Malaguti Dune 125 vs. Yuki 125i XTR: Ohrožený druh

Text: Jan Rameš , Lukáš Růžička | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček , Honza Fuka | Zveřejněno: 7.7.2020 | Zobrazeno: 15 584x

Kapitoly článku

Naprosto musím souhlasit s Honzou, že motocyklů a skútrů je na trhu v kategorii A1 relativně dostatek, ale pokud toužíte po motocyklu na dobrodružnější cestu, máte tak trochu po radosti. Situace při výběru není úplně ideální, ale naštěstí ještě není katastrofálně zoufalá. Stále je po čem sáhnout. Důkazem budiž právě tato dvojice v testu, která drží stále i přes všechny emisní normy hrdě pomyslný prapor s nápisem A1 v cestě za dobrodružstvím a zábavou.

Zatímco znovuzrozená Malaguti pod novým majitelem KSR Group GmbH a zázemím Zongshen Piaggio sází na velice osvědčený a převlečený koncept již dávno představené Derbi Terra, tak naproti stojící Yuki v podobě modelu XTR na to jde s čistokrevným čínským podáním a “pouze“ licencovaným motorem Honda. Vše rovněž Made in Zongshen. Při troše štěstí se tyhle dva motocykly už možná jednou viděly, a to někde na paletě v Číně. Můžeme tady samozřejmě vést nekonečné diskuze, jestli je to dobře, či nikoliv a co je to za nový trend v podstatě recyklovat již historicky uvedený motocykl pod jinou značkou, ale ve výsledku se stejně asi nikam nedostaneme. Zkrátka co člověk, to názor, ale nás tady zajímá především výsledek a ten ani v jednom případě není rozhodně špatný. Troufnu si tvrdit spíše naopak, je více než dobrý. Současná čínská výroba, respektive alespoň její část, je dnes již na hony vzdálena tomu, co jsme z této oblasti a části asijské produkce byli zvyklí vídat na poli motocyklů ještě před několika lety. Je tedy podle mne jen otázkou času, kdy se hojně začnou objevovat zcela nové značky, které však již budou plnohodnotně soupeřit i s aktuální konkurencí ve vyšších objemových třídách mimo právě testované stopětadvacítky.

Pojďme ale již k dnešní soupeřící dvojici. V ČR všem dobře známá Yuki sází s XTR tradičně na rozpočet a přidává v základu plnou výbavu, kterou jí Dune může jen tiše závidět. Naopak velice výhodnou výchozí pozici hned na úvod a při prvním svezení ztrácí alespoň v mých očích XTR kvůli slabšímu vzduchem chlazenému motoru. Nicméně v rámci kategorie má zcela jistě co nabídnout, o čemž se důkladně přesvědčil již Honza v loňském roce.

Naproti tomu novinka od Malaguti nenechá nikoho dlouho na pochybách. Již při prvním pohledu a několika kilometrech v sedle je to jasné. Před námi stojí prověřená a odladěná koncernová sázka na jistotu s rodokmenem Derbi. Několik málo detailů a samolepek s lakováním na tomto faktu nemůže zkrátka nic změnit. Ve výsledku to ale nevadí, stejně jako pěkné červené provedení a loga Malaguti. Jsem za to vlastně rád, že tento motocykl dostal opět příležitost být tu dále s námi. Jeden hned tak ví bez zbytečných překvapení, oč tu běží. Výsledek každopádně potěší, a možná i tak trochu ospravedlní v základu vyšší pořizovací cenu oproti XTR. Původní vzor od Derbi totiž rozhodně vždy patřil k tomu nejlepšímu, co šlo v této kategorii získat.

Nadčasový líbivý vzhled zůstal a jak se zdá i slušné zpracování. Navíc je tu jedná jasná devíza, a to v podobě kapalinou chlazeného motoru posazeného přesně na legislativní hranici A1 kategorie s disponujícím papírovým výkonem 11 kW. Na tomto motocyklu mě rovněž baví měkčí podvozek, který se výborně hodí k pojetí motocyklu na pomezí města a dobrodružství. Brzdy fungují o něco lépe než u konkurenta XTR, ale při razantnějším brždění se měkčí přední vidlice výrazněji potápí. Oproti XTR chybí rovněž vzadu přepákování. Trochu rozpačitý jsem také z páky zadní brzdy, která má hodně spartánský tvar.

Naproti tomu XTR potěší svými dospělými proporcemi a lépe fungujícím podvozkem. Když se k tomu přidá navíc výbava v podobě přídavných kufrů, padáků a většího plexi, je tu rázem plně připravený maloobjemový motocykl k cestě za dobrodružstvím. Již při prvním usednutí si připadám při svých 182 cm, že sedím celkově na dospělejším stroji, než ve skutečnosti tento motocykl je. Sedlo je výše, lépe se poskládám a o chlup pohodlněji působí i širší stupačky. Více než proti větru při maximálních rychlostech vás zde ochrání spíše proti dešti rovněž mohutnější plexi.

Dune je v tomto ohledu naproti tomu vybaven podstatně střízlivěji, což samozřejmě koresponduje i s jeho celkově užším a odlehčenějším charakterem, a i v reálu patří k těm obratnějším z této dvojice, což platí i pro manipulaci na místě. Ani zde nechybí příprava pro příslušenství v podobě zadní plastové plotny, na kterou lze získat topcase, ale ten je již za příplatek. Z hlediska ergonomie řízení a ovládacích prvků jsou na tom oba motocykly v podstatě nastejno. Z hlediska funkcionalit velice podobné ovladače nijak zvláště nevybočují ze zavedeného standardu a jde spíše o zpracování a tvar, kde mi osobně o chlup více sedí ty na Dune. U obou potěší v oblasti budíků možnost dobíjení přes USB konektor.

Podstatným parametrem je v mém případě vzhledem k mé hmotnosti a výšce samozřejmě srovnání z hlediska výkonnostních parametrů obou motorů. V tomto pohledu na věc se mnou 130kg Dune bez příslušenství dokáže letět v mezích stopětadvacítek doslova jako vítr a dokáže bez problémů překračovat 100 km/h na tachometru. Vitalita mu v rámci kategorie tak rozhodně neschází. Díky šestistupňové převodovce počítejte, že zde budete řadit skutečně jak o život a motocykl budete držet za všech okolností pořádně pod krkem, pokud se budete chtít držet v maximálních rychlostech a limitech pro jízdu na okreskách. Díky níže položenému sedlu 790 mm a přeci jen trochu jinému usazení mám ale při svých 182 cm již trochu problém hlavně na delší trať poskládat nohy. Naproti tomu XTR jde naproti svému dobrodružství s pětistupňovou převodovkou poněkud rozvážněji a zátah odspodu je u tohoto vzducháče pocitově razantnější, ale samozřejmě výkonnostní strop oproti Dune přichází velice záhy. Celkově nelze říci, že by ani jedno pojetí bylo špatné, nicméně i vzhledem k mé maličkosti v tomto ohledu u mě asi získává přeci jen více bodů Malaguti. Na druhou stranu XTR se vší tou výbavou a 14litrovou nádrží vás sice rozvážně, ale jistě a pohodlněji doveze skutečně až na kraj komínu bez ztráty kytičky, a to i díky pohodlnějšímu sedlu.

Celkově vzato hodně váhám, ke kterému motocyklu bych se tentokrát přiklonil osobně více. Každý má tu svoji cestu jinou a nelze tak jednoznačně vybrat favorita. Zatímco Dune cílí v tomto provedení hlavně na každodenní dojíždění a maximální výkon pro náctileté, tak naproti stojící XTR jede sice za stejnou věkovou kategorií, ale hlavně na delší cestu kolem komína. Přináší tak více dospělácké pocity, typické spíše pro silnější a větší konkurenty, které dokáže podpořit navíc cenou a hlavně i lepší výbavou v základu.

Nicméně i Dune dokáže tak trochu překvapit něčím navíc. Pokud totiž preferujete hlavně výkon - silnější motor a cena není hlavním argumentem, je tu pro vás možná varianta Dune125 X Black Edition. Ta nabídne především větší 90/90-21 přední kolo a v základu vyšší plexi. Samozřejmě s tím je spojeno i vyšší usazení oproti standardní verzi 820 mm, což se již blíží XTR a může tak být přijatelnější variantou pro větší postavy. Nic však není zadarmo a cena v tomto případě je již stanovena na 88 900 Kč oproti standardnímu provedení za 86 900 Kč. XTR pořídíte za 64 990 Kč.