KTM RC 125: Mám na víc

Nedá mi to a musím použít otřepané klišé a začít trochu netradičně. Být ve věku, kdy jsem měl zkušenosti jenom ze Simsona nebo jiné padesátky a přestupoval na 125ccm, chtěl bych přesně takovou motorku jakou je RC 125. Toužil bych po ní a dokud bych ji neměl, špatně by se mi spalo. Kluci a holky, pokud máte věk a notičky na tuhle kubaturu, zkuste někde sehnat peníze a kupte si to. Dva roky brigády plus půjčka od rodičů, od babiček, udělejte banku, cokoli! Prosím, aspoň kvůli mně. Slibuju vám, že to budou vaše jedny z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší motorkářský léta. Vy to ještě možná nevíte, ale za pár let si na mně vzpomenete, moje děti!

A teď vážně. Co to tady dneska máme. Motocykl RC 125 neboli oranžová vstupenka do sportovního světa. Výrobce má v nabídce kromě téhle mladé pušky ještě ostrou žiletku RC 390 a hrombijící kladivo 1190 RC8 R. Úplně vidim ten motorkářský sportovní život mladého floutka jak od malorážky RC125 přestupuje na RC390, aby za pár let osedlal objem 1190… Jasně, že realita je jiná, ale sny jsou přece od toho, aby se plnily. Je možná na čase nenechat si ujet vlak, protože tyhle léta už nikdy nevrátíte. A ptáte se, proč jsem tak sentimentální? Může za to tahle kočička s oranžovýma drápkama. Nečekal jsem nic a dostal jsem všeho vrchovatě a ještě jednu extra porci navíc. Pohodlně se usaďte, nebo jinak a lépe… Ready to Race!

Design je úžasný. Do detailu propracovaný motocykl, který nenechá na pochybách, za co jste svých těžce vydělaných 126 990,-Kč utratili. Přední upside-down vidlice o stejném průměru 43 milimetrů jako na stroji 1190 RC8 R, zadní kyvná vidlice a příhradový rám, to jsou přesně ty technické finesy, které zasvěcené ihned okouzlí. Druhý pohled míří na uhlazenou, bytelně poskládanou agresivní kapotáž, skvěle vybavenou přístrojovku a detaily, které nebývají zvykem. Jen se podívejte na chytře zakomponované blinkry do zpětných zrcátek. To neměl donedávna ani kdejaký litrový superbike, jenž nám servíroval šílené blinkry o velikosti kedlubny připlácnuté na bok kapotáže. 

A co potom chytře vymyšlené místo pro spolujezdce, které vypadá jako zadní kapota, ale když přijdete blíž, zjistíte, že jde o sedlo. Nebo pěkně podsvícené ovladače na řídítkách, což už vůbec u jiných motorek není k vidění. A palubka, která řidiče informuje o dojezdu do dalšího tankování, průměrné spotřebě, zařazeném kvaltu nebo o kilometrech do dalšího servisu je snem každého jezdce. Má i kontrolku správného přeřazení. Málem bych na ní zapomněl. Přitom na mě holka pomrkávala v jednom kuse…

Rám, potažmo geometrie řízení vychází z modelu Duke 125. Upravil se však úhel hlavy řízení, vypočítal se kratší rozvor a narostla světlá výška. Vše je z důvodu rychlejší reakce na vaše podněty. Zadní kyvná vidlice z lehké slitiny vyniká nejenom designem, ale i tuhostí. Na příhradovém rámu pak trůní ocelová desetilitrová nádrž s rezervou na 1,5 litru. Při průměrné spotřebě 3,5 litru na 100 kilometrů jde o skvělý počin.

Ale dost slov, startuju motůrek o síle patnácti koní a chvilku jej nechávám ohřát. Zkouším posez, který je umístěn 820 milimetrů nad zemí. Je příjemně sportovní, sedlo pohodlné a dostatečně prostorné. Za jízdy jsem občas využil poposednout si lehce dozadu a povolit trochu nohy v kolenou. Při mých 177 cm jsem však neměl ani na chvilku problém ať už se zády, bolestmi v zápěstí nebo s křečí do nohou. Při rozjetí je potřeba dát trochu víc plynu, ale to je u této kubatury normální. Plynule se rozjíždím a ihned držím motůrek pod krkem. Je potřeba se pohybovat nad sedmi tisíci tam motor funguje a také se zde i nejlépe cítí. Tady je potřeba připomenout, že některé stroje si sice řeknou kolik máte motor točit, ale otravují vás přitom vibracemi nebo ucukanou jízdou. Tady nic takového nehrozí. 

Stejně tak v nízkých otáčkách. Necháte otáčky spadnout ke 4 000 a máte zařazenou čtyřku. V koloně aut, které se rozjedou rychle, asi nebudete stačit, ale pokud vás nic netlačí, motor se rozmotá, bez toho aniž by se dusil nebo mlátil řetězem. Stačí, když si vzpomenu, jak jsem proklínal prvního Super Duka 990, kterej byl na jízdu ve městě šílenej. Jasně, je to jinej motor, ale pořád to je KTM a je dobré si říct, že RC 125 se zkrátka ve městě cítí líp než daleko silnější stroj. Za dobrou odezvu na plynu a motor osekaný o jakékoli nepříjemné vibrace může i vyvažovací hřídel, která má na starost přesně ty rušivé elementy, které jsme zmínili. Nejsou to tedy jen reklamní řeči, že motor má vyvažovací hřídel a nazdar bazar. Tady to funguje.

Lehoučký podvozek postavený na rozvoru 1 345 milimetrů a na pneumatikách o šířce 110 vpředu a 150 milimetrů vzadu, společně s pevným rámem dělají z proplétání městem jednu radost. Dívej se Scramblere od Ducati a uč se! To je přesně ten příklad, když se postaví lehoučkej podvozek, ale nesrazí ho k zemi krkolomný motor a tvrdý podvozek. Nebojím se znovu srovnání se silnějším strojem, protože to co předvádí podvozek malého eRCéčka je prostě úžasné. Naladění tlumení je perfektní, zamiloval jsem se hned a na klopeném výjezdu z Prahy na dálnici na Karlovy Vary jsem věděl, že se budu bavit. Dálnice mi sice sebrala trochu vítr z plachet, ale při představě, že zase brzo sjedu jsem to přežil docela statečně. Přejezdy na maximální rychlost nejsou špatné, pokud jedete okolo 100 km/h. Nad tuto hodnotu už motor netáhne a stěží se prokousáváte rychloměrem až do nějakých 120 km/h, kdy musíte mít rovnou silnici bez stoupání. Radši bych asi poladil motor aby jel víc odspodu a nemusel bych nutně mít rychlost přes 120 km/h, ale to můžete pořešit doma nasazením větší rozety.

Okresní silnice vás pak o to víc čekají s otevřenou náručí. Můžu tady stokrát říkat, že je sakra rozdíl zda se jedete projet na starém banditovi, kterej se vlní jak had nebo drtit plyn na ultra přesném RC 125, a nebude to nic platné. Tady se zkrátka myslelo na všechno. Doma u nás mám takovou menší trasu, na které jezdím už od dob, kdy mě učil brácha se rozjíždět na fichtlu. Beru sem všechny motorky a znám každou zatáčku do nejmenších detailů. Vim, kde je jaká díra, v jakém roce se uplácaly lopatou, aby se za další půl rok posypaly štěrkem. Zkrátka taková ta česká klasika. Tady se každá motorka ukáže v tom nejjasnějším světle. Je sice hezký, když motorka funguje na vyžehleném asfaltu, ale pak dojedete sem a na některých strojích můžete tak akorát zastavit a čau, zbytek dojdu pěšky.

RC 125 si poradila s přehledem i zde. Poddajné tlumení jen občas ťuklo do řídítek a do sedačky a informovalo, že 135 kilogramů lehoučký motocykl něco přejel. Je to přesně ten pocit, když nebudete výmol vidět, tak vás nenapadne o něm vůbec přemýšlet. Já si dal tu práci za vás a najížděl jsem schválně přes hrboly a srovnával s ostatními motorkami. KTM posílám do té lepší skupiny a nedělám rozdíly, o jakou kubaturu jde. Stačí vám to takhle? Paráda! A když už jsme u kladného hodnocení musím zmínit přesnou převodovku, která je zároveň i tichá. Kvalty se volí snadno s lehkým cvaknutím a kdykoliv potřebujete zalovit neutrál nebo skopat okamžitě o několik rychlostí, vždy poslouchá na slovo.

Na brzdách spolupracovalo Brembo a kdyby se brzdová páčka předního radiálně uchyceného třmenu po celém dni neunavila a lehce se nepropadla, neřekl bych kousek křivého slova. Takhle si musím postěžovat. Berte to ale tak, že šlo o několika hodinové drandění a opletená hadice na tomhle čtyřpístku by to spravila. Odezva brzd byla ale perfektní a ani při unavené páčce se z třistamilimetrového kotouče neztrácel brzdný výkon. Zadní brzda při agresivním sešlápnutí často aktivuje ABS, které však s páčkou zadní brzdy pulzuje jemně. Systém ABS lze kdykoliv deaktivovat. Trochu musím zabrblat i nad pneumatikami, které na rozehřátém asfaltu fungují dobře, ale jakmile sprchne, přestanou dávat zpětnou vazbu. Nestalo se mi, že by uklouzly nebo zaváhaly, jen už necítíte to co na suchu. Nestěžuju si v pravém slova smyslu, protože tohle postihuje i světové výrobce a holt zdejší, pro Evropany „no name“ pryže MRF, mají tuto vlastnost také.

Co po takovém motocyklu chtít víc? Při představě, že na malorážce máte dolů hozený tlumič výfuku, jenž tlačí hmotnost k zemi, aby motocykl rychleji řešil vaše povely je jasné, že tady se to se sportováním myslí opravdu vážně. Není to žádné "jakoby hustý" - všechno zde má své místo, svůj smysl. Přesto se nezapomíná na zábavu, kdy chytré a nápadité detaily  připomenou, že v KTM mají smysl pro humor a chtějí, abyste se na motocyklu především bavili. Dovolil jsem si během testu srovnat motocykl s daleko silnějšími stroji a ani na chvilku jsem nezapochyboval, že bych neudělal dobře. Bravo KTM!