ktm_srpen




Piaggio Beverly 400 S – Bella italiana

Legendární Piaggio Beverly pro letošní rok dostalo omlazovací kúru, lepší základní výbavu a nový čtyřstovkový silnější a výkonnější motor. Nové Beverly 400 S se tak stává nejvýkonnějším v historii tohoto modelu. Bude však nová čtyřstovka o tolik lepší než původní třistapadesátka?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Letí to, letí, je to už 20 let, co světlo světa spatřilo první Piaggio Beverly. Od té doby se dělalo v mnoha objemových variantách od 125 do 500 cm3 a aktuálně jsou v nabídce dvě verze: již z dřívějška známá 300 cm3 a úplně nová 400 cm3, jež nahrazuje dosavadní třistapadesátku, která byla ve výrobním programu italského výrobce pěkných pár let (2012–2020). Čtyřstovka nyní plní funkci ještě pořád docela hbitého městského skútru a zároveň nabízí dostatek pohodlí a rychlost potřebné při delších cestách a dojíždění do zaměstnání ze vzdálenějších destinací.

Cena Beverly je někdy uprostřed mezi čtyřstovkovými skútry. Její cena je 165 900 Kč a je shodná pro standardní verzi i sportovněji zbarvené S, za kterou však dostanete vyšší objem i výkon motoru. Základní výbava zahrnuje kompletní LED osvětlení, bezklíčkové zapalování, USB zásuvku a konektivitu Piaggio Mia. Třistrapadesátková konkurence umí být o kus levnější (Honda SH 350i za 140 tisíc, resp. Honda Forza 350 za 155 tisíc), ale i o něco dražší – Kymco Xciting S 400i i doprodávaná Yamaha Xmax 400 jsou za 170 tisíc, nové BMW C 400 X dokonce za skoro 190 tisíc.

Italská kráska v novém kabátu

Po dřívějších zkušenostech s předchozí třistapadesátkou jsem se na pokračování oblíbeného modelu hodně těšil. A na první dojem při osobním setkání mě toto italské dílo rozhodně nezklamalo. Z mého pohledu je nové Beverly obrovský fešák, a neříkám to jen proto, že mám pro stroje italské provenience prostě slabost. Vzhled modelu Beverly prošel pro letošek změnami, přibyly ostřeji řezané a výraznější hrany, ubylo oblých linek, ale pořád je to Beverly, které má svůj charakteristický styl a italský šmrnc, díky čemuž jej v záplavě ostatních značek snadno rozpoznáte. Se světlou metalízou perfektně ladí hnědé plasty a členěné sedlo.

S celkovým vzhledem korespondují také stříbrná hliníková kola. Moc se mi líbí nové provedení výfukové soustavy s pořádnou hranatou koncovkou. Prostě nové Beverly na svém vzhledu opět o něco více zapracovalo a z mého pohledu je ještě hezčí než předešlé provedení, jeho design je za mě dokonalým ztvárněním jižanské elegance a pohostinnosti. Navíc v té zlaté metalíze mu to naživo neskutečně sluší.

Prostoru a pohodlí dostatek i pro dva

Po usednutí na hezky provedené dvoustupňové sedlo nabídne Beverly dostatečný prostor pro dvě dospělé osoby. Posez na Piaggiu je přesně tak akorát, ani moc vysoko, ani moc nízko. Jen bych uvítal o něco výš položená řídítka. Prostoru pro nohy i kolena řidiče je dostatek, ani spolujezdec si na nějakou stísněnost nemůže stěžovat. Snad jen opěrka řidiče neumožnuje se v sedle volně pohybovat a na delších trasách tím pádem může někomu vadit, že se nemůže odsunout více vzad.

Nastupování do sedla je trošku obtížnější díky tomu, že skútr nemá rovnou podlahu. Potěší detaily, jako jsou pogumované podlážky či gumou zakryté prostupy zrcátek do kapotáže. Zadní stupačky jsou jednoduše sklápěcí. Kvalita zpracování a slícování jednotlivých dílů je na slušné úrovni, jen materiál plastu předního tunelu by mohl mít trošku jinou, odolnější strukturu. Při nasedání a vysedání se totiž velmi lehce okope a zůstávají na něm hodně vidět škrábance a šmouhy.

Co naopak pochvalu nezasluhuje, je plexi bez možnosti nastavení. Funguje průměrně, a pokud je vaše postava většího vzrůstu, určitě doporučuji zalovit v katalogu příplatkové výbavy a nainstaloval vyšší. Vzhledově upravená úsporněji tvarovaná zrcátka sice nenabídnou ohromující výhled vzad, ale jsou alespoň umístěna dostatečně široko od sebe a při jízdě se neklepou. V Piaggiu se také opět kulišácky vyhnuli možnosti nastavení brzdových páček – prostě všechno schovali pod kapotáž, což je docela škoda. Páčky jsou totiž hodně daleko od rukojetí řídítek a dosáhnout na ně bude pro řidiče s menší rukou trošku obtížnější.

Moderněji, digitálně, stále ve spojení

Umístění ovladačů je logické a nenapadá mě nic, co bych tady vytknul. Moderněji ztvárněné pojetí všech ovladačů působí hodnotnějším dojmem. Nově přibyla tlačítka pro spárování telefonu, otevírání nádrže a varovných světel. Analogové budíky staršího modelu nahradila modře podsvícená LCD přístrojovka, která nabídne všemožné provozní informace, od těch nejzákladnějších až po hodnoty spotřeby a dojezdu. Přístrojovka je za všech okolností dobře čitelná a údaje na ní se přepínají knoflíkem na řídítkách. Jednotlivé „tripy“ pak mají specifické přepínání krátkým stiskem tlačítka palubního počítače – vždy mi chvilku trvá, než na to přijdu.

Součástí základní výbavy Beverly 400 S je systém konektivity Piaggio Mia, který po spárování s mobilním telefonem nabízí řadu užitečných funkcí jako zobrazování příchozích hovorů a zpráv či ovládání hudby v mobilu. Krom těchto funkcí můžete na telefonu také sledovat aktuální informace o vašem skútru – otáčky, výkon, točivý moment, spotřebu a info o vašem stylu jízdy. Užitečná mi přijde hlídací funkce aplikace, která vám připomene termín servisní prohlídky či STK. No a pro notorické zapomínače je tu možnost uložení poslední polohy skútru a následné vyhledání. Hračičkové a milovníci technologií budou určitě spokojeni.

Co mi trošku vadilo je umístění panelu LCD mimo zorné pole řidiče. Pokud chcete sledovat údaje na palubce, vaše oči musí přestat sledovat dění před vámi, což je prostě špatně. Bezchybně nefungoval ani hlavní otočný spínač zapalování, který se nechal pro zvolení požadované funkce rád přemlouvat, ale asi je to hlavně o zvyku.

Praktičnost a úložné prostory

A jak si italská kráska vede na poli praktičnosti a užitku? Vzhledem k velikosti celého stroje jsem čekal o maličko více. Začněme hlavním úložným prostorem pod sedlem – ten je na první pohled hodně velký, ale při pokusu nacpat do něj dvě přilby naše plány pohořely (je nutné mít pouze dvě jetky). Nákup na víkendovou grilovačku se do něj ale bezpečně vejde. Líbilo se mi šikovně vymyšlené pouzdro na základní nářadí a naštěstí se zde nešetřilo ani na osvětlení. Sedlo se otevírá jednoduše elektronicky tlačítkem na řídítkách.

Další variantou pro uschování drobnějších předmětů je otevírací nevelká, ale uzamykatelná přihrádka před vašimi koleny, která pojme pár drobností a schováte sem i větší mobilní telefon, který si tu můžete nabít přes USB. Poslední možností, jak na Beverly něco přepravit, je vyklápěcí háček, jen škoda, že tu není rovná podlaha. Pokud bych měl praktičnost ohodnotit podle školního systému, byla by to známka dobrá, čili za tři. Pro všechny „kramáře“ a ty, kteří rádi převáží spoustu věcí, se pak nabízí možnost dokoupení topcasu z nabídky originálního příslušenství.

Motor

Nyní se dostáváme k asi nejpodstatnější a nejočekávanější změně „Beverlíny“, kterou je zcela nový motor označovaný 400 HPE. Kapalinou chlazený čtyřdobý čtyřventilový jednoválec je svým objemem 399 cm3 plnotučnou čtyřstovkou, která samozřejmě splňuje EURO 5. Oproti starší 350, jež ve skutečnosti měla objem 330 cm3, tady máme navíc 70 cm3, výkon narostl o nezanedbatelných 17 % a jeho vyšlechtěných výsledných 26 kW při 7500 otáčkách slibuje hodně svižné svezení.

Jenže po prvních ujetých kilometrech v sedle Piaggia u mě panují veliké rozpaky. Tak velké, až jsem normálně po pár minutách jízdy zastavil a šel se přesvědčit, zda se u dealera nespletli a nedali mi nějaký jiný skútr. Ale na kapotě vidím nalepený nápis 400 HPE, tak tady chyba nebude. Ptám se tedy sám sebe, zda za to může nová norma EURO 5, nebo máme prostě smůlu na „páteční kousek“, neboť motor v celém spektru otáček působí hodně utlumeně a přidušeně. Zatímco při akceleraci z nuly a v menších rychlostech to ještě není tak strašné, při rychlostech nad 100 km je projev motoru letargický. Rozdivočet ručičku na tachometrových 120 km/h dá pořádně zabrat a více se mu prostě nechce. Nemohu se ubránit vzpomínkám na předchozí „třipade“, která letěla naprosto bez rozpaků 160 km/h, čímž pokořila poslední číslovku na tachometru. Naše nová čtyřstovka jede pocitově jako staré tříkilo, v čemž mě nakonec utvrdí kamarád vlastnící Beverly 300 z roku 2010, který přijal pozvání na souboj, a v kopci mi dokonce mírně ujíždí.

Přiznám se, že nám v redakci hodně vrtalo hlavou, proč je projev nové čtyřstovky tak moc vlažný a bez života. A nejen nám, ale i v pražském dealerství, kam si testovací stroje českého importéra chodíme vyzvedávat. A tak i díky zkušenostem prodejce se zajížděním nových strojů vzniklo podezření, že stroj ještě není stoprocentně zajetý – v době testu svítila na počítadle ujetých kilometrů hodnota kolem 1000 km. Proto jsme uvítali možnost, vyzkoušet si další stroj z testovací flotily, který měl nakrouceno již 1800 km. Nebojte, nebudu vás dlouho napínat – jako rozdíl tady určitě je, zejména akceleraci z nuly vnímám o poznání razantnější, ale na druhou stranu nic, z čeho by se člověk posadil na zadek. Pln očekávání tedy beru druhou „Beverlínu“ na delší rovinku a zkouším z ní vymáčknout, co to jde. Výsledná tachometrová sto čtyřicítka z velkého kopce je sice lepší než původní výsledek, ale stejně to z mého pohledu úplně neodpovídá kubatuře ani papírovému udávanému výkonu. Svůj podíl na to může mít i nové Euro 5.

Ve městě šikovný, za městem pohodlný

Pomineme-li dynamický projev nového motoru, samotná jízda na novém Beverly je velice příjemná. Dlouhý rozvor 1550 mm a velká 16“ kola vpředu a 14“ vzadu jsou ideálním kompromisem jak pro drncání po městě, tak i pro vyjížďky mimo něj. Díky své celkové muskulatuře a pohotovostní hmotnosti 195 kg nebude Beverly 400 S asi úplně klasickým městským skútrem. Ne že by nebylo dostatečně obratné, ale ty dva metráky živé váhy jsou při pomalejší jízdě a při manipulaci na místě prostě znát a subtilnějším postavám může obyčejné „vyhoupnutí“ na stojánek dělat maličko problém.

Jinak se ale Beverly v městském provozu rozhodně neztratí. I přes zmiňovanou rozvážnost nového motoru na semaforech budete většinou frčet mezi prvními. A to nejen díky výkonu, ale svůj podíl na tom má naladění variátoru, kdy stačí opravdu maličko otočit plynem a veškerá síla je okamžitě přenesena k zadnímu kolu bez typicky skútrovského „zavytí“. Ve městě také přijde ke slovu pohodlné odpružení, které z vás ani na dlažbě nevytřese duši a člověka spíše pěkně pohoupe.

Ale ruku na srdce, ten, kdo si čtyřkilo pořídí, jej bude nejspíše využívat v hojné míře na delší cestování a výlety. A právě za městem na okreskách s kvalitním povrchem si tenhle skútr nejlépe užijete. Určitě vás bude bavit jeho spíše motorkový a hodně zábavný podvozek, který zvládne dost svižný polet, přičemž na tomto typu cest bude výkonu tak akorát. Sice mi přijde, že do zatáček se čtyřstovka nevrhá tak hladce a snadno jako menší třístovka, ale příkladná celková tuhost rámu s dobře naladěným odpružením v kombinaci s velkými koly nazutými do pneumatik Mitas Touring v jezdci vzbuzuje pocit jistoty. Platí tady beze zbytku pravidlo, že podvozek má být „rychlejší“ než motor.

Sportovnější a dynamické jízdě naprosto s přehledem stíhají i brzdy. Jeden kotouč o průměru 300 mm vpředu a jeden kotouč 240 mm vzadu se ukazují jako naprosto dostačující a škoda je pouze těch nenastavitelných páček, které navíc pro pořádný brzdný účinek vyžadují nutnost chlapského stisku. Ale pak brzdí perfektně. Naměřená spotřeba se během testu pohybovala mezi čtyřmi a pěti litry na sto kilometrů.

 

Závěrečné hodnocení

Nové Piaggio Beverly 400 S je typickým příkladem toho, proč jsou italské skútry tolik oblíbené. Dokáže totiž nadchnout hned na první pohled a je ještě krásnější, elegantnější než předchozí model. Navíc je to stále praktický a poctivě postavený skútr s pravým italským rodokmenem, který boduje skvělou prostorností, dobře naladěným podvozkem, brzdami a novou přístrojovkou. Není pak žádný velký problém přimhouřit oko nad nějakými těmi nedokonalostmi, mezi které řadím nový motor 400 HPE, který mě nedokázal svými výkony, celkovým projevem ani spotřebou přesvědčit ke generační výměně za starší třistapadesátku. Věřím však, že i přes uvedené výhrady si tento krásný skútr s Italským šarmem své příznivce a zákazníky určitě najde.

Informace o redaktorovi

František Hadt (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 193 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ vzhled, prostor a pohodlí
+ skvěle naladěný podvozek
+ nová přístrojová deska s konektivitou


- letargický projev nového motoru
- vyšší spotřeba
- nenastavitelné plexi


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 35 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist