Peugeot Speedfight 3

Design

Agresivní design se prolíná celým strojem, klínovité tvary jsou snad všude, kam se podíváte. Snad jen pneumatiky a rukojeti na sobě nemají žádnou ostrou hranu. Dva velké trojúhelníkové světlomety dominují přední kapotě a zdatně jim v tom sekunduje klínovitý vstup pro vzduch k chladiči. Přední špička kapoty nad kolem je pěkně „řízlá“ a navazuje na spodní část, která má na sobě průduch zajišťující odvod ohřátého vzduchu.
Boční vzhled stroje není proč kritizovat, protože má přesně to, co mít musí, aby se v dnešní době cílové skupině zalíbil. V červeno-černé kombinaci s bílými polepy jde o velmi vyváženou a líbivou skladbu. Při pohledu zezadu dominuje zadní oválná lampa s blikači a nad ní lehce přizvedlé křidélko sloužící také jako madlo pro spolujezdce.
Pokud se usadíte za řidítka, oči okamžitě sjedou ke kruhovému ukazateli otáček, který pod „stříškou“ skrývá kontrolky a ve spodní části rychloměr, palivoměr a tripmastery. Nesmím opomenout ani velmi pěkně ztvárněná zrcátka na designově pěkné stopky, na kterých zrcátka drží. Víčko nádrže je umístěno ve středovém lehce zvýšeném tunelu a je bohužel celé vyndavací, takže pokaždé při tankování ho musíte někam položit. Pod sedlo se vejde celá integrálka a není s tím vůbec problém. Pod sedlem v zadní části je také zátka pro nádržku s olejem pro oddělené mazání.

Posaz

Překvapivě při prvním usazení působí velkým prostorem. Nejen to, jak se dá sednout, ale není problém si posunout trochu i nohy vpřed. Bohužel do prvního zatočení řidítek, ty okamžitě narazí na koleno. A tak dopředu musíte koleno při otáčení buď dát ven a nebo hodně dovnitř. To je vše způsobené velkým rozsahem otočení řidítek, který hodně využijete po městě.
Pro jednotlivce není problém se vměstnat na tento stroj i s výškou 185 cm, pak ovšem vzadu pro spolujezdce zůstane jen málo místa. I když má připravené vyklápěcí stupačky, pro místo k sezení na víc než pár km to pro větší jezdce není.

Podvozek

Jednostranné zadní tlumení zajišťuje bílá pružina s boční plynovou „patronou“, která nabízí jednoduchou možnost regulace. Přední obrácené vidlice jsou se svými kratšími zdvihy opravdu sportovní a dostávají asi dost zabrat na našich kráterových silnicích. Napřed jsem se domníval, že v některé z testovacích jízd prováděných redakcemi před námi musely dostat strašlivou ránu, protože již začínaly pouštět olej. Odpružení i přesto bylo na velmi solidní úrovni a vysvětlení přišlo až po vrácení skútru - stroj byl ještě téměř nový a vidlice byly ošetřené konzervační vazelínou, která na sebe za provozu nachytala prach a tvářila se jako netěsné gufero. Zadní letmé/jednostranné zavěšení kola částečně kryje velká koncovka výfuku s tlumivkou, která bystrému oku okamžitě napoví, kolik taktu má motor tohohle drobka do počtu.
Obě brzdy jsou kotoučové s kapalinovým brzdovým systémem opatřeným už v základu pancéřovými hadicemi. (Varianta se vzduchovým chlazením má vzadu buben). Frézovaný kotouč při brzdění sevřou vpředu masivní desky a stroj vážící necelých 100 kg zastaví skoro na fleku. Při použití i zadní kotoučové brzdy je zpomalovací účinek hodně razantní a nejednou jsem si narazil kolena o přední plast a strachoval se jestli jsem neulomil klíček.

Jízda

První obhlédnutí naznačilo naději, že laděný výfuk Leo Vince nějakého toho půl koně přihodí a Speedfighter 3 pojede o chlup svižněji. Ale to, co přišlo mě skoro vysadilo sanici z pantů.
Motor se vytočil do zhruba tří-čtyř tisíc, až pak přišel tvrdší záškub variátoru a jasně je poznat, že tam rozhodně není sériový mechanizmus. Místo něj dovozce použil speciální variátorovou sadu Malossi, která natvrdo pošle stroj vpřed. Opravdu se mi od začátku nechtělo věřit, že tohle dokáže malá dvoutaktní padesátka, byť lehce podpořená sportovním variátorem a laděným výfukem. Taky jsem hned po zastavení z kolegy vypáčil informaci, že jde o původní blok motoru s kapalinovým chlazením s doplňkovým válcem Malossi a hlavou přestavěnou na 70 ccm. Pak už mi to dávalo smysl. Tachometr se totiž dokázal na rovinkách vyšplhat až k 94 Km/h. Běžná rychlost se pohybovala kolem číslice 85.
Na malých kolech 130/60 -13“ je v menších rychlostech stroj lehce vratký, ale pokud se přehoupnete přes třicítku, vše se stabilizuje a až do maxima nemáte žádný náznak problému. Přenášení váhy v náklonu zde ani při svižné jízdě není příliš nutné. Stačí dát koleno ven případně naklonit hlavu a Speedfight okamžitě reaguje. Pro ladné vykroužení oblouku je potřeba mít variátor stále v záběru a neubírat. Bohužel hlubší náklony způsobovaly smekání přední pneumatiky a dvakrát jsem musel vyrovnávat nohou, abych skluz pneumatiky chytil v čas a nevyválel se v krajnici. Ale přiznávám, že vybraná zatáčka nebyla ohledně podkladu právě ideální.
Na městské proplétání tato kombinace pro mne nepředstavuje ideální stav. Variátor zabírá příliš razantně a až ve vyšších otáčkách, než by mi bylo milé. Není to pozvolný nástup, a tak jen malé popojetí nebo otočka na silnici může přivodit nechtěné problémy. Pokud si na to majitel zvykne a ví, kdy začne variátor zabírat, bude daleko jistější.
Pokud se už točí kola a vy variátor udržujete v záběru, není problém přísun výkonu dávkovat. Pokud se při dojížděni na světla variátor „rozepne“ a řidič ho chce opět přivést na hranu záběru, čeká ho opět ten samý kopanec jako při rozjezdu. Sportovně založenou mládež to asi bude bavit, ale mně to na běžnou jízdu přišlo až příliš ostré. Ovšem když vezmu, že to má být stroj na vybouření, pak to dává jasný smysl. Tenhle stroj dělá čest svému názvu Speedfight.

Výkony a hodnoty

Motor standardně je dvoutaktní padesátka, která může být chlazena vzduchem a nebo kapalinou. Je zde výkonový rozdíl 3 Kw/6500 ot oproti 3,8 Kw/6800 ot. V případě testovaného stroje jde o sedmdesátkový kit s výkonem dle mého odhadu blížící se 8 koním. Na otáčkoměru se ručička nejednou dotkla i 9 tis. Sportovní variátor a laděný výfuk Leo Vince byly naladěny k vzájemné symbióze a k dravějšímu „pohledu na věc“. Tady si lze i uvědomit jak snadno lze u dvoutaktů „tůnit“ a výkon hnát stále výše. Stroj má oddělené mazání s nádržkou na 1,2 L oleje. Benzinová nádrž má 8 litrů.

Závěrečný dojem

Tenhle přiostřený kousek je voda přesně na mlýn cílové skupiny kupců, kteří si po koupi standardní verze mohou s výkonem ještě trochu pohrát. Určitě si ho nekoupí děda k nákupům a k odvozu na ryby, protože je to řízný společník pro adrenalinové zážitky.

Informace o redaktorovi

Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE