestli třeba nejste nějak nakřivo, nebo nejedete směrem na nějaký hrbol. Cokoli vás dokáže rozhodit, když nejste připraveni, v tuto chvíli se totiž skútr chová jako čtyřkolka. V Yamaze se toto pokusili vylepšit a aretace je pružná – skútr dovoluje lehký výkyv na obě strany. Ovšem jak se mi ten nápad při hodině teorie líbil, tak v praxi mě tedy úplně nepřesvědčil. Mám-li být upřímný, docela mi lezl krkem. Pokud totiž nejste opravdu v naprosto vyvážené pozici, po zamknutí se skútr začne pomaličku kácet na tu kterou stranu. I když se dokážete udržet v sedle a skútr nepřevážíte, ocitnete se v docela velkém náklonu, z nějž už rozhodně z křižovatky bez nutnosti sundat nohy z plošin neodstartujete. Stejná situace je při parkování, zažil jsem pár infarktových situací, kdy jsem do zaparkované Tricity z boku omylem šťouchl a užuž ji viděl na zemi. Zlatá tvrdá aretace Piaggia, kterou mimochodem používá i Peugeot a Quadro – asi vědí proč.

Tak kterou?

Přeci tu, která se vám líbí a na kterou vám stačí peníze! A která se vám bude hodit více, protože zaměřením jsou Piaggio MP3 300 a Yamaha Tricity 300 poměrně dosti odlišné. Na komfortní cestování má Piaggio velkou pětistovku, také podstatně dražší, tam si připravte čtvrt milionu korun. Třístovka je městský ďáblík se slušnou výbavou, provokativní dynamikou a hodně vstřícnou cenovkou (na tříkolku), 180 tisíc za standardní provedení a o bůra víc za testovaný Sport. Yamaha je dražší, za tu dáte 215 tisíc, ovšem také dostanete více skútru a o fous lepší výbavu. Dynamicky potom je to překvapivě plichta.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Kterou tříkolku byste si koupili vy?

  1. Hlasováno: 26x
  2. Hlasováno: 40x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 100 Kč od 5 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Petr7474 přispěl 20 Kč
Freddy_X přispěl 20 Kč
Zdenek54 přispěl 20 Kč
MP22 přispěl 20 Kč
Jiroos přispěl 20 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist