Triumph Explorer 1200 a Moto Guzzi Stelvio NTX 1200 8V

Stelvio NTX se mi dostalo do ruky na delší seznámení bezmála po 4 letech. Pravda v mezidobí jsem se několikrát s motocyklem setkal ať už v „původní“ klasické verzi nebo právě v této cestovatelsky vyšlechtěné s označením NTX, ale vždy to bylo jen na chvíli. Proto jsem příliš neváhal a v letošním roce se po několika letech k motocyklu opět v redakčním kalendáři připsal. Papírové předpoklady jsou dány, můj názor na tento motocykl po těch letech v podstatě také, ale tentokrát jsem se chtěl v tomto setkání soustředit spíše na pohled vývoje tohoto modelu a změny, které v průběhu let od jeho uvedení nastaly.

Jistě není tajemstvím, že letošní rok je možná v podání MG pro Stelvio tím posledním se vzduchem a olejem chlazeným motorem a proto určitá retrospektiva snad není tak úplně mimo (psáno před milánskou výstavou 2012). Zatímco v roce 2008 to byl velký návrat k historickým kořenům a bezmezná euforie všech příznivců značky pamatujících motocykly Quota a původní NTX, dnes postupným vývojem jde spíše o technické vylepšování představeného základu v rámci ostrého konkurenčního boje. V průběhu let se tak původní verze z roku 2008 dost změnila a podobně jako u konkurence především v podobě evropských značek, máme k dispozici verze dvě.
„Civilnější“ více orientovanou na silnici a potom tu cestovatelsky více vyhraněnou s označením NTX, která je tak hlavním aktérem i tohoto testu. Rozdíl mezi verzemi je o to více patrný s představenou druhou generací na podzim 2010, kdy se pomyslné nůžky mezi oběma modely ještě více rozevřely. Po letech mohu konstatovat, že Stelvio zraje jak dobré víno a především s příchodem jeho druhé generace bylo dotaženo alespoň z mého subjektivního pohledu téměř k dokonalosti. Sympatické je, že již rok po uvedení si výrobce vzal k srdci některé výtky zákazníků a novinářské veřejnosti a podnikl řadu úprav ke zlepšení stroje, což je mezi výrobci spíše výjimka. Motocykl se představil v cestovatelsky orientované verzi hned v následujícím modelovém roce 2009 a dostal výbavu v podobě hliníkových kufrů, padacích rámů, krytů motoru a mlhovek. Navíc bylo změněno zadní kolo umožňující osazení enduro pneumatik. Původní verze z roku 2008 byla jako živel na dvou kolech. Surový charakter a typický véčkový dvouválec prostupoval celým strojem. Chvíli si bylo třeba zvykat a hlavně dávkování plynu bylo třeba volit s rozvahou a stroj držet spíše více pod krkem, jelikož ve středním pásmu byl znatelný propad točivého momentu. Pokud jste si však na motocykl po pár kilometrech zvykli, byl na silnici mezi endury díky obutí nedostižný.
V tomto úhlu pohledu si vždy vybavím výjezd na rakousko-italský Jaufenpass, který mě osobně seděl s tímto motocyklem asi nejvíc. Především spodní pasáž od rakouské strany s ostrými vracečkami a úzkými lesními vlásenkami a nerovnostmi se zdál v nízkých rychlostech a prudkém podřazování a následných výjezdech z pohledu ostatních strojů podobného ražení adrenalinově nedostižný. Při správném dávkování přitom motocykl odměnil sportovním vrškem a podpořen tehdy silničním (180/55-R17) rozměrem na zadku dokázal přitom provětrat i stroje zcela jiné kategorie a ražení. Jízdu si bylo nutné trochu zasloužit, což sice stálo dost fyzické námahy, ale o to víc potom dokázal motocykl jezdce odměnit.
Nevyhovovalo to však všem a lidé chtěli spíše více uhlazenou verzi, což popravdě více svědčí i celkovému charakteru tohoto typu motocyklu. Konstruktéři zareagovali a tak krom jiného ve verzi pro rok 2009 upravili i vstřikování, dali větší airbox a došlo také na změnu tvaru vaček. Výkonová křivka se tak upravila a motocykl šel od spodu plynuleji. Jízda v nižších rychlostech tak byla podstatně příjemnější a plynulejší a bylo to tak trochu zkrocení jejího výbušného charakteru. Již od počátku se jako bezproblémový jeví aktuálně využívaný koncernový kloubový hřídel, který je v tomto provedení neodmyslitelnou součástí většiny strojů značky.
V modelovém roce 2011 přišla druhá generace motocyklu a řada více, čí méně důležitých modifikací. Jistých změn doznala kapotáž, která má u aktuální verze spolu s pozměněnými blinkry celkově agresivnější vzhled. I tak se však jedná o dost specifickou záležitost, která se nemusí každému líbit. Mezi změny zásadní patří však bezesporu navýšení objemu palivové nádrže, která má tak u aktuální verze velice komfortní objem 32 l. Vedle modernizovaných přístrojů navíc přibyla 12V zásuvka.
Ta však není jediná. Další potom totiž najdete v malém odkládacím prostoru pod nově pozměněným sedlem, které lze nastavit do dvou poloh (820-840 mm). Osobně při své výšce 182 cm jsem se zprvu snažil v rámci testu dát sedlo do vyšší polohy, ale pocitově jsem motocykl hůře kontroloval a na samotném usazení se příliš nezměnilo. Nakonec tak u mě zvítězilo nižší umístění.
Nic není dokonalé a zde tomu není jinak. Hlásiče náklonu na stupačkách by mohly být o trochu delší. Člověk si několikrát brnkne špičkou boty, než si zvykne na jejich umístění, ale to je jen detail. V případě potřeby lze do určité míry pozměnit nastavení řidítek. S tím jsem neměl problém. Ačkoliv se to na první pohled tak nezdá, trochu mě trápila dosažitelnost některých tlačítek. Konkrétně vypnutí ABS a spouštění výstražných světel.
Motor je v základu pořád původní koncepce, jen obdržel nové vačky a větší vstřikovací hrdla. I nadále tak má nezaměnitelné charizma 8V s mohutným brzdným účinkem. Což lez brát jednoznačně pozitivně. V rámci modernizace dostal motocykl novou řídící jednotku, která zajišťuje nově i kontrolu trakce. Vše lze však na přání bez většího úsilí vypnout. Za zmínku rovněž stojí nové větší brzdové kotouče, které tak mají vpředu průměr 320 mm doplněný o zadní o průměru 282 mm.
V rámci redakčního testu jsem přibral na delší cestu i spolujezdce. Ten se vešel bez větších problémů, jen v případě namontovaných kufrů seděl o trochu více vpředu, než by bylo bezpodmínečně nutné, i tak však rozhodně netrpěl na nějaké nepohodlí. Při hmotnosti 282 kg s plnou nádrží rozhodně nelze čekat mimo asfalt zázraky, avšak z pohledu delších cest po nezpevněném povrchu, či šotolině bych neviděl zásadní problém. Na místě je to trochu dřina, nicméně jakmile se dá tenhle koráb do pohybu, vše se zklidní, motocykl drží svědomitě stopu a bez okolků poslouchá Vaše příkazy. Zkrátka poctivý kus železa s kvalitním motorovým základem a italským rodokmenem, který se rozhodně neztratí v davu bavorských speciálů a anglických gentlemanů na cestovatelském dýchánku.