Kymco Quannon 125
Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 29.10.2007 | Zobrazeno: 41 892x
Tchajwanská značka Kymco se vloni na podzim na Intermotu pochlubila svým prvním motocyklem v podobě prototypu Quannon. Na výstavě Motocykl již stály první vyrobené kusy a během sezóny se stopětadvacítka začala prodávat i na našem trhu. Krátké svezení na tomto stroji během předváděcí akce Kymco v Rábí mě příjemně navnadilo na srpen, kdy jsme se Quannonu podívali na zoubek v redakčním testu.
Kapitoly článku
V základních tvarech Quannona je zřejmá inspirace u konkurence Honda CBR125. I když - ono je to spíše tak, že malé CBR zkrátka tak dobře vychytalo univerzální linie supersportů, že každý motocykl na toto téma musí vypadat podobně. Hlavním lákadlem byla především poptávka na trhu po těchto „malých supersportech“, na kterou letos zareagovala novým modelem YZF - R125 také Yamaha. Ve srovnání s novou tváří malého cebra vypadá Quannon o něco konzervativněji a místo oblých křivek volí spíše ostré hrany a rovné plochy. Je však také o pořádný kus větší a robustnější, takže nás dlouhány sveze o dost komfortněji a nevypadáme na malé stopětadváce tak komicky.
Na první pohled sporťák zaměřený na mládež, která touží po pořádném kapotovaném silničním žihadle.
Po otočení klíčku se rozsvítí moderní sportovně laděná přístrojová deska s dominujícím otáčkoměrem a displejem se všemi dalšími údaji, včetně třeba indikace množství paliva v dvanáctilitrové nádrži. Další ovladače jsou rozmístěny standardně, za zmínku stojí zrcátka upevněná na kapotáži. Je z nich vcelku přijatelně vidět a vypadají víc „závoďácky“ než třeba zrcátka na řídítkách u malého cebra.
Agresivní výraz podtrhují dvě světla a plexi štítek se zajímavě strukturovanou spodní částí. Slušivé lakování ve sportovním červeném tónu moc pěkně doplňují černé znaky a na ně navazující černý přední blatník jen s decentním červeným lemem po stranách. Design možná trošku narušuje koncovka výfuku, která vypadá tak trochu tuctově.
Quannon chytá na první otočení startéru a po nastartování se ozve na stopětadvácu poměrně hluboký zvuk. Karburátorem napájený motor je s menšími změnami převzatý z dlouhé vývojové řady skútrů této značky, takže by měl být perfektně odzkoušený a v zásadě nesmrtelný - tedy pokud mu smrtelnou ránu neudělí stále šílenější emisní limity. Pocitově je motor přeci jen trošku tvrdší a pomaleji reaguje než nejnovější konkurenční stopětadvácy osazené vstřikováním a nejmodernější elektronikou. Ovšem na druhou stranu si právě díky tomu můžete v budoucnu Quannona třeba trochu poladit a vyhnat na vyšší výkon, což je u pohonných jednotek se vstřikováním o dost složitější.
Motor se na začátku pomalu sbírá a táhnout začíná až na šesti tisících. Až do osmi, kde začíná červené pásmo, velmi slušně zabírá. Při jízdě to chce držet se nad sedm tisíc, motor si dá líbit i kratší přetočení až za devět tisíc. Na druhou stranu mu ale ani podtočení třeba na 3-4 tis otáček nevadí - sice moc netáhne, ale necuká a chová se kultivovaně. Ve srovnání s malým CBR, které mě chtě-nechtě při testu v duchu provázelo jako jistý etalon této třídy, dává Quannon pocit lepšího zátahu ve středních otáčkách a naopak zaostává úplně nahoře při točení až do červeného pole. Při vytáčení se motor projevuje mírnými vibracemi - asi jako každá mašina této třídy. Moc se mi líbila převodovka - konečně stopětadvacítka, která má ideálně poskládané rychlosti těsně za sebou - ale hezky nakrátko, takže je nutné často a přesně řadit. Dokonce zvládne i občasné řazení bez spojky, což bych na cebru ani nedoporučoval zkoušet. Liboval jsem si ale jen do chvíle, kdy jsem zjistil, že poslední rychlostí je pětka a že maximálka je pouhých 100 km/h. Škoda, že se do motoru nevešel ještě šestý převodový stupeň!
Pochvalu si určitě zaslouží pevný rám, který v zatáčce nedovolí ani náznak nějakého kroucení a mašina drží vybranou stopu. Odpružení je nastavené spíše na univerzální použití a jízdu po městě, takže vás pohodlně přenese přes výmoly a nerovnosti, ale na nějaké extrémní náklony to není. Měkčí přední odpružení se kromě mírného odskakování v zatáčkách projeví také při brzdění, kdy se motorka citelně „potopí“ dopředu. V kombinaci s velmi měkkou přední brzdou to trochu snižuje dojem z celé motorky. Nedá se říci, že by brzda fungovala vyloženě špatně, ale na její ovládání musíte vynaložit hodně síly - na předek bych to teda stavět nechtěl... 
Široké pneumatiky - vepředu 110 a vzadu 140 (pro srovnání CBR používá 80 a 100) - dělají z Quannonu „velkou“ mašinu a do jisté míry zvyšují jistotu při brzdění. Motorka je ale celkově o něco nemotornější než zmiňované cebro, pomaleji se překlápí ze strany na stranu a kličkování mezi auty nejde tak samozřejmě. Zvláště zadní pneu má v tomto případě spíše estetickou funkci - ale když ono to vypadá tak pěkně...
Trochu těžkopádnější dojem oproti zmiňovanému CBR ovšem vyplývá také z podstatně vyšší hmotnosti - při suché váze 141 kg je Quannon o celých 22 kg těžší než CBR - větší rozměry, rám, pneumatiky se prostě projeví. K tomu ještě musím připočíst opravdu malý rejd (na motorku, která bude hodně jezdit po městě a okolí).
S Quannonem jsem najel jen asi 100 km, takže naměřený údaj o spotřebě ve výši 4,2 l/100km možná nebude tak směrodatný, v této třídě nadstandardní objem nádrže 12 litrů ale Quannonu zaručuje slušný dojezd. Při tankování mě ale trochu překvapilo, že víčko lze po odemčení celé vyjmout, přeci jen jsem zvyklý spíše na odklápění na pantíku.
Příchod Quannonu je pro český trh jednoznačně přínosem. Na to, že jde o první Kymco na poli motocyklů, se jedná o překvapivě povedený a vyvážený stroj. V motoru a brzdách vychází z trochu starších technologií než konkurence, ovšem dohání to rámem a přístrojovým vybavením. Za cenu přibližně o 15 tisíc nižší než malé cebro majitel získá podobný stroj, na který holky před gymplem poletí přinejmenším stejně intenzivně, díky větším rozměrům a pořádným gumám možná ještě o chloupek víc - ono prý sice na velikosti nezáleží, ale...
Na první pohled sporťák zaměřený na mládež, která touží po pořádném kapotovaném silničním žihadle.
Po otočení klíčku se rozsvítí moderní sportovně laděná přístrojová deska s dominujícím otáčkoměrem a displejem se všemi dalšími údaji, včetně třeba indikace množství paliva v dvanáctilitrové nádrži. Další ovladače jsou rozmístěny standardně, za zmínku stojí zrcátka upevněná na kapotáži. Je z nich vcelku přijatelně vidět a vypadají víc „závoďácky“ než třeba zrcátka na řídítkách u malého cebra.
Agresivní výraz podtrhují dvě světla a plexi štítek se zajímavě strukturovanou spodní částí. Slušivé lakování ve sportovním červeném tónu moc pěkně doplňují černé znaky a na ně navazující černý přední blatník jen s decentním červeným lemem po stranách. Design možná trošku narušuje koncovka výfuku, která vypadá tak trochu tuctově.
Quannon chytá na první otočení startéru a po nastartování se ozve na stopětadvácu poměrně hluboký zvuk. Karburátorem napájený motor je s menšími změnami převzatý z dlouhé vývojové řady skútrů této značky, takže by měl být perfektně odzkoušený a v zásadě nesmrtelný - tedy pokud mu smrtelnou ránu neudělí stále šílenější emisní limity. Pocitově je motor přeci jen trošku tvrdší a pomaleji reaguje než nejnovější konkurenční stopětadvácy osazené vstřikováním a nejmodernější elektronikou. Ovšem na druhou stranu si právě díky tomu můžete v budoucnu Quannona třeba trochu poladit a vyhnat na vyšší výkon, což je u pohonných jednotek se vstřikováním o dost složitější. 
Motor se na začátku pomalu sbírá a táhnout začíná až na šesti tisících. Až do osmi, kde začíná červené pásmo, velmi slušně zabírá. Při jízdě to chce držet se nad sedm tisíc, motor si dá líbit i kratší přetočení až za devět tisíc. Na druhou stranu mu ale ani podtočení třeba na 3-4 tis otáček nevadí - sice moc netáhne, ale necuká a chová se kultivovaně. Ve srovnání s malým CBR, které mě chtě-nechtě při testu v duchu provázelo jako jistý etalon této třídy, dává Quannon pocit lepšího zátahu ve středních otáčkách a naopak zaostává úplně nahoře při točení až do červeného pole. Při vytáčení se motor projevuje mírnými vibracemi - asi jako každá mašina této třídy. Moc se mi líbila převodovka - konečně stopětadvacítka, která má ideálně poskládané rychlosti těsně za sebou - ale hezky nakrátko, takže je nutné často a přesně řadit. Dokonce zvládne i občasné řazení bez spojky, což bych na cebru ani nedoporučoval zkoušet. Liboval jsem si ale jen do chvíle, kdy jsem zjistil, že poslední rychlostí je pětka a že maximálka je pouhých 100 km/h. Škoda, že se do motoru nevešel ještě šestý převodový stupeň! 
Pochvalu si určitě zaslouží pevný rám, který v zatáčce nedovolí ani náznak nějakého kroucení a mašina drží vybranou stopu. Odpružení je nastavené spíše na univerzální použití a jízdu po městě, takže vás pohodlně přenese přes výmoly a nerovnosti, ale na nějaké extrémní náklony to není. Měkčí přední odpružení se kromě mírného odskakování v zatáčkách projeví také při brzdění, kdy se motorka citelně „potopí“ dopředu. V kombinaci s velmi měkkou přední brzdou to trochu snižuje dojem z celé motorky. Nedá se říci, že by brzda fungovala vyloženě špatně, ale na její ovládání musíte vynaložit hodně síly - na předek bych to teda stavět nechtěl... 
Široké pneumatiky - vepředu 110 a vzadu 140 (pro srovnání CBR používá 80 a 100) - dělají z Quannonu „velkou“ mašinu a do jisté míry zvyšují jistotu při brzdění. Motorka je ale celkově o něco nemotornější než zmiňované cebro, pomaleji se překlápí ze strany na stranu a kličkování mezi auty nejde tak samozřejmě. Zvláště zadní pneu má v tomto případě spíše estetickou funkci - ale když ono to vypadá tak pěkně...
Trochu těžkopádnější dojem oproti zmiňovanému CBR ovšem vyplývá také z podstatně vyšší hmotnosti - při suché váze 141 kg je Quannon o celých 22 kg těžší než CBR - větší rozměry, rám, pneumatiky se prostě projeví. K tomu ještě musím připočíst opravdu malý rejd (na motorku, která bude hodně jezdit po městě a okolí).
S Quannonem jsem najel jen asi 100 km, takže naměřený údaj o spotřebě ve výši 4,2 l/100km možná nebude tak směrodatný, v této třídě nadstandardní objem nádrže 12 litrů ale Quannonu zaručuje slušný dojezd. Při tankování mě ale trochu překvapilo, že víčko lze po odemčení celé vyjmout, přeci jen jsem zvyklý spíše na odklápění na pantíku.
Závěr
Příchod Quannonu je pro český trh jednoznačně přínosem. Na to, že jde o první Kymco na poli motocyklů, se jedná o překvapivě povedený a vyvážený stroj. V motoru a brzdách vychází z trochu starších technologií než konkurence, ovšem dohání to rámem a přístrojovým vybavením. Za cenu přibližně o 15 tisíc nižší než malé cebro majitel získá podobný stroj, na který holky před gymplem poletí přinejmenším stejně intenzivně, díky větším rozměrům a pořádným gumám možná ještě o chloupek víc - ono prý sice na velikosti nezáleží, ale...
Informace o redaktorovi
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz