husqvarna_svartpilen_801_2




Moto Guzzi Bellagio 940

Po nedávném představení modelu 1200 Sport je zde opět po kratší době svěží italský vánek od jezera Como, tentokrát v lehce umírněnější podobě zcela nového motocyklu Bellagio. Název příznačný pro městečko v okolí jen potrhuje silného ducha a styl tohoto italského motocyklu, který svádí k divokým projížďkám ve stylu chopper&cruiser. Škatulkování však pro tento stroj tak nějak nesedí a i když je zde obchodní snaha motocykl někam zařadit, více než co jiného je stroj především svůj a originální. Bellagio je typickým příkladem motocyklu, který tak trochu bourá klišé a vnáší opravdový neklid do zažitých norem a tabulek prodejců. Tento italský vibrátor je tak od každého trochu a pokud bychom měli hovořit o nějaké snaze na něco navázat, napadá mě snad jen před nedávnem ukončená řada V11. Bellagio je však především ryzí porce nadšení z jízdy, která je gradována přesně v duchu svých zakladatelů účelností a nezbytností, která tímto strojem prostupuje stejně tak, jako vibrace typicky obnaženého 90◦ V-Twin motoru.

Kapitoly článku

Vývoj a design

Italská Moto Guzzi nás v posledních letech stále častěji překvapuje novými a vpravdě originálními motocykly, které ji tak řadí stále výše na motocyklové výslunní. Tento pozitivní trend a oživení se započal již v devadesátých letech, kdy modely jako California, Nevada a V11 Sport přinesly potřebné oživení. V současné době je značka pod patronací silné skupiny Piaggio Group, pod jejíž křídla přišla spolu s Aprilii v roce 2004, a rozhodně jí to svědčí.




Samotné Bellagio bylo představeno v loňském roce na milánské výstavě, kde spolu s modelem Griso 8V, 1200 Sport a cestovním Norge 850 bylo šlágrem expozice značky. Celý stroj působí velice jednoduše, avšak účelně. Komorně černé provedení s masivním logem na objemné kovové palivové nádrži (19l) je spolu s širokými “T“ řidítky v ostrém protikladu s minimalistickou úzkou zádí. Ta zakončená plastovým blatníkem s menším koncovým světlem nestydatě odhaluje letmo zavěšené kolo (180/55-ZR17) nerozlučně spjaté s kloubovým hřídelem systému (CA.R.C.). Vše je doplněno mohutným spletencem svodů, které ústí do dvouhlavňové ráže hřmících koncovek. Jednoduše radost pohledět.


O jezdcovo pohodlí dbá kromě jiného poctivě čalouněné sedlo, které přináší i přes menší rozměry dostatek komfortu. To však jednoznačně neplatí pro spolujezdce, který je zde brán spíše do počtu, i když na nějaké to přiblížení v rámci projížďky kolem bydliště to asi stačí. O to více překvapení přináší prostor pod sedlem, který nabízí poměrně slušné zázemí na nezbytnou výbavu a nějaké ty drobnosti, avšak na každodenní používaní to zrovna není. Středem všeho dění, je jak je u Moto Guzzi zvykem, motor 90° V-Twin, koncepčně to dědictví legendárního Giulio Cesare Carcana. (První takto koncipovaný motor do V značky Carcano byl uveden na trh modelem Guzzi V7 s motorem o objemu 703 ccm v roce 1967.) Ten tvoří samozřejmě nenahraditelnou image stroje, kterou již jen dokresluje vpředu použité klasické kulaté světlo a minimalistický plastový blatník.





Přes notně tradiční vzhled je však stroj prošpikován ryze moderní technikou. Již z uživatelského hlediska je to patrné na přístrojích, kterým i přes notnou snahu o retro nechybí rozhodně moderní prvky soukmenovců koncernu. Klasický dominantní ukazatel rychlosti je šikovně doplněn o moderní LCD s palubním počítačem, který najdeme na všech aktuálních modelech. Ovládání jednotlivých funkcí je čistě intuitivní a funguje prostřednictvím ovladače na levé rukojeti. Funkcí je zde více než požehnaně od volby jazykového prostředí, denního počítadla až po stav nabití baterie a třeba průměrnou spotřebu paliva. Naštěstí opravdu důležité údaje jsou i nadále řešeny formou klasických kontrolek, což spatřuji v tom všem dění za vítězství rozumu.


I přes všechny vymoženosti působí kaplička s přístroji velice uhlazeně a rozhodně nijak rušivě. Jedinou výtku snad lze mít k poněkud horšímu nasvícení kontrolek na přímém slunci, kde se přehlednost údajů trochu ztrácí.


Jezdec je usazen na motocyklu spíše vzpřímeně a s rukama na široce roztažených řidítkách je to hned od prvního okamžiku především o silných emocích a vnímaní vibrací lehce skotačivého motoru, s kterým máte maximálně možný kontakt. V-Twin dá jezdci o sobě patřičně znát hned na první nahození. Pokud bych to měl s něčím v minulosti srovnat napadá mě zde přímá úměra snad jen k americkému H-D Sportster XL 1200R, kde však byly vibrace i přes nově použité silentbloky ještě razantnější. Naopak zde, díky jinému uložení motoru, nalezneme nezaměnitelný “kývavý“ charakter.





Díky vzpřímenému usazení je z motocyklu dostatečný výhled, což do značné míry podpoří i větší a velice přehledná zpětná zrcátka. Usazení je sice vzpřímené, ale podobně jako na “nahatých“ strojích spíše sportovního charakteru s umístěním stupaček zde však nepatrně více vpředu. Nohy má tak jezdec doslova v zákrytu mohutného dvouválce, který Vám tak dokáže za nepřízně a nižších teplot i trochu přitopit. Po stránce vzhledu a funkčnosti potěší i v základu řada dalších drobností jako pancéřové hadice a další více, či méně důležité vychytávky zlepšující celkový komfort a technickou dokonalost.
Vyzdvihnout je třeba také dílenské zpracování, které se jeví jako bezchybné. Navíc je zde patrná snaha o zakrytí co největšího množství kabelů a technických částí. (např. kryt-oplastování táhel plynu, skryté vedení kabelů druhé svíčky na hlavě motoru atd.). Po této stránce nelze motocyklu skutečně nic vytknout.


Za velice vydařené lze rovněž považovat klasická leštěná vyplétaná kola, která se k takto koncipovanému stroji více než náramně hodí. Trochu kritiky rozhodně snese stojan “policajt“, který díky docela strmému stoupání vůči motocyklu neposkytuje vždy dostatek jistoty za všech okolností. Nejedná se však o extrém, jako je tomu například na některých dalších značkách italské konkurence. V rámci příplatkové výbavy bude samozřejmě k dispozici ucelená řada příslušenství, která však k datu uzávěrky tohoto článku není zatím známa. Z neoficiálních zdrojů máme informace, že by mělo být k dispozici příplatkové plexi, brašny na nádrž a zadní sedlo, padáky k motoru a v neposlední řadě ucelená kolekce oblečení podobně jako k dalším modelům značky.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (4x):
Motokatalog.cz



TOPlist